Příspěvky uživatele

< návrat zpět

-> Alatey, přes HP

Skadir vesele tlapkal za otcem. Už nebyl tak rozverný, jako kdysi. Přeci jen, už zestárl o několik měsíců. A ač se v něm stále ukrývalo Zvědavě vlče, už se choval trochu racionálněji a nelezl do každé díry, kterou potkali po cestě. Stal se z něj puberťák, ačkoliv tedy, snášel pubertu nejspíš lépe než někteří. Možná to bylo tím, že pro něj Mercer znamenal opravdový vzor a on se snažil kopírovat jeho chování. Avšak, otázky, které otci zaplaví mozek, těch měl stále dost!
Otec mu nechtěl vyzrazovat nic navíc a tak se Skadir neptal. Uvidí, ano.
Když začal mluvit o jeho matce a lásce k ní, poslouchal pozorně. ,,A proč jste šli zrovna do Alatey?" Zajímalo ho to. ,,A jak to poznám, že se zamiluju... tak jak ty do mámy? Na kraj světa bych šel i pro mámu, tebe i sestry... tak... jak?
To už dorazili k jezeru a otec ho vyzval, aby si na špičku jazyka nabral vodu. Učinil tak, no hned jím prošel pocit znechucení a na jeho tváři se ten pocit vyrýsoval do jistého šklebu. ,,Blé, proč to chutná takhle?!"

Skadir jen lehce pokýval hlavou. Věděl, že na rodinu a na smečku se může spolehnout. ,,Budu na to pamatovat, " řekl mu s klidem v očích a pousmál se. Určitě si řekne o pomoc, kdyby ji potřeboval. Není to ostuda. Mercer mu také slíbil, že kdykoliv pro něj bude oporou. To Skadira hřálo na srdci. Byl rád, že jej jeho vzor podpoří kdykoliv. ,,Díky, táto," řekl s úsměvem na tváři. Na zbytek Mercerových slov jen přikývl. Asi nebylo dobré řešit to dokola. Byl rád, že mu otec sdělil celý příběh. Vážil si jejich povídání. ,,Zvláštní? A jak?" Skadir byl samozřejmě zvědavý, co si na něj otec nachystal. Vidina plavání mu zas tak nevadila, ač tedy už uměl prakticky plavat sám. Aspoň částečně. Ještě se trochu nořil pod vodu, ale to bude jen lepší, ne? Časem...
,,A jak jste se poznali s mámou? A proč zrovna ona?" Otázky zvědavosti... ale aspoň to bylo veselejší téma.

-> Slané jezero přes HP

Skadir na otce kývnul a pousmál se. ,,Doufám, že některá rozhodnutí nebudu musst dělat sám," přivřel oči. Rodiče mu za zadkem asi nebudou věčně, ale tady je doma, tady plánuje zůstat... má sestry, má rodinu, má smečku. Kdyby se dělo něčí těžkého- jistě bude mít o koho opřít hlavu. ,,Je dobře, že jsi měl rodinu, co se tě zastala. I my se tě zastaneme, pokud by ses musel někdy vážně rozhodovat," vyjádřil mu Skadir slova podpory a pomalu mířil po horské cestě.
,,Možná to stejně nijak zastavit nešlo. Třeba to prostě bylo... dáno životem," Jak by se léčilo šílenství? Možná by matka věděla.... mohl by se zeptat, čistě ze zvědavosti. ,,Jsem rád, žes mi to řekl, tati," oplatil mu úsměv a mávl ocasem. Možná bylo na čase posunout se zase dal.
,,Můžeme se podívat v okolí... aspoň uvidím i jiná místa! ... Víš, že s tebou rád trávím čas. Pak zas budu na chvíli s mámou, až ji najdem."

