Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Podívala jsem se na Aetase, který mi chtěl dodat trochu naděje. Jen jsem pokývla a pak se soustředila na příchozí Shy, která přišla a pozdravila. Pokývla jsem na odpověď a čekala na Sisi, která se ale dostavila. Aetas zhodnotil, že chce být nejspíš sama. Byla jsem z toho trochu smutná. Brácha pak řekl, že to tu společně ve třech vyklidíme. "Můžeme vytvořit takový řetězec a podávat si to po menších částech, abychom si nepřekáželi, protože vchod je celkem úzký," navrhla jsem a koukla po obouch. Přeci jen Shy byla nová členka a já se s ní musela začít bavit, snad to při tom vyklízení nějak dobře půjde.

(//omlouvám se za zdržení, práce, práce, práce,...)

Bráška odpověděl trochu rázně, že teda ne že nic spolu nemají a otočil to hned proti mě. Zarazila jsem se a sklopila zrak. "Vždyť víš jak to mám s vlky, vlčice ještě dobrý, ale před vlky hned utíkám..." špitla jsem a stáhla ouško a půl. Ano, toužila jsem mít vlka a rodinu a tak, ale kontakt s kýmkoli pro mě byl nepředstavitelný.
Podívala jsem se na něj a přikývla. "Jo to asi jo," řekla jsem a pořád nadšeně chodila po úkrytu. "No šly jsme se Sisi, bavily jsme se a najednou jsem propadla a byla jsem tady," odpověděla jsem mu koukala kolem. Netrvalo to dlouho a objevily se i obě členky smečky, o krok jsem instinktivně couvla a když Aetas řekl, že se dáme do úklidu, tak jsem kývla a čekala, až se tam někdo rozejde.

Pokračovali jsme, jenže pak se Shy se Sisi zastavily a asi si chtěly popovídat. Sisi vypadala divně, jako by jí něco trápilo. Aetas šel dál a tak jsem se rozhodla taky pokračovat. Aetas začal mluvit a tak jsem se jen zašklebila. "Ale copak, neříkej mi, že Shy bude za chvíli naše nová Alfa!" zasmála jsem se, myslela jsem to v dobrém. Jeho slova o březích vlčicích mě prostě dostávala. "Ne přeju ti to, ale Sisi mám radši," zazubila jsem se a šťouchla do něj čumákem. "I když, kdyby si se někam vypravil najít nám i nějaké vlky," zazubila jsem se a pohodila ocáskem. Moc dobře věděl, jak na tom jsem, že u mě to asi jen tak nehrozí mít někoho natož vlčata. Při těch slovech jsem sklouzla do úkrytu a zamířila ke skladu. "tohle se asi bude muset vyklidit," řekla jsem a šla ke dvou dutinám. "Tadá!" štěkla jsem a vesele poskočila. Byla jsem z toho nadšená. "Škoda, že tu s námi není Blind, určitě by tu bylo i místo pro něj," dodala jsem a koukla po něm. "Něbo malá vlčátka!" zašišlala jsem a zastříhala ocasem. Ta představa byla skvělá.

Podívala jsem se na brášku, který měl zájem o náš nalezený úkryt, vesele jsem pohodila ocasem. "Je to kousek v lese, ale není to moc vidět," špitla jsem a prohlížela si Shy. Byla moc hezká, ale moje favoritka smečky byla Sisi.
Pak jsme se všichni koukli na Sis, která se moc netvářila. Brácha se jí zeptal, co jí je, taky mě to zajímalo, vyděšeně jsem na ní koukala. Snad není naštvná, že jsem odtamtud tak rychle utekla, pomyslela jsem a koukla se opět na všechny přítomné. Pak se zas dožadoval prohlídky, přikývla jsem a nejistě se rozešla směrem, kde byla ona ďoura, co vedla do úkrytu. Aetas ještě něco prohodil, ale to už jsem nechala být. Bylo mi milejší mlčet. Šla jsem Aetasovi po boku a po očku všechny sledovala.
"Támhle," ukázala jsem tlapkou k místu a dovedla je až k díře v zemi.

