Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Zlatý les

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (3b) - 1/3

Cesta ubíhala celou dobu stejně. Theron si držel stále jedno určité tempo, občasnými minutami pozastavené ve chvíli, kdy mu jedna z dlouhých nožek nešťastně uklouzla a hrozilo tak, že si narazí ať už čumák, nebo jinou část těla. Už aby to všechno skončilo! Přál by si v takové chvíli až přílišně moc? Co když se mohlo něco Aileence stát? Ach, neměla zdrhat pryč takhle sama!
Doběhl až na pláň, která v takovém nepříznivém počasí vypadala, jako kdyby neměla začátku ani konce... to přesně Theron nechtěl, potřeboval jistotu a přehled v blízkém okolí, aby smečka mohla zůstat nadále v bezpečí.
S každým dalším krokem ale začal zpomalovat, když si všiml hnědého kožíšku v dáli. Nepochyboval o tom, že by šlo o jinou vlčici, než právě ji. „Aileen, tady je Theronek, už jsem skoro u tebe!“ pokusil se na sebe upozornit tak, aby si její pozornost získal co nejdříve. Tak přeci jen se mu poštěstilo! „Tak rád tě vidím! Ale co tě to popadlo jít v takovým počasí sama do hor, vždyť je to-“ Co jí je? Došel až k ní a věnoval rychlý pohled mrtvému tělu bažanta, než se začal ohlížet nad sebe, stejně jak to učinila. Viděl jakýsi pohyb, ale nebyl si jistý, s jakým nebezpečím se konkrétně setkal. „Co to je?“ vyslovil nahlas, ale odpověď mu přišla ve chvíli, kdy dravec začal nad dvojicí kroužit s touhou získat kořist jen a pouze pro sebe. A sakra!

//Mlžné pláně

//Úkryt Zlaté smečky

Jen, co vyrazil z úkrytu ven, na něj čekala skutečně nepříjemná nadílka v podobě nekonečného deště, který ještě nedošel ke svému konci. A jak to vypadalo, tak v následujících hodinách tomu nebude jinak. Zvládne j v takovém počasí vůbec najít? Jediné štěstí bylo, že věděl, že má Aileenka namířeno směrem k horám, a k těm už cestu znal... nebo, aspoň to si nyní myslel, přeci jen, už to byla pěkná doba od jeho posledního výletu mimo Zlatou. A co více, rozhodně nikdy neměl tolik ztížené podmínky, jako dnes. Bude tato cesta tedy skutečně úspěšná?
I přes to, že se ještě nedostal tak daleko, v dálce si povšiml zvláštního a na pohled skutečně nepříjemného jevu. Ostré světlo ho bodalo do očí a nutilo se dívat někam jinam, aby nebyl zbaven svého zraku. Co to sakra bylo? Netušil, ale vzhledem k tomu , že si všiml, jak z úkrytu odchází dvojice vlků, se rozhodl touto věcí nezaobírat a radši se šel věnovat svému zadanému úkolu a zároveň se alespoň pokusit najít Aileenku.
Nesměl ztrácet čas!

//Zubří pláň

Aetas
Očekával mnohé, a přeci jen se dočkal. Na tváři starého alfy se neukázal jediný náznak pochybností, a jeho slova plná vlídnosti tuto skutečnost jen potvrzovala. Jakmile se to Theronek doslechl, nadšeně zavrtěl ocasem a na pyscích se mu ukázal úsměv, jaký tak často veřejnosti neukazoval.
„Vážně? Děkuju moc, a slibuju, že vás nezklamu!“ Tedy, doufal. I tak byl za oficiálně první povýšení a nově i přidanou funkci neskutečně vděčný, neb i on se konečně mohl mnohem více podílet ve smečkovém dění. Přeci jen už to není žádné malé hloupé děcko, takové časy už dávno zmizely kdesi za daleký obzor.

