Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Mamka byla léčitelka, tatínek obránce smečky. Nemuseli jsme být jen lovci. Oh! Podívala jsem se na mamku. A dřív než jsem se já stihla zeptat na to, co ještě teda existuje, zeptala se Elva. ''Nevím taky co bych dělala. Co tvé léčitelství? Je zajímavé? A co funkce obránce jako tatínkovo? Co bychom si měli jako vybrat? To musíme dělat to co naši rodiče?'' Naklonila jsem hlavu na stranu.
Jenže.. to pak někdo přišel. Znala mámu! Zamračila jsem se nedůvěřivě, zvlášť když k nám přistoupila s posměšným úšklebkem. Mračila jsem se na ní a rozhodně jsem nestála schována za mámou, nývrž vedle ní a na svou malou maličkost se pěkně vytahovala. Rozhodně jsem se ji nehodlala nechat zastrašit.. Ale.. něco mě na ní přesto velmi zaujalo. Měla až něco pevně za sebou. A to se mi líbilo! A když mě Elva pochválila, spokojeně jsem se uculila, "Díky" Reagovala jsem pouze, na ní jsem takovou změnu jak u sebe a mamky neviděla a tak jsem ji to ani se vší snahou neměla žel jak opětovat.

<- Tajga

Les se pomalu zase změnil na onu ledovou promrzlou pláň. ''Aha. Ale nebylo by dobré znát co nejvíc terénů pro lov?'' Pokračovala jsem zvědavě. Teda, představa že bych se jednou měla do budoucna tolik namáhat.. Ne, to zas ne. Ale pořád i moje malinká hlavička věděla, že to asi není úplně zahození hodná dovednost. Mhm.
Když jsme tou ledovou plání kráčeli, zvědavě jsem se rozhlížela. ''Tady toho ale asi moc nežije, ne?'' Nechápala jsem kdo by si dobrovolně vybral tohle jako místo k žití. Teda jo, v horách byla taky asi spíš zima, ale ne tolik, ne? ''Vhodné znát, jo. Ale žít bych na takovém zmrzlém kusu ledu nechtěla. To se mi to nahoře v horách libí víc.'' Dodala jsem zamyšleně. No to jsme pak došli k nějakému vlkovi o kterém mamka řekla že si jdou u něj koupit nějaká vylepšení, chvíli jsem váhala, Sledovala jsem mamku a když šla pak i celá nadšená Elva, přece jsem to nemohla nechat jen tak! ''Magie zní silně.'' Dodala jsem a pak jsem i já tedy nakonec přešla před obchodníka a něco málo, na co jsem měla, nakoupila.

NÁKUP
- Po převodech 201 kšm, 14 rubínů, 5 mincí
- 5 mincí převést - 200 kšm >> 401 kšm
- Nákup
~ Zvěd (150kšm + 2 rubíny)
~ Změna barvy očí (10 rubínů)
~ 2x 2. level do magií - Voda a Zvěd (100kšm)
~ 1x 3. level do magie - Voda (60kšm)
~ 1x 4. level do magie - Voda (70kšm)
- Celkem >> 380 kšm, 12 rubínů
- Zůstatek >> 21kšm, 2rubíny, 0 mincí

Schváleno

Mamka se jala do vysvětlování co tu všechno dokáže žít a co vše by nám dokázalo ublížit. Samozřejmě nebylo zrovna toho málo a Elva svoje otázky vyřkla a díky tomu já jsem neměla další. Aspoň co se týkalo toho jak vypadají, ''Hm.'' Zamručela jsem jen na znak toho, že poslouchám. Že jsem si to uložila do hlavinky a taky jak si uložím to, co mamka Elvě odpoví.
Po mém zahlášení, že kdyby uměla ségra lítat jsem jen dostala napomenutí a otravný dotaz proč by měla někam uletět. Měla jsem další hlášku, ale počítala jsem s tím, že by mě mamka znovu napomenula a já jsem tu, abych ukázala, že jsem lepší! Ne abych byla napomínána a ona za tu hodnou, pf! ''Promiň.'' Procedila jsem skrz zuby mamce.
Když zmínila, že jsme přece lovili před chvíli, jestli mám hlad, pokývala jsem hlavou, ''Ani ne, ale venku to musí být asi jiné, než doma, ne?'' Naklonila jsem hlavou a chtě-nechtě jsem se stejnak vesele a pobaveně pousmála, když do mě zlehka drcla a zavelela tím, že se jdeme posunout zase dál.

