Příspěvky uživatele

< návrat zpět

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (3b) - 3/3

Zalapal po dechu. S divokou vodou se setkával ve svém životě zcela poprvé, a tak se cítil jako lapen v pasti, jako kdyby nebylo možno nalézt jediného úniku. A bylo snad? Kromě této přímo až děsivé nevědomosti se jeho hlavní prioritou stala záchrana hnědky, která s jezerem taktéž musela bojovat. Ale to by musel její kožíšek ještě najít... otázkou jen zůstávalo jak. „Aileen!“ zařval opět, snažíce se nepolknout případnou vodu vzhlédl směrem k oblakům. Slyšel ho někdo? Přeci musel, ještě stále musela existovat aspoň špetka spravedlnosti, která by dvojici pomohla se z této šlamastyky dostat. Vždyť byli ještě stále příliš mladí na umírání!
Jeho síla ustupovala s každým pohybem pryč, když v tom náhle na svém těle pocítil podivný náraz a příjemné teplo na krku. A pak to uslyšel - medově sladký, a i přes tolik zoufalý hlas, se mu přeci jen dostal do oušek. Aileenka, je to opravdu ona?! Nečekal na nic a i přes značné vysílení udělal vše pro to, aby pod svými tlapkami pocítil pevninu. Když si všiml, že před ním se nachází břeh, postupně se vyškrábal jak na přední, tak i na zadní.
Vážně to dokázal. Neumřel! Ještě naposledy se podíval po té hrůzné scenérii, než se vydal po stopách Aileenky.

//Sněžné tesáky

× Vydej se hledat bezpečné místo (3b) - 5/5
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (3b) - 2/3

Snažil se co to šlo, ale štěstena mu rozhodně nepřála tolik, jako v předešlé situaci, kdy se musel také prát s čím dál více divočejší vodou. Celý zoufalý držel její tělo vší silou, co mu v nohách po té náročné túře zbyla, však nakonec příroda nad nimi vyhrála, a on tak jen vyděšeně hleděl na to, jak Aileenka mizí v hlubinách jezera. „Ne Aileen, nepouštěj mě prosím, teď ne!“ máchnul tlapkou za vlčicí, jenže bylo už pozdě. Ne to ne, takhle to nesmí skončit, ona musí přežít! Jenže byl si jistý tím, že se tak stane? Ve skutečnosti si nebyl absolutně ničím jistý, a tak jen doufal, že celá tato noční můra co nejdříve dosáhne svého konce.
Snad by se i na místě padnul na zem a jako hromádka neštěstí by propadl hysterickému pláči, místo toho se ale rozhodl jednat, a tak skočil do vody. Byl šílený? Zřejmě ano, ale chtěl udělat vše pro to, aby ji zachránil. Chvíli zůstal zcela potopený, než vytáhl hlavu z vody ven a zmateně se rozhlížel kolem sebe, hledajíc aspoň náznak hnědavého kožíšku její drahé kamarádky. „Ailee-“ chtěl zavolat její jméno, kvůli náporu vody si to ale rozmyslel a rychle jí zavřel. Tak a co teď, jak jí měl v tom chaosu najít? Pokusil se kopat nohama jak to jen šlo, i přesto byl proud o něco silnější a házel s ním, jak se mu jen zachtělo.

//Sněžné tesáky

× Vydej se hledat bezpečné místo (3b) - 4/5
× Setkej se tváří tvář s predátorem (1b)
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (3b) - 1/3

Zaposlouchal se do slov vlčice, snažíce se pochopit, co tím vlastně zamýšlela. „Takže... jako nějakou poznávací značku?“ optal se jí pro jistotu. Jako třeba zlatý list? Ale kde ho najít, vždyť tady v horách to jen tak nepůjde!
I přes to, že se Theronek dočkal své odpovědi, (a jak byl za ní rád!) všiml si jisté změny hlasu, a tak se podíval před ní, vyděšen zjevením, se kterým se najednou dvojice dostala do styku. A bylo to tu zase, další predátor se přišel na ně podívat. Z takové návštěvy rozhodně neměl žádnou radost, až se všechen jeho strach začal promítat do tváře, kde už nebylo vidno úsměvu, jako před chvílí. „Jde po nás?“ špitl a i přes značný výškový rozdíl se za ní mírně skrčil. Co měl teď dělat? Škoda že tu není otec, ten by si s ní poradil levou zadní!
Aby toho nebylo málo, Aileence se opět podařilo podklouznout až tak, že ji přírodní síly vtáhly zpět do rozbouřené vody. „Aileen!“ štěkl a tentokrát místo hledání další větve se vydal přímo za ní, ve snaze vytáhnout ji ven. Došel až ke kraji a natáhl se k ní tak, aby jí chytil za šíji. Táhl ze všech sil, i přesto pomalu cítil, jak si proud postupně bere k sobě Aileen, i přesto ji zatím nepouštěl. Byl vůbec schopen tomu hrůznému osudu zabránit?

