Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Se zájmem mladá vlčka sledovala modrý svítivý kroužek, který měl černý kolem tlapy. "Opravdu?" po těchto slovech se Thie rozzářila očka, doufala, že když vlk náramek nechce, že by ho mohl dát černobílé, která by se tomu rozhodně nebránila. Sice by se jí líbil mnohem více v červené, aby k ní ladil, ale určitě by se spokojila i s modrým. "Ou," zamračila se na svítící kroužek, který dle slov vlka nešel sundat. "To určitě musí jít... nějak," přemýšlela. "Hele a když bych použila oheň? Víš, že by třeba povolil?" navrhla a zamávala ocasem, byla na svůj nápad hrdá. "A vůbec... neodpověděl si mi na otázku. Jak se jmenuješ?" položila otázku a černého sjela pohledem, který říkal" "vyklop to". Hned na to se ale usmála jak nejnevinnější andílek pod sluncem.
Corinne se docela líbilo, že mají společné známé, to se jí ještě před tím nikdy nestalo. "Uhm, byl fajn, chtěl mi i vyprávět jak přišel o to oko, ale k tomu jsme se nedostali, jak vidíš, no," zamručela si tiše. "Ale budu ho někdy chtít najít," pověděla sebevědomě. "Ten druhý ale nebyl tak fajnový jako Raashi," poznamenal jen tak do větru a olízla si tlamu.
"Opravdu? Já nevím, kudy bych se tam odtud dostala a ty mi pomůžeš, viď, vypadáš tak," věnovala mu úsměv a rozhlédla se kolem. Neměla představu, kudy by se k těm vodopádům vůbec dostala. Orientaci zatím dost postrádala. "Tak jo, to se mi líbí a víš ty co? Cestou něco ulovíme ne? Mám docela hlad," koukla tázavě na vlka. "Ne a nikdo jiný není," odpověděla, nikdo nebyl, kdo by se o ní postaral. Ásleif byla fajn, ale nebyla to chůva ani rodina a už byla určitě někde v čudu.

Sic byla k vlkovi nedůvěřivá - má to prostě v sobě, avšak nedala to vůbec znát a jistým způsobem jí hned padl do oka, proto věděla, že se musí snažit, aby dostala něco k snědku, když s těmi vlky předtím to nedopadlo tak, jak si představovala. Olízla si tlamu a zkoumavě na vlka koukala. "Heleď... co to máš na té noze? Já chci taky něco takového," broukla k černému a sledovala cosi modrého, co měl onen vlk na noze. Vypadalo to dost zajímavě a hned by se toho ta malá vlčka zmocnila. "Nechceš mi to půjčit?" zamrkala na něj svými kukadly.
"Vážně a ne neboj, nic si rozmýšlet nepotřebuji," zazubila se na něj sebevědomě a zamávala ocáskem. "A ty určitě taky ne," vyplázla na něj jazyk. Thie se rozzářily očka, když její společník věděl, o kom drobátko mluví. "Jo, přesně ten. Ty ho znáš, jo?" vyzvídala. "No žije, živ a zdráv, teda bez oka... Alejo žije," odpověděla a cítila se přitom dobře, že může odpovídat někomu a ještě když o tom něco ví. Krásný to pocit. "Jo. tak nějak jo. A vlastně ani nevím, kde teď jsem a můj domov... um, ten byl u vodopádů s jezerem, jestli víš, kde to je," vysvětlila. "Ale nevím, jestli tam máma je a stejně si jí vlastně pořádně nepamatuji," posadila se a vydechla.

