Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jen se tak zazubím. "Prosímtě, to je lovec s velkým L! Toho to baví a je v tom dobrý, takže v tom nevidím problém," řeknu hned a zazubím se. "To chápu, já zas nejím ryby, ty malinké pitomé kostičky jsou všude!" fňukla jsem a vůbec mi to nepřišlo divné, že by nejedla zajíce, ba naopak, každý něco nejí. "Jedla jsi někdy borůvky?" zeptala jsem se po chvíli.

Podívala jsem se nesouhlasně na Sisi. Něco nebylo v pořádku. "Víš co, mám docela hlad, mohly bychom najít pak Aetase a zeptat se, jestli nebyl na lovu, já moc dobře lovit neumím a naposledy mi přinesl kus srnky," zalhala jsem trošku, protože jsem hlad neměla. Já jsem asi nikdy neměla hlad, i když mi kručelo v břiše na celé kolo. Podívala jsem se na ní zas. "Dala bych si zajíce, co ty na to? Takový zajíc?" zkusila jsem a zastříhala ušima. Nenápadně jsem mírně zpomalila, aby se jí šlo lépe. Už jsem se docela těšila, až se prospím.

Šla jsem vstříc svému cíli. Sisi překvapivě nic neříkala a tak jsem se na ní otočila, stála na místě a oddechovala. "Stalo se něco?" zeptala jsem se zmateně a koukala na ní jak na boží obrázek. Natočila jsem hlavu zvědavě doprava a doufala, že to není nic vážného. Nikde jsem nic neviděla a co by se jí za tu chvíli mohlo stát asi?

Jen jsem protočila očima. "Prosímtě, za to nemůžeš, to mě-" najednou jsem se zarazila, měla jsem na jazyku onu historku, kdy mě unesli vlci kuli našemu území a drželi mě v tmavé jeskyni. Oklepala jsem se, protože mi přejel mráz po zádech. "Věř mi, že jsi na tom ještě dobře," dodala jsem jen a rychle chtěla mluvit o něčem jiném. "Snad jo, myslím, že to bylo někde támhle," řekla jsem a rozklusala se směrem, kde jsme byli včera.

Zamyslela jsem se, jaké by to asi bylo, kdybych byla teta a musím uznat, že to by bylo asi nejlepší co by se mi mohlo stát. Usmála jsem se. "Ále, nemysli si o sobě tak málo, trochu si věř," řekla jsem a pohodila ocasem. "Jo, jdeme," řekla jsem a zvedla se. "Doufám, že to najdeme, bylo to docela schované," řekla jsem a ostražitě koukala kolem.

Jen jsem se přikrčila a nasucho polkla. "No, ale ve tmě není tak dobře vidět, nějakého útočníka snadno přehlídneš a nikdy nevíš," vysvětlovala jsem jí vystrašeně. "Já vím, jsem strašpytel," přiznala jsem. Přišlo mi, že na téma "vlci", Sisi trochu posmutněla, nebo spíš, tohle téma jí nebylo moc blízké. "Ještě je tu Aetas," řekla jsem, abych jí trochu zvedla náladu a šťouchla do ní čumákem.

Pousmála jsem se a stáhla uši, nebo spíš ucho a půl. "No, já se ve tmě docela bojím, ještě, že už bude za chvíli svítat," přiznala jsem, ještě že jsme našli jako úkryt nory, do jeskyně se mi moc nechtělo. Podívala jsem se na Sisi a vstala. "Škoda, že tu není víc vlků, co Sisi?" změnila jsem téma a laškovně se na ní kouknula. Strašně jsem toužila mít ve smečce vlčátka, jsou taková roztomilá a já sama je mít asi nebudu. Tak jsem zkoušela něco pozjišťovat od Sisi.

Jen jsem tak přikývla a koukla ještě na oblohu. "Když myslíš, nevím, většinou se všeho hned leknu," řekla jsem trochu smutně, nesnášela jsem tuhle vlastnost na sobě. "Děkuju, snad toho nebude tolik," odpověděla jsem ještě na její nabídku pomoci. "Jsem, ale odcházet nemusíš, vlastně by jsme mohli do našeho nového úkrytu!" navrhla jsem a převalila se na bok a pak si sedla. "Tedy, pokud máš jinou práci, tak klidně jdi," usmála jsem se. Moc jsem nechtěla, aby odešla, hrozně jsem se bála a Aetas byl daleko a s tou vlčicí. Stále jsem se usmívala a přemýšlela, co budu dělat když odejde.

