Příspěvky uživatele

---> Mlžné pláně (Daénské území)

Neslyšel jsem, co si to tam povídají mezi sebou, na to byli moc daleko a já, i když jsem občas ostatní s radostí přiměl tomu věřit, jsem neměl žádný supersluch a ani jsem neuměl číst myšlenky. Ačkoli by se mi takové schopnosti líbily. Ano, moc by se mi líbily, ale kdybych je měl, nejspíš bych je zatajil a pak je náležitě využíval, aniž by o tom ostatní viděli. A teď hezky hraj hodného, ztraceného vlka, Scare. Možná budou ze začátku vrčet, ale opatrně si získej jejich důvěru a ono to půjde. Připomněl jsem si v duchu.
Slyšel jsem jen to, co na mě přímo zavolali a prvotní obrázek pro mě nevypadal příliš dobře, tahle vlčata už byla docela odrostlá a také ne zrovna naivní. Bude to chtít čas. Hezky jsem udržoval svůj přátelský, zmatený výraz, aniž by do něj proniklo cokoli z emocí, které jsem skutečně cítil. "Daénská smečka? Oh, takže jsem na vašem území, že?" Hm, copak s tímhle uděláme? Hnědý vlček nepůsobil vyloženě nepřátelsky, přestože jeho nedůvěra byla zřejmá. Nevadí. Co bych tak mohl říct dál? "Nebudu se tu nijak zdržovat, hledal jsem Zelené skály. Nevíte náhodou, jestli tu nejsou někde poblíž?" Zelené skály. Snad to tu doopravdy nebude. Pokud by mi poradili, trochu by mi to překazilo plány a musel bych pozměnit taktiku. věta o zdržování se tady byla spíš na červenou, ta se zdála vyloženě nepřátelská. měl jsem pocit, že pak mumlá ještě něco, ale to se mi k uším už nedoneslo, mohl jsme se tedy spokojeně tvářit, že jsem neslyšel, ať už to bylo cokoliv.
ta modrá, ta vypadala nadějně. Nejen že se zdálo, že je ve vedení téhle skupinky, což se mi přesně hodilo, její důvěra byla nejcennější. Když mi bude věřit ona, ti dva se pravděpodobně přidají, to byla jedna věc, kterou jsme na vlčatech miloval. Přesvědčit jednoho, ostatní budou následovat. Paráda. I u dospělých tenhle postup často fungoval. Alfa tu není? Jak příhodná chvíle. Zdá se, že vlk přišel do ovčí ohrady právě ve chvíli, když si ovčák dával dvacet. Mám já to ale štěstí. Usmál jsem se na ni. "To by jsi byla moc hodná. zelené skály?" Do hlasu mi vklouzla naděje, jako by mi snad opravdu mohla poradit, kde se tohle fiktivní místo nachází. Okamžik jsem uvažoval, že se představím nějak jinak, ale rychle jsem to zavrhl. tady mě nikdo neznal, Čistý štít, možnost být sám sebou a tak. "Mně všichni říkají Scar, rád tě poznávám." Ano, moc rád. He he. Jen pojď ke strejdovi, ty malý, naivní hlupáčku. Strejda tě neukousne. Zatím.

