Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Tebetha trochu překvapilo její gesto, ale přesto nehnul ani brvou. Lehce cukl a tak to mohla poznat, ale ne nijak zvlášť. Prostě ten vřelý chápavý dotek nečekal, nic více. Mluvila o tom, že chápala jeho trápení a když se chtěla natáhnout aby mu poklepala na čelo... no, musela se natáhnout pořádně, ale on se také automaticky trochu přikrčil, aby si tu tlapu nevykroutila úplně. ''Děkuji, asi budeš opravdu skvělá léčitelka, když dokážeš už i slovy povzbudit.'' Pochválil ji. O jejich slovech dokázal skutečně popřemýšlet. Snad měla pravdu. Snad se jednou vrátí. A Niyari? Potkala někoho s kým ráda stráví zbytek života? ''Myslím že by to přišla říct.. Jednou.'' Reagoval na to pouze.
A když se zeptal jestli má hlad... jako na zavolanou se ozval její žaludek. Zasmál se i při jejich slovech, že ji prozradil. ''Tak se jdeme podívat tedy po něčem na zub.'' Zavelel a s pobaveným výrazem nastrčil hlavu do vzduchu. Závan přinesl pach na který se zaměřil a postupně dostal čenich až k zemi a během chytání pachu také rovnou sledoval stopy.

Takže pro ní byl její strýc opravdu skvělý. Měl Tebeth nějaké strýce? Nějak si... nevybavoval. Věděl o matce, otci, Niyari a pár mladších sourozenců, kdy s Lycanem chvíli strávil a ulovili spolu. ''To jsem rád, že máš takové strýčky.'' Promluvil konečně. Pak se dozvěděl i jméno. Její bratr se jmenoval Hádes a byl to pěkný bručoun. ''U nás.. jsem asi většinou byl bručoun já.. myslím. Musím si trochu rozpomenout.'' Minimálně byl tak vždy celkem vážný a tak se to většinou nějak projevovalo. ''Já doufám.'' Byla reakce na sestru a její přání k tomu, že je snad v pořádku. Věřila tomu tak pevně, že to donutilo i Tebetha aby tomu blíž uvěřil. Znovu se pousmál. To se skoro až zastyděla, když zmínil koule? Pobavila? Tentokrát nedokázal tyto myšlenky nějak kvalitně přečíst. Nebo vůbec přečíst její emoce ve tváři. Ale to bylo i tím, že sám neměl tolik... přečtené vůbec vlastní emoce. Ale nakonec přijala, že s ním něco podnikne. Tebethovi se rozjel v hrudi příjemný pocit. ''Okay. Tak co říkáš.. Já nevím.. Máš hlad?'' Naklonil lehce hlavu. To bylo poprvé co pozval nějak vlčici, neměl sebemenší tušení co by s ní mohl podniknout. ''Nebo se chceš jen projít?'' A druhý návrh. A tak jako obvykle. Žena musí zachránit situaci nad tím že muži neuměli moc plánovat a už vůbec ne takhle narychlo. Teda ne všichni, ale tohle byl jeho první dojem, ahah.

Tebeth se lehce pousmál, ''To zní jak kdyby byl strýc dobrý vlk.'' A jestli byl.. To bylo ve hvězdách a Tebeth o tom koneckonců nevěděl zhola nic. Měla sourozence na které se mohla kdykoliv spolehnout.. To bylo asi důležité. A kde naopak byla jeho milovaná Niyari? S mladšími sourozenci vztah vlastně neměl skoro žádný... Třeba byl čas to napravit? ''Je důležité mít se sourozenci dobrý vztah. Taky jsem.. měl se svou sestřičkou.. Ta snad je v pořádku.'' Podíval se směrem k lesu.. znovu, hehe.
Jestli ho měla mamka ráda? Kdo ví. ''Těžko říct. Vlastně ten čas který jsem s ní kdysi strávil prostě si moc nepamatuju a stydím se za to. Ale máš pravdu. Musím prostě jen sebrat koule.'' Zasmál se pobaveně. Jo. Pak už teda najde konečně někoho z rodiny a vyjasní si to. ''A co ty? Chceš něco podniknout mezitím?'' Naklonil hlavu na bok.