-> Tajga

Otec i syn procházeli lesy. Slunce už prakticky nesahalo paprsky do lesů, tudíž se zde najednou zdála dosti tma. Přesto to nijak nevnímali, šli pomalu dal směrem do hor. Skadir si snažil při tom všem zapamatovat i cestu, kdyby náhodou brzičko vylítl za hranice smečky.
Jeho otec ve svém výrazu měl bolest, ale mladý vlk jaksi... rozuměl co mu Mercer říkal. Žádné zklamání či opovržení tam nebylo. Jen pochopení.
,,Asi taky budu muset v životě dělat těžká rozhodnutí. A ne na každé budu pyšný. Ale kdybych byl v podobné situaci, udělal bych vše pro to, abych ochránil rodinu a smečku," řekl pevně Skadir, s odhodláním v očích. Bude obránce, jako jeho táta. A jako obránce možná někdy na tlapkách bude mít krev. ,,Je mi líto, že ostatní tomu neporozuměli, " Jak se zdálo, ne každý dokázal unést tíhu smrti. Vraždy pro ochranu. Skadir tento pohled taky částečně chápal. ,,Nejde to rozsoudit. Není to jednoznačné. Vražda je špatná. Ale vybrat si mezi životem jednoho a životem vícera...dává smysl, že? Každý by si vybral zachránit více." Semkl pysky, potřeboval nad tím přemýšlet. ,,Možná kdyby si toho třeba někdo všiml dřív, našel by na to šílenství lék. Možná byl jen nemocný. A všichni tu nemoc přehlíželi. Nejsi na vině," zamyslel se nahlas Skadir. Co znamenalo šílenství? Chaos? Chaos byl zlý. ,,Kdyby si neodešel, nepotkal bys mámu." Řekl nakonec s lehkým úsměvem Skadir. Efekt motýlích křídel. Vše mělo své důsledky. Vše mělo svůj důvod. Nebylo dobré plácat se navždy v minulosti.
Když do něj otec šťouchl a řekl, že je na něj hrdý, usmál se. Radost dával najevo i ohonem. Jejich kroky mířily do hor, brzy stanuli na hranicích smečky. ,,Vydáme se je hledat?" Zvedl oči k otci. Možná by to bylo dobré. Poslední společné chvíle, než se rozutečou vlčata do světa.

-> Kvílivec přes KL

,,Já jí domluvím, tati. Vždyť jsem její bratr, musím dávat pozor, aby se chovala jako dobrá sestra." Pousmál se na otce. Vždyť rodina byla to jediné, co bylo na světě důležité, ne? Alespoň nyní, pro Skadira. Bylo to logické. Držet spolu a přežít. Žít se smečkou a žít dobře. Spolu jsme vždy silnější. Tak to vnímal a tak to bylo. K čemu zbytečné rozbroje?
Poslouchal tiše otce a v hlavě si představoval dění otcova vyprávění. Slunce se pomalu ztrácelo z oblohy a v lese zavládl chlad. Moc mu do toho Skadir neskákal, prostě jen vyslechl otce, ač cítil, že se mu o tomto špatně mluví.
Když se na něj otec otočil, tušil, že to bude vážné a tak jen nastražil uši a opětoval mu pohled.
Otec mluvil o bratrovi, který byl prve milý, ale poté ho snad zachvátilo šílenství? Skadir tušil, že to nebylo jen tak, něco se s ním stalo. ,,Je to jako když jsi mluvil o těch zlých vlcích... někdy to nejde jinak, než zuby." Zhodnotil to Skadir. Otec v jeho očích neklesl. ,,Chránil si zbytek své rodiny a celou smečku, ne? Garchan se stal zlým vlkem... a proti zlým vlkům to někdy nejde jinak, že?" Natočil hlavu mávl ocasem. Skadir ještě chvíli přemýšlel. Zpracovával novou informaci. ,,Kdyby si.... ho nezabil... Možná by zabil tvoji sestru, druhého bratra a možná i další vlky ve smečce. Jako správný obránce jsi obránil smečku." Utřídil své myšlenky dle logiky, kterou v tom viděl. Kdyby Gerchan žil, zemřeli by všichni. Nebyl by otec. On by se nenarodil. Gerchan musel zemřít, aby ostatní mohli žít. Bylo to nemilé. Ale Skadir věděl, že to bylo nutné.