Jméno vlka: Astrid
Glow up: přívěšek
Preference: Pro inspiraci: secesní styl, světlé až pastelové barvy, květiny, možná něco s růženínem. Pokud vás ale napadne cokoliv jiného, včetně vtipných přívěšků, go for it.
Nechci: výrazné barvy

Jméno vlka: Theron (teď se mu bude měnit kožíšek, obrázek případně dopošlu)
Glow up: přívěšek
Preference: Představovala bych si něco ve zlaté barvě, takže například pozlacené kovové náramky, náušnice, případně i zlaté listy do srsti budou fajn!
Nechci: prosím žádné vtipné přívěšky, ráda bych něco, co by se dalo použít

Jméno vlka: Theron Beaux
Počet postů: 9
Postavení: Kappa
Povýšení: ze sigmy na kappu (prosím jedno procento do obratnosti, děkuju!)
Funkce: Průzkumník
Aktivita pro smečku: Účast na smečkovém srazu, snaha najít nový bezpečný úkryt pro smečku
Krátké shrnutí (i rychlohry): Po dlouhé době si promluvil s otcem a zároveň se účastnil smečkového srazu, kde byl povýšen na kappu a také nově získal funkci průzkumníka. Po srazu se vydal z území smečky pryč kvůli Aileen, se kterou se kvůli povodním snaží najít druhý úkryt.
Smečková minihra:
- účast na smečkovém srazu - 3 lístky
- 6 smečkových postů - 18 lístků
- 3 normální posty - 3 lístky
- povýšení - 4 lístky
Celkově za říjen: 28 lístků

Theron - 11 bodů
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit (2b)
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (3b)
× Zamiř do bezpečí (1b)
× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku (2b)
× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí (2b)
× Zlepši své dovednosti (1b)

Vilém - 2 body
× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody (1b)
× Pokus se plavat (1b)

× Vydej se hledat bezpečné místo (3b) - 3/5

I přes to, jak náročná a místy až velmi nepříjemná jejich cesta byla, pociťoval neskutečnou vděčnost za to, že tu mohl být právě s Aileenkou. Jak dlouho čekal na ten moment, kdy konečně bude moci s ní trávit veškerý svůj čas! Byla pro něj jako taková starší sestřička, byla totiž jedna z mála jedinců, kterým se nebál svěřit s čímkoliv, co by mu zrovna trápilo hlavu. Přeci jen už uběhlo od prvního setkání mnoho dní a měsíců, i přesto si právě tato vlčka v srdci mladíka stále držela své podstatné místečko.
Nad její poznámkou ohledně nutnosti oznámit, že se musí připomenout smečce, se pořádně zamyslel. „No jo, jenže jak to máme udělat?“ rozdělit se v takové chvíli opravdu nechtěl, nechtěl totiž čelit případným nebezpečím jen sám. Co kdyby se jí zase něco zase stalo a já už bych tam už pro ni nemohl být? Radši se ani nad tím nezapostavoval, jak se mu už jen z té samotné myšlenky svíral žaludek.
Jenže to už se jejich konverzace točila kolem Alateyské smečky. „Já taky ne, právěže ona o ní taky nic moc neřekla... a nebo už jsem to stihl zapomenout, přece jen to bylo docela dávno, kdy se to stalo.“ už spoustu času stihlo uběhnout, a stejně jako krajina kolem nich se i měnili různí vlci. Jak na tom asi byla ona? A poznala by ho vůbec stále? Těžko říci, zda se to někdy dozví. „No a co ty a vlci, líbí se ti někdo? Potkala jsi někoho... zajímavého?“ zvídal se dál a pokračoval směrem k jezeru stále s naději, že místo vhodné místo pro ukrytí smečky nakonec naleznou.