Ahvaryan, Rhaaxin, Aileen
Jakmile alfa dořekl svá poslední slova a tím tak ukončil zdejší sraz, Theron neváhal a vrhl svůj pohled na Ahvaryana, maje neskutečnou radost z povýšení chtěl s ním sdílet své pocity. „Tati, já to fakt dokázal, konečně můžu být smečce víc užitečný! Jen se musím pořádně snažit víc se učit o průzkumnictví... myslíš, že i tohle zvládnu?“ zeptal se náhle. Nadšení střídaly pochyby o tom, zda je takového úkolu schopen, nakonec mu ale nezbývalo nic jiného, než se o tom sám přesvědčit.
Původně neměl v plánu poslouchat cizí rozhovory, i přesto se mu do ouška dostal plán o tom, jak by bylo třeba prozkoumat zdejší území a najít si nový úkryt na horší časy. A jak zjistil, brzy do něho byl i trochu nedobrovolně zatažen - otočil se a vzápětí si všiml, jak si prohlíží jeden z bleskovců, sám Rhaaxin, kterého osobně vlastně vůbec neznal, snad i proto brzy uhnul pohledem někam jinam. Mám se vydat na misi? To jako už teď? Byl tím docela byl zaskočený. Ještě před chvílí si totiž vybíral, čemu se bude po zbytek života věnovat, a jako neznalý a nejistot už měl vyrážet přímo do akce. Mohl ale říct ne? Ani náhodou.
Chtěl něco říci, to se ale Aileenka rozhodla rovnou konat s myšlenkou, že se vydá hledat úkryt sama. „Já... asi se za ní půjdu podívat.“ řekl tiše a pomalu se dal do pohybu, až vyšel z úkrytu ven.

//Zlatý les

Ahvaryan, Aetas (žádost o povýšení i funkci)
Očekával, že novina s jmenováním Alyanny jako alfy se dočká docela klidného přijetí, jenže se stal přesný opak. Se vší tou scénou začala světlá vlčice, jejíž vzhled zdobily podivně vytáhlé uši a dlouhý ocas. Odkud ta se bere? Neměl pocit, že by ji kdy předtím spatřil, a i přesto se její přítomnost nesetkala s výrazně negativními reakcemi, jako třeba v případě Hádese, což ho celkem překvapilo. Patří snad taky do smečky?
Točil hlavu z vlka na vlka, a zaujatě poslouchal, jak se zde střetává jeden názor s dalším. Snažil se uvažovat nad tím, jestli na slovech bleskovců něco skutečně nebylo pravdy, i přesto se spíše klanil ke straně Alyanny. „Měla by dostat šanci to aspoň zkusit, nemyslíš?“ zeptal se tiše Ahvaryana. Nevěděl ani proč, avšak vlčice se mu jevila jako skutečně vhodný adept na nového vůdce smečky. Možná to bylo tím jejím pohledem, vzbuzujícím už z dálky skutečný respekt?
Jenže z debaty o nové alfě přišla řada i na osobnější, pro Therona dost neznámou rovinu, která pro něho přestávala být tolik zajímavá. Proč vůbec ti vlci tahají své rodinné problémy do srazu? Nikoho to nezajímá!
I proto byl rád, když Aetas přešel k jinému tématu. Povyšování! On povýšen ještě nikdy nebyl, a uvnitř své duše doufal, že řada tentokrát padne i na něj, dokonce měl i tu možnost vystoupit a dát najevo, že má zájem. Zasloužil ho ale vůbec? Nevěděl, chtěl se ale chytit příležitosti, a tak před Aetase pomaličku předstoupil a začal mluvit.
„Sice nevím, jestli si to zasloužím, ale i já bych rád byl jednou povýšen. Ve Zlaté žiju celý svůj život a ani nemám v plánu to měnit, vlastně mě nikdy nenapadlo ji opustit, jako to udělali třeba mí sourozenci.“ pravil nervózně a na chvíli se zadíval na své tlapky. Vedl si dobře? „A věřím, že když mi dáte šanci, tak vám jednou dokážu, že i já zvládnu být smečce užitečný a pomůžu jí tak, jak to jen nejlépe dovedu.“ tak co, jak mu asi odpoví? Netušil, vlastně si byl nejistý i tím, co říká, ale zkusit to chtěl. A kdo ví, třeba i jeho snahu ocení! „A co se týče funkce, tak bych rád zkusil toho průzkumníka.“ s těmito slovy se vrátil zpět k otci. Byl to dobrý krok pro něj? Dle toho, co říkala ta divná vlčice zvaná Renbli šlo totiž o funkci, která by ho mohla dost zajímat. Na zmínku ohledně snížení postavení se na svého otce podíval, nijak to však nekomentoval. Vlastně ho ani taková zpráva nepřekvapovala, vzhledem k tomu, jakou aktivitu pro smečku v posledních měsících vynaložil. Změní se to? Doufal, že ano.