Ráda pomáhala dalším. ''Pokud tě to naplňuje, proč by ne. Někdy si najde činnost která ho naplňuje někdo hned a někdo ji hledá celý život.'' Tak to skutečně bylo. ''Pokud se cítíš ve smečce dobře, je to správný pocit. Bylo by špatné zdržovat se někde kde se cítíš jako kůl v plotě. Zvlášť když jsi tam nová a nepřijali by tě. Ale zní to, jako by tě tedy mezi sebou přivítali s otevřenou náručí. Navíc hádám léčitelství není až tak rozšířené a taková profese se ve smečkách dost cení.'' A pak se svěřoval Tebeth. Ne že by teda měl nějaké větší pochyby o tom, že se domů chtěl vrátit, ale.. Persephone mluvila asi rozumně. ''Celou dobu co jsem byl pryč moje srdce netoužilo po ničem jiném, než se vrátit domů.'' Začal a otočil se směrem k lesu Alf. Byl na něj během dne takový krásný pohled. ''I teď vím, že je to smečka kterou mám ve svém srdci. Spíš se obávám asi se matka příliš nehněvala. Jsem nejstarší syn a měl jsem být doma, všem nápomocný.. Ale byl jsem pryč.'' Chtěl vždy jít ve stopách Lissandry, být ten zodpovědný a spolehlivý. Ale teď?

Pokýval hlavou, když ho poučovala o tom, že rostliny nesmí být moc staré, aby se dali použít, ''Jasně. Asi tě chápu.'' A nebylo taky ne, kdo ví? Ona jako léčitelka tomu rozuměla po svém a on jako laik.. Jen v mezích zemního elementu se kterým se narodil. ''Pro mě.. je to něco přirozeného, jsou hezké na pohled a mají pro mě i jiný využití, ale bohužel ne na léčení no.'' Ne, léčitelství nebyl Tebethův šálek kávy, jestli se to tak dalo vlastně říct.
Nakonec ano, skutečně se jednalo o léčitelku a dokonce přiznala i ve které smečce. ''O Namareyské smečce slyším prvně, ale to bude i tím, že jsem nějakou dobu žil mimo ostrovy, než jsem se tu navrátil.'' Pokýval zamyšleně hlavou a na vlčku se usmál. ''Narodil jsem se v Daénské smečce, ale ještě jsem tam od návratu se nešel ukázat matce.'' Heh. Ale už by měl, že? Nebo aspoň otci.

Tebeth se pousmál. Nebo vlastně úplně rozesmál, když zmínila, že tohle byla rostlina na kterou se nedostal žádný vlčí materiál. Ano, i většinou tomu nejvíc vážnému vlku, přišlo tohle hrozně vtipný. Ale stačilo jen pár sekund, než.. zase nahodil vážnou tvář. ''To chápu. Jistě je velmi těžký najít takové byliny a dává to hodně práce.'' Odkašlal si, pro vlčici to bylo asi zcela vážné. ''Bohužel já neznám, žádné konkrétní. Možná kdysi, ale dávné vzpomínky mám v mlze.'' Zavrtěl hlavou. Na její flirt nijak nereagoval. Sám v tom zkušenosti neměl a i když to pro ní mohlo být nevědomé, pro něj to bylo neprobádané území, takže... prostě jen stál. ''Díky.'' Pousmál se i na její chválu svého jména. ''Vy jste asi léčitelka ve své smečce, viďte?'' Zeptal se pak na už snad zcela očividnou odpověď, kterou si vydedukoval.