Spokojeně se na vlka podívala. "Viď? Lepší dneska už nenajdeš, abys věděl," usmála se na něj. Vlk ji připadal docela sympatický, ačkoli vlčata zřejmě moc nemusel, ale Thia měla v plánu mu ukázat opak. Vlčata jsou skvělá společnost. a vůbec, pořád měla prázdný žaludek a on byl velký, takže by ji mohl něco ulovit. "Zeiran,jo? Tak to si budu pamatovat a pak si to s ním vyřídím, jak takhle hnusně zdrhnul," zakroutila důležitě hlavou. "Neboj se, já ti takhle nevychovaně neodejdu," povzbudila vlka. Proč by se taky zbavovala dospěláka, že? Má to spoustu výhod se někoho dospělého držet a to Thia měla rozhodně v plánu.
"Aha...No ale věděl, co je dobré," zazubila se na vlka. "Jak že se to vůbec jmenuješ?" optala se nesměle. Zavrtěla ocáskem,když ji vlk pobídl k vyprávění. Spokojeně se položila kousek od vlka. "Chm... jako prťavá jsem vylezla z jeskyně od mámy, kterou si moc už nepamatuji a objevila se u vodopádů, kde jsem narazila na vlčici... Ásleif se jmenovala a s tou jsme prozkoumávaly okolí a bylo to moc fajn a pak jsem byla se dvěma vlky, Khan a Raashi, se kterýma jsem lovila, ale záhadně jsme se rozdělili a teď jsem tady. No... rodiče jsem od té doby neviděla a je to už dlouho... to tu byla ještě taková ta divná a studená věc... sníh! Tátu si nepamatuji vůbec vlastně a mámu už moc taky ne," povyprávěla mu a položila hlavu na tlapky. "Ale je mi to jedno, já se jich doprošovat nebudu," uraženě řekla k vlkovi.

První si jí všiml černý velký vlk, který doteď spal, aspoň to tak vypadalo. Kouzelně se na něj zazubila. "Já? Já jsem Corinne a přišla jsem vám dělat tu nejlepší společnost, kterou můžete mít," řekla pyšně a podtrhla to vypnutím hrudi.
Poté se otočila na mladého vlčka, na kterém ji zaujaly znaky, které měl na sobě. Musela uznat, že byly pěkné. "S očima? Nic. Takhle je mám normálně, aspoň se liším od ostatních," zavrtěla ocáskem. Nikdy nad tím nepřemýšlela proč je má jinak červené. Prostě to tak bylo a ona na to byla náležitě hrdá. Nepřišlo Thie, že by to bylo něco, za co by se musela stydět. "Wu? Kdo je to?" optala se zvědavě a koukla na oba vlky.
Mladý vlk najednou odešel a to zcela beze slova. "Nezdvořák," zavrtěla nechápavě hlavou. "Ten je tvůj?" optala se zvědavě. Docela jí to zajímalo, ona sama svoje rodiče v podstatě neznala... Respektive otce snad ani pořádně neviděla a matku jen chvíli a už je to dávno, takže si je spíše nepamatuje.

<<< Laica Mar

Až teď si všimla, že se od pláně dostala docela dost daleko. Prudce se zastavila a rozhlédla se kolem. Nejenže ztratila oba vlky, ale dostala se úplně někam jinam. Sice teď neměla co žrát, ale na druhou stranu ji to nevadilo. Stejně ten Khan nebyl zrovna dvakrát sympatický vlk, ačkoli se jí podařilo si ho omotat kolem tlapky a donutit ho lovit s ní.
Po chvíli rozjímaní se rozcupitala vzhůru do hor za dobrodružstvím. Tlapku pokládala jednu za druhou a rozhlížela se kolem sebe. Bylo pro ni všechno tak fascinující a neznámé. Spousta míst v téhle krajině vůbec neznala, ale těšila se, až je pozná.
Čumáčkem zapátrala ve vzduchu a shodou náhod ucítila dva pachy, které jí sice nic neříkaly, ale rozhodla se je následovat a třeba tentokrát tihle vlci jí pomůžou najít něco k potravě.
Docupitala až k vlkům, jeden černý velký vlk ležel a vypadalo to, že spí. Druhý vlk, který byl o něco vyšší jak já seděl u něj a čučel na něj. Naklonila jsem nechápavě hlavičkou a rozešla se poměrně vesele za nimi. "Zdavíím" houkla docela hlasitě, aniž by se ohlížela na velkého vlka, kterého tím mohla probudit. "Co tu děláš?" optala se menšího. "Jůů a co to máš za ty modrý obrázky na těle? To vypadá moc pěkně," pochválila znaky vlčkovi a kecla si na zadek. Musela pak polichotit i tomu druhému, měla už dost velký hlad a tohle by jí mohlo pomoci docílit toho, že bude mít konečně plný žaludek.