-> Alatey

I Skadirovi chyběla máma, ale taky sestry a studený vzduch hor. Navíc měl chuť potkat i jiné vlky ze smečky. Doufal, že k tomu brzy dostane nějakou příležitost. Přeci už byl docela velký, alespoň to si myslel, takže bylo na čase odlepit se od rodičů a začít se socializovat. ,,Snad už se tak nehašteří. Obvzlášť Tyree," vzpomínal na sestru, který věčně prudila Elvu. Přisuzoval to jednoduše mladické nerozvážnosto. ,,Dobře," souhlasil Skadir a společně s Otcem se rozešli zase na louku, tentokrát však jiným směrem. Sluníčko už pomalu mirilo k západu a v dálce Skadir viděl obrys hor. Domova. Otec posléze začal vyprávět, díky čemuž cesta utíkala více. Hnědý vlček poslouchal tátu se zájmem. ,,Daleko odsud? A jak ses dostal tady? Musel si dlouho cestovat?" Zajímal se Skadir. ,,Tak to musel být asi špatný učitel, když tě vyhnal. Proč to vůbec udělal? Vždyť si skvělý, nejlepší táta na světě."

-> Tajga, přes Kvetoucí

Skadir chvíli sledoval svůj odraz ve vodě. Teď mu došlo, že se vlastně nikdy pořádně neviděl. Chvíli prohlížel sám sebe a potom obraz roztříštil tlapou. Napil se a zvedl oči směrem k otci, který se taky probouzel ze spánku. Jen se jemně pousmál, otec měl trochu pocuchanou srst. Ostatně, Skadir vypadal taky ještě docela otlačený. ,,Třeba jo. Měl bych strávit nějaký čas s mámou a ty s holkama. Přeci jen, mají se co učit." Uchechtl se směrem k otci. ,,A já aspoň zjistím něco o těch kytkách!" Mrsknul ocasem a vesele poskočil. ,,Mohl bys mi ukázat i jiné cesty, kudy do smečky?" Natočil hlavu a pomalu se rozešel směrem od jezera dál. Sluníčko už pomalu zacházelo. Ještě bylo ale světlo ačkoliv se zdálo, že už je docela pozdě. ,,Tati? Odkaď máš vůbec tu jizvu?"

S otcem spali poměrně dlouho. Leželi na zemi, sluníčko je hřálo do kožíšků a do ucha jim hrál hmyz, který svou písní ukolébával i Mois k večernímu odpočinku. Večer se tedy blížil, ale ještě se slunce drželo na obloze, ač mířilo k západu.
Skadirovi se zdálo o zajíci, kterého proháněl po lučních pláních. Při tom ze snu kopal nožičkami. Když však ale zajíce dohnal, nad ním stál zvláštní stín. Jakmile zvedl oči, viděl tmavého vlka, který mu říkal, že je z Chaosu. A že ho přišel zabít. Skadir pal utíkal loukou, hledal otce, stín ho honil. Lehce mu cukaly tlapy i oči, když prožíval první noční můru. No a pak se probudil. Lehce sebou škubl. Táta mu ještě chrápal do ucha. ,,Jen sen..." řekl si tiše a protáhl se. Zamířil k jezeru, napít se. Možná pak už půjdou pomalu domů?

Čas letěl neúprosně. Vždyť Skadir byl už skoro puberťák, minimálně narostl dost co do výšky. Kdy se to tak rychle změnilo? Vždyť před chvílí sotva sál z matčiných struků a teď... teď už doufal, že bude moci brzy projít celý svět. Nakonec, Mercer nemusel mít strach, že se jeho syn ve světě ztratí. Byl jako kopie svého táty.
Unaveně se roztáhl, když dorazili na břeh. ,,Je to... vyčerpávající! Ale zároveň to byla fakt sranda. Někdy spolu musíme jít zas olavat.... nebo chytat ty... ty pstruhy," uchechtl se hnědý vlk, popravdě doufal, že mu otec Někdy lov ryb ukáže. A že si to sám zkusí. Moc ještě lovit neuměl, ačkoliv to s rodiči trénovali.
Otec se položil také na zem a Skadir se přitulil do jeho vlhkého kožichu. Unaveně přivřel oči. Za chvíli se dostal do říše snů... a tak společně s otcem dlouhé chvíle odpočívali.. jako za starých časů, když byl ještě malé vlče.