-> Ledové pláně

<- Alateyská smečka
Pokračovala jsem za mamkou a za Elvou. Brala nás dle svých slov do jehličnatého lesa, protože je to blízko naší smečky a bylo dobré znát její okolí. Hm, asi to znělo logicky, že? Logické věci taky zmiňovala Elva, která se ptala na to že proč se to jmenuje takhle. Protože ty stromy píchají, ''A já bych řekla že ne jen kvůli tomu, že ty jehličky píchají, ale i protože je jich hodně moc na jednom místě.'' Hodila jsem čenich nahoru. Už jak jsme kráčeli dolů z hory, tak těch stromů bylo nedohledně hodně přece!
''Kdybys uměla lítat, aspoň bys někam mohla uletět.'' Ušklíbla jsem se znovu k Elve škodolibě a tiše a pak trochu zrychlila, abych nešla vedle ní, ale vedle mamky. ''A jak daleko půjdeme? Je tu toho hodně k vidění? A budeme lovit, nebo něco? Co nám ukážeš?''

Bráška zajíce ulovil. A tak šel čas dál.
Nakonec se z našeho dne lovu, stal ještě výlet. Bráška zůstal s tatínkem a já musela jít s Elvou a mamkou. Konverzaci o tatínkově náramku jsem nějak zcela a úplně přešla, zrovna jsem ji totiž nevnímala. A když se tedy rodina rozdělila, já pár vteřin hleděla směrem k tatínkovi a bráškovi. Proč nemůžu vlastně zůstat s nimi, hm? To byly části, které jsem tak úplně nepobrala, ale nakonec jsem se teda oklepala, "Achój! Bjzy se uvidíme!" Řekla jsem k tatínkovi a Skadirovi, a ztrátu vzdálenosti od mamky a Elvy jsem rychle dohnala a vyrazila s nimi ven. "Mami a kam náš vezmes?" Houkla jsem k ní a lehce jsem zamávala ocáskem. Možná i tohle bylo řečeno, ale to jsem taky zrovna třikrát nevnímala. Úplně jsem cítila ve své maličké hlavičce, že posledních několik hodin mám poměrně popletených... ale to přece nevadilo! Věděla jsem jen, že ať budeme dělat cokoliv, mamce ukážu že budu lepší, než Elva! Hahah!

-> Tajga

Byla po boku svého brášky, kterému hodlala věřit. Tělíčkem se jí dostávalo podivných pocitů, emocí... Něco, co ještě nazažila. Adrenalin! Jak se situace začínala vyvíjet a všecičko eskalovat... vnímala, jak její tělíčko intuitivně hodlá útočit. Sic se zatím chtěla nadřít, ale jistě brzy zjistí, že je jednodušší nechat práci na ostatních. Ostatně, jako to měla v povaze.
Vlčice se rozhlédla tedy po sourozencích a otci. Když tatínek zavelel, hodlala se držet Skadira. Moc nepřekážet a volit i chytře místa, aby mu dokázala pořádně pomoc.
A proto, když lov začal, držela se spíš jako podpora jejího bratra. Nebyla zatím příliš rychlá, ale v obratnosti jí to poměrně šlo. Zajíc byl však názorně svižnější, tudíž musela vlčata zabrat. Nic se nemůže nechat náhodě!
„Hounem!“ vyjekla zadýchaně, když se hnala za ušákem a nahánějíc jej bratrovi, „bvácho!“

