Příspěvky uživatele

< návrat zpět

× Odhal následky potop
<- Most

Když jsem nakonec most přešla, přirozeně pokračoval les. Tady bylo více světla, než na straně druhé a nikdy jsem vlastně nedokázala přijít na to proč. Ale co.. Kráčela jsem pomalu, bylo zde spousta vyvracených stromů. Bylo mi jich až líto. V tom jsem na moment vytřeštila oči. ''Snad je mámin strom celý..'' A už jsem věděla co udělám jakmile se na území vrátím a to, kontrolu toho krásného stromu, který vyrostl na matčině hrobu. Zavřela jsem na chvíli oči a snažila se potlačit slzy, které se mi draly na povrch. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Když jsem se už cítila klidnější. Rozhodla jsem se pokračovat dál. Všude bylo bahno, po trávě nebylo místy ani památky a zvěř snad mohla jen doufat, že stihne ještě něco znovu narůst, aspoň trošku, aby do zimy stihli trochu nabrat zásoby. A my mimo jiné také...

Moje cesta pokračovala lesem hlouběji a hlouběji a světlo mezi stromy, které se tu po spoustě dnech drali mi zasvítili na ležící postavu. Přimhouřila jsem oči. Černý vlk s pláštěm, bez ucha.. Okamžitě jsem si vybavila popis Einara. A na svojí starou známost, když jsem byla ještě malé štěně. Wiss! Skoro jsem se ani nezdráhala a k vlkovi jsem se přiblížila ještě blíž. Nevěděla jsem zda být nadšená, či snad naštvaná a okamžitě na něj vysypat svůj problém a velké otázky. Popravdě jsem k němu přišla s dost smíšenými pocity, ''Ráda vidím, že ses ani trochu nezměnil.'' On mě viděl naposledy jako opravdu malé vlče. Bude si mě vůbec pamatovat?

<- Hraniční pohoří (Přes Temný les)

Sešla jsem z hory a skoro jsem se ani neohlížela, že bych se měla jít přesvědčit o tom, že jsou všichni v bezpečí.. Živí a zdraví. Inu, skutečně bych to udělat měla, ale obávala jsem se, že bych zase začala jiskřit. Smrt matky byla stále dost čerstvá, i když během této krize nebylo téměř čas na tohle vůbec myslet, teď jsem to byla já a moje myšlenky. Ale co mě dokázalo vrátit do reality, tak to, že jsem se dostala k tomu starému vrzajícímu mostu. Oklepala jsem se a rozhlédla se. Byla jsem vlastně překvapená, že si ho velká voda nevzala sebou. Dokud jsem stála pevném okraji, tak jsem se podívala i dolů. Na dno stále dohlédnout, nejspíše nešlo. Pak jsem most zkusila rozviklat, ale nevypadalo, že by se měl každou chvíli rozsypat. A tak jsem nakonec přes ně přešla na druhou stranu. Zkoušela jsem nad tím moc nepřemýšlet, tedy vyjma toho jak tenhle starý most vlastně po tom všem drží a kdo ví jak dlouho je vlastně starý.

-> Les u mostu

Spala jsem v jeskyni, kterou jsem si našla, byla jsem tu stále s tím vlkem, ale ten se taky zdál že spí. No, neměli jsme spolu tady žádné resty a tak jsem se prostě rozhodla odejít. Zdálo se že přes mraky začali drát první paprsky světla. Rozhlédla jsem se. Dokonce jsem nakoukla dolů z hory a to tudíž vypadalo, že i voda začíná se pomalu stahovat. Lehce jsem se usmála. ''Konečně.'' Povím si a sleduji jak se mezi již potrhanými mračny dere světlo a díky tomu že pořád lehce prší se vytváří světelný most. Duha. Byl to moc hezký pohled, nová naděje že se zdejší bohové nerozhodli ostrovy zcela utopit. Ale bylo na čase, že? Oklepala jsem se, lehce protáhla a pak se postupně vydala z hory pryč. Ale co by? Domů jsem se ještě nechtěla vracet. Nebyla jsem na to stoprocentně připravená.. Naplánuju si ještě krátkou procházku na druhý ostrov a pak se možná vrátím. Jestli už vody opravdu začínají opadávat, tak bych se mohla pustit do plnění úkolu. ''Doufám, že Tiara bude mít na mě čas..'' A tak jsem tak uvažovala nahlas. S Tiarou jsem ještě čas netrávila a ani nelovila, byla jsem zvědavá a těšila jsem se na nové zkušenosti.