//Zlatá smečka

Jsou už dospělí, rezonovalo mu v hlavě ještě několikrát poté, co mu Ahvaryan odpověděl nazpět. Kdy stihl ten čas tak rychle utéct? A jak se tato dospělost vůbec dala definovat? Theronek moc změn upřímně nepocítil, snad jen kromě toho, že se jeho maličkost stihla pěkně vytáhnout do výšky.
Jenže to už se s vážným výrazem ve tváři podíval na otce. „A víš že ani ne? Nemám proč. Zlatá je mým domovem, a taky jí zůstane.“ pravil, dávaje jasně najevo, že si za svými slovy pevně stojí. On nikdy neodejde, ovšem že ne! Cožpak měl za sebou zanechat veškerý svůj dosavadní život a s ním i všechny jemu nejbližší vlky, kteří ho doprovázeli? Chudák Aileenka, té by nic tak strašného neudělal!
V tichosti se mu po dlouhé době dostal pohled na úkryt, kde jako malý trávil spoustu času, místo rozplývání se nad místem a určitou nostalgií se v tichosti vydal za svým otce a posadil se a věnoval na chvíli pohled Aileen. Co asi zažila na té své procházce s Atroxem? Musel to vědět! Na všechno ale dostane, teď se raději zaměřil na to, aby mu neuniklo nic podstatného z tohoto setkání.

Jméno vlka: Theron Beaux
Počet postů: 4
Postavení: Kappa
Povýšení: ze Sigmy na Kappu (neodehráno)
Funkce: -
Aktivita pro smečku: -
Krátké shrnutí (i rychlohry): Poznával Sillarei, následně se s ní vydal zpátky směr území zlaté. Po dlouhé době se opět setkal s Ahvaryanem.
Smečková minihra: 3 posty - 3 lístky, 1 smečkový post - 3 lístky

Tak dlouho čekal přesně na ten moment, kdy uvidí aspoň jednoho člena jeho pravé rodiny, až postupně začal ztrácet naděje na to, že by se něco takového mohlo stát skutečností. No a vida, přeci jen se dočkal! Bylo příjemné zažít opět ten hřejivý pocit bezpečí, jako když se maličké vlče pořádně přitulí svému nejbližšímu do kožíšku, vystrašeně utíkajíc od nebezpečí okolního světa. Theron však už dávno nebyl to maličké bezbranné dítko, vlastně svým vzrůstem dosahoval slušného nadprůměru... ač nebylo pochyb, že špetka dětské naivity se ho neustále držela, ta se ho stále nechtěla pustit. Stane se tak vůbec někdy?
Ale zpátky do reality. „Ty dva? Už dávno ne, vlastně bych i pochyboval, že na ostrovech vůbec jsou.“ pokrčil rameny, smířen s tím, že zrovna ty dva dost možná už neuvidí. Nebo si to alespoň myslel. Ztráta sourozenců Theronka dost mrzela, především pak u Gabriela, s nímž si aspoň stihl nějaký ten vztah vytvořit. Ach, na tu scénu s liškou nikdy nezapomene!
Téměř ihned po slovech Aetase se zvedl, a bez žádných větších řečí se vydal směrem k úkrytu, očekávajíc, že se ho bude Ahvaryan držet. Přeci jen si zasloužil mnoho pozornosti, když byl tak dlouho pryč!