//Vlčí jezero

× Vydej se hledat bezpečné místo (3b) - 2/5

Zazubil se. Moc rád viděl Aileen v jedné z těch viditelně lepších nálad, kdy neměla tendenci skrývat své skutečné emoce pod maskou bázlivosti a strachu, jak občas dělávala. Ach, jak jen mu to připomínalo staré časy! Tedy, v jeho případě spíše bylo vhodnější použít spojení dětská léta, přeci jen měl Theronek celičký svůj život stále před sebou, a rozhodně neměl v plánu si ho nechat jen tak lehce ujít. „Tak to jsem rád.“ pravil s úsměvem, když ho ujistila o tom, že změna kožíšku byla jistě dobrý nápad, a dále kráčel po jejím boku.
Určitě takové místo najdeme, přesvědčoval sám sebe ještě v duchu, postupně ale musel čím dál více dávat pozor na to, kam šlape, aby mu nehrozilo podklouznutí a následné ublížení na zdraví - jistě by jim to rapidně stížilo už tak náročnou výpravu. Jenže on nesměl pochybit, teď ne!
Jenže to už Aileenku zaujala nepatrná, ale i přesto očividně zajímavá zmínka o horské vlčici Stině. „Vlčici,“ vykulil překvapeně očka, „já a vlčici? No tak to určitě!“ zasmál se, i když tato myšlenka ho mírně zarazila. On a najít si vlčici? No fuj! Už tak měl problémy nasbírat známosti v jeho smečce, o to více bylo tedy nemyslitelné, že by někdy uvažoval nad tím, že s někým mohl být... víc než kamarád. „Ale ne, Stina je jedna taková vlčice co asi dost možná žije v té horské smečce Alatey. A když jsem jsem byl ještě malý a jednou jsem se ztratil, tak mi pomohla najít cestu domů.“ vysvětlil následně.

× Vydej se hledat bezpečné místo (3b) - 1/5

Zavrtěl vesele ocáskem, když mu Aileen udělila pochvalu za nový vzhled... tedy, aspoň jemu to jako pochvala zněla. Přeci by se tak hezky nesmála od ucha k uchu, kdyby šlo o něco jiného, no ne? Už ji znal dlouho na to, aby si byl takovou myšlenkou jistý.
Prohlížel si své podlouhlé tlapky, zjišťujíce, že zrovna u nich nebyl viditelný žádný rozdíl, když z Aileenky vypadla další otázka. „Myslíš o té změně srsti?“ mrknul na ni. „Vlastně ani ne, nikdy předtím mě nenapadlo, že bych se pro něco takového rozhodl.“ proč by také? Svůj původní kožich měl kdysi rád, dost mu totiž připomínal maminku - jenže ta už se dávno neukázala doma, a on se s tím jen těžko smiřoval. Byl snad i to jeden z důvodů, proč si ho nechal změnit? Chtěl snad na ní zapomenout?
K jejím slovům souhlasně přikývl. „Jo, hlavně ať už nám nehrozí žádné další nebezpečí.“ Jak ale bude vědět, že žádné další se neukáže? Přeci jen, neměl prolezlou každou zdejší jeskyni, a tak o zdejších místech nevěděl víc, než že povrch byl značně náročnější než v lese a že tu dost foukalo. Trávit zde většinu svého mládeneckého života, už by bylo dávno po něm! „Nápad? No, hory zase tak dobře neznám, jako třeba Stina,“ zná jí vůbec? „takže nám asi nezbývá nic jiného, než to tady pořádně prozkoumat. Ale tentokrát půjdeme společně, dobře?“

//Začarovaný les

× Zlepši své dovednosti (1b)

Cesta mu ubíhala rychleji než si sám dovedl představit, a tak byl brzy mnohem blíže místu, kde měl daný úkryt najít. Dokonce ani lezení po horách mu nedělalo už takový problém jako kdysi před dávnějšími, když se zde potuloval posledně. Však trpělivost, ještě stále nedošel ke svému cíli a kdo ví, zdejší cesty byly nevyzpytatelné! Co by na to asi řekla Aileen, kdyby zjistila, že Theronek už dávno není po jejím boku?
Naštěstí nebylo třeba ji zbytečně děsit, neb Theronkovi se přeci podařilo dostat tam, potřeboval. Tak konečně! Rozhlédl se, v dáli zjišťujíc, že se pohybuje někdo další. „Aileen, tady jsem!“ upozornil na sebe a vydal se za ní.
Co už však neočekával bylo, že zde měl i další společnost vlka, kterého kupodivu poznal hned bez větších problémů. Šedý vlk se svým obchodem, kde nabízel nejrůznější předměty a mnohem víc. A taky mazlíky, jak nedávno zjistil od Sill. To je přece pan Wu! Překvapen takovou návštěvou i on samozřejmě neodolal a šel si prohlédnout, co všechno má ten podivín v nabídce.
Aktuální stav účtu: 272 kšm, 11 rubínů, 7 mincí

Směnárna:
- 2 mince - 80 kšm

Mezistav účtu: 352 kšm, 11 rubínů, 5 mincí

NÁKUP
- nový vzhled - 170 kšm
- 2., 3. a 4. level základního elementu (vzduch) - 50, 60, 70 kšm - 180 kšm

Stav po nákupu: 2 kšm, 11 rubínů, 5 mincí
Schváleno
„No tak co, jak vypadám?“ nejistě se podíval po Aileence s novým kožíškem. Byl to dobrý nápad? I přesto, že hnědá barva mu stále zůstala, šlo o velký nezvyk. Litoval však svého rozhodnutí? Ne, aspoň tedy prozatím.

