Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ve vodě se vlčkovi líbilo náramně. I když pravda, že jeho sestřička k tomu měla daleko větší předpoklady. Ovšem když se matka zvedla z vody, vlček zbystřil a udělal pár kroků za ní. “Kam?” Zvolal za ni trochu nechápavě a dostal se až na břeh za ni. Jak se zdálo, v životě vlčat má být p´no vlků. A tihle, co jim matka chtěla představit, byli znovu neznámí. Tebeth v mysli zapátral po tom, kde asi je jeho otec - Freki. Ten vlk mu chyběl každou chvílí. A když se sem dostal ten… který byl opravdu jeho otcem, najednou si nebyl jistý. Díval se na něj a udělal krok zpět. Vlčice vedle ho tolik nezajímala. Z vlka cítil jistý pach domova. Něco, co mu bylo známé… ale nedokázal ho nikam zařadit. Místo toho stál jako opařený.
Teprve až jim matka dala výslovné povolení “zničit”, udělal pár krůčků vpřed. Ne k vlkovi, který byl opravdu jeho otcem. Ne. Šel přímo za vlčicí a hravě k ní přiskočil. U toho vyštěkl a zadek vysadil co nejvýš. Vyzýval Shine ke hře přirozeně. Doufal, že ho nezklame.

Zatímco si sestřička všímala všeho okolo, malý Tebeth sledoval převážně jen tu jednu konkrétní žábu, který skončila nakonec ve vodě. Matka jim vysvětlila vše potřebné a tak po napití hned naklusal blíže k nim. "Žába!" Zopakoval... tedy spíš zavolal, protože uviděl další žábu, po které hned hravě skočil. Tentokrát to bylo dost blízko matky a navíc ve vodě. "Kde táta?" Zeptal se matky, která se zrovna nořila do vody. Nemyslel tím však svého biologického otce. Myslel tím Frekiho, který s vlčaty strávil tolik času. Vlček u toho aktivně zavrtěl ocáskem a celý smáčený vkročil hlouběji za matkou do vody. Té vody se překvapivě ani nebál. Příjemně chladila a to bylo hlavní.
Nicméně hlouběji rozhodně jít nechtěl. Toho se stále bál. Co bylo tam, kde už mu nožky nestačilo? Co bylo pod vodou? "Poť'! Volal krapet šišlavě na svou sestru, aby se přidala k hrám. Protože voda nebyla jen pustoprázdná. On v ní spatřil živočichy, které se aktivně snažil lovit. Spatřil i nějakého velkého brouka, kterého se zprvu lekl. Plaval opravdu rychle a byl tak velký! Vykuleně na něj zíral a čumáčkem se přiblížil víc k hladině, dokud nevdechl kapalinu dovnitř a nedal se do zběsilého pšíkání.

To celé se zdálo jako jedna velká výzva. Vlček se najednou nenacházel ve své noře, ale byl venku. Všechny pachy ho dráždily v nosíčku a nevěděl jak na ně reagovat. A tak se často stávalo, že se na chvíli zastavil, stočil hlavu jistým směrem a jakoby se snažil rozpoznat, co mu vítr dovál. Nic však rozpoznat ani nemohl. Neznal nic. Po útoku na neznámou vlčici ho jeho vlastní matka popíchla. Šlo se. Muselo se jít. Prvně neochotně, ale nakonec se rozutekl přímo za ní. Nadšeně skákal a zkoumal vše, co se kolem něj nacházelo. Ocáskem hýbal z jedné strany na druhou a přemýšlel nad tím, co ho asi tak čeká za dobrodružství.
Když tu najednou to tu bylo. Velké modré něco! Nejdříve trochu nervózně koukl po matce. Když ho sem vzala, znamenalo to, že je to tu bezpečné. Určitě! A tak se odhodlal k dalším rázným krokům přihlížejíc na žáby, které mu matka ukázala. Ty příliš nezahálely a ozvaly se hlasitým kváknutím. Nebudeme si nic nalhávat, Tebetha to vyděsilo, ale také ho to poňouklo k dalšímu prozkoumání. Neohrabaně vyskákal na kámen, kde se žáby nacházely a na jednu z nich pak skočil. Žába byla však rychlejší a skočila do vody. A tak se malý Tebeth dostal poprvé do kontaktu s vodou. Kapky vody se ocitly na jeho čumáčku a on nelibě zamručel a raději sledoval matku, co s tím velkým modrým dělá. Smáčela si tam jazyk a tak jí napodobil. Na tohle byla voda dobrá. Jednoznačně.

