Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Za druhý týden neuvěřitelných 107 postů!
Podtrženo-sečteno jsme na celých 130 postech! Myslím, že příští týden bychom se mohli dočkat rozšíření :)

Chci velmi pochválit vlky, kteří u jednoho ze svých charakterů nahráli víc jak 10 postů, ti odemně dostávají 20 KŠM (ano, aktivita se u mě hojně cení)
PS: Athai a Feli, kteří nahrabali 20 postů a chlup (sice kratší, ale no nevadí) získávají ještě dalších 10KŠM :)

Za celé vedení MG vám moc děkuji za zvýšenou aktivitu, jsme ráda, že se to tu tak skvěle rozhýbalo! <3 :)

2. Týden

Tessa 1
Angel 10
Shay 3

Prázdninový kalendář 2. úkol

Protože Near nemá momentálně čas poslala mi druhý úkol a tady je:

Báseň na téma VEDRO
Minimálně 2 sloky (o 4 řádcích)

Čas máte opět do neděle

Malá strakatá vlčice mě pobavila svým pozdravem ke Khitamovi. Jen jsem se nad tím pousmála a sledovala druhou vlčici, která se zajímalo o element. "Ano, ale dominuji spíš v léčení," odpověděla jsem prostě a sledovala jak se mají společně k odchodu. Zdálo se, že Khitam to s vlčaty opravdu uměl, přišlo mi, že opravdu vlčata měl, tenkrát jsem do toho nechtěla šťourat, ale prostě jsem to tak cítila. Podívala jsem se na něj a pak přešla na Destiny. "Sbohem," rozloučila jsem se se všemi krátkým pohledem a trochu posmutněla. Celá rodina mi pomalu mizela z dohledu. Rockyho mi bylo vážně líto, ale pokud se svou schopnost naučí plně ovládat, mohl by možná být velkým mágem jednou. Lehce jsem se usmála a hleděla chvíli na dospívající vlčata kolem nich. Povzdechla jsem a vzpomněla, jak jsme i my s Aetasem a Blindem chodívali za rodiči jako ocásky. Kde asi jsou? pomyslela jsem a povzdechla. Nezbylo nic než vzpomínka. Blinda jsem ale možná viděla v té vichřici, měla bych ho jít hledat? Ne ne, měla bych zůstat ve smečce, když je bratr pryč, zodpovědnost je na mě. Pohodila jsem ocasem a ještě chvíli bezmyšlenkovitě hleděla na odcházející vlky.

Takže podtrženo sečteno 1. týden - 23 postů! Musím vás moc pochválit, za víkend je to víc než pěkné číslo, jen tak dál!

//Pandí kdyžtak mi to piš na messenger, že se zdržíš, ale jakmile udělám celkový součet, už ti to neuznám (pokud mi nenapíšeš počet postů, nebo že to dodáš třeba kolem 10 ráno druhý den) :)

//Vzhledem k tomu, že se potřebujeme dostat někam jinam a Gadeo má rozjednanou hru s Osudem, bude asi lepší, když jí tady necháme, nějak to herně vymyslím, ale naši vlci musí jít dál a jí tu necháme odpočívat - asi

Netrvalo dlouho a připojila se k nám i větší část Rockyho rodiny. Vesele jsem se usmála na vlčata, která rostla jako z voda. "Zdravím vás všechny," usmála jsem se na všechny i Tarru v houští. "To je Khitam, je tu na prohlídce," řekla jsem jen převážně k Destiny a usmála se na Kift. "Ty jsi ale krásná slečna, pochválila jsem zvědavé vlče a nepřišlo mi za nutnost se představovat. "Rostou jako z vody," dodala jsem k oboum rodičům a celá se rozplývala. Ano, už byli velcí, ale pořád byli tak rozkošní. Nechybělo dlouho a skoro mě přerostou. "Rocky mě zrovna informoval o vašem odchodu, je to vážně škoda, ale pokud to pomůže, nebudu vám já, ani bratr bránit," řekla jsem Destiny a pohodila ocasem. "Nebudu vás dál zdržovat, jistě to bude dlouhá cesta, přeji vám hodně štěstí a hlavně pevné nervy s vlčaty," řekla jsem a koukla na všechny přítomné.
Pak byl čas konečně na Khitama. "A co my dva teď, chceš se tu projít?" zeptala jsem se a přemýšlela, kam bych ho tak mohla vzít. Sice mě odchod rodinky mrzel, ale procházka bude víc než dobrým lékem.