-> Most (Přes Temný les)

× Napiš v horách jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4
A než jsem si to také stihla nějak uvědomit, poté co jsme se tak všichni seznámili a zahřáli u odvaru z trychtýřku. Tak zrzavá vlčice odešla spolu s Aerrav do své smečky a já jsem tu zůstala s tmavým vlkem. Naklonila jsem hlavu na stranu. Bylo mezi námi dlouhé ticho. Prozatím jsem se nikde nechystala a tak nějak se zdálo, že vlk se taky v tuhle chvíli nechystal. Pak, ani nevím jak dlouho to ticho trvalo, se rozhodl promluvit. Své oranžově žhnoucí oči jsem na něj zamířila. ''Kvůli mojí magii. Ty snad neumíš ohřát vzduch kolem sebe?'' Pozvednu pomyslně jedno obočí a zkoumám vlka nějak blíž. Měl rudé oči. ''Máš rudé oči, tak asi taky vládneš ohněm, ne?'' Doplním svůj dotaz a mávnu ocasem. Zvláštní.. Ještě jsem nepotkala nikoho kdo by si svou magii neuvědomoval.

× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku
Vlčice se tu s vlkem pomalu usídli a věnuje celou svou konverzaci převážně mojí společnici. Já jsem poslouchala tak na půl ucha, protože se mě to přece jenom netýkalo, že? Sledovala jsem je jen ostražitě a byla jsem připravená snad na cokoliv, co mohlo přijít. Všimla jsem si taky jak se těkal její pohled k našemu ještě z velké část nesežranému zajíci, ale šanci se přes nás dostat neměla, takže jsem nijak nedělala závěr. Po chvíli požádá o nějakou misku a tak tu pomocí země tedy vytvořím a sleduji ji co dělá. ''To jsem už někde slyšela.. myslím..'' Aby se neřeklo, že mlčím jako hrob.. ''Vittani.'' Reaguju také na jméno.
Po nějakém čase se to zdálo být připraveno a se souhlasem zrzavé vlčice se trochu vyluhované bylinu napiju a po chvíli i cítím příjemně hřejivý pocit uvnitř sebe. ''Je pravda, že se tu stahují všichni. Nejlepší bude, když svou smečku tedy půjdete varovat , pokud jsou na poušti, bude dobré se nejspíš přestěhovat do hor.'' Otočila jsem se k Aerrav, měla jsem o ní obavy.

Jsem fakt šťastná. Měla jsem z ní takový pocit, jaký jsem zmínila. ''Kdepak jsi zahučela, že ani liška za tebou nechtěla?'' Zasmála jsem se a pak celé to citlivé téma.. Ale! Než abych se dočkala odpovědi poté co Aerrav se snad skoro štěstím rozbrečela, varovně poskočím a zase se naježím, když nám někdo strčí hlavu do úkrytu. ''He?'' Nakonec se posadím a vlčici s dotazem si přeměřuji nedůvěřivým pohledem. Za ní stepuje taky ještě vlk.
Po chvíli se zdálo že Aerrav s vlčicí mají jakýsiho společného známého. Nakloním hlavu. Prozatím jsem se do konverzace nějak extrémně nezapojovala. Tohle asi bylo.. mezi nimi?
Nakonec protočím očima a lehce se posunu od vchodu, ''Nestůjte na tom dešti, můžete si o tom tady popovídat v suchu.'' Přizvu je.. No, byla jsem připravená případně nás dvě zase chránit. Tentokrát nedovolím, aby se někomu něco stalo.