"Je to cílevědomí vlk," dodala jsem jen a pohodila ocasem. "Říkal, že jsem Beta, i když se na to moc necítím, ale prej jo," řekla jsem jen a zavřela oči a zhluboka se nadechla. "Hmm, tak to mám opačný problém," zasmála jsem se jen a cítila se docela unaveně a tak jsem jen líně zívnula.

Pohodila jsem hlavou a trochu zavzpomínala. "Aetas si už od vlčátka hrál na to jak bude velkej alfa a honil po smečce padouchy, aby chránil svojí smečku, když si na to vzpoměnu, bylo to hrozně komické, ale dřív jsme to brali dost vážně," řekla sem a zasmála se při té myšlence. Sisi přitakala, že má taky ráda teplo. "Zima je pro mě moc depresivní, všude jen bílo a navíc nikde nic není, žádná zvířata, rostliny, všechno spí," řekla jsem a stáhla uši. "Myslím, že támhle je měsíc!" řekla jsem a ukázala packou na jeden z mraků, který jakoby zářil. Škoda že nic nebylo vidět, ale i tak to bylo bezva.

Podívala jsem se na Sisi, která se rozmýšlela mezi rybou a čuníkem, jen jsem se smála a pak koukla jak jde z vody. "Myslím, že nějaké takové agresory by sem Aetas nepustil," řekla jsem a po chvíli vylezla za ní. Oklepala se opodál a pak udělala pár kroků k ní. Posadila jsem se a trochu zachvěla. "Škoda že už léto končí," řekla jsem a koukla na oblohu. Lehla jsem si na záda kousek od Sisi. "No není to nádhera?" zeptala jsem se a koukala na noční oblohu, která byla zatažená, takže skoro nic nebylo vidět, ale mě se to i tak líbilo.

Sisi se stále náramně bavila a já taky. "Co myslíš, sluší mi ryba na suchu víc?" zeptala jsem se a pořád se vrtěla v mělčině. Pak jsem vstala a ponořila se do vody celá, abych se už konečně omyla. "Doufám, že do smečky přijde hodně nových vlků!" řekla jsem a vzpomněla na naší velkou smečku, i když jsem z vlků měla hrůzu, ráda jsem kolem sebe měla vlky co mě chrání a bylo to takové, jiné.

Velice ráda jsem viděla Sisi se smát. O to víc jsem se předváděla, jako čuník. Začala jsem se taky smát a když jsme konečně došli k vodě, skočila jsem do ní. "Rozluč se s čuníkem." řekla jsem a opatrně ze sebe smývala všechno, vody jsem se trochu bála, ale tady nebyl moc silný proud. Našla jsem mělčinu a lehla si na záda, zvedla hlavu a začala se vrtět jak kapr na suchu. "Příjemné!" libovala jsem si v chladné vodě a ani si neuvědomovala jak rychle se stmívá a že mi asi bude zima.

Kývla jsem hlavou. "Jo jo, to bylo když jsme přišli do smečky, nebo když mě přivedl poprvé," řekla jsem a koukla opět ostražitě kolem. "Tak děkuju no," řekla jsem ironicky, když poukázala na mojí špinavost, že jsem jak prasátko. Zabořila jsem čumák do země, jako to dělají divočáci, když ryjí v zemi. "Qui Qui!" zakvíkala jsem a "Chro chro," zachrochtala. "Možná máme s Tasem v předkách čuníky, občas je to taky velký prasátko, qui!" dodala jsem zvesela a zamířila taky k vodě.

Jen jsem zastříhala ušima. "Myslím, že bude souhlasit, říkal, že by chtěl něco pro smečku najít," řekla jsem a otočila se zpět na vchod. "Doufám, že to zase najdeme, je to takové snadno přehlédnutelné a já bych zas nerada žuchla dovnitř," dodala jsem akoukla na sebe, protože jsem byla docela umazaná od hlíny. "Možná že bych si docela dala koupel, než to dořeší," řekla jsem, protože to asi bylo s ním a tou vlčicí na dýl. Pohodila jsem ocasem a koukala na všechnu tu špínu.