Tam by to šlo řešit třeba i přes Iris, i když bude fakt divný s ní hrát, když bude mít už tak malá oba rodiče pryč :/

Stála jsem před Rockym, který mi přišel čím dál podivnější, spíše čím dál nervóznější. Chvíli trvalo, než se vymáčkl a tak jsem jen zvědavě povytáhla obočí a nervózně přešlápla. To co řekl jsem vůbec nečekala. Bylo vidět, že mě to docela rozhodilo. Udělala jsem lehký krok vzad o pár centimetrů a svěsila smutně uši. Sice jsem s nimi dvěmi nikdy neměla kdo ví jaké přátelství, přesto byli členy smečky. Navíc jejich vlčata tu budou chybět. "Ehm, co na to říct...?" vylezlo ze mě po další chvilce ticha. Musela jsem stále přemýšlet. "Držet tě tu nemůžu, ani tvojí rodinu. Je to velká škoda, že odcházíte," řekla jsem a opravdu viděla, že Rocky není ve své kůži. "Předpokládám, že chcete odejít co nejdřív, ne-li ihned," dodala jsem a koukla na Khitama vedle. "No, teď tu určitě místo bude," poznamenala jsem směrem k němu s takovým tím zlomeným úsměvem. "Pokud by jste se chtěli někde vrátit, určitě jste tu vítáni, doufám, že se tvá magie zlepší, no, sama vím jaké to může být nepříjemné," řekla jsem s myšlenkou na svého draka. Nechala jsem debatu otevřenou a hleděla na toho velkého černého vlka před sebou. "Aetas asi není v lese, vyřídím mu to, ať se nezdržujete," řekla jsem mile a pohodila ocasem, který doteď jen smutně visel dolů.

Byla bych ráda (stejně tak i Near), kdyby Daén pokračoval. Feli by to tu mohl trochu oživit, je to taková poslední šance, kterou by mohla smečka dostat, než definitivně skončí :)

<<< Tichá zátoka (přes les)

Na území jsem se dostala právě včas. Už od hranic jsem zaslechla vlčí vytí a hlas jsem si přiřadila zaprvé k vlkovi - samci - a něco mi říkalo, že by to mohl být Rocky. "Hmm, co třeba jak rychle umíš běhat?" odpověděla jsem a rozklusala se do smečky. Rockymu jsem odpověděla krátkým zavytím, aby věděl, že jsem na cestě. "Ach, že já někam chodila," špitla jsme si vyčítavě a měla z toho trochu špatný pocit. "Aetase nikde neslyším, takže to budu muset vyřídit sama, byla bych ráda, kdyby si se držel blízko mě," řekla jsem Khitamovi a tak bohužel úplně odvrátila rozhovor o něm. Bohužel. Trochu sklesle jsem se na něj podívala a bylo vidět, že jsem trochu smutná a trochu ve stresu.
Když jsme klusali po území, míjeli jsme Destiny se dvěmi vlčaty. Kývla jsem na ní na pozdrav a koukla na Khita, jestli se mě stále drží. "K jejím vlčatům se raději nepřibližuj, vím jak umí být ostrá, tak by ti hned pocuchala kožíšek!" zasmála jsem se. Vzpomněla jsem na akci s drakem, kdy bylo vidět, jak svá vlčata miluje a je ochotná pro ně udělat cokoliv! Pomalu jsme se blížili k černému vlkovi, vytí bylo opravdu jeho, už od pohledu bylo vidět, že má něco na srdci. Zastavila jsem kousek od něj a pomalu k němu šla - lehce zadýchaná. "Zdravím Rocky," pozdravila jsem mile vlka a koukla po Khitamovi. "Khitma - Rocky, Rocky - Khitam," představila jsem vlky a pohledem naznačila, že je to v pořádku, že tu je cizí vlk. "Potřebuješ něco? Brácha tu nejspíš není, tak snad budu stačit." řekla jsem mile a bylo mi trochu líto, že ho nevídám tak často, smečka zas tak velká nebyla.