Ihned na něj zareagovala. Tebeth se poušklíbl nad jejími slovy. Takže léčitelka, hm? Když se pořádně zaměřil na ní, spatřil že je to opravdu nízká vlčice. A celkem hezká, hehe. ''To je asi celkem běžná i všude jinde. A o Moisgrisských jste neslyšela?'' Zeptal se. Sice, on ji o ničem poučit nemůže, ale měl tak nějak pocit, že ty zdejší mají i své speciální účinky, ne jen ty klasické. Pak se představila. Nejdřív to znělo, že se chce představit jinak, než jak se představila nakonec. Tebeth hloupý nebyl, ale nuže dobrá. ''Těší mě Persephone. Jméno krásné jako její majitelka.'' Kývl a popošel blíže. Byla opravdu malinká. A to Tebeth byl přibližně vyšší průměr, možná i víc? Kdo ví. Moc pidiaturních vlků neznal. ''Mé jméno jenž mi bylo dáno, je Tebeth.'' Představil se nakonec taktéž. Pak její pohled znovu padl na kopřivu, s následující žádostí zda bych ji ji mohl podat. ''Že mě tak hezky prosíte, proč ne.'' Ušklíbl se lehce a pak se pro kopřivu natáhl. Bylo to o dost jednodušší a bez rizika pádu. Kopřivu pak podal k jejím tlapám.

<- Les Alf

A tak se lesní okolí brzy změnilo v horskou cestičku. Nebylo to tak dávno co ji šel dolů, rozhodnutý s tím, že vrátí do Daénu. Ale přesto když na to mělo dojít, tak se rozmyslel. Tebeth Daénskou smečku miloval celým svým srdcem a po celou dobu co byl mimo netoužil po ničem jiném, než aby se dokázal vrátit domů a přesto když ten cíl měl konečně nadosah, tak mu něco bránilo ten krok udělat. Měl strach? Ne, takhle se to podat nedalo, ale raději si to stejně chtěl dost dobře několikrát promyslet..
Procházel zrovinka kolem jedné z několika říms, když v tu si na jedné z nich všiml pohybu. Drobounká černobílá vlčice se po ní kousek procházela, pohledem k něčemu zapíchnutá. Zastavil se a chvíli ji pozoroval, ale po chvíli se na jeho vkus začala až příliš natahovat a předklánět, ''Slečno, měla by jste být opatrná, spadnete!'' Houkl, ne tak aby se polekala, ale dost aby ji prostě varoval. Nechtěl být svědkem toho, že spadne dolů a něco si udělá, božíčku!

Bohužel Tebeth nedokázal odpovědět na věci na které se vlk ptal. A tak se rozloučil a odešel. ''Taky mě těšilo.'' Řekl a chvíli pozoroval jak šedý vlk odchází. Ale pak otočil zraky na flekatého vlka, ''A i u vás mě těšilo, snad se vrátíte v pořádku domů.'' Cítil z něj totiž jinou smečku, ale Daén určitě ne. No.. A s tím se Tebeth rozhodl také posunout dále. Původní plán tedy byl vrátit se do Daénu, ale ještě cítil, že na to není připraven. A tak se vydal opět do hor. Byly tak blízko lesa a přesto tam bude mít dostatek času o tom více přemýšlet. O čem? No, to nevěděl ani on sám. A třeba se rozhodne, že si prve projde ostrovy po takové době, než se rozhodne doopravdy vrátit. A třeba taky ne. Kdo to měl vědět?

-> Furijské hory

Dva vlky Tebeth neznal. Chvíli si je jen tiše prohlížel, dokud nepromluvili. Šedý se představil jako Nicolas a druhý flekatý, velmi podivnou řečí, jako Ezkyl. Tebeth se především prvně zaměřil na Nicolase, který pokračoval ve svých slovech dál, měl totiž nějaký dotaz. Rád by zjistil něco o svých sestrách, či otci. ''Jsem Tebeth. Těší mě.'' Představil se prve. Po chvíli zavrtěl na jeho otázky hlavou. ''Je mi líto, ale v tomto může pomoci pouze Alfa smečky, či jiný její člen. Sám se do smečky po velmi dlouhé době teprve vracím.'' Asi mu nezodpověděl dotaz tak jak by si přál, ale alespoň v něm svitla trochu naděje, že by se před svou matku nemusel postavit zcela sám.. Tedy pokud svou rodinu jen nehledal a přidaní se do smečky zrovna v plánu nebylo. Pak se Tebethův pohled otočil na Ezkyla, ''Ale vy s Daénem určitě nemáte nic společného, že?'' On neměl ani sebemenší závan, jakože spíš od jiný smečky. Ale nedokázal zařadit které, neznal ho, jen byla směsice pachů dost silná.

