Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Kdežto on rozhodně nezraněný nebyl. Tolik krve... co mohlo takhle ošklivě zřídit mého tátu? Táta byl silný a schopný a nesmrtelný a... a... a takhle to prostě být nemělo. "Samozřejmě," ujistila jsem ho nešťastně. "Byla jsem opatrná a zůstala v horách a dávala si pozor, aby se mi nic nestalo." Možná... možná že bych i v tuhle chvíli byla radši, kdyby mě seřval, než aby se ke mně lísal a ujišťoval se, že jsme v pořádku. Nevěděla jsem, co si s takovým přístupem počít, kromě toho, abych se tu rozbrečela jako malé vlče. Nehodlala jsme tu brečet, bylo to potupné. Navíc táta potřeboval pomoc a já musela být silná pro něj... ne? Musela jsme být silná, musela jsme dokázat, že jsem hodná toho být jeho dcera. "Medvěda? Přežili to všichni? Není nikdo...?" Neptala jsme se ani, kdo byl ono "potkali jsme", možná že i kdyby to byla Hanka nebo Enigma, v tuhle chvíli by mi na jejich životech záleželo. Bez ohledu na to jak moc jsem je nenáviděla, pořád to byli členové smečky. "Žádného zrzavého vlka jsem-" začala jsem, ale pak jsem se zastavila. Vlastně ano... ano, potkala jsem zrzavého vlka. vykulila jsem oči. Ah, ten zmetek! Tvrdil, že to byl jen cvičný souboj kde se poranil, ale to by přece byla holá hloupost v tomhle počasí trénovat... že? Takže co když to celé byla lež? Ten vlk se mi už od začátku nelíbil... Zamračila jsme na tátu. "Ano, potkala jsem jednoho zrzavého vlka. Byl zraněný ze souboje s jiným vlkem. Tvrdil nám, totiž mně a Deinell, to je jiný vlčice, kterou jsme potkala v horách - naučila mě nějaké rostliny - že to byl jen tréninkový souboj. Ten mizera! A já ho ještě pomáhala ošetřovat!" V tu chvíli jsem doslova viděla rudě vzteky. Až toho zmetka dostanu do tlapek, zaplatí za to! "Jmenoval se Naxin a tvrdil, že patří do Zlaté smečky. Měl takový zrzavý kožich s nějakými světlejšími znaky." A napovídal nám takových volovin! Určitě se jenom přetvařoval, protože se chtěl zalíbit!
Táta přesunuj svoji pozornost na Noru a já udělala to samé. Moje sestra. Moje sestra byla zpět, živá a zdravá. Podívala jsem se na otce, udělala pár kroků blíž, a jak sestra promluvila, vyrazila jsem k ní a zabořila jí čenich do srsti. "Tak ráda tě zase vidím. Noah... Noah umřel, víš? Ale ty jsi tady a jsi v pořádku. Už nás takhle nesmíš opouštět."

---> Jezero smrti

Pohybovala jsem se rychle a cestovala známou krajinou. Mířila jsem rovnou domů. Snad mě táta neseřve, že jsme byla celou dobu pryč, snad... počkat, co to bylo? Slyšela jsme někoho výt. To byl... TÁTA!
Okamžitě jsem změnila kurz a přidala do kroku. Nebylo to daleko. Radši ať mě seřve samostatně, než před celou smečkou, ne? To by bylo ponižující. A stejně jsem potřebovala najít hlavně jeho a... a pak jsme ucítila něco dalšího. Krev. Pach krve byl blízko a byl čerstvý. Ani jsem si přes něj nevšimla dalšího povědomého pachu, kterého jsem si všimnout měla. Krev? Proč jsem cítila pach krve?
A pak jsme obešla roh a uviděla známý nazrzlý kožich. zastavila jsme a zůstala nevěřícně zírat. "Noro? Noro! Jsi to ty? Kde jsi byla celou tu dobu, já..." Jenže v tu chvíli padl můj zrak na otce a jakákoli radost z toho, že opět vidím svou sestru živou a zdravou se změnila v čirou hrůzu a zděšení. Táta. Táta byl zraněný. "TATI!" Okamžitě jsme přiskočila k němu. Ne, ne, ne! Kapala z něj krev. Kapala z něj krev jako předtím z Cinder. Živě jsem si ten výjev vybavovala. Cinder, ležící na zemi v úkrytu, kam se z posledních sil doplazila, krev slepená krví. Ztěžka dýchala, jak bojovala o každý doušek vzduchu a... "Tati... tati, co se ti stalo?" Prosím, neumírej! Neumírej jako ona!
Pochopitelně Einar nemlel z posledního tak jako ona, ale to jsme v tu chvíli neviděla a nevěděla. Nevěděla jsem o léčitelství v podstatě nic. Stačilo mi vidět krev a všechny ty rány na jeho těle a nedokázala jsme myslet na nic jiného, než na to, jak Cindeřino tělo mizelo pod zemí a jak ji bude jistě můj vlastní otec brzy následovat. Ne. Ne, ne, nesmí. Ta krev musela zůstat vevnitř, nesměla téct ven! Vyvolala jsme hadí tělo a okamžitě se ho pokusila připlácnout na jeho rány. "Budeš zase v pořádku. Určitě musíš!" mumlala jsem rozrušeně.

× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí

Deinell se s ním začala vybavovat o těch jiných světech, což byla konverzace, která mě upřímně nezajímala. Jo, jo, jen ať se v tom podporují. Tihle dva se hledali, až se našli, ne? A Naxin vyplivl nějaké další jméno, které mi totálně nic neříkalo. Noram? Yalor? To rozhovor o magiích, ten mě zajímal víc. "Jo, máš naprostou pravdu, to je dobré přirovnání. nebo když se učíš lovit. Zpočátku ti uteče i myš, ale když nepolevíš, za chvíli lovíš zajíce a srnky jako nic," souhlasila jsem s ní. Hele, ona se v magii možná i docela vyznala. A co víc, byla ochotná se o své znalosti dělit, zatímco Naxin... no, ten začal fňukat, že to bude složité. "No jasný, že to bude komplikované. Však se budeš učit něco, co teď pořádně neumíš." Zjevně. "Ale pokud ses v tomhle počasí dokázal cvičně rvát, abys posílil, zvládneš to taky. Prostě se do toho opři a půjde to." Však i Deinell mu nabídla pomoc.
A Deinell se ukázala být užitečná i co se rostlin týkalo. teda! Docela se vyznala. Dělalo to na mě dojem. Zajímalo by mě, co ještě zná. Příkývla jsem, jako že rozumím. "Jo, přesně něco takového jsme myslela, jsi skvělá!" A rovnou jsme se tu rostlinku pokusila vyvolat. "Tohle to je?" A jestli chtěli, mohli rostlinky rovnou použít. Já je nepotřebovala, já si jen chtěla ověřit, že všemu rozumím.
Spolu s nimi jsem vykoukla ven a... opravdu. Voda opadávala a jak rychle. Zanechala za sebou slušnou spoušť. Polámané stromy, větve, zažloutlou trávu... támhle i nějaké tělo... nevypadalo povědomě, ale přejel mi z toho mráz po zádech. "Já už radši zamířim zpátky domů, aby o mě ještě rodiče neměli strach," řekla jsme těm dvěma, "mějte se hezky, třeba se zas někdy potkáme." A s tím jsem vyrazila směrem domů.

