Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Skadir, Elva, Mercer
Nechala sestru sestrou... Teď tu bylo zajímavější dění, tedy, ono se toho zatím moc nedělo, ale pro neznalé vlče? To byl přímo seriál s několika epizodami! Hned se posadila a začala koukat po okolí, zatímco zaslechla, jak z jejích sourozenců vyšla slůvka. Taky to chtěla přeci zkusit! „Ma...ma?“ kuňkla k tátovi, který tu nyní byl s nimi. Byli tu sami a maminka někam zmizela. Museli ji přeci zachránit, kde byla? Hmhmhm! prošlo jí hlavou, když se podívala před sebe... byla tam opravdová spousta jiných vlků, kteří voněli trochu podobně jako táta, ale zároveň jinak. Otočila tedy hlavu na Mercera a modrýma očima se zadívala do jeho. „Kvdo toe?“ pokusila se vysoukat složité slovní spojení, které jí dalo opravdovou práci... Bylo to to nejvíc, co vlčice dokázala zatím říct a následně se podívala směrem k cizím vlkům, kteří mezi sebou měli různé interakce, které jí nedávaly žádný smysl.

Elva, Skadir, Mercer, Sierra

Držela se poblíž sestry, která si to nenechávala tak úplně líbit... No Tyree samozřejmě taky ne! Začínalo to hrou, ale potom to začínalo být trochu osobnější. Tyree se rozhodně nelíbilo, že drobná šedá myšička začala útočit na její ocásek a pichlavě bodajíc zoubky se hnědka převalila na záda s kníknutím. Nebylo to však bolestivé, ale spíše útočné, kdy začala i ona svými zoubky mířit na tělo šedé vlčky, které začala zabodávat zoubky do bříška, pakliže se Elva nedostala jinam. „Hm!!“ naštvaně se opírala pacičkami do jejího těla, které chtěla odstrčit. Její uši se už začínaly narovnávat. Dokonce si už spojila Mercer - Táta, Sierra - Máma. A máma teď někam šla? Kam šla? Během chviličky se hnědá začala převalovat na bříško, ze kterého se hodlala okamžitě zvednout a následovat maminku, ale... táta? Ten tu byl přeci taky! „Máma?“ kníkla k němu a opatrně se usadila vedle něj. Musel to být vtipný pohled, když drobounké vlče sedělo vedle mohutného vlka jako byl Mercer. „Hmmm!“ zamručela nespokojeně sledujíc okolní dění.

Skadir do drobného vlčete jemně drcnul a... ona to prakticky hned začala chápat. Hlavičku natočila směrem ke svému bratru, poněkud malátně se rozcupitala k šedé Elvě a následně... ÚTOK! Tyree do ní jemně začala dloubat čumáčkem, aby její sestřičku dostala na zem. U toho samozřejmě mručela, tiše se vztekala, zatímco své nabroušené zoubky jemně píchla do sestry. Muselo to vypadat opravdu vtipně, když sotva stojící vlče začalo útočit na jiné, které se taktéž zrovna rozkoukávalo. Otočila následně svou hlavu k bratříčkovi. Skadir. utkvělo jí jméno, když jej mamka zopakovala a ona si tak mohla jeho maličkost v hlavě. Už teď pro ni byl moc důležitý!
„Mhmm!“ zamručela znovu, zatímco tlamičkou stále svírala svou sestřičku, očima, které se vybarvovaly do modroučkých skleněnek sledovala svého brášku, kterého si se vším zájmem prohlížela a... když jí bylo už Elvy líto, opatrně se zvedla a strčila i do Skadira. Byla na svůj nízký věk, no, pár týdnů, poměrně živá a už nyní velmi ambiciózní.

Vlčice se držela poblíž rodičů, kteří trojici malých vlků stále hlídali a opečovávali. Bylo u nich příjemné teplo. Za tu chvíli, co už její očíčka byla lehce rozlepená, si je začala dokonce i prohlížet a přidávat k nim jméno - rodiče. Byli to ti nejbližší vlci, kteří tu byli. A rozhodně jejich funkce bude do konce jejich životů velmi potřebnou... Tyree sílila, rostla. Její předtím tmavá srst se začínala svižně vybarvovat do nastávajícího zbarvení, které mělo svou specifickou barvu a odstíny. Sama o sobě mohla na rodiče některým chováním i působit jako lehký sobec; ráda se dostala na některá místa pro dva sama. A pokud pocítila šťouchnutí sestry Elvy, spadla na zem, brzy se však pokusila zvednout na všechny čtyři, a když našla hříšníka, který jí to udělal, během chviličky se za sestřičkou vydala. Její rychlost byla neskutečná. Pár kroků, které začínaly být o něco jistější. Zároveň i na její hlavě začalo stát jedno ze dvou oušek, které mohlo působit jako záchytný bod pro maminku. „Mhm!“ zamručela, když dohnala šedou vlčici, její sestru, a následně se jí snažila oplatit to co udělala ona jí. Strčila ji. Dokonce ji chtěla i lehce štípnout, ale u činu se zastavila a s pozvednutím hrdě hlavičky se vydala zpět k její mámě s tátou. Opatrně se u teplého místa, maminky, lehla si poblíž a následně jen zvěda sledovala Skadira.