//Kvílivec

Po onom incidentu s rozbouřenou vodou si dával pozor na každičký krok, zároveň se ale snažil jít co nejrychleji to bylo možné, aby se dostal do hor. Situace s tím strašlivým počasím, kterou ještě předtím při smečkovém srazu zcela úspěšně přehlížel, nyní považoval za zvlášť nebezpečnou a věnoval ji nyní veškerou svojí pozornost, až mu z toho samému nebylo zrovna nejlépe, co se psychické stránky týče. Co kdyby skutečně došlo k tomu, že by nebyl schopen Aileenku zachránit? Co pak? Byl by všemu konec? Možná... ne, na to teď nemysli. Hlavně že je v pořádku, teď se musíš soustředit na svůj úkol!
Ach ano, ještě stále nesplnil svůj úkol, který mu byl zadán. Jaké jen štěstí měl, že cestu k tesákům již dávno poznal, že? Tedy, aspoň si to myslel, přeci jen už uběhlo pár měsíců od toho, kdy naposledy vytáhl paty ze smečky s cílem projít území kvůli takové výpravě. A teď tu opět byl - o trochu méně promočený, o trochu více hladový, ale i přesto odhodlaný splnit to, co se stalo nynějším posláním, a to najít nové útočiště pro smečku.

//Sněžné tesáky

× Zamiř do bezpečí (1b)
× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku (2b)
× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí (2b)

Ač Theronek rozhodně neměl síly na rozdávání, spíše právě naopak, vynaložil veškerou snahu k tomu, aby větěv udržel na místě. Naštěstí šedé vlčici se podařilo chytit Aileenku bez větších problémů, a jakmile se hnědá chytila za oporu, podal ji tlapku, stejně tak jako nabídl pomoc Tiaře - až když měl v jistotu v tom, že žádné nebezpečí už jim nehrozí, nečekal na nic a šel se věnoval Aileence. „Jsi celá?“ sledoval, jak chudinka vykašlává zbytky vody, kromě toho však nezřel nic vážnějšího, což bylo v tak vážné chvíli jen dobře. „Ach Aileen, jsem tak strašně rád, že jsem tě neztratil!“ pak už se více neudržel a štěstím bez sebe se k ní vrhl s pořádným objetím. Tak moc byl vděčný za to, že byla v pořádku! „Děkuju ti za to, že jsi jí zachránila, opravdu děkuju moc! “ poděkoval šedivce s úsměvem, který by za běžných okolností jen tak nikomu nedaroval. Tohle ale bylo jiné, ona riskovala svůj život jen kvůli tomu, aby se postarala o Aileenku. To by jen tak někdo nedokázal!
Na otázku, zda moře už vyplavilo les, jen krátce přikývl. Tedy, v době kdy stále pobýval ve zlatém lese, cítil pevninu pod tlapkama, což se ale mohlo dost rychle změnit. Nevědomost o tom, jak na tom byli ostatní ze smečky, ho nechávala dost nejistým, tedy především u otce, doufal však, že i oni si s touto situací nějak poradí. Musí.
To už se ale se svým vědomím vrátil zpět do reality, když je vlčka seznámila s jakousi květinkou rudé barvy. Trychřýřek, co to je za jméno? Na rostliny a celkově léčitelství nikdy moc nebyl, i přesto byl zaujat tím, jak moc o kvetině Tiara věděla. A co více, dokonce i čaj z něho zvládla udělat! „Díky,“ šeptl a z odvaru se napil. A jak krásné teplo najednou pocítil!
Jenže pokud neměl v zájmu se nechat spláchnout více dál více stoupající vodou, musel jít dál, i proto se rozloučil s vlčkou a i on sám zrychlil do kroku, následujíc Aileenku na cestu směrem do hor. „Dobře, ale musíme si dávat pozor na cestu, fakt nerad bych se zase dostal do podobné situace.“ Na další otázku přikývl. „Jo dobrý, nic mi není. A co ty, už je ti dobře?“

//Začarovaný les

//Kvetoucí louka

× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit (2b)