Zdravím,
Máme tu první školní den (pro některé poslední den prázdnin) a s ním vyhodnocení mojí quízovky.
Byla jsem velmi potěšena vaší hojnou účastí, soutěžilo vás celkem 10, což mě velmi těší. Otázky byly poměrně těžké a některé vám daly velice zabrat, proto jsem ráda, že Near souhlasila s odměnou 5 KŠM, za každou správnou odpověď. Někteří z vás si z toho udělali takovou „tipovačku“ a věřte, bylo to znát, někteří si dali záležet a jejich snaha se vyplatila. Všechny otázky se daly dohledat na internetu, čerpala jsem z 3 stránek (kdo by měl zájem, klidně pak pošlu odkazy). Téma vlci vám doufám přineslo nové poznání o vašich charakterech a snad přineslo i nějaké nové poznatky. Chtěla bych velice pochválit Ullcala, našeho Zmetka, který si dal opravdu záležet a je důkazem, že vše se dalo dohledat, jen to chtělo trochu času.

Chcete více takovýchto soutěží? -> Neváhejte a napište si

Otázek bylo celkem 18 a správné odpovědi najdete níže.
Ullcalo 18/90KŠM
Rain 15/75KŠM
Shy 11/55KŠM
Near 11/55KŠM
Ylein 9/45KŠM
Lestat 8/40KŠM
Cinterion 8/40KŠM
Trion 8/40KŠM
Sisinka 7/35KŠM
Attila 6/30KŠM

Správné odpovědi:
http://www.imagehosting.cz/images/vyhodnhoh.jpg

Koukala jsem vyplašeně na vlčici, která už podle všeho nebyla tak cizí. "Ahoj," špitla jsem. "Vítám tě tu," dodala jsem mile a trochu se narovnala. Podívala jsem se na ní a viděla její dlouhý ocásek, zrovna takový jaký jsem měla já kdysi. Pohodila jsem tím svým kratičkým a sklopila zrak. Aetas se o mně otřel. Když se zeptal na Sisi, jen jsem se ohlédla a ona pomalu šla. Koukla jsem po ní s omluvným výrazem, trochu jsem si vyčítala, že jsem jí tam nechala. "Našli jsme úkryt!" oznámila jsem bratrovi nadšeně. "Je tam dost místa i pro 20 vlků a dvě dutiny pro tebe-" odmlčela jsem se a koukla na Sisi. "A pro mě," dodala jsem mnohem tišeji, nechtěla jsem si moc uzurpovat věci, ale jako beta jsem si musela něco taky zabrat ne? Brácha poznamenal, že tu má harém. "I ty chudáčku, to je mi tě líto," řekla jsem ironicky, protože pro mě jedinou bylo vše tabu.

Podívala jsem se na pesimistickou Sisi a už se k snům nehodlala vyjadřovat, její pesimismus se mi prostě nelíbil. "Nu, asi se tam uvelebím," řekla jsem, ale v tom uslyšela Aetase, který právě zavyl. "Aetas!" štěkla jsem a všechno semnou trhlo. Sisi-NeSisi, vypálila jsem z úkrytu k místu, kde jsem ho viděla naposledy. Už jdu, už jdu! říkala jsem si, bála jsem se, že se mu něco stalo, naposledy jsem ho viděla s nějakou cizinkou a byl tu sám a-.
Když jsem ho uviděla, byl stále s tou vlčici. Zabrzdila jsem těsně před ním. "Aetasi!" oslovila jsem ho celá udýchaná. "Já-" funěla jsem, "Slyšela jsem- Vytí- Běžela-" dýchala jsem a pak jsem se už zklidnila. "Děje se něco?" zeptala jsem se ustaraně a až teď mi došlo, že je tu ta druhá vlčice. Otočila jsem se na ní a couvla za Aetase, kterému jsem zabořila hlavu do srsti a mohl ucítit, jak jsem se zachvěla. Noták Tesso to zvládneš, řekla jsem, ale koukala na ní stále hrozně vyděšeně.