Vskutku jsme tu zůstali sami dvě.. Ušklíbnu se směrem k Aerrav, k jejím slovům. ''No jistě. Přece si nenecháme vzít svačinu, ne?'' Vzdychnu a trochu se zas oklepu. Jakoby mi ze srsti vyskákali poslední jiskry a z mojí srsti se přestane kouřit. Pak se posadím a kouknu na Aerrav, která se rozpovídá o svém domově. To je poprvé co mi něco prozradila ze své minulosti a.. inu nevypadá příliš nadšeně. Popojdu trochu blíž k ní a opětuji ji stejné gesto, která ona předtím věnovala mě. Lehce se o ní otřu, ve snaze zvednout ji náladu. ''Určitě jo. Klidně se tam pak s tebou vydám, hm?'' Navrhnu s milým úsměvem. Přívětivý úsměv, ten jsem odkoukala od ní. Doposud jsem moc jinak nezažila tohle.. ''Abych řekla pravdu.. Mámu jsem moc neznala, ale co jsem s tebou.. Jako bys mi ji v něčem připomínala. A i když jsem vlčice zdejších hor, moc ráda bych se s tebou vídala často. Jakoby mi tě snad bohové seslali...'' Ale byla to pravda? Nejspíš jsem se k ní citově navázala za tu chvíli co jsme spolu nyní prožili a prostě.. měla takovou matka auru. A mě matka tak chyběla, že jsem se vtiskla do téhle sněhové vlčice.

× Ubraň svůj úlovek 3/3
Liška i přes moje varovné jiskry a vrčení se jala zaútočit a v ten moment jsem ji útok opětovala. Útočili jsme na sebe všelijak a chlupy lítali do všech stran. Jeden by si toho možná i všiml, kdyby nebylo tak mokro. Jednou jsem ji vrazila facku já, po druhé ona. Zakousla jsem se ji do hřbetu a ona se mě snažila vymanit, což se ji i nakonec povedlo. No, rozhodně jsem ji neplánovala pustit ke své blízkosti a už vůbec ne k Aerrav. Netušila jsem jaké má schopnosti ona, ale dle toho, že se ještě nezapojila, tak mi spíš kryla záda a snažila se moc do mého boje nezasahovat.
Když tu najednou, začala liška strašně bolestně vřeštět až to trhalo uši, které jsem musela stáhnout k zátylku.. protože to nebylo něco co bylo příjemné poslouchat přímo u uší. Liška sebou začala házet, jako kdyby se snažila uhasit. Ale zcela jistě jsem ji nezapálila já.. Nechápavě jsem rychle koukla po Aerrav, která vypadala že se hrozně soustředí. No můj pohled se vrátí na lišku ať se ji v hlavě honilo cokoliv, předemnou se zjevil ohnivý pás, který by musela jedině proběhnout, ale místo toho se pak.. vydala na útěk.
''Co ji to cvaklo?'' Zavrtím hlavou nechápavě a jakmile jsem si jistá, tak ohnivá zeď pomalu vyhasne a nechá po sobě jen tmavý popel. Jeskyně byla nyní vyhřátá víc než dostatečně.

× Ubraň svůj úlovek 2/3
Její vděčný úsměv byl vskutku velmi milým, o tom žádná! Byla to příjemná změna oproti tomu co se poslední dobou dělo. Měla takovou příjemnou auru kolem sebe a že tou jsem zrovna nevládla. Švihla jsem ocasem.
Jenže to nás při jídle vyrušila liška, která se k nám chtěla nasáčkovat a zabrat nám naše teplo i jídlo. Vtipné.. Liška byla to první co jsem ve svém učednictví stopovala a učila se jaký rozdíl je mezi mým otiskem a jejím. A teď potom všem se s ní konečně setkávám tváří v tvář.
Zavrčela jsem a moje bojechtivost, můj obranný smysl zapříčinil to, že se moje srst zježila jakmile jsem začala vrčet a tak jsme na sebe navzájem vrčeli. Z mého kožichu začali poletovat jiskry ohně. Vystartovali jsme po sobě asi přibližně ve stejnou chvíli až chlupy z obou začali lítat.