//Úkryt Zlaté smečky

Stál jako přikovaný na místě a hleděl svému tatíkovi do očí. Tak, a co teď, jak by se měl zachovat, co by měl cítit? Ovšem, že byl neskutečně rád za to, že viděl Ahvaryana živého a zdravého, takovou radost už dlouho nezažil! Neměl by se však na něj zlobit i za to, že nedal o sobě vědět ani jemu, ani nikomu jinému ze smečky? Mohl se mračit jak moc chtěl, stejně ve chvíli, kdy se starší vlk přiblížil a opatrně ho objal, Theron se fyzickému kontaktu nakonec poddal a pořádně ho objal nazpět.
„Tak moc jsi mi chyběl...“ zašeptal, dokonce i pár slz mu vzniklo do očí. Ještě nějakou chvíli ho držel v objetí, než se konečně odtáhl, držíce na pyscích drobný úsměv. Jo, skutečně mu chyběl.
Už otevřel tlamu ve snaze mu odpovědět, když v tom přišla poznámka, kterou tak trochu nečekal. Více jíst? Podíval se v rychlosti na své křehké tělíčko a poté se a s drobnou nervozitou se uchechtl, uvědomujíc si, že na stravu v posledních dnech trochu zapomínal.
„Já se mám celkem dobře, dokonce jsem se i dost seznámil s Aetovo rodinou. Hlavně tedy se Sill, ta byla moc fajn!“ pronesl už o něco více nadšeně. Musel uznat, že tuto vlčku s bílým kožíškem si dost oblíbil. Byla tak... tak jiná! A ten její kouzelný úsměv!

Rhaaxin
Většího množství vlků zdržujících se na tomto území si brzy všiml i on, díky přítomnosti otce si jich však příliš nevšímal, snad jen na chvíli zíral na Rhaaxina, který se nebál ječet na celý zlatý les. S jeho jiskřicími zády a podivným slovníkem mu připadal zvláštní. „Tati, jak se jmenuje ten divnej vlk?“ podíval se na otce a posadil se vedle něho.

//Zlatý les

Sillarei, Hádes, Ahvaryan
Moc dlouho se během své cesty do smečky nezdržoval, ani k tomu neměl žádný výrazný důvod. Vlastně nebýt Sill, která se svým ocáskem občas dotkla toho jeho, možná by zrychlil o to více, nechtěl však vlčku zbytečně popohánět. Proč také, když mu bylo v její přítomnosti tak dobře? Bylo to tak zvláštní, vzhledem k tomu, že za celou dobu nepromluvila ani slovo, a i přesto měl pocit, že opět zjistil tolik nových informací, které by s jeho novou kamarádkou jen zatěžko zjistil. Kamarádka... je slušné ji tak vůbec oslovovat? Vždyť ji sotva znám!
„Tyjo, tady těch vlků je.“ poznamenal a podíval se na Sill, když dorazili na místo, kde se shlukovala větší skupinka vlků. Že by další sraz? Nu, tím lépe pro všechny, už bylo načase dát se ukázat v celé své kráse a dokázat tak, že smečka stále existuje. Pořádně si tedy prohlédl každičkou tvář, která se zde nacházela - některé z nich poznal velice dobře, a to především rodinku právě zde Sill, u pár jedinců měl ale pocit, jako kdyby je viděl poprvé. A mezi ně se také řadil i vlk s černým kožichem a maskou na tváři, která se nedala přehlédnout. A také pachem, který jasně naznačoval, že šlo o tuláka. Co ten tu chce? S očividnou nedůvěrou zavrčel.
Moc dlouho si jeho pozornost ale neudržel, neb Theronek v jedné z tváří poznal i někoho, koho ani už více nedoufal, že potká. „Tati?“ stáhl uši, neodvážil se však udělat ani jeden krok kupředu, a tak jen stál mlčky na místě a čekal, než si ho otec všimne.