---> Hraniční pohoří

× Odhal následky potop

"No to rozhodně nejste," souhlasila jsem s Naxinem. "Sourozenci mají držet spolu. To vám nikdo neřekl?" Měla jsme co dělat,a bych neprotočila očima, když i on začal něco blábolit o jiných světech. Jo, hah, to sotva. Co s tím ti vlci tady měli? Vždyť to ani neznělo přesvědčivě. A pak začal blábolit o svém elementu. Ne že by to nebylo zajímavé, ale... no jo, no páni, jasný, chápeme, seš hrooozně speciální. jestli tu na někoho chtěl udělat dojem, tak já mu to teda rozhodně nežrala. A vůbec jsme mu nezáviděla, že má něco jiného než element. Prostě NE! Já a závidět? Ani náhodou.
Deinell se ho pak zeptala na jméno a vlk se představil... spolu s celou svou famílií. Hele, jen tvý jméno by stačilo, frajere. "Já jsem Taiclara Fiske z Alatey," představila jsem se hrdě a pak jsem se podívala na Deinell. No? Teď ty. A nenech se zahanbit! Určitě taky musela mít něco suprového, co říct, ne? Třeba toho svého Gwyna mohla zmínit, nebo tak.
Usmála jsme se na ni, když pochválila mé dovednosti. Ano, já vím. "Děkuju." Ale zpět k léčení. "Hmm, znáš nějaké rostliny, kterými se ty rány dají i obalit, nebo tak? Víš, aby nám tu nekrvácel na podlahu," zeptala jsem se Deinell. Ale vzápětí už nás volala ven. Vyhlédla jsme a zahleděla se na duhu. Páni, opravdu. Tolik barev. A jak výrazná a velká byla. Byla prostě nádherná. Znamení od Nera? "Já viděla akorát polární záři," řekla jsem. "Ta je taky barevná, ale trošku jinak." Ale duha se mi moc líbila. Znamenalo to, že bylo po dešti? Znamenalo to, že teď budu moct jít Sindriho učit lovit hlodavce? Ne, potřebovala jsem najít další lovce a trénovat s nimi, abych té zatracené Hance vytřela zrak. Přece nepřipustím, aby byla Vittani jediná, kdo bude povýšený, to by byla ostuda. Ukážu tátovi, že i já si lepší postavení zasloužím, ne jen ona. Povodeň byla teď za námi a život se zas vrátí do normálu. A já... zatraceně, já už zas kdovíjak dlouho nebyla doma! Měla bych se vrátit, nebo mě táta zas seřve, i když jsem se tentokrát snažila být opravdu prospěšná. Lovila jsem a... a... a učila jsme se rostliny, a pomáhala jsem dalším vlkům... to muselo něco znamenat, ne?

Říjen:
Jednoduché - Promluv si s jiným členem alespoň na 8 postů (tedy 4 na každého) - hra se Sindrim

Jméno vlka: Taiclara
Počet postů: 6
Postavení: Kappa
Povýšení: -
Funkce: Učedník
Aktivita pro smečku: pomoc na pohřbu
Krátké shrnutí (+ rychlohry): účastnila se pohřbu a pak vzala Sindriho an výlet a učila ho lovit hlodavce
Smečková minihra: Jednoduché - promluv si s jiným členem

Jo, tohle rozhodně liška nebyla, protože pokud jo, tak to pro něj byla teda zatraceně velká ostuda a měl by se stydět. "Tak když seš slabý, proč se pereš? Máš nejdřív zesílit." To přece dalo rozum. který tenhle vlk zjevně neměl. On byl slabý a kvůli tomu měl KAŽDÝ výhodu? To jako byl slabší než všichni ostatní vlci? To nebylo něco, čím by se měl takhle chlubit. No, ošetříme ho. "No hlavně nás tím ne- co vlastně? Nepojiskři?" Ani element neuměl ovládat? To já teda ano. A hodlala jsem mu to náležitě ukázat jen co mi Deinell řekne, co vlastně potřebujeme.
"Jo, má mělké kořínky a snadno ji vyplaví voda, tak se prostě šíří. K čemu je to mléko dobré, to netuším. Rozhodně moc dobře nechutná." Znala jsme jednu kytku a ta byla k ničemu. Možná... jsem se tím taky radši neměla chlubit. Pojďme hezky odvést pozornost jinam. Pozorně jsem poslouchala, jak to popisuje, a přikyvovala. Dobrá. Dobrá, takové kytky jsem možná už i někde viděla? Teda, předtím jsem nevěděla, jak se jmenují a čemu jsou dobré, ale teď už ano. A to, že zahřeje, rozhodně pomůže, protože jak jsme předtím stáli venku, měli jsme zase mokré kožichy. Deinell našla kámen a opatřila vodu a já vyvolala trychtýřek a hodila ho do vody. vyvolala jsem plamínek, který jsem udržovala kolem vody, dokud nezačala vřít, a pak tak trychtýřek chvíli nechala. Stejně se to muselo trochu vychladit, než to půjde pít. A když se zdálo, že už to bude dobré, trochu jsem ochutnala. Jo, docela to šlo. příjemně to hřálo. "Tak prosím, poslužte si. A tímhle i vypláchnout jeho rány jsi říkala?" No, to bude horší, ale... ale vyvolala jsme si nějaké lupení, které jsme v odvaru namočila, a zkusila to napatlat na vlka. Opatrně, abych se neporanila o jeho elektřinu.

× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku
× Ošetři/nech si ošetřit vážné zranění související s potopami

"Dobře, vyřídím," souhlasila jsem. "Jo, třeba jo, bylo by to fajn... vidět tohle všechno na vlastní oči." Ušklíbla jsem se. pak bych jí to asi už musela věřit, no. Ale teď? Neznala jsem svět mimo mé domovské hory dost dobře na to, aby mi tohle nepřišlo nereálné.
Jenže konec diskuzí, měly jsme tu jiné problémy. Lišku a vlka, jmenovitě. "Trénink že se neobejde bez zranění? To je teda pěkná hovadina. Měl bys být rozhodně opatrnější v tomhle počasí. A v horách, pokud někde nechceš slítnout a srazit si vaz." A on jiskřil. Koukla jsme po Deinell. Ošetříme? No... fajn. "A mohl bys přestat jiskřit, ať nás ještě nezraníš?" A Deinell už začala sdiktovat, co je potřeba. Šla mi z toho hlava kolem. Kytky. Tolik kytek, které jsme neznala. Celé DVĚ! "Dobře. A úkryt máme hnedka támhle." Kývla jsme k naší malé jeskyňce. Když tvrdil, že pomoc se tam dostat nepotřebuje, já mu pomáhat nehodlala. Jsem ať si tam dojde. Ještě bych se od něj zamazala. Otočila jsme se na Deinell. "Ty teda neznám, já znám jen Pršivku potulnou. Ta roste v nížinách a vytéká z ní mléko. taková malá, modré květy. Ale zvládnu ty kytky vyvolat. teda... když mi je dobře popíšeš. A ohně bych asi taky měla být schopná? Potkala jsem nedávno Wua a chtěla ho, ale ještě jsem ho nezkoušela." Zamířila jsem směrem k jeskyňce. "Jo, jsme v pohodě, zahnali jsme tu potvoru."

× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění

Bůh?! No jako by mě ty její výmysly ještě překvapovaly. Ale promyšlené to měla moc hezky, to zase jo. "Aha, dobře," přikývla jsem. No když to říká. "Fajn, to si budu pamatovat. Jestli ho potkám, tak ti dám vědět." Hodně vysoký, hnědý, zvláštní symboly v kožíšku, náhrdeník... nosil Xander náhrdelník? No, těžko říct, jestli by se jeho fleky daly považovat za zvláštní symboly, ale... no, vlastně jsem ani netušila, jestli má nějaký náhrdelník. Ale netušila jsem, proč mě napadl zrovna ten. Otec Enigmy aby byl bůh? Hah, to sotva. Pokud byl někdo bůh, byl by to můj táta. Fakt jsem nepotřebovala, aby měla Cipher další důvod se vytahovat. A vůbec, vždyť si ani neříkal Nero, takže to stejně nemohl být on.
"To bych se do takové krčmy vážně ráda podívala." Táta by jistě ocenil, kdybych přinesla nějaké zajímavé informace, ne?
Nicméně konec debaty, měli jsme práci. Deinell se vrhla odvážně za mnou. Kuráž měla, to se mi docela zamlouvalo. Kdyby mě v tom nechala, dala bych jí to teda pak pěkně sežrat. A hele ji, lišku. jak na nás vrčela. A Deinell... "Ne, ta si fakt hrát nechce, měly bychom ji zahnat a..." A hele, už po Deinell skočila a zahryzla se do ní. No paráda. vyrazila jsem, abych jí pomohla a toho otravného zrzavého klíštěte ji zbavila, ale... he? "Cos to právě udělala?" Střelila jsme pohledem po lišce a rychle po ní vyrazila zuby, až se zvíře dalo na útěk. Pak jsem se otočila zpátky k Deinell. "To nevypadalo jako element? Nebo umíš něco speciálního?" Jenže... jenže jsme zjevně nemohly mít chvilku klidu. Jak liška zdrhla, objevilo se tu něco jiného zrzavého a značně dotrhaného. "No teda, cos vyváděl?" zeptala jsem se pohrdavě vlka. A... hele, ten parchant taky jiskřil?