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/3
× Zamiř do bezpečí
Tak a zase jsme byly jen sami dvě. Díky bohu! Podívala jsem se na Aerrav a křečovitě, tak nějak v náznaku úsměvu se zajícem v zubech jsem se na ní usmála. Dost pravděpodobně to neviděla, protože to ani nebylo možné přes toho zajíce, ale! To se cení stejně, ne?
Zdlouhavě jsme tak nějak se vydali po horách hledat nějaký úkryt a pak hle! Volný otvor ve stěně. Mávla jsem oháňkou a neznačila jsem, že tohle bude moct být fajn. Vlezla jsem dovnitř a zajíce odložila. ''Tu to bude fajn.'' Pokývla jsem hlavou spokojeně a podívala se na Aerrav. ''Usuším nás jo? Nelekej se.'' Jeden by se totiž mohl vylekat kdyby na něj někdo použil magii. A tak se našim provizorním úkrytem rozlilo takové teplo a voda v našich kožíškách se začala vypařovat v podobě páry a pak se naše těla i příjemně ohřála a tak šlo pocítit skvělé teplo. Pak jsem přestala a posadila jsem se. ''Takhle se bude jíst lépe, dobrou chuť.'' Pokynula jsem a urvala jsem si stehno zajíce a začala jsem jíst.
Z venku jsem po chvíli zaslechla však zvláštní zvuky. Vystrčila jsem hlavu ven a hrdelně jsem zavrčela. Liška, kterou musel přitáhnout pocit tepla a vůně masa a krve. ''Přesně jak jsem říkala.'' Sykla jsem a mávla jsem ocasem. Liška nevypadala že se hodlá vzdát. Chce naše teplo, naše jídlo.

× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích)
Aerrav, Etoile, Alhajoth, Sivatag

Proměřila jsem si pohledem vlka s vlčicí. Zdálo se že se jednalo o sourozence, kteří byly na ostrovech jen velmi krátkou chvíli. No, tahle část hor byla neutrální, nemohla jsem je odsud vyhodit. ''Mé jméno je Vittani.'' Kývnu hlavou, když se začnou všichni navzájem představovat. Můj pohled se stočí na moment k severní části hor. ''Dobrá, ale do severních částí hor směrem k Tundrám a tak se moc nepřibližujte. Pro vaše vlastní dobro.'' Aktuálně by asi smečka každého cizince příliš blízko u hranic vynesla v zubech. Takhle jsme ale byly dost daleko a tak snad.. nebyl důvod k obavám.
''Hory v těchto časech jsou skutečně asi nejvíc bezpečné místa, to souhlasím. Přesto vlci nebudou jediní, kteří se do nich budou stahovat. Vyjma vysoké, zajiců a tak, se do nich budou stahovat i ostatní predátoři. Myslím, že je moudré se určitě držet ve větších skupinách a bránit si své kořisti.'' Prohlédla jsem si celou skupinku a můj pohled skončil na Etoile. ''Díky za nabídku. Máme.'' Poukázala jsem na zajíce, kterého jsem si hlídala jako oko v hlavě. ''Měli by jste si najít suchou jeskyni.'' V tom dorazil další vlk. ''Také zdravím.'' I jeho jsem si přeměřila pohledem, ''Jak jsem říkala svým společníkům. Hory jsou teď bezpečné, ale zároveň bezpečné brzy nebudou. Stáhnou se sem všichni, ne jen vlci.'' Osvětím tedy i situaci jemu.
Pak se podívám na Aerrav, ''Je čas jít, najít si své suché místo.'' Aneb, s takovou velkou skupinkou opravdu nebudu, jdeš se mnou? ''Těšilo mě a dávejte pozor na sebe v těchto časech. Vzala jsem zajíce do tlamy. Chvíli čekala a pak se vydala pryč od skupinky.