Skadir byl nadšen z myšlenky, že už brzo bude dost dospělý na to, aby si šel po svých, prozkoumávat okolí smečky bez dohledu rodičů. Přesto asi neměl v plánu vydávat se někam úplně do neznáma, ale těšil se až si trochu užije čas sám pro sebe.
Co se týkalo pouštních vlků, odpověď od otce byla docela uspokojující, proto už neměl žádné další otázky na toto téma.
,,Tak já budu dávat pozor." Odpověděl otci jednoduše, prostě se a Chaosem nechtěl nijak paktovat. Na druhou stranu zas usuzoval, že není potřeba se s někým hned prát. Pokud na něj nikdo nezaútočí, tak to vyřeší slovy. Doufal , že vlci z Chaosu neútočí jen tak pro nic za nic.
Při plavání ho otec povzbuzoval a on se snažil udržet se nad hladinou. Když narovnal nohy, necítil žádné dno. Otec naštěstí přispěchal a mladého vlka nasměroval tělem směrem ke břehu. Skadir se po chvíli otce chytil za srst a společně se dostali na mělčinu. ,,Asi... stačí..." řekl docela vyčerpaně. Dosáhl na dno a pomalu se soukal z vody. Na břehu se otřepal a položil se na zem jako placka. Jemně se uchechtl. ,,Byla to... zábava... ale už nemůžutato," houkl na otce a vydýchával. Sluníčko ho příjemné hřálo a sušilo mu mokrou srst.

,,Tak to pak chápu, že se mu říká zlatý... jednou se tam chci podívatm" Konstatoval nakonec, ačkoliv byl trochu zklamán, že Zlatý les nebyl dle jeho představy v hlavě. Ale dávalo to logičtější smysl, než výplod jeho fantazie. Už to mu ukázalo, že snít není moc k čemu, když realita je nakonec jiná.
,,To opravdu nezní příjemně. Mám radši naše hory, sníh a chladný vítr v srsti. Proč by někdo dobrovolně žil se smečkou v takovém teple? Co tam asi loví? Vždyť tam nic nemůže žít..." Zamýšlel se nahlas, přišlo mu to vážně zvláštní, podle toho co popisoval otec, tam snad nemohli zadní vlci bydlet. Jen hlína a písek... žádné stromy se stínem? Žádná voda? Z čeho tam ti vlci žili? Byli asi hloupí! Tolik hezkých míst k životu, a oni žijí zrovna tam! Někdy je najde a zeptá se. Někdy.
Když mluvil otec o Chaosu, zpozorněl víc. Bylo to nebezpečné. Někteří vlci se nechtějí kamarádit a chtějí jen ničit. ,,Rád bych věděl proč. Vždyť z rozvracení nemohou nic mít. K čemu je být zlý? Chm.... " Jistá zvědavá část chtěla vědět, co je za vnitřní motivaci těchto vlků. Druhá brala otcova slova vážně a na Potencionální nebezpečí si nechala zajít chuť. Nechtěl skončit jako ten zajíc.
,,Dobře tati. Budu se snažit řešit věci víc slovy." Ukončil to nakonec.
Když do něj otec drcnul, pousmál se. Nevěděl, co je větší štěstí, než rodina. Zatím. Nějaká ambiciózní představa o vlastní smečce ho hned opustila. Neviděl v tom přínos.
,,Dobře." Odpověděl prostě na to všechno. Však on si najde někoho, koho bude moct pak otravovat otázkami ohledně hor a slunce. Otec teď chtěl, aby zkusil plavat. A tak se pokusil.
Sledoval otce jak to dělal a pokusil se to zopakovat. Odlepil nohy od dna, ale než stačil kopnout tlapou, potopil hlavu pod vodu. Nohama se zachytil dna, jelikož byl na mělčině. Vytáhl hlavu z vody, vyplivl to co se mu dostalo do úst a nosu. Lehce zakašlal, ale nevzdal se. Opět odlepil nohy, tentokrát několikrát kopl. A kopal. Plaval, sice vypadal trochu jak kachna, ale plaval. Když však vynechal, cítil, jak padá dolů. S hlavou nahoře se snažil kopat, ale trochu ho zachvátila panika, protože už necítil pod nohama břeh.