Ta teda vykládala věci. Nevěřila jsem jí ani slovo, pochopitelně. Ale bylo by to hezké, kdyby to byla pravda, ne? "Jo, zní to docela fajn," souhlasila jsem. Hlavně její serepetičky by se mi určitě líbily. Kde jen bych si mohla taky nějaké opatřit? "Nera? Ne. To je jako kde?" zeptala jsem se a naklonila hlavu na stranu. Měla bych ho snad znát jako toho jejího mistra Gwyna? A znala ona Einara? To byl můj táta a velký alfa, sím pěkně!
jenže ona se rozpovídala o těch svých krčmách a dalších věcech a já na ni jen zírala a snažila se to pobrat. Teda... toho bylo hodně. A totálně mi to nedávalo smysl. "Aha? Ale... proč by si vlci, co nejsou ze stejné smečky, vyměňovali informace? Nebo myslíš jako když se třeba zástupci dvou smeček setkají, protože spolu uzavřeli spojenectví?" Jinak mi to přišlo jako pěkně pitomý koncept. I když teda... ohýnek a světlo, to znělo oboje moc fajn, to zase jo. Ale ten zbytek? A o čem mi začne vykládat příště? O nemocnicích? O civilizaci? O vlcích, kteří používají nástroje? Ha! takové hovadiny. "Světýlka a oheň a pelíšky, to zní báječně," odpověděla jsem. "A říkala jsi, že se tam dá i sehnat jídlo, že?" Jo, to bylo až moc hezký na to, aby to byla pravda.
"Jasný, není problém," ujistila jsem ji. "Taky nechci, aby mi to spadlo na hlavu." Jenže... no, to tak docela nemusel být náš aktuální problém, protože venku cosi vrčelo. No... to nebylo zrovna fajn... "Tak se přece nedáme!" Prohlásila jsem a už se s vrčením nazpět lezla ven, abych vetřelce přivítala. A hele, byla to liška, potvora jedna!

× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem (včetně predátorů)
× Setkej se tváří tvář s predátorem

S tím ostatním? Ona měla i něco dalšího? "A kde to máš? Nebo to skončilo v tom 'jiném světě'?" Protože pokud to tu někde schovávala a nevzala jí to voda, tak mi to snad ukázat mohla, ne? Třeba by se mi z toho povedlo i něco nenápadně vypůjčit. "Aha, takže je pěkný ale není nepraktický. To je fajn. Mně to totiž připadá, že se do toho dá hrozně snadno zamotat." poznamenala jsem.
Dainell vysvětlila toho svého Gwyna a já přikývla. Aha. Jo. Ok. No jen jestli si ho taky nevymyslela, že? Ale já jí to brát nehodlala. "Takže jako taková hodně přátelská smečka, která cizince vítá a ještě jim dá jídlo?" zeptala jsem se. No znělo to fajn. Pro ty cizince, teda. Já bych se takhle pro ostatní dřít nechtěla. Navíc i s jinými zvířaty? Dělit se o jídlo třeba s medvědem? Ani náhodou!
Došla jsem k díře a letmo ji zkontrolovala. "Vypadá, že by mohla držet. Můžu ji kdyžtak ještě vystužit kořenama." Kdyby se slečna Deinell bála. "Jo, chvilku zůstat můžu. Třeba se ten déšť alespoň trošku přežene. Ale pak bych se asi měla vrátit domů."

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 4/4

Zvědavě jsem naklonila hlavu. Aha? Takže to měla něco po mámě? Byla to nějaká rodinná zvyklost? Měli jsme my třeba taky něco? Ale máma měla jen náramek a táta... Táta měl křídla, která se rozhodně s nějakou šalou rovnat nemohla. "No vypadá to vážně pěkně. Hlavně ten kamínek an komci. Nepřekáží ti to třeba při lovu?" Protože pak by to teda bylo pěkně k ničemu, když to ani nebylo magické. Jenže kdo ví, jestli to vlčici vůbec zajímalo. Vrhla jsem na ni nechápavý pohled, když začala cosi blábolit o jiných světech a tak podobně. No jasný. Nesmyslné příběhy. "Žádného mistra Gwyna neznám. Čejo mistr to má být? Mistr lovec? Mistr magie? A co je to ta... Krčma?" Nějaká díra s tak nízkým stropem, že se tam vlci museli krčit? To by pak dávalo smysl tam lézt a povídat si příbwhy, ne? A příběhů měla tahleta zjevně plnou hlavu.
Když mi pochválila kožíšek, samolibě jsem se na ni usmála. "Děkuju. Tvůj taky docela ujde." Komplimenty se oplácí, ne? Rozhodně si tímhle u mě šplhla. Chvostem ale fakt nikdy vrtět nepřestala, nebo co. No nevadí, její věc. Ať si ho třeba ukroutí. "Tak já tě povedu. Přes les bych být tebou teď neběhala, ale v horach je spousta jeskyň, stačí najít něco neobydleného." Jako třeba támhletu díru v zemi. To by šlo, ne? "Co třeba támhle? To vypadá fajn."