× Ulov si na horší časy 3/3
× Zlepší své dovednosti
<- Začarovaný les

Následovali jsme stopu až k horám. Mě hodně dobře známým horám. Když tu najednou světlo! Jelikož jsem nečekala, že by mi v těsné blízkosti prolétl paprsek světla, lehce jsem klopýtla během úskoku. Vytřeštila jsem oči směrem k Aerrav, ale zajíc, který byl před námi se rychle otočil naším směrem. Trošku jsem zazmatkovala, protože takovou zmatečnou organizaci jsem ještě nezažila při svém učednictví.
Chňapla jsem po něm, ale těsně mi proklouzl, však nezaváhala jsem a ze země vyrašili šlahouny, které zajíce zachytili, A tak jsem k němu dokázala dojít a jeho život ukončit. K Aerrav jsem věnovala další pohled s úsměvem, ale než abych ji tuhle loveckou chybu vyčetla, sama jsem se ještě měla co učit, takže! Nakonec šlahouny povolili a já jsem mrtvé nehýbne tělo vzala.
Úplně se mi nelíbilo, že naše cesta pokračovala do hor kde se nacházela má smečka, ale s trochou štěstí to zase pak otočíme. Ale co by! Narazili jsme na Wua. Na její otázku jsem přikývla. Když jsme k obchodníkovi došli, zajíce jsem odložila před sebe a přichytila jej tlapou, aby bylo jasno že tento úlovek je náš, protože tu bylo vlků jako smetí,
Podívala jsem se na Wua a chvíli jsem tak uvažovala co bych si měla vybrat a nakonec jsem se teda domluvila ohledně magií a otočila se na Aerrav, ''Já ho sice potkala nedávno, ale je fajn na něj vlastně narazit tu a tam.'' Řeknu a pak pohlédnu na dvojici vlků nedaleko nás, (ETOILE a ALHAJOTH). ''Hele, co chvilková socializace?'' Pozvedla jsem obočí, A opět vzala zajíce a k dvojici došla, ''Zdravím vás.'' Lehce jsem kývla hlavou, když jsem opět zajíce před sebe položila, ''Tak by mě zajímalo..'' Bylo to blbé? Inu.. Na druhou stranu, mě byla v životě jen jednou jedinkrát blbá věc a to že jsem ze sebe udělala debila před Mátou a Hankou. ''Chcete se před potopou usídlit zde?'' To by Einar moc rád asi nebyl, když se mu tu nastěhují vlci z širého okolí...

Nákup
1) Mám 90 // 2 // 4 >> převádím jednu minci - 40kšm = 130kšm
2) Nákup
- 3 a 4 level do vody (60 + 70)
3) Celkem - 130kšm
4) Zůstatek - 0 kšm // 2 rubíny // 3 mince

Schváleno

× Ulov si na horší časy 2/3
<- Zubří pláň (Přes Mlžné)

Nakonec jsme se postupně dostali do lesa. Kde jsem se jala pronásledovat stopy v bahně. Měli jsme snad jen krátký čas k tomu, aby jsme svou kořist našli, protože brzy i tyto místa zcela jistě zaplaví voda. Měla jsem po celou dobu zabodnutou hlavu spíš u země a soustředila jsem se na stopy. Pak konečně! Zaječí stopy. Zkoumala jsem je, byly dosti zmatečné a tak jsem se snažila najít směr kudy se jali stopy pokračovat, Z toho všeho soustředění mě vyrušila až otázka Aerrav. Instuiktivně jsem si svou tlapu přiložila ke stopě, po které jsem šla, aby mi nevypadlo na kterou jsem se zrovna dívala, než jsem pohled k bílé vlčici zvedla, přikývla jsem, ''Mhm. Narodila jsem tu. Narodili jsme se před...'' Uh, kolikátá zima to bude? ''Hm..'' Zamyšleně jsem se zamračila, ''Asi třetí zima to teď bude? Narodili jsme se v zimě, to vím, nebo aspoň na jejím přelomu, ale pak většinu našeho života nás postihl takový zvláštní spánek a ani jsem nevěděla kdy jsem se pořádně stihla vytáhnout.'' Dodala jsem. Byla jsem mladá, ale tři roky mi ještě nebyly.
Pak jsem sklonila opět hlavu a stopy dále sledovala, vedli z lesa ven.