Sledovala obrysy, které ještě nebyly tak ostré. Dle její úvahy se muselo jednat o někoho, kdo by mohl Tyree být velmi blízký. Rodiče... rodiče? Měli tak známý pach, který vlčici lákal a nutil se držet poblíž. Očíčka jí u začínala lépe fungovat a ač je občas zapomenula i zavřít, naučila se s nimi postupem času fungovat. Vše kolem bylo tak moc zajímavé! Plné nových věcí, které drobné vlče mohly lákat.
Držela se poblíž jejího bratra. Skadir. To jméno si ještě nepamatovala, ale už teď jí byl velmi blízký. Dokonce už kamsi šel! Sama se na něj podívala a cosi zamručela. Byl to velmi nespecifický zvuk, ale chtěla mu tím cosi sdělit. Nakonec ji vyhecoval... bratr už... už ťapal! A ona chtěla taky. Opatrně se začala pokoušet zvednout. To plazení už bylo pod její úroveň předci. Sama se tedy začala zvedat, slaboučké nožky jež sílíc každým dnem mohly už drobátko unést, se začínaly pod podivnou váhou třást. Nešlo o žádnou větší váhu, ale klasickou, norma. ...Mhm... mručela u toho nespokojeně, když se snažila konečně postavit a její tlapičky se stále tak moc bránily... Až nakonec... Dostala se na ně!
A už opatrně začala dávat přední vpřed, ta ji chytala, kdyby tělo chtělo opět spa... a už byla na zemi! Opatrně se obrátila na nohy, otřepala drobným tělem a začala se na tlapičky drát znovu. Bylo to tak moc super! Cokoliv co vlčice chtěla... už jí nic nebude bránit. A když se postavila, pomaličku začala mířit dál od rodičů.

Vlče se drželo poblíž matky. Její oči byly stále zalepené a zavřené bez větší chuti okolní svět zkoumat... v tomto místě bylo tak teplounce, mile. Vše bylo zkrátka ideální a pro malou Tyree, jak už byla pojmenována, nebylo nic potřebnějšího jak mlíčko od maminky, ke které se tichounce tulila... čas začínal sedat na rychlík a vlče tak začínalo po pár dnech poprvé rozlepovat své oči. Opatrně se převalila na bok a se zívnutím rozlepila očíčka, která doposud neotevřela. Ozvalo se jen tichounké zívnutí a mlasknutí, které Tyree vydala a chvíli se jen dívala směrem na velký flek, který byl u ní. Tatínek. Zaujalo ji něco na fleku, který voněl tak příjemně a jeho pach si vštěpovala už nyní do hlavy. Brzy se odhodlala dostat ke struku své maminky, ze kterého začala sát mléko a užívat si teplého pocitu, který do jejího bříška začal přicházet. Bylo to opravdu příjemné! Spokojeně u toho zamlaskala, či rozlepená očíčka nasměřovala směrem k jedné z velkých hlav, které tu byly.

První nádech a podivné štípání něčeho ne tak známého v čumáčku. Držela se jako klíště a následně se i jako první vydala prozkoumat nové končiny. Zima. Podivňoučká zima, která přišla s příchodem na svět vlčice, která pozdravila své rodiče, hlavně maminku, jen tím že vůbec se vší ochotností vylezla ven. Vše tu bylo najednou divné... Ne takový klid, který sem tam rušily pazvuky odněkud. Vše bylo podivné... najednou už nebylo takové příjemné teplíčko, ale jakási podivná tvrdá věc, kterou vlčice neuměla pojmenovat a vlastně ani tak docela vidět. Chtěla stále spát! Však proč měla být někde a nemohla by spinkat. To bylo to, co si přála zatím... dobře i s jídlem... nejvíc. Vlče se brzy objevilo vedle další kuličky, která se podivně dostala k ní. Jen lehce zvedla hlavu, ani to ne, a jemně do podivného tvora... asi ten co obýval matčino bříško s ní. Opatrně se začala drát ke struku, který intuitivně začala hledat pod maminkou. Teplo. Veliké teplo a příjemné teplo.
Brzy se dostala ke struku, kterého se začala uchopovat tlamičkou a sajíc mléko začínala cítit to příjemné teplo v bříšku. Vše bylo divné a super! Ale to si ještě drobný tvor neuvědomoval. Netrvalo dlouho a brzy se pod její maminkou začala choulet a sbírat si teplíčko, které potřebovala pro klidný spánek.
Matka si tak mohla prohlédnou prvorozenku, která velikostně nebyla velká a ani drobná. Nebyla pohublá, tělíčko bylo už nyní pokryto hustší srstí a její tvářičky byly plné neodolatelné roztomilosti.