Tebeth lovil se svým bratrem a když ulovili zajíce, z hladu si dali do nosu a druhého plánovali odnést do smečky. Celou smečku sice nezasytí, ale i něco bylo lepšího než nic, ne? Aspoň takhle to chtěl Tebeth brát. Prozatím však nechal jít Lycana s úlovkem napřed a on sám se začal nejistě zase procházet po lese. Jestli hledal výmluvy, aby se zatím nemusel postavit matce, nebo v tom bylo něco jiného, sám pořádně netušil. Dřív či později se stejně hranicím smečky vyhýbat nebude moct. Když v lese ucítil pach matky silnější, než předtím, tak mu po hřbetě projel mráz po zádech. Nene.. ještě nebyl připravený! Ještě se ji nemohl podívat do očí a omluvit svou dlouhodobou nepřítomnost!
Už-už hledal cestu z lesa ven, ale narazil na dva vlky. Jeden byl z části cítit Daénem, ale ne tak silně, asi podobně jako Tebeth... A ten druhý však nikoliv, smečkový pach měl, ale ten neznal. Nová smečka? Kdo ví.. Koneckonců si velmi matně pamatoval pouze Zlatou smečku, měl však vzpomínky dost mlhavé a nečitelné! Každopádně jako hrdý obr s nic neříkajícím výrazem se před vlky zastavil a narovnal se. ''Zdravím.'' Nehnul ani brvou, v hlase bez nic říkajících emocí.

<- Ostříží zrak

Tebeth také stále uvažoval. Možná ho viděl matně jen jako malé vlče? Sám si však nedokázal říct jakou dobu byl pryč. Lycan pak byl o něco víc jistější o tvrzení bratrství. A tím že mají stejné rodiče, narodili se ve stejné smečce.. Tebethovi i přes mlhavé vzpomínky stačilo tedy pouze toto, aby si byl jist. ''Je to příjemné. Jsem rád že se můžeme seznámit víc, než jsme k tomu měli kdysi příležitost, malý bráško.'' Zazubil se spokojeně. Konečně si mohl být jist, že se doopravdy vrátil domů, tam kde jeho srdce patřilo.
Když Lycan navrhl, že by se mohli v lese zastavit a něco ulovit, přikývl. ''Souhlasím. Navíc jsem taky dlouho nejedl, přijde to vhod, že se domů nevrátím jen jako příživník.'' Zasmál se pobaveně a když došli do lesa, začal větřit. Zůstalo v něm něco z loveckých genů Vina? To se zrovinka brzy zjistí. Začal větřit a hledal stopy. A stopy zajíců, kteří v zimě hledají potravu.. Těch tu bylo víc, než dost. Prozatím co začal stopy sledovat se mohli dohodnout na strategii. ''Chceš nahánět, nebo chytat?'' Zeptal se po chvíli, kdy se snad mohli začít blížit k noře odkud mohli jednoho či dva zajíce vypudit a ulovit.

Neslyšel o Tebethovi, stejně jako Tebeth nikdy neslyšel o Lycanovi. Ale nebylo to asi nic zvláštního, když byl valnou života pryč. Jen to tedy prošel, neboť Lycan pokračoval dál, a přiznal že mají vlastně stejné rodiče. Což by vysvětlovalo i ten přespříliš podobný pach. Teb přikývl, ''Tak očividně máš ještě staršího bratra a sestru, drahý Lycane.'' Dodal na jeho počty o jeho sourozencích. V Tebethovi to však vyvolalo otázky. Když nikdy neslyšel o mě, ani o Niyari, kde je má sestra? Snad se ji nic nestalo... Chtěl jít domů a poradit se s rodiči, ''Myslím že to není tolik třeba, nechat si to rodiči vysvětlit. Já s Niyari jsme první potomci, které naši rodiče měli a za dobu co jsem byl mimo ostrovy jste se museli narodit ty a tví sourozenci.'' Uchechtl se. ''Akorát mě děsí až jakou dlouhou dobu jsem musel být pryč..'' Zavrtěl hlavou následně, ''Takže jo, stejně bychom si asi měli promluvit. Vůbec jsem zvědavý jestli mě po takové době matka přijme do smečky zpět..'' Joo, v tomhle obavy trochu měl. Lycan se zdál, že už je mu lépe, ''Tak asi půjdeme?'' Navrhl po chvíli, ''Mimochodem.. Rád tě poznávám, mladší bráško.'' Zazubil se. Naštěstí byl Tebeth kliďas a tak tedy to vzal dost pozitivně, že má další sourozence.