× Vydej se hledat bezpečné místo 5/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4

"Jo, přesně to," odkývala jsem a přišla blíž, abych si tu parádu prohlédla. "To je nějaká nová móda?" Třeba bych si takovou šálu taky měla pořídit. Slušela by mi? Jenže vlčice se rozpovídala a já jí dala takový ten 'no to si snad děláš srandu' pohled. Jo, z jiného světa. Jasně. Určitě. "A ty máš taky určitě moc ráda všelijaké příběhy, co?" Ale jakože ozdoba to byla pěkná a pokud měl ten šutr magickou moc... no, to bych možná i zvážila jako pravdu. Vždyť táta měl křídla a všichni jsme měli magie a tak. Fajn. A byl to moc hezký šutr. "Můžu se podívat zblízka?" požádala jsem a rovnou k tomu svůj všetečný čenich strčila. Taky by se mi něco takového hodilo, fakt že jo. "Já jsem Taiclara." Provlka, proč tak mávala tím ocasem? Copak to byl větrák?
"Jo, počasí je strašný. Chtěli jsme s bráchou lovit myši, ale z louky je teď jezero. Být tebou, tak se z hor nehnu," souhlasila jsem. "Určitě tu někde nějaký úkryt najdeš. Vlastně ti s tím ráda pomůžu, hezky se tu vyznám." A byla jsme na to náležitě hrdá, samozřejmě! "Ale pojďme víc do hor a dál od toho ošklivýho jezera, aby se na nás ještě nevylilo."

× Vydej se hledat bezpečné místo 4/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4

---> Hraniční pohoří

Sindri byl teď v bezpečí, ale mě zajímalo, jak to vypadá jinde, takže jsem se nevrátila zpět spolu s ním. Jen si udělám krátký výlet a pak můžu zas sedět na území. Ulovenou myš už jsem sežrala a teď jsem mířila na jih. Tam někde bylo nějaké jezero, ne? Bylo vylité z břehů, nebo se drželo tam, kde mělo být? Uvidíme.
Pokračovala jsme v chůzi horami a nakonec přešla do klusu. Proč se zdržovat, že? Počasí nestálo za nic a já tu nechtěla strávit celou věčnost, navíc jsem se v horách pohybovala odmalička, takže jsem si mohla na složitém terénu dovolit přidat do kroku. A támhle už to vypadalo, že hory někde končí a bude tam pěkný výhled na jezero. A koho jsem to tam uviděla? Nějakou cizí vlčici. Co to měla na krku? vyrazila jsme za ní. "Nazdar, co to máš na sobě?"

× Vydej se hledat bezpečné místo 3/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4

---> Kvílivec

Oh ano, pochvala od táty. To bylo něco, co spolehlivě platilo na nás oba. A já byla přesvědčená, že tátovu lásku si lze nejlépe získat snahou a učením se nových dovedností. "Nechtějí si to připustit," řekla jsme prostě. "To je to samé, jako když jsem o tobě řekla, že jsi tupec, ne? Taky se ti to nelíbilo. Ale ty z toho vyrosteš, takže tebe to trápit nemusí." Kdežto někteří jiní by se nad sebou měli zamyslet.
Spokojeně jsme přikývla, když odsouhlasil, že má tajemství neprozradí. Hodný bráška. Učil se opravdu rychle. Byla jsem na něj pyšná. "Jo, určitě to máme po tátovi. I strejda je přece skvělý lovec a to je brácha našeho táty." Dobrá úvaha. Já vlastně ani nevěděla, jak dobře umí naše mámy lovit.
Sidnrimu se belíbilo, že musíme odejít tak brzy, ale tady to opravdu začínalo vypadat nebezpečně. "Já vím," řekla jsme omluvně, "ale to počasí je fakt hrozný a za chvíli budeme muset na louce lovit ryby. někdy příště budou myšky." Možná i v horách by byly. Nicméně nyní jsme ho dovedla zpět na hranice smečky a vyslala ho do bezpečí k úkrytu, a já sama jsme zamířila jinam. Chtěla jsme se ještě podívat víc na jih...

---> Jezero smrti

× Vydej se hledat bezpečné místo 2/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4