Poštolka si nedala pokoj a neustále dvojici terorizovala svým zobákem, což mělo za důsledek, že ji přeci jen zvládla Aileenka chytit do tlamy a brzy pustit, i proto konečně uletěla pryč. Konečně, teď už jim nic nebude hrozit žádné další klovnutí!
Ale to už mu přešla pozornost na slova hnědé společnice, jak si totiž všimnul, odrážela v nich veliká nejistota... taková, na jakou už byl od ní zcela zvyklý. „Změny jsou vždycky těžký, to chápu. Ale třeba to nebude tak hrozné, uvidíš!“ s úsměvem na tváři do ní jemně dloubnul, aby jí aspoň trochu slovně podpořil. Už tak se dokázala toulat docela sama po ostrovech a bojovat s nebezpečnými predátory, tak proč by nezvládla tohle? A navíc, šlo o Aly, tu dokonalou sestřičku, jak o ní vždycky básnila!
Ale to už se všechno obrátilo zase k horšímu, když si všiml, jak Aileenka spadla přímo do vody. „Aileen!“ vyštěkl, obrovský nával strachu mu ale nedovolil se pohnout z místa. Tak a je to, tohle je konec, teď už nebude schopen zvrátit ten strašný osud. Proč mu vždy musel sebrat zrovna ty vlky, které na celičkém měl světě měl nejvíce rád?
K jeho štěstí ale ihned přišla pomoc v podobě vlčice, která k němu přiběhla. Ani nestihl zpracovat, o koho to vlastně šlo, okamžitě se rozeběhl ke břehu, kde začal pomalu natahovat větev nad vodu tak, aby se měly vlčice čeho chytnout. Podaří se jim to však?

//Mlžné pláně

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (3b) - 3/3

„Jo, to jo, teď už jsme spolu.“ zopakoval po ní a úsměv jí oplatil. Upřímně, moc rád ji měl zase po svém boku a kdyby mohl, nestyděl by se ani přiblížit se k ní o něco blíže, aby jí věnoval pořádné obejmutí... tak, jako kdysi. A jak rád by s ní sdílel to všechno, co stihl zjistit od její drahé sestřičky! Jistě i ona by mu pověděla o svých posledních zážitcích, tím si byl jistý. Byla by to hezká představa, jak s ní trávit co nejlepší čas, jenže místo toho je nyní terorizoval pták kroužící na nebi, zatímco oni museli najít nové místo pro přežití, pokud chtěli zvládnout tuto situaci s deštěm. No, hlavně že jí přeci jen našel, aspoň za něco mohl být vděčný.
„Myslíš těch ve Zlaté? No je toho dost nového, což je ale fajn, jestli chceme jako fungovat lépe. Jen jsem teda nečekal tu reakci na Aly a její budoucí alfování, tam se ta diskuze pěkně rozjela, že?“ podíval se na ní, ale brzy na to opět zaměřil pozornost na poštolku, která ne a ne zmizet. „Že si nedá pokoj!“ Z hrdla se mu vynořilo frustrované zavrčení a v jednu chvíli opět vyskočil, aby jí konečně odehnal, div skoro u toho neuklouzl. Nikdo nám tu kořist nesebere, o to se postarám!
„Jo, to bych rád... jen co se zbavíme toho pitomýho ptáka.“ pravil a stáje se věnoval tomu, aby predátora zvládnul co nejdříve odehnat. A nebo ideálně odstranit.

//Kvílivec

//Zubří pláň

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (3b) - 2/3

Jak zjistil, očividně měl mylné informace, neb Aileenka neměla v plánu vyrazit směrem k výšinám, kde se veškerá země formovala do tvaru hor. Tak kam ale, řekl si v duchu, ale to už si musel dávat pozor na agresivního ptáka, který zatím neměl v plánu zmizet kamsi do dáli. Vycenil tedy tesáky a v ten moment, kdy poštolka vyrazila dolů, aby klovla Aileen, šel hned po ní - avšak po rychlém stisku pocítil jen tlak jeho zubů. „No, stejně jsi neměla chodit sama, i Alyanna to říkala! Může to být fakt nebezpečný.“ chodit v takovém dešti sám mimo smečku se neodvážil ani on sám, a tak se v něm vzbudilo překvapení, když tak učinila právě Aileen. Pamatoval si ji jako věčně ustrašenou vlčici, která se bála i vlastního stínu, tato bojácnost se ale očividně postupnými krůčky mizela. Nu což, dobře pro ní, hlavně aby jí ta obrovská dobrota v srdci zůstala!
Teď ale nebylo čas na přemýšlení, museli se dostat z těchto plání pryč. „Zdrháme!“ na nic tedy nečekal a vyrazil i s Aileen dál.

//Kvetoucí louka