//moc se omlouvám, ale bouřka nám včera shodila proud a i když už jde, tak mi nejde připojení k internetu... do večera se to budu snažit opravit

Zazubila jsem se na Khitama a sledovala stále jak se máčí u břehu. I když počasí přímo dvakrát nepřálo, rozhodla jsem se vodu i tak trochu užít. "Budu ti věřit Khitame," řekla jsem trochu vážněji, abych naznačila, že moje smečka je pro mě důležitá a není to jen nějaká zábava na odpoledne, ale pravidel by se měl vážně držet. Podívala jsem se kolem a přemýšlela, kudy půjdeme. "No, vypadáš na to," dodala jsem když vycouvával s nadšením z vody. Tak do tohohle už ho asi nutit nebudu, pomyslela jsem pobaveně na spokojeného vlka, který má zas sucho pod tlapkama - tedy do jisté míry. "No a co mi povíš pěknýho o sobě, tedy krom toho, že nemáš rád vodu?" zeptala jsem se vlka, zatímco jsem se rozešla po břehu pláže, kde jsem si lehce máčela nožky ve vodě. Šla jsem jen po okraji vody, měla jsem namočené tlapky a když přišla vlnka, vzala mi nožku až po kotníček. Khitam tak mohl jít vedle mě a přitom se vyhnout vodě - tedy té v zátoce. Ještě jsem se rozhlížela po okolí a užívala si času mimo smečku, i když se mi po ní stýskalo. Nějak jsem si na to prostě už zvykla tam furt dřepět a nijak mi to nevadilo.

>>> Zlatá smečka (přes část zlatého lesa)

Po jeho slovech jsem se musela zamyslet. Byla pravda, že jsme tam teď měli vlčata, ale kdo ví, kam je srdce bude hnát, ne každý je smečkový typ a mládí to spíše táhne k toulkám. Jejich rodina je navíc tak velká, že by mohli fungovat jako samostatná jednotka, vlčata už budou jistě velká, když je něco napadne, jestli by se ubránila. "Myslím, že pokud by jsi se chtěl přidat, nemusel by to být problém, je nás dost, ale pár vlků by se ještě v pohodě vešlo," řekla jsem a vesele pohodila mini-ocáskem. Khitam rozhodně nepatřil k těm vlkům, kteří by byli hrozba, kdyby se o něco pokusil, zastavila bych ho nejspíš i já. "Mohu ti smečku ukázat, myslím, že jsi dost velký na to, aby sis promyslel následky, pokud by ses pokusil o něco ošklivého," řekla jsem po chvíli a koukala, jak zkoumá vodu. Udělala jsem několik kroků k němu. "Není to tak hrozné, ne?" usmála jsem se a levou přední si pohrávala s vodní hladinou, kterou jsem lehce čeřila. "Nemusíš se přemáhat, jestli chceš, můžeme se jít kouknout do smečky, pro začátek bylo té vody dost, co ty na to?" navrhla jsem novou aktivitu, neb se mi trochu stýskalo po domově. Nějak jsem teď byla zvyklá se držet spíše u smečky, než chodit někam pryč.

//Gadeo? Jak vidíš odpis? Máme čekat, nebo se k nám nepřidáš?