---> Mlžné pláně
Nasadil jsem svůj přátelský výraz, natrénovaný za ta léta k dokonalosti. Podívejte, já jsem nevinnost sama. Jsem hodný, milý vlk, který se chce jen kamarádit. Dostal jsem se na místo, kde se najednou nacházelo víc vlčích pachů, ale ty tři, patřící nedospělým vlkům, přetrvávaly. Jeden pach mi tu přišel nepříjemně povědomý, ale byl starý. nejspíš nějaká shoda náhod. Nikdo, koho bych znal, se sem určitě nedostal a jestli je to nějaký utečenec ze smečky, tak mu vypráskám kožich. Až se nikdo nebude dívat, samozřejmě. Jen jsem doufal, že mi nepřekazí plán, ale vypadalo to, že tu žádný takový vlk není.
Následoval jsem pachy až k něčemu, co vypadalo jako úkryt. Úkryt. Musela tu být smečka. Dospělí jsou na lovu a nechali vlčata doma. Ach, to se nevyplácí. Strčil jsme hlavu do vchodu. "Haló, je tu někdo?" zavolal jsem dovnitř patřičně zoufale. "Mohli byste mi prosím poradit cestu? Neznám to tu a ztratil jsem se!" I když vlčata často slýchají od rodičů, že nemají mluvit s cizinci, existuje pár magických vět, které je, kdo ví proč, často přimějí na to zapomenout. tyhle věty obvykle zahrnují nějakou formu žádosti o pomoc. každé vlče se chce vytáhnout a být chytřejší, než dospělý. A právě jednu z těch vět jsem teď použil. A pak jsem pomalu, naoko nejistě, vyrazil do úkrytu. Aby byla iluze dokonalá, znepokojeně jsem se rozhlížel, jako bych snad čekal, že na mě odněkud něco vyskočí. Nebo jako bych si nebyl jist, že jdu správnou cestou.

---> Úkryt smečky

//Minulost
Smečka se rozpadala. Po odchodu Felicia postupně odcházeli i další, až mi zůstalo už jen pár nejvěrnějších. Přesto jsem měl moc, jakou jsem chtěl. byl jsem alfa vlastní smečky a mí vlci mě na slovo poslouchali. kdo neuposlechl, ten byl vyhnán. Alespoň ze začátku. pak jsem začal dávat druhé a výjimečně i třetí šance, protože i já pochopil, že jinak by mi ze smečky nic nezůstalo. Ale brzy mě to omrzelo. Co je to za život, vládnout malé skupince vlků kdesi v ráji, kde se nic neděje. začínal jsem se nudit. Možná jsem měl poslouchat starého alfu, který vždy tvrdil, že alfa smečce nevládne, ale slouží svým vlkům. Že jsou to hlavně povinnosti. No, čas ukázal svoje a tak jsem jednoho dne předal smečku betovi a tiše se vytratil. jen ať si ty povinnosti vyžere někdo jiný.

//Příchod
Tohle místo vypadalo pustě a prázdně. Nad loukou se převalovala mlha a to horko... fuj. Jak můžou mít někteří vlci rádi léto? Slunce hnusně paří do kožichu, peču se ve vlastní šťávě a i ve stínu je snad padesát nad nulou. V noci to tedy bylo o něco lepší, noc nikdy nezklamala. Možná proto jsme ji měl rád. A stejně tak i zimu. Svět spal, mráz a sníh zabíjel slabé a nemocné, od čenichu stoupala pára a připomínala mi, že to já jsme ten silný, co zimu přežije. A jako bonus mi nebylo horko, můj kožich před zimou chránil naprosto úžasně.
Kráčel jsem trávou a nasával pachy. V duchu jsme je třídil. bylo tu hodně starých, pár novějších, jako třeba pach vlka a vlčice, možná nějaký zamilovaný páreček. Ti mě nezajímali. Zas tak zoufale jsem netoužil po společnosti, jen jsem se nudil.
pak ale můj čenich narazil na něco zajímavějšího, co vykouzlilo na mém čenichu spokojený úsměv. Ale ale, copak to tu máme. že by parta mladých vlčat? Ten pach byl taky starší, ale dal se celkem dobře sledovat, takže jsem vyrazil po něm. Vlčata. S těmi byla vždycky legrace. Byla tak snadno zmanipulovatelná a uvěřila každé hlouposti. Dnes mám šťastný den. Ta pojďte ke strýčkovi Scarovi, vy malí uňafanci. Strýček Scar má pro vás překvápko! Pomyslel jsem si. Ó, ne, tady nuda nebude. Tak se hezky podíváme na jaký poklad se mi podařilo narazit.

---> Daénská smečka

Pro Scara prosím odznak Malíř

PŘIDÁNO