-> Les Alf

Tebeth si úlevně trochu oddechl, když vlk sdělil, že je v pohodě. I když tak nevypadal. Vlk se posadil, snad aby svým slovům dodal trochu pravdosti. No, důležité pro Tebeho bylo že se mu tady nevybulí, neboť by asi úplně netušil jak ho z toho dostat, ''To jsem rád.'' Řekl tedy nakonec a dodal to s lehkým úsměvem.
Když seč vlk představil, Teb chvíli přemýšlel, ale rozhodně tohle jméno vydolovat ze své paměti jednoduše nedokázal, ale ten rodinný pach se vůbec zapřít nedal a zdálo se, že vlk měl zcela stejné myšlení, jelikož se hned ptal na jeho rodinu. Tebeth se s lehkým uchechtnutím také posadil, ''Vtipné, zrovna jsem myslel na to samé.'' Začal prve a pak se lehce narovnal, ''Tebeth, syn Lissandry a Vina z Daénské smečky.'' Představil se tedy rovnou i se svou rodinou a... především upřeně u toho sledoval, a hlavně velmi zvědavě, co vyleze z Lycana. Že bychom byly bratři? Rodiče si udělali další vrh mezitím co jsem byl pryč z Ostrovů? Je jich více? A kde je Niyari? Měl tolik otázek a tak málo odpovědí, byl pryč až příliš dlouhou dobu. To vše se mu honilo v tu chvíli hlavou, zatímco čekal po své odpovědi reakci Lycana.

Tebeth se sic chtěl vydat do hor, ale držel se jen na jejich okraji, dokud vody neopadli. U toho samozřejmě stihl usnout, protože sledování krajiny z provizorního úkrytu ho celkem stihlo unavit. Vodu doslovně nesnášel v její jakékoliv podobě a byl rád, že nakonec se ve zdraví dočkal konce podvodní.
Když se probral, zjistil, že někde ztratil svého nového přítele Coya. Možná už odešel, zatímco Teb spal? Možné to je, pach jeho tu stejně necítil. A když už nemusel dostávat amoky, mohl se tedy zkusit vrátit do lesa a smečky kde se narodil. Snad ho jen matka nevyžene, že byl takovou dobu pryč. S tím vylezl ze svého úkrytu a už si to štrádoval po louce, která od hor k lesu vedla. Pamatoval si to jen velmi matně, zvláště co se týkalo zimního období, které pomalu nastupovalo ve své kráse.
Ale to ho něco zaujalo. Lehký vítr mu zavál do čumáku pach. Pach jeho rodiny. Niyari!? Zpozorněl, a začal se rozhlížet. Byla to jeho milovaná sestřička Niyari? Byla cítit trochu jinak za tu dobu co vyrostli a on ji neviděl?! Rozklusal se se tím směrem a pak se mu naskytl pohled na... Přimhouřil oči. Vlk předtím rozhodně nevypadal jako Niyari a vůbec celkově ani jako vlčice. Byl to jasný samec a rozhodně byl cítit jeho rodinou, avšak ani otec, ani matka, ani jeho Niyari. Tebeth naklonil hlavu na stranu, a znovu si ho prohlédl, ''Jsi v pohodě?'' Zraněný nevypadal, ale dost zmateně a sotva stál. ''Potřebuješ pomoci?'' Nabídl mu případné rámě pokud by se rozhodl nechat si pomoci, ''A kdo jsi?'' Ten rodinný pach Tebethovi prostě bil do čumáku jako červený maják, ale přesto ho prostě vůbec neznal.