Skadir se zájmem poslouchal vyprávění o smečkách. ,,A je ten les opravdu zlatý, tati?" Zvedl oči k otci a v hlavě už fantazíroval, jak by takový les ze zlata mohl vypadat. ,,Co je to ta poušť?" Znělo to poměrně zvláštně a Skadir přesně nevěděl, co si pod tím představit. Bylo mu jasné, že to bude nějaký biotop, jako byl les, tajga a ledová plocha co viděl z hor, ale nevěděl, jak by to měl vizualizovat. ,,Chaos? To zní nebezpečně. A proč se s nimi ještě nikdo nepokusil zkamarádit? Myslíš, že jsou všichni zlí?" Ach, ten naivní mladý pacifismus. Kéž by jen Skadir tušil, čeho jsou členové Společenstva Chaosu schopni.
Pak mu otec dal poměrně dobrou lekci. Nesnižovat se na úroveň někoho, kdo není přátelský či slušný. Byt slušný je lepší než hned útočit. ,,Myslíš že klid a chytrost je lepší zbraň než zuby?" Nemyslel si, že by se vše mělo řešit násilím. To přece nic nevyřešilo. A hašteření zraňovalo, to viděl u sester.
,,Vlastní smečku? To bych vás ale musel opustit? To bych asi nechtěl. " Došel nakonec k logickému závěru. Rodina pro něj byla důležitější, než nějaké písmeno řecké abecedy. Tedy, postavení, ale Skadir rozdíly v postavení zatím nevnímal. ,,Když ti to vyhovuje a jsi spokojený, tak to je asi dobře, že?" to bylo jeho uvažování.
O horách otec, jak sám řekl, moc neuvažoval a sám nevěděl, proč je to tak či onak. ,,Asi nemůžeme vědět všechno,hm... zeptám se pak nějakého starého vlka, staří vlci jsou moudří, ne? Kdo je ve smečce starý?" Moc otázek.
Když už byl ve vodě, bříško se mu dotýkalo hladiny. Otec mu rozkázal, aby nešel dal od břehu a tak to ani nepokoušel. Poslouchal na slovo. ,,Plavat? Jak?"

-> Kvetoucí louka

Otec pokračoval ve vysvětlování a alespoň jim tak cesta pěkně utíkala. ,,A je nějaká smečka, kterou nemáme rádi? Jaké jsou tady jiné smečky? A myslíš že bychom se tam mohli taky podívat?" S úsměvem poskakoval po louce plné kvítí, přímo vedle otce. ,,Budu se snažit k jiným vlkům chovat s respektem, zvlášť na jejich území," zopakoval po otci a vtloukl si to do hlavy. Měl docela jasnou představu, jak se chovat k jiným, zvlášť na jejich území. ,,A co když oni se slušně chovat nebudou?" Musel by snad trpět cizí nevychovanost?
,,Hmmm.. takže když budu schopný, budu mít šanci stát se taky alfou nebo betou? A co jsi ty tati?" A líbilo by se mu vůbec být alfa a vést smečku? To znělo opravdu jako šílená zodpovědnost a sám Skadir tušil, že to asi nebude jen tak. ,,Dobře." Vytí nepřeslechne, to mu stačilo. I jeho už pálelo v puse, měl tam sucho, z věcného mluvení. Ne že by mu to zabránilo ptát se na další otázky. Už už ale byli poblíž jezera. V nížinách bylo dosti teplo. ,,V horách je chladněji než tady. Je to pro to, že jsou hory blíž nebíčku? A nemělo by tam spíš slunce víc pálit?" Logicky se to snažil spojit, ale na nic moc nepřišel, proto se radši zeptal otce. ,,Tak já se pak zeptám mamky," rekl jen, no kdo ví, jestli na to pak spíš nezapomene.
Došli k jezeru. Otec se napil a Skadir udělal přesně to samé. Voda byla studená. ,,Je to tu moc hezké! Je to jak velká kaluž! A studí podobně jak sníh." Malý vlček tlapkou lehce ťukal o vodní hladinu, až voda šplíchla do jeho obličeje. Zasmál se, hravě. Rozhodl se trochu smočit tělo v mělké vodě na kraji.