Sledovala dění vlků. Na to kolik řečí dokázala vypustit, tak se k aktivitě už tak moc neměla. Na začátku mohla pro rodiče vypadat poměrně nadšená, ale brzy přišel lehký vzdor, kdy se začala tak pomalu courat za svými sourozenci, které pozorovala. Pakliže se Elva ujala nahánění, Tyree rozhodně odbočí jiným směrem.
„Pomoc Euvě?“ a Sierra mohla vidět letmý úšklebek, kdy se vlčice poněkud zarážela nad její mladší sestrou a následně se podívala směrem ke Skadirovi, který byl jasná volba. „Skvadil!“ usmála se a vyrazila za svým bratrem.
Vlčice se brzy přikrčila, tak nějak přirozeně a podívala se směrem k tátovi, zda její chování je správné. Doufala, že všecičko dopadne jak má a ona udělá co nejméně práce a dostane potřebného potulení... Chtěla však pomoc bratru. Ten pro ni byl výrazně bližší než mladší sestra, kterou tak přirozeně odporovala co rozlepila oči.
Chudák Elva.

Prosím slevu do obchodu

Převod z účtu na účet
Tyree ↬ Faust | 30kšm 7rubínů 3mince Poplatek /5%/ tj. 11kšm Stav po převodu: 465|| 27|| 11

Převedeno

Ahojky!
Prosím vše na Fausta ^^

Tatínek je poučil o lovu, což pro malou Tyree bylo méně atraktivní téma jak pro Skadira, ale rozhodně musela být lepší než její sestra. Proto se brzy vydala směrem za jejím otcem a bratrem. Snažila se se vším napodobit jejich chování, zvyky a pokusy o zachycení pachu či podezřelých stop. Rozhodně to nebylo nic těžkého, že? Těužké! zašklebila se nad tím, když se pokoušela čumáčkem vyhledat možné pachy, které by jí naznačily něco nového a cizého.
Ne a ne na to přijít!
Na matčino olíznutí opětovala zavrtění ocásku a následně pokračovala v hledání, které instruoval jejich tatínek. Hodlala získat nové zkušenosti, znalosti a rozhodně nemohla být horší než Elva! Musela tedy poslouchat. Nyní byla ta chvíle, kdy se mohla maličká Tyree ukázat.
„Touhle hovíme?“ nejistě špitnula k rodině, když si prohlédnula hopsající stvoření. „Hušáci!“ a prohlédnula si jejich maličkost s nakloněním hlavy. Následně se otočila směrem k mamince, která už začínala s taťkou chystat lov.
„Ho bvude paváda!“

Hnědá se podívala směrem k sourozencům. Tu se však táta zastal Elvy, která Tyree viditelně škodila! Však to viděla, oni snad ne? Hnědá vlčka se podívala směrem ke svému tátovi a stáhnula nakonec uši. Přidala se i slova Skadira, který podtrhnul tátovo ušklíbnutí. Brzy se však k ní bratr dostal, aby jí pomohl a opatřil. „Obý!“ usmála se následně na něj a brzy se dostala na všechny čtyři. „Kvouže, mhm... stu-studí?“ a podívala se na Sierru, aby našla odpověď na její případnou otázku, nejistotu, kterou nacházela ve slově „studit“.
Ta jí zatím odpověděla na klouzání, jelikož se zmínili o jídle. Jídlo, mňam! A spookojeně se rozeběhla ke svým rodičům, kdy ji začala zajímat slova o „ušáku“. „Smldí tu něuco?“ podívala se směrem k mamce, když se pokoušela opakovat to s tím čumáčkem. Bylo to něco nového, co zatím neuměla ovládat, ale rozhodně chtěla být z vlčat nejlepší, a tak se svižně postavila k rodičům a začala napodobovat případné chování při „lovu“.