Vlče rozhodně nebylo nijak nadšené z přítomnosti cizí vlčice, ale tušilo, že tu zkrátka bude. Nezbaví se ji. Trochu na protest zakňoural a podíval se po své sestře, která už o sto šest provokovala ostatní. Jenže on byl přeci po jídle! Teď si měl na chvíli lehnout, nebo ne? Ne! Vždyť tu byla přeci jeho největší opora. Matka, kterou neviděl tak dlouho. Proto si jen zívl a neobratně máchl ocáskem doprava. A když slyšel slovo, které zvolala sestřička hravě se mu rozjiskřila očička. "Tata!" Zopakoval po ni, protože to přeci muselo být správně, no ne? Malý Tebeth byl pak svědkem naprosto příšerného zákroku vlčice, která se vrhla "nepřátelsky" na jeho drahou, rudou sestřičku. V tu chvíli vyštěkl a zaútočil i on. Musel ji přeci chránit! Zahlodl se vlčici do jedné z tlapek a opravdu "hrozivě" trhal hlavou z jedné strany na druhou.
A pak přišla otázka. Vlček se tupě zastavil ve veškerých aktivitách a podíval se na matku. Naklonil hlavu na stranu až mu z toho jedno ucho přepadlo a odkrylo tak vnitřek pokrytý jen tím málem chlupů. Po chvilce, kdy analyzoval bezpečnost situace nakonec horlivě přispěchal k matce a nadšeně vyskakoval okolo ní a snažil se ji chytit za chlupy. Dokonce se mu to povedlo a pořádně zatahal, až mu jich pár zůstalo v tlamě. To pak nešťastně různě pohazoval tlamičkou, aby se zbavil toho "fuj."

Ještě teplé kousky do sebe ládoval vlček jedna radost. Mohl by se ocáskem ukroutit z toho, že už konečně není sám jen se svou sestřičkou. Byl asi ještě moc malý na to, aby se těšil ze samoty. A stejně jako jeho sestra, i on zaslechl hlas, který mu byl tak povědomý. Naklonil prudce hlavu doprava a bezradně se díval směrem, kterým zvuk přišel. Sám začal tiše kníkat a snažil se vybudit obdobný zvuk. To musel být přeci ten vlk, který se o ně staral. Otec. Tak jak si ho sám vsugeroval. Kdo jiný by to přeci mohl být. Znal jen matku a jeho. A teď tu byla i ta nová vlčice, kterou však příliš nevnímal. Nakonec... jídlo bylo to podstatné.
Teprve když se zrzavá vlčice jala slova, znovu se podíval na ni. Co to říkala. Syn - Tebeth? To měl být on? Chápal význam slov. Ale jméno slyšel poprvé. Tebeth. A hned na to začal ve snaze olíznout matce tlamu a možná taky trochu kousnout, vyskakovat a chňapat. Měl radost? Ano, jistě, měl. A pak padlo i druhé jméno. Jenže tentokrát z tlamy světlé vlčice. Niyari. Sestřička. Mlčky se na ní zadíval a znovu se dal do vrtění ocásku.

Malý vlček byl zcela ponořen do víru hry se svou sestřičkou. Byla pro něj veškerý svět. Momentálně. Matka byla v nedohlednu a dokud neměl hlad... vlastně mu svým způsobem ani nechyběla. Co však pozoroval jako zradu, byl odchod jeho velkého přítele, kterého se tolik zpočátku bál. Freki je opustil. Musel to být přeci jejich otec, no ne? Spokojeně žužlal ouško své sestřičky a když se začala bránit tlapkou, snažil se jí to vrátit. Teprve když se svalila na zem, zdálo se, že chápal, že se ji to nelíbí. Zvědavě naklonil hlavu na stranu a snažil se chápat to, co se po něm chce. Jenže on si opravdu chtěl hrát!
A to bylo možná velký štěstí pro sestřičku, že se tu ukázala opravdu máma! Máma! Zvesela začal vrtět ocasem a neobratně se k ní hrnul. Mezi zvuky se ozývalo kňučení, vyštěknutí a plno jiných, dalších zvuků. Pozorně na ni hleděl a když otevřela tlamu, přihrnul se k ní jako první. Ta vůně! Jídlo! Pištěl nedočkavostí. Jak dlouho nejedl? Jak dlouho to bylo? A nebylo proto divu, že když vyvrhla Lissandra jídlo na zem, začal hned hltat. Vlčice co přišla s matkou pro něj zatím neměla pražádný význam. To mělo přijít až po najezení se.