Podívala jsem se na ní a tohle téma asi nebylo nejvhodnější, Sisi mi přišla víc odtažitá v tu chvíli. "Když něco chceš, vždycky se ti to splní," řekla jsem jen a lehce pohodila ocasem. Pak jsem byla ticho, dokud jsem neuviděla místo, kde jsem propadla. "Koukni, támhle!" štěkla jsem se rozeběhla se k úkrytu. Nakoukla jsem do něj a vesele švihala ocáskem. "Jop, je to ono!" dodala jsem a zajela dovnitř.

Přišlo mi, že Sisi něco trápí, něco tam pod tou srstí. "Ale notak Sisi, nemůžeš to všechno vidět tak černě," řekla jsem a pousmála se. "Aj keď, co?" zopakovala jsem po ní a povytáhla "obočí". "Doufám v to," dodala jsme jen, ale byla spíš zvědavá, co mi poví ona.

Trápilo mě, jak si Sisi pořád nevěří. "A co je na tobě špatně, že by o tebe nikdo neměl stát?" zeptala jsem se zmateně a zastříhala ušima. "A co třeba nějaký šperk na krk, nebo viděla jsem vlky s šátkama," vyptávala jsem se, když se zeptala na mě. "Chtěla bych...." zamyslela jsem se. "Chtěla bych, aby ve smečce byla i nějaká vlčata, aby si Aetas našel někoho hodného a tak a... Možná i já jednou, ale to spíš ne, chtěla bych umět ovládat svou magii!" vyhrkla jsem a zasmála se.

"Ne? Ne?" zeptala jsem se a šťouchla do ní čumákem. "Jakto, že nemáš sny?" zeptala jsem se zas udiveně. Chovala jsem se trochu jako malé vlče, vždycky jsem se chovala jako malé vlče. "Každý přeci sní, třeba o rodině, o nějaké schopnosti, nebooo jako Tas o alfování," řekla jsem a vesele poskakovala kolem ní.

"Bráškové mají svaly a já ta s hlavou," zasmála jsem se. "To mám po mámě a jsem za to ráda!" dodala jsem a zazubila se. "Pravda, půjdeme," přikývla jsem a rozešla se do úkrytu. "Sisi, pověz mi o sobě něco? Máš nějaké sny?" zeptala jsem se najednou. Už jsem z ní strach neměla a chtěla se o ní něco dozvědět. Vesele jsem klusala a cítila se plná života.

"To víš, už od mala jsem zvyklá místo svalů používat hlavu," řekla jsem jen a zazubila se. Olízla jsem si čenich od fialové barvy a pozorovala, jak se hladově láduje borůvkama. "Mmm lesní jahody a a a a co takhle maliny? Nebo ostružiny!" řekla jsem nadšeně a švihala ocáskem sem a tam.

Koukala jsem se na Sisi a jen se usmívala. Důvěřivě se zakousla do borůvek. Netrpělivě jsem čekal na její verdikt, myslím, že už se s tím někde setkala. Pousmála jsem se a když řekla, že jsou vynikající, jen jsem se usmála a vesele začala házet ocasem. "Jestli máš hlad, tam jich je víc," řekla jsem a hodila čumákem směrem k místu, kde jich bylo plno. "Na zahnání hladu je to dobrý," řekla jsem, "Tedy alespoň na chvíli," dodala jsem a zastříhala ušima. "Nejraději mám třešně!" řekla jsem a mlsně se olízla.

"Myslím, že by ho to jen potěšilo!" přitakal jsem a pohodila krátkým ocáskem. "Ty si nikdy nejedla borůvky?!" štěkla jsem zděšeně a okamžitě zastavila. Zavětřila jsem a koukla kolem. "Ani se nehni!" přikázala jsem jí a rozeběhla se kamsi do křáků pár metrů od nás. Tam jsem našla plno borůvek a utrhla jeden velký keřík. Rozeběhla jsem se zpět a opatrně nesla ovocný poklad. Při běhu se mi trochu rozmatlaly po tlamě a tak byla trochu do fialova. "Ochutnej! Ale jen to fialvý malý," vyzvala jsem jí a položila před ní trs s borůvkama.