Konečně se ti dva Thiini společníci vykecaly a věnovali mladé vlčici pozornost, kterou od nich vyžadovala. Spokojeně se pousmála. "No konečně, mám fakt hlad už!" zaprskala na Khana nevrle. Docela se i těšila na Raashi vyprávění o ztrátě oka. Musela uznat, že tak vlk vypadal drsněji, ale sama by o oko přijít nechtěla vzhledem k tomu, že měla sebe samu ráda tak, jak byla a ani by nic neměnila. Žádné jizvy nechtěla a ani to, co měl Khan na srsti.
Začmuchala, když ji k tomu Raashi vyzval. Cítila poměrně dost pachů, které se mísily a vzhledem k tomu, že se vlastně ani se zajícem nestačila setkat, tak ten pach nijak nerozeznala. "Mhm," zamručela tiše a plíživě následovala učitele. Avšak brzy Khan zmizel nepozorovaně z jejího dohledu a díky vysoké trávě se postupně vzdalovala i ona. Byla dost soustředěná na nalezení potravy, že i Na'arashe ztratila.

>>> Pityas

Tiše sledovala ty dva, jak se dohadují. Thia moc v tom smysl neviděla, ale nechala je být. Začínala se nudit, chtěla něco dělat a jelikož ti dva měli "důležitější věci" na práci, hodlala se vypařit a nechat ty dva tady, ale nakonec vlk na ni promluvil. Očka se jí rozzářila a úsměv měla od ucha k uchu. "Těší mě, Raashi," uculila se na něj vesele a Khana spařila naštvaným pohledem, jelikož si jí vůbec, ale vůbec nevšímal, aspoň tady Raashi byl milý vlk. Minimálně tak vypadal. "To nevadí, ráda si ho vyslechnu," usmála se na něj. "Ale hezky postupně. Teď půjdeme tedy ulovit něco dobrého a vy dva mě to naučíte a pak mi řekneš, co se ti stalo," řekla docela panovačně a jen už čekala, až se konečně vydají na lov. Kručelo jí v bříšku a byla docela vyhublá, opravdu bylo třeba, aby se konečně najedla. přeci takhle princezny nevypadají, no ne?

Jistě by byla výuka lovu pro Thiu moc zajímavá aktivita a dokonce by se něco přiučila, ale tohle všechno přerušil vlk, který se z ničeho nic objevil na Khanovi, který pod ním ležel. Thia se nad tím musela šklebit. Vlk měl samé silácké řeči a pak ho tady povalí další cizinec, co se tu zjevil. Jak úsměvné.
Thia si rudýma očkama prohlédla pořádně Khanův kožich, ke kterému měl druhý hnědák poznámky. "Tady tvůj přítelíček má pravdu," uchechtla se. "Ale neboj se, třeba časem se tvoje srst vrátí do módy," ušklíbla se pobaveně a posadila se na zadek. "No to ne," zavrtěla hlavičkou nad vlkovou poznámkou o pouštních vlcích. Ani moc nevěděla, jak takový pouštní vlk vypadá, ale vzhledem k řečem Khana nějak vyvodila, že on je právě pouštní vlk. "Jo, jsem mu řekla, ať jde se mnou lovit," vypnula hrdě hruď a poočku sledovala Khana. "A ty jsi kdo?" položila otázku neznámému. Nemohla si nevšimnout očka, které měl vlk nějaké divné. "Copak se ti stalo?" zvědavě se cizáka optala a chvíli jej sledovala, ale ne příliš dlouho, aby to vlkovi mělo vadit.