Čím více se zdála být komunikace s vlčicí náročnější, tím více se stala pro něho poutavější. Theronek se ještě nikdy s takovým způsobem řeči nesetkal, a zájem o společnost Sill tak pomalu ale jistě vzrůstal. A co pak ten její zatracený pohled, ten úsměv na tváři! Jak to jen dělá?
Když si ale měl možnost prohlédnout obraz starce s pojízdným vozíčkem, jeho jistota o tom, že ho poznal, se nedala upřít. Přeci jen, kolik vlků běžně tahalo za sebou dřevěný vozík a nabízelo by předměty za ty mince, co u sebe běžně nosíval? „Moc rád bych ho někdy potkal!“ se zápalem v hlase prohlásil, netušil však, že jeho ještě větší zájem o tohoto jedince byl v vyvolán magií.
A možná by se skutečně zvedl a udělal by cokoliv pro to, aby ho našel, (nemohl by třeba navrátit hlas i Sillarei? Chudák jedna!) jenže v tom udeřil do čumáčku vlčky další pach. „Co to děláš?“ podivil se, když nastražila ouška a drcla ho, i tedy udělal pár krůčků směrem, kterým hodila svůj pohled, a konečně začal používat i svůj vlastní nos. Ten pach... byl mu tolik povědomý! Tohle není žádný cizák, kdepak. „Aha, už to cítím taky! Nepůjdem se podívat blíž do území?“ pobídl ji a sám už vyrazil napřed až ke smečce.

//Zlatá smečka

Ač seznámení s tím maličkým zvířátkem nejspíše nedopadlo dle představ, Sill to s mladíkem stále nevzdávala, naopak ho chtěla něčemu novému přiučit, za což byl celkem i rád. O to více pak zbystřil, když měl tu možnost zahlédnout několik iluzí, hlavně při té druhé to s ním nejvíce trklo. To je táta! Řekl si jako první, i když mu došlo, že šlo nešlo o jeho skutečného otce, tedy pták po jeho boku nemohl být skutečný. Nebo ano? Stejně tak ho zaujal i pohled na starého šedého vlka s vozíkem, kde se takových zvířat dalo nasčítat mnohem více. „Hele, to je ten vlk, co se potuluje po ostrovech a prodává ty předměty, ne? Jak že se to jmenoval... Wu? To u něho se dají koupit ta zvířata?“ sypal jednu otázku za druhou, čím dál více zaujat novými informaci, kterému mu byli doposud cizí. Ne však na dlouho! „Ještě jsem ho naživo neviděl, ale rád bych si u něj jednou něco koupil.“ Ale co přesně, to už neměl tušení.
To už ale získal nějaké ty naděje k prvním slovům ze strany Sill, když v tom se vlčice rozhodla opět k využití magie, čemuž moc nerozuměl. Stačí slůvko, aspoň jedno! Místo toho vzala nějakou větvičku, aniž by se jí dotkla, a začala naprázdno otevírat a zavírat tlamu, z které nevyšla ani jediná hláska. Nejdříve se zatvářil stylem co to jako sakra děláš, než mu začalo postupně docházet, o co jí šlo. „Takže... ty nemůžeš mluvit? Promiň, já nevěděl...“ odmlčel se raději. Cítil se hloupě, a to i přesto, že se s němotou nikdy předtím nesetkal.

Jméno vlka: Theron Beaux
Počet postů: 3
Postavení: Kappa (až dneska jsem si toho všimla, hah :D moc děkuju!)
Povýšení: ze Sigmy na Kappu (neodehráno)
Funkce: -
Aktivita pro smečku: -
Krátké shrnutí (i rychlohry): Mluvil se smečkou, poté se vydal dále do Zlatého lesa, kde se potkal s Aileen a Atroxem. Nyní se více seznamuje se Sillarei.
Smečková minihra: 3 smečkové posty - 8 lístků