-> Alatey

Byl rád, že mu otec vysvětloval všechny složitosti a funkce ve smečce. Ač ne vždy všemu rozuměl, nakonec si však přeci jen logicky spojil to, co mu otec předal. ,,To dává smysl, čím je nás více, tím víc páchnem. Takže jiní vlci se bojí toho, že by sami protinnám všem neudělali nic? Můžu taky čůrat na hranice?" Ptal se a vesele následoval otce. ,,Proč je alfa Einar? Je to proto že má ty křídla? A proc je Hanka beta?" Mercerovi se jistě při zodpovídaní všech těch otázek bude za chvíli kouřit z hlavy. Skadir však měl pořád chuť se na něco ptát a doufal, že tím otce úplně nezmiňuje. ,,Těším se až je potkám. A jak zjistím, že bude sraz?" Nejspíše mu to asi někdo řekne, skočilo mu pak do hlavy. Ale už nechal otce, aby mu k tomu řekl své. ,,Chmm, zajímalo by mě, zda by ho někdo zvládl celý projít." Trochu se zasnil, ale jen na okamžik, protože logika mu říkala, že to nejspíše nebude tak úplně možné. Navíc, i když chtěl objevovat, zase nechtěl opouštět rodinu a smečku. To bylo silnější než touha někam cestovat. Smrt už nechal být. Bylo to moc nefyzické. Nedotknutelné.
A pak už mířili dolů ze skal, jejich tlapy vstoupily na louku. ,,Z hor se to všechno zdálo větší! Je tunplno rodtlin!" A tak sledoval kytky, bzučící hmyz a vše kolem. ,,Nejsou to jen kytky? Proč o nich máma ví víc?" Zamířili k jezeru. Skadir byl nadšený.

-> Kvílivec

Když otec souhlasil s pozorováním dalekých lesů, jeho srdéčko zaplesalo a na tváři se mu vykouzlil úsměv. Poskakujíc radostně vpřed, brzy je jeho otec dovedl na Vyhlídku, kdy se před Skadirem objevil celý široký svět. ,,Jak to, že jiní vlci bí, že to je naše území? A kdo tomu všemu kraluje? A tati, prošel si to už všechno? Svět je tak velký tati!" Sypal ze sebe všechny myšlenky, které mu výhled pomohl vyrobit v hlavě. Dopadly na ně paprsky slunce, bylo docela příjemné teplo, zároveň však foukal příjemný studený vzduch a pročesával Skadirův huňatý kožich. Nebyla mu zima. ,,Dobře, tak pojďme, ať můžeme jít co nejdřív!" Zamířil s otcem zase k hranicím, přeci jen, nejdříve povinnost, pak zábava. ,,To je zvláštní, že si každý myslí něco jiného. Doufám že je tam ale klid." Nevěděl, co by po smrti mělo být, ale pocit toho, že i zajíc došel klidu a pokoji, ho tak nějak uspokojovala a neměl díky tomu příliš výčitek.
Otec pak už nerozebral víc své myšlenky směrem k obraně hranic a tak to Skadir nechal být. Těšil se na jezero. Ač netušil, co přesně je ta rovnováha, jistě jí nalezne brzy, aby mohl být jako táta.
,,Ano!" Řekl radostně a vydal se za otcem za hranice. Za novým dobrodružstvím

-> Kvetoucí louka