S čenichem nahoru vyčkávala, zda bude chtít lovit s ní. To, že ji její vymyšlené jméno věřil jen přešla vypnutím hrudi. Věděla, že Corinne je jméno sic neobvyklé, ale uvěřitelné. Minimálně nebyl nikdo, kdo by jí to nevěřil - ne že by se setkala s mnoha vlky.
Nadzvedla obočí ve stylu "Děláš si srnadu?". "Ne. Žádný rande, ani moc nevím, co to vlastně je, abys věděl... Ale jo, chci tě vidět, jak lovíš, budu se moci něco přiučit, víš?" přimhouřila očka a vlka sledovala. Tušila, že její komunikační schopnosti jej přinutí jít lovit s ní. "Výborně! A nemusíš se bát, blbá nejsem," odsekla uraženě a následně začala kopírovat Khanovi pohyby, které dělal. Moc toho neuměla, ale muselo se uznat, že pohyby ji docela šly i ocáskem pěkně mávala a vlastně i tím zadečkem docela dobře kroutila, ale zrovna tahle schopnost byla ještě pro ni velká neznámá a teď i k ničemu.
Určitě by to byla mnohem větší zábava, kdyby to někdo nepřekazil. Thia se zastavila a naštvaně se podívala po vlkovi, který srazil Khana k zemi a tím ji znemožnil učit se lovecké pohyby. Avšak jeho slova byla vtipná, Thia se lehce uculila a koukla se pobaveně na Khana, který teď ležel na zemi. "Takhle povídáš, jo?" zasmála se. "Nejsem jeho dítě a nejsem malá!" ohradila se na vlka a zamračila se.

Nadzvedla obočí a podezíravě se na vlka podívala. Moc nechápala, proč ji vnucuje jméno... I když asi vlastně možná ano, když vezmeme v potaz, že je sám na sebe náležitě hrdý. Thia sama sebe měla také ráda, ale neměla potřebu své jméno sdělovat. Proč by to měla dělat? Vlk se představil jako Khan-fani. Musela uznat, že jméno k němu krásně sedělo o tom žádná. Zastříhala ušima a nadechla se. "Corrine," pyšně se usmála. Nikdy své pravé jméno nikomu neříkala nebo alespoň nepoznala někoho, kdo by byl hoden toho, aby mohl znát její pravé jméno.
Hlasitě a významně mlaskla. "Chceš něco ulovit. Co kdybychom to udělali společně? Co na to říkáš?" přimhouřila rudá očka, nehodlala se nechat tak sprostě zneužít. Sice byla malá a neměla zkušenosti, takže by mohla být naivní a všem skočit na špek, ale vzhledem ke genům to měla přirozeně v hlavě srovnané. Nedalo se pochybovat o tom, že na svůj věk byla chytrá.

Mladá vlčice již chtěla něco ulovit a dokázat vlkovi, že je opravdu dobrá lovkyně, ačkoli žádné zkušenosti v podstatě neměla, ale nemohla se přece jen tak zesměšnit, no ne? Na to měla svou hrdost, jenže v hlavičce jí to pěkně šrotovalo a hned se jí to přestalo zdát. Určitě ji chtěl zneužít ve svůj prospěch a to rozhodně nechtěla. Nehodlala být něčí loutka, která udělá cokoli, co si Hnědák zamane. Samozřejmě se hned ozvala a civěla na vlka, co jí na to vlastně řekne. Chvíli se na ni tiše a zamyšleně díval, poté sladkým hláskem promluvil. "Nevím," pronesla nakonec tiše. Nevěděla, co si o vlkovi má myslet, přeci jen jej znala chvíli, spíše než znala, potkala. "Třeba ani nevím tvé jméno... proč bych měla lovit pro někoho, čí jméno ani neznám?" nadzvedla obočí a kecla si na zadek. Byla si tak nejistá, co má dělat. Nechtěla ztratit hrdost, ale na druhou stranu nechtěla být využitá. Sice neměla skoro žádné zkušenosti, ale pořád měla geny po svých rodičích - které sice neznala, ale museli být nějakým způsobem chytří až vychytralí, když to v sobě měla i Thia. A vůbec cizím vlkům nedůvěřovala a ani začínat s tím nechtěla.

<<< Temný les

Thia si vykračovala neohroženě za hnědým vlkem a sledovala měnící se krajinu. Nikdy tady nebyla a nějak tušila, že je od domova docela daleko, ale že by ji to nějak trápila? Ani ne. Měla volnost, nikdo ji v ničem nebránil, dělala si všechno po svém. To mladé vlčce moc vyhovovalo.
Z divného lesa se poměrně rychle přesunuli na rozlehlou travnatou pláň, kde bylo krásně vidět i do dálky. "Páni," vydechla si sama pro sebe a rozhlížela se. Nedalo se pochybovat o tom, že ji to tu ohromilo. Za svých pár měsíců toho objevovala poměrně dost a stále ji něco překvapovalo.
Zastavila hned, jak zastavil i ten její pochybný společník. Přimhouřila oči, když na ni hleděl. "Hm, jistě že si to pamatuji, nevím, co si to o mě myslíš," odcekla mu uraženě. Jak může mít tak hloupou otázku? "A nemám potřebu se schovávat mámě pod sukni, když ani nevím, kdo a kde je moje máma," obořila se na vlka a to bez jakékoli známky strachu. Jak zavelel, udělala několik kroků vpřed a pak zastavila, když jí to v hlavičce začalo šrotovat. "Tak to ne," obrátila se na něj. "Nejsem hloupá. Já ti tu budu lovit králíka, kterého pak sežereš? Ne!" vypustila z tlamy. Rozhodně tahle vlčice nebude hloupá a nenechá se využívat. To se jistě bude v jejím životě hodit.