<< Úkryt

Vlček nebyl vůbec spokojený s tím, co se děje. Byl vyrván z jeho komfortní zóny v podobě úkrytu a najednou cupital na světle. A co víc, byl tak mimo, že nechal sestru, aby ho ničila i ona. Jen se po ní pokaždé nespokojeně ohnal čumákem a u toho i trochu zamručel. Nelíbilo se mu to. Chtěl jednoduše domů. Chtěl se vrátit do tmy a chtěl se zachoulit do srsti své milované matky. Kde ale byla? Smutně se rozhlížel všude kolem. Sestřička zkoušela volat a tak se k ni přidal. Třeba přijde. Doufal v to. A při tom dlouhém čekání se zakousl do ucha sestry a zatahal směrem dolů. Tenhle svět ho děsil, ale sestra mu poskytovala jakousi útěchu. Když se bude držet poblíž, nemůže se mu přeci nic hrozného stát. Také se ohlížel, zda uvidí Velkého Červeného.

Malý vlk si ani neuvědomoval, jak rychle čas plyne. Matka ho opustila, ale zanechala tu po sobě Frekiho a Velkého Červeného. Jak si ho sám pro sebe pojmenoval. Ten pták mu byl útěchou a bezpečím. A nakonec se i Freki probojoval do srdíčka malého vlčete. Vždyť se o něj staral stejně, jako matka samotná. Byl to snad... otec? Vlče o tom začínalo uvažovat. Nicméně po těch pár dnech se dokázal už více starat sám o sebe. Rozumějme, dokázal lépe chodit a vycítit možné nebezpečí. Stále se však zdráhal kamkoliv jít. Oproti sestře byl zbabělcem.
Jednoho dne se tak sestřička vydala ven. Vlček jen otevřel svá očka ze spánku a zvědavě se za ní díval. Opouští ho i ona? Zprvu kňučel a nechtěl, aby někam chodila. Jenže... sám se v úkrytu cítil poněkud divně. Rozcupital se tedy za ní a za doprovodu občasného ufňuknutí se motal za červenou sestřičkou. Dost často přikrčený se za ní plížil. Ocásek stáhl pod sebe. Tohle bylo velké a neznámé! Když to však prozkoumala Niyari, pochopil, že by to nebezpečné být nemuselo. A tak se společně s ní dostal ven na denní světlo. Poprvé v životě... Cítil se zvláštně.

>> Daénská smečka

Malý vlček stále horlivě přemýšlel o tom, proč ho matka opustila. Bylo to navždy? Proč tu s nimi nechala toho cizince? A proč tu byl ten Velký Červený, který patřil k matce. V tom se vlček rozpomněl. Ano, měl ho chránit před tím velkým zlým vlkem, který ale vlastně až tak zlý nebyl.
Šedý vlk se ujal role chůvy a začal aktivně vymýšlet plány, co všechno bude moci s vlčaty dělat. No... jednu věc si neuvědomoval. Černý ani Zrzavá nebyli příliš stavěný na to, aby šli ven. Nikdy tam nebyli. A proto vlček nepřestal fňukat ani tehdy, kdy pořád opakoval slovo ven. Avšak to podivné divadýlko trochu zabralo. Minimálně v tom, že vlče neochotně zvedlo hlavu a naklonilo ji na pravou stranu. Chápal ho? Nebo ne? To kdyby sám věděl. Díval se na tu díru, jakoby tam měl spatřit smysl života.
Až když si Velký Neznámý Šedivý lehl na zem, vlče přeorientovalo svou hlavu na něj. A to... bylo vše. Pak hlavu zase položilo na zem. Ven? Proč by chodil ven. Velký Červený přece taky zůstal tady. I přesto, když se Freki uvelebil na zemi, jeho ocas se tak octl na místě, které bylo vlčeti opravdu blízko.
Zvědavě natáhl tlusté ťapky v leže a velmi neohrabaně se zvedl s jediným záměrem. Chytit ocas. Velmi rychle (rozumějme neohrabaně), zaútočil na ocas. Tohle byla přeci větší zábava, než chodit ven. Svalil se s kouskem toho ocasu v tlamě na bok a poklidně žvýkal a žužlal.