Au! Sklouznutí po ledu bylo tak trochu nepříjemné. Malá princezna se však během chviličky zvedla na všechny čtyři a otřepala. Její maminka i taťka jí věnovali důkladné pokárání za to, co provedla sestře. „Hm!“ byla jediná odpověď potom, co se zvedla z kousku ledu a opatrně se snažila z něj odejít, aby si opět nenabila čumáček.
Okolí bylo velmi zmrzlé, místo bylo tak tak kouzelné a překrásné svým jedinečným vzhledem. To se malé vlčici líbilo a brzy přiskočila ke své rodině. Stála samozřejmě kousek od Elvy. Ta na ni byla moc trapná. A proto jí věnovala i krátký úšklebek, který se snažila dostat na obličej v čase, když jí rodiče nevěnovali pozornost.
„Pvůjdeme se kloužaat?“ zeptala se rodičů, měla spíše zájem o zábavu než jídlo. To ji však dožene jistě později. Moc moudrosti zatím nepobrala, a tak se opět rozmázla na ledu. Tentokrát se ušklíbnula a trochu podupla, když se zvedla.

→ Úkryt smečky

Bylo to tu už teď tak moc jiné! Vše se kolem nich ukazovalo ve zcela jiném světle a malá vlčice se musela divit všemu co viděla. „Hkaudile, houkej!!“ vyjekla nadšeně k bratrovi ještě před tím než si uvědomila, jak veliká zima venku, proti úkrytu, byla. Táta jim i předtím vše vysvětlil. Lof byl zajímavý!
„Heuve hej si pohol!“ ušklíbnula se na Elvu a následně do ni opětovně strčila, tentokrát však s větší silou, kdy jí věnovala poměrně protivný výraz, se kterým na ni i lehce začala vrčet. „Paudej!“ ohnala se lehce protivně po ní a následně se oddálila a stoupla si vedle bratra Skadira, kterého se hodlala držet. „A ham teď pvujdeme?“ střihnula ušima a podívala se směrem k rodičům, kteří vypadali poměrně rozhodnuti o jejich následující činnosti... Třeba... třeba za nějakými vlky??? To by byla určitě sranda!
„Bvych sla tam!“ a ukázala náhodným směrem, kamsi do stromu. Tom však už dostali upozornění od maminky, ale… však táta měl víc pravdu! Podívala se tedy i na namrzlá místa a co by byla za vlče, kdyby hned nezkusila klouzání. „Hadile houkej!“ a opatrně vlezla na namrzlý kámen, kde se jí zas rozjely nohy. Au!

V úkrytu se začínalo dít víc a víc věcí, které pro mladé vlky mohly být převelice zajímavé. Tyree si některé cizáky prohlédnula, byla to taky rodina?? Její sourozenci však začali vyzvídat od otce, tudíž mohla využít situaci a vyslechnout veškeré poučky Mercera, který jim začínal předávat zkušenosti a znalosti, které stihl posbírat. „Táukze smecka je hveliká?“ podivila se tomu, co viděla před sebou a podívala na otce, který se jim vše snažil vysvětlit. Už už se chtěla rozeběhnout, ale táta je zastavil. Tse. Nuda! „Háto! Pvoč všichni chvodí ven a my máme-,“ ale to přišla maminka, na kterou Tyree přenesla veškerou pozornost a vlčici olíznutí oplatila.
„Pvůjdeme hen?“ optala se Sierry takřka bez čekání. Vše bylo tak zajímavé, a tak nové... tu noru už znali z dívání snad několikrát a určitě by do ní sama trefila! „Hodina??“ podívala se směrem na Skadira, který řekl to podivné slovo, které jí však už začínalo znít v hlavě a musela ho hned zkusit. „Coe hof?“ naklonila nechápavě hlavu a podívala se na svou mladší sestru, které věnovala bezdůvodné ušklíbnutí. Byla taková šedá!
„Hen hen!“ vyjekla nadšeně pisklavým tónem a už cupitala za jejím bratrem, na sestru odmítala čekat a pakliže se někde těly střetly, pokusila se ji i shodit, aby na místě mohla být první. Proč měla čekat?
„Hy jo!!!“ vyjekla k bratrovi, když očíčka poprvé spatřily venkovní svět.

→ Území smečky