<<< Spáleniště

Pobaveně se zasmála, když vlk netušil, o čem Thia mluví. "To cosi co máš na kožichu," zazubila se na vlka a prohlédla si to ono dílo, co zřejmě ten šedý vlk udělal. "No asi sis to objednal u toho stařečka," odpověděla Thia a stále se pobaveně na vlka dívala. Očividně si to neobjednal, možná dárek? Kdo ví. Mladá vlčice většině věcem nerozuměla, tudíž i tohle pro ni byla úplná novinka. Jenže to se vlk po ní ohnal jeho tlapu, Thia nadzvedla pysky a výhružně se na něj podívala. Naštěstí hnědák tlapu opět položil. Thia přece za nic nemohla, ačkoli by se mohlo zdát, že třeba má zase nějaké speciální vlastnosti, jako v tom lesíku s Ásleif.
Thia následovala vlka přes to divné místo do divnějšího místa, které bylo velmi temné a snad se zdálo, že jsou tu sami, nikoho jiného ani necítila. Obezřetně našlapovala a hlídla si okolí a uši měla nastražené. Zastříhala ouškem, když vlk po delší době promluvil. "Nebojím se!" odpověděla pyšně a vypnula hruď. Opravdu. Nebála se, ačkoli z tohoto místa neměla kdo ví jak pěkné pocity.

>>> Laica Mar

<<< Severní hory (osud)

Tiše následovala vlka, aniž by věděla kam pořádně jde, ale měla vidinu, že se třeba zlepší v lovu, což by se jí rozhodně hodilo. Myšku stále nepouštěla z tlamy a jen sledovala okolí a vlka před ní. Bylo to tady zvláštní, dost podobně vypadal ten lesík, kdy jej Thia podpálila. Další ohnivé neštěstí? Zablýsklo se jí v očkách a potutelně se posumála.
Vlk mezitím přistoupil k vlkovi, který měl nějaké předměty u sebe. Moc tomu nerozuměla, co tady ten vlk dělá. Nic neříkala a celou tu situaci sledovala. Hnědák nic neříkal, jen ten šedivý mluvil divnou řečí a něco Hnědákovi nabízel. Po chvíli se na Hnědákovi zjevily divné čáry a na krku se mu houpal zub. "Co to je?" řekla z ničeho nic a koukala na Hnědáka. Šedý vlk brzy zmizel, aniž by si toho Thia všimla. Vlk nic neříkal a jen šel pryč, mladá vlčka jej následovala.

>>> Temný les

Thia se na vlka zamračila a nepřestala cenit zubiska. Nelíbilo se jí, jak se k ní hnědák choval. Působil, že si o sobě myslí něco víc, než ostatní a ačkoli Thia měla také k tomuhle chování tendence, přesto se jí to nelíbilo.
Nespustila vlka z očí a byla dosti obezřetná. I malou myšičku si chránila, na kterou se vlk podíval. "Ta je moje!" křikla neohroženě po vlkovi a opět vycenila bělostné zoubky. "Chm," odfrkla na jeho slova. Neměla zájem se bavit o její rodině, kterou ve výsledku ani neznala. Jen se jednou vydala z doupěte, kde se narodila pryč a to je všechno, co si pořádně pamatuje. "Neznám svou rodinu," ohradila se na vlka a myšku si opět vzala do tlamičky. Na lov něčeho jiného jen nedůvěřivě pokývala a tiše se za vlkem vydala, ačkoli jej stále pozorovala.

>>> Spáleniště za Khanem (osud)