Jak se zdálo, cizinec byl svolný ke hře s vlčaty a malý Černohnědý vlček brzy zapomněl na to, že měl za zády Červeňáka. Zkrátka se poddal tomu momentu a zapomněl na hrozící nebezpečí. Více se do jeho hlavy nevešlo. A když jeho sestra kousala do levé nohy, tak on do pravé. Zkrátka všude tam, kde jen bylo místo. Ožužlaná srst pak zůstávala slepená a nehezky mokrá. A jak se zdálo... vyhrála! Vlčata opravdu vyhrála. Vlček se podíval po sestře, která se jala žužlání ucha a protože on nechtěl být za žádných okolností pozadu, hned se dal do druhého ucha.
Jenže, jeho nebojácnost rázem zrušila matka svým činem Odcházela? Ale proč? Vlček se za ní nechápavě díval a začal kňučet, možná ještě hlasitěji než červenavá. Avšak stejně jako sestra i on vyběhl za ní. Oba se tam pak sápali a doufali, že se matka rozhodne přeci jen jinak. Vlček se podíval na sestru, která kňučela jako on. A protože ona se rozhodla vrátit se... jemu nezbylo nic jiného. Tlusté nožky šoupal po zemi zpět k vlkovi. Lehl si kousek od něj a ještě pořád pofňukával. Snad nějaká ta hra ze strany Frekiho by mu pomohla žal zahnat.

Vlče instinktivně hledalo skrýš u Lissandry. Dostalo se mu však těžkého zklamání. Velká vlčice, matka, která ho měla chránit před vším zlem se najednou zvedla. Slova, která mu říkala však zapůsobila o něco konejšivěji. Sice mu dávalo problém rozumět delším větám, ale tahle dvě slůvka chápal. I s postrčením od matky pochopil. Nicméně... to stále neznamenalo, že by se odhodlal jít k cizímu obrovi. Pokukoval po matce a stále se zdráhal až do chvíle, kdy k nim přiletěl Velký Červený. Toho znal. To byl kamarád a vlče ho mělo opravdu rádo. A proto, když se Lissandra znovu sklonila se slovy, jemně pleskl ocasem z jedné strany na druhou tuze neohrabaně. Po boku Velkého Červeného se cítil opravdu neohroženě. Proto hrdě tlustými tlapami, vydal se kupředu přímo za jeho odvážnou sestrou a cizinci.
Připadal si neporazitelně a proto se přiblížil k cizinci opravdu blízko a s tichým kníkáním se na něj zadíval. A protože viděl, že vyzval sestru ke hře, a ona se dala do útoku, i jeho to najednou začalo zajímat. Pokrčil se neohrabaně a vztyčil tlustý zadek vzhůru. A protože vlče sotva vydrželo čekat, když se sestřička už tak dobře bavila, neohroženě se vydal k druhé jeho tlapě. V jeho představě na něj skočil a zakousl se mu do tlapy. No realita byla trochu jiná. Předníma tlapkama těžkopádně hňácl na tu Frekiho a žužlal mu srst, neb jeho zoubky byly skoro nepatrné. Stále cítil přítomnost Velkého Červeného. To proto se nebál.

Dny plynuly velmi rychle a malé tělíčko vlčka se spolu s časem také značně měnilo. Největší posun ve vývoji byly rozhodně oči. Už se najednou nemusel orientovat jen na základě pachů a hmatu... no a přiznejme si, že ani to mu vůbec nešlo. Prosté pohyby, které se snažil vykonávat byly zpočátku velmi obtížné a vše šlo tak strašně pomalu! V jeho hlavičce chtěl vše rychle. Chtěl prozkoumávat, chtěl být všude hned. No jen to tělo ho stále zrazovalo. A protože sotva mohl přemýšlet s nějakým záměrem, veškeré jeho "cesty" končily u matky nebo maximálně pár metrů od ní. I přesto byl velmi spokojený a užíval si dny, kdy si mohl konečně hrát.
Dnešek byl však o něco jiný. Toho si stihl povšimnout až v okamžiku, kdy se jeho sestřička odkolébala směrem pryč. Vlče se zmateně dívalo za svou nebojácnou sestrou a hned na to se stočilo na svou matku. Opěrný bod. Středobod vesmíru pro jeho život. Nic jiného ho nezajímalo. A protože se bál všeho nového, místo toho, aby se vydal za Frekim, vydal se k teplu kožichu maminky. Kolébavá chůze byla spíše k smíchu, hlavně když se vlče snaží prchnout před potencionální hrozbou. A protože cesta byla namáhává, zakončil svůj pohyb tím, že přepadl dopředu na tlamu, naštěstí už do měkkého kožichu své matky. Zběsile kňučel a díval se na ní. Dožadoval se veškeré možné pozornosti a hlasitě ji dával najevo, že ten cizí objekt (v tomto případě Freki), tady rozhodně nemá co dělat. Schoval se pod její srst a odhaloval jen svá zelená kukadla, která směřovala na Frekiho s jeho sestřičkou. Vlček stále nespokojeně kňučel.