Podíval se opět směrem, kterým se předešlá dvojice vydala, přičemž mírně stáhl uši. Byl pro něj docela nezvyk vidět, kolik Aileenka v sobě nalezla odvahy, aby se vydala jen tak pryč - a ještě navíc za hranice její vlastního domova! Kde bývaly ty časy, kdy se vlčka horlivě snažila najít cestu domů, kde mohla získat ten největší pocit jistoty a bezpečí? Kdy trávila celé dny tím, že naslouchala jeho ještě kdysi dětskému hlasu? Doufal, že se s ní opět dá k nějaké větší konverzaci, osud tomu ale chtěl očividně jinak. A tak narazil na Sillarei.
To už se ale jeho hlavní starostí stálo drobné bělavé zvířátko, které naštěstí i zmizelo pryč. „Hej, nech toho, tohle je můj kožich! A vůbec, co je zač?“ zamračil se a pohlédl zpět na Sillarei, když v tom zničehonic tlapka vlčky jemně přistála na jeho hrudi a tím se dostala za jeho osobní zónu. Opět.
Co to- chtěl něco říci, cokoli, z tlamy však nevycházela žádná slova, i když ji nechal otevřenou. Podíval se vlčici přímo do očí, jako kdyby v nich něco hledal. Na rozdíl od Theronkovo rozbouřené hlavy, v níž se mísil pocit s nejistoty s neskutečným blahem z její přítomnosti, Sill působila zcela jinak, tak klidně. Jako kdyby nebylo ničeho, co by ji dokázalo rozhodit. Ach, jak to ta vlčice jen dělala?
I tak se ale přeci jen odtrhl od tolik dlouhého pohledu a následně se posadil. „To je tvoje? Aha, divný, ještě jsem neviděl zvíře, které by dobrovolně přátelilo s vlkem... jak jsi to udělala?“ reagoval na její řeč těla a zároveň i ten fakt, jak moc blízko se lasička držela u vlčice. „A klidně mi už něco řekni, já tě za to nekousnu!“

Ani nestihl mrknout okem, setkání s Aileenkou a Atroxem se seběhlo tak rychle, že už brzy zůstal opět sám... a opět zmaten, jak jinak. Jenže co ho přimělo zůstat na místě, co kdyby se Aileence něco stalo? A kdo byl ten Atrox, mohl mu věřit? Nu, vlčice nevypadala z jeho přítomnosti nijak rozhozená, jistě už ho musela znát z dřívější doby. Bylo pak třeba za nima lézt jak nějaký ocásek?
A tak chvíli postával na místě a díval se stále kupředu, jako kdyby očekával, že se dvojice opět nevrátí, dokud nepřišla nová společnost. „Oh ahoj, to jsi zase ty.“ trhl sebou a podíval se na Sillarei docela překvapeně, i přesto jí brzy oplatil úsměv. „Já... potkal jsem tady Aileen, šla na procházku s nějakým vlkem co měl takový žlutý kožich, jmenoval se Atrox. Znáš ho?“ zvídal se okamžitě, očekávajíc, že po jejím nekonečném mlčení přeci jen otevře tlamičku a konečně se rozmluví. A vůbec, proč předtím nic neřekla? To se tolik stydí? Být obdařen větší bázlivostí než měla Aileen, to teda ještě neviděl!
Co předtím v životě neviděl byl i hranostaj, který se vůbec nebál vylézt Theronovi přímo na hlavu, odkud si ho prohlížel. „Co to sakra!“ s řádným znepokojením ihned začal Theronek hrabat tlapkou po zvířeti, ve snaze dát ho ze sebe pryč. A to co nejdřív.

//Zlatá smečka

Běžel přímo za nosem, snažíce se najít vlčici, s níž ještě před chvílí seděl ve společnosti její rodiny, kde se ve velkém řešila budoucnost této smečky. Zaráželo ho, co jí vedlo k tomu, aby se zničehonic vypařila zvedla země a odcupitala si kamsi pryč. A ještě navíc k tomu úplně sama! Co jí to tak náhle popadlo? Netušil, a právě ona nevědomost ho poháněla k tomu, aby ji našel a zjistil skutečnou pravdu.
Aileenky jméno se občasně ozvalo mezi zlatými stromy, až do doby, kdy se Theron dostal až k hranicím smečky, kde hnědou vlčku konečně zahlédl. „Aileen! Co tady děláš, stalo se ti snad něco?“ rozběhl se za ní.
Neočekával, že by se zde mohl nacházet někdo další, i přesto se našla další společnost v podobě vlka s žlutým kožichem, kterého Theronek dosud neviděl, nebo si ho aspoň nepamatoval. Kdo to je? Snažil se ve své paměti vypátrat aspoň jednu vzpomínku tohoto jedince, na nic si však nedokázal si vzpomenout. Zaraženě si vlka prohlédl a poté pohlédl na Aileen, která nevypadala, že by jí přítomnost vlka byla jaksi nepříjemná. Zná ho snad odněkud? A patří vůbec ke smečce? Měl tolik otázek!