-> Hraniční pohoří (Přes Kvetoucí)

× Ulov si na horší časy 1/3
<- Tichá Zátoka

Během plavání jsem byla ticho a snažila jsem se na to soustředit, abych se v rámci možností dostala v bezpečí na druhou stranu. Dostali jsme se nakonec na druhou stranu. Louka byla taky celá rozbahněná a.. brzy nejspíš i tady dosáhne voda. Prohlédla jsem si to tu. Tu bylo jistě spousta toho za normálních okolností, ale v tuto se odsud zvěř začala stahovat pryč. Taky se stěhovali do vyvýšených míst a my jsme pořád chodili v nížinách a mapovali situace. Od myšlenek mě vyrušila Aerrav svými slovy, ''Jo. A vypadá to, že bude ještě hůř.'' Odkud se teda potom vzala věta, že horší už to být nemůže!?
Přikývla jsem, ''Souhlasím. Ale tady nic asi nenajdeme, ne tak lehce, zkusíme se podívat do lesa a od něj to vezmeme k horám. Většina zvěře se tam jistě bude stahovat.'' Dodala jsem. Byla jsem učněm lovce, byla jsem u mistra.. Pořád a pořád jsem lovila, musím to zvládnout, ne? Ukázat se. Naznačila jsem Aerrav aby mě následovala. Sic jsem v téhle části byla poprvé, ale ten les se nedal v zátoce přehlédnout, prostě ji teď.. obejdeme, jak jsme to mohli udělat prvně. To už jsem ale očima nezapomněla těkat a sledovat okolí.

-> Začarovaný les (Přes Mlžné)

Einar, Máta, Šalvěj, Keiji, Althyra
Zatímco jsem stála u Einara, jsem si pak všimla Šalvěje, která se věnovala dvěma vlkům opodál. Znala je smečka? Nejspíš ne.. Ale asi by ji to nedalo, jakožto léčitelce se prostě o ně nepostarat, zdál se jeden zraněn... Ale jinak jsem jim větší pozornost dál nevěnovala, myšleno těm neznámým. Pokud si mě Šalvěj všimla, věnovala jsem ji kývnutí hlavou na pozdrav.
Když mě pak ještě Máta pozdravila, letmo jsem se na k ní usmála. Za to co se stalo jsem nemohla pořád soptit nad nevinnými.. ''Ahoj, Máto.'' I jsem ji věnovala pozdravení zpět.
Také stihli dorazit ještě Keiji s neznámou, která se později ukázala jako Althyra. Snad se zájmem přidat se do smečky? Střelila jsem po ní pohledem až mi v očích zaplápolal oheň, který dřímal v mém nitru. Chtěla se dostat moc blízko? Kam? Přimhouřila jsem oči, ale rozsudek čekal na Einara.
Einar Ten se prvně otočil ke mě, nezapomněl mi rovnou sdělit i úkol. Další úkol, Naklonila jsem snad jen na vteřinku hlavu na stranu, Pomůže mi to alespoň plusovými body k dobru i v úkolu pro povýšení, Einare? ''Samozřejmě. Zmapuju to.'' Přikývla jsem a udělala jsem jen pouhých pár kroků, byla jsem zvědavá co se týkalo rozsudku bílé vlčice..
Přijal ji? V této době? Po vraždě mé matky!? ''Tak tedy vítej,'' To si děláš legraci? Ale.. její případnou zradou pojistil však životem Keijiho, Chudák, to si moc nepolepšil. Zavrtěla jsem hlavou. Ostatně, věřila jsem, že Einar to má dostatečně pod křídlem a tak jsem se vrátila za Aerrav, kterou jsem nechala opodál.

× Pokus se plavat (1b)
Aerrav
Když jsem se dostala k ní zpět, malinko mě pobavila její reakce co se týkalo Einara, po dlouhé době něco co mě rozesmálo i trochu hlasitěji. Nakonec jsem pak zavrtěla hlavou, otevřela jsem tlamu s tím, že z ní vyjdou nějaké slova a pak jsem se podívala ještě jednou směrem k Einarovi a... spoustě členům smečky, a nakonec zpět na Aerrav, ''Jsme z jedné smečky. Je v hierarchii trochu.. výš, než já. Takže jsem mu chtěla dát vědět co jsem zatím zjistila.'' Nechtěla jsem úplně asi prozrazovat nahned celou Alatey a že on je Alfa. Téměř nekryt. Mimo území.
Nakonec jsme začali plavat, abychom se dostali na druhou stranu. Brzy to nepůjde proplavat.. Už tak to bylo těžké, sotva jsem se dostala bez většího zádrhelu na druhou stranu.

-> Zubří pláň