Příspěvky uživatele

Už to byly dva týdny, Vlastně o něco málo více, co byl Skadir a jeho sourozenci na světě. Spokojeně jedl, spal a vrtal se mámě i tátovi si kožíšků. Nelibost dával najevo kníkáním, spokojenost zase tichým mrmláním. Většinu času byl opravdu spokojené vlče. Moc mu v životě momentálně nechybělo.
Většinu dne už zvládal mít poorevřené oči. Při bdělých oknech sledoval tátu, ten jej fascinoval. Byl to velký vlk a měl zvláštní věc kolem oka. Skadir ještě nechápal význam jizev, ale zjev jeho táty ho nedesil, spíš naopak, hnědý vlček tátu obdivoval. Ve své malé hlavince tušil, že jednou bude chtít být jako on.
Hlavní bytostí byla samozřejmě máma, jeho přísun jídla, tepla a komfortu. Miloval být s mámou! Ale objevoval hlavně otce a jeho okolí. Máma byla přístav ke kterému se vracel, táta znamenal dobrodružství.
Malé nožky už Skadira unesly, den co den se snažil batolit a nyní konečně vstal na své mohutné malé tlapičky. Zvedl váhu svého těla. Sem tam se ještě převalil, nebo zakopl, načež nespokojeně zakníkal a pak zase vstal, zkoušíc zase chodit. A chodil, po jeskyni, kolem táty, tahal otce za ocas, za srst. Kolem sester byl opatrnější, ale vyzýval je ke hře. Každým dnem jeho nohy sílily a on už o sobě dával opravdu vědět.

Už to byl nějaký ten den, co se Skadir objevil na světě. Byl to urostlý kus vlčete, možná momentálně trochu otesánek, věčně zavrtaný do matčina kožichu, kde pil jako o život. Kolikrát u toho mléčného baru hodil dlouhý šlofík, co se mu však zdálo, to málo kdo tuší. Občasně narazil i do svých sester, ač bylo mléka dost, někdy to byl boj, najít neobsazený struk matky, takže kolikrát šlapaly sestry po něm, nebo on po nich.
Teplo matky bylo vším, ale občas se jeho malé nožičky dokolébaly k otci, u kterého taky hledal nějaký cecík, avšak marně. Svou nespokojenost dal najevo řvaním, dokud teda hledání u velkého samce nevzdal, nebo dokud ho matka nečapla za krk a nedala zpět k sobě. Občas se jal pohnout k otci, kde spokojeně dřímal. Byli jako vejce vejci!
Skadir už začínal vnímat světlo. Když byla noc, v úkrytu byla úplná tma, přes den, ač tedy bylo zamračeno, do koutu úkrytu nějaké světlo proniklo. Oči měl stále zavřené, ale po několika dnech už měl nutkání se podívat na své chlebodárce. A tak otevřel oči, pěkně pomalu, prvně jen lehce pootevřel, no potom už viděl úplně. Prohlížel si matku jako obrázek, neviděl ještě vůbec dobře a zaostřeně, ale poznal je. Černá matka a vedle ní velký hnědý samec, táta. Jeho budoucí vzor. Možná se mu na tváři ukázal i spokojený úsměv.
Tak jak rychle však oči otevřel, tak rychle je i zavřel a spokojeně usnul. Jeho rodiče už mohli díky těmto pár chvilkám určit Jeho element.

-> Příchod na svět

Bylo teplo. Živil se v Lůně matky tak jako ostatní sourozenci, pěkně rostl. Zvuky okolí byly tlumené, slyšel matčit smích, pláč, když byla mrzutá, tak byl také, když byla veselá, nadšeně to dával najevo svým kopáním. Určitě jeho pohyby cítila, minimálně když jí se sourozenci kopali do močového měchýře.
No a pak to přišlo. Zvláštní stahy, jeho svět se začal točit, cítil že už je čas vylézt a... narodil se. Okolí bylo chladné a on dával nespokojení z toho, že jej osud vytrhnul z tepla, patřičně najevo svým pískotem. Byl to klasický štěněčí brekot, dokud ho matka nevzala do tlamy, neoblízala (u toho se taky pěkně vztekal) a posléze jej přitiskla k bříšku. Zachumlal se k teplé srsti matky a instinktivně hledal struk, který po chvíli našel. Už se vedle něj tiskla sestra Tyree a posléze následovala i sestra Elva. Zatím nevěděl jejich jména, ale občasné narazil do jejích telicek, když se snažil komfortně navrtat co nejblíže k mámě.
Kontakt byl pro něj vším. Byl u maminky nonstop, plakal, když se vzdálila a rád se tulil společně se sourozenci k jejímu tělu. Nemluvě o té chutné sladké dobrotě, kterou jim velká koule poskytovala. Máma byla vše.
Dny prospával, pil, a tulil se. Struky vždy našel spolehlivě, jelikož jich bylo málo a matka jich mela dost i pro další vlčata. Byli tři. Skadir byl sice prostřední, ale zato největší, což bylo logické, jelikož byl samec. Prospíval, měl se k světu a byl čilý v bděla okna, jako každý savec. A tak dny ubíhaly...