Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Svatyně

Hnědý vlk zpracovával proběhlé události, které se staly v tom zvláštním bludišti. Zdálo se to všechno jen jako pouhý sen, který se snad ani nestal, ale cítil, jak má tělo těžké únavou, z čehož vydedukoval, že se to stát muselo. Vyšel ven a zastavil se, aby se na chvíli posadil zády ke stěně a rozhlédl se kolem. Cyru zatím neviděl, ale ani jí necítil, že by opustila to magické místo, když nasál do čenochu všechny pachy. Zatím mu tedy nezbylo nic jiné, než čekat a doufat, že byla vlčice v pořádku. Díval se do dálky a nechával své těžké tělo odpočinout, tlapky zrelaxovat, protože kdo ví, kam vyrazí teď. Netušil, jestli bude vlčice stát o jeho společnost a případně o společnou cestu někam blíž jejímu domovu, nebo se tady jejich cesty rozdělí. Počítal s oběma variantama, ale teď musel jen být trpělivý a vyčkat. Pokud absolvovala podobný výcvik jako on sám, jistě si bude chtít potom taky na chvíli sednout a odpočinout si, s čímž neměl problém. Pomalu se zvedl, aby protáhl své nohy, celé tělo napnul jako strunu, a posléze povolil. Ten tlak, který se mu usadil v těle, alespoň z větší části tímto protažením zmizel a Warg byl připraven na další cestu. Olízl si suchý čenich a pohlédl do chodby, kam předtím vešli společně, pak se rozdělili a odkud pak vyšel ven. Zatím jí neviděl, ale třeba jen vlčice splývala svou barvou v šetu. Trpělivost mu naštěstí nebyla vůbec cizí.. A tak mu nezbývalo nic jiného, než vyčkávat, až se vlčice zjeví v chodbě.

<- Mlžná džungle

Platím 10 mincí = 80 %

Síla 20 % + 20 % -> 40 %
Vytrvalost 13 % + 16 % -> 29 %
Rychlost 13 % + 16 % -> 29 %
Obratnost 13 % + 16 % -> 29 %
Schopnost lovu 12 % + 12 % -> 24 %

Vešel dovnitř pomalu a obezřetně, jelikož nečekal, co uvnitř čekat. Kontroloval, zda jde Cyra s ním, až do momentu, kdy vešel do místnosti, pokud se to dalo tak nazývat, kde seděl vlk. Shlížel na něj zvláštním pohledem. Připadal si, že mu snad vidí až do duše, ale nic mu neřekl. Vypadal, že něco chce, ale co? Zamyslel se a zadíval se na vlka. "Jsem tu, abych zesílil. Jsem na správném místě?" otázal se ho, ale vlk nic neřekl. Jen měl pocit, že na něj kývl hlavou. Ale co chtěl? Mince? Pohlédl na své tlapy, a pak mu podal svou měnu. Měl pocit, že teď se vlk tvářil potěšeně, ale když se ohlédl, Cyru neviděl. Jako kdyby zmizela. A při pohledu dopředu, se najednou celá místnost změnila a on se ocitl v jakémsi ringu. Proti němu stál ten vlk, jakoby ho vybízel k souboji. "Nechci se s Vámi rvát" pronesl, ale vlk vyrazil proti němu. Nezbývalo mu nic jiného, než se bránit, úskokem se snažil vyhnout úderu a následně úder vrátit. Vyskočil a tlapami se snažil vrazit do protivníka, který byl ale mrštný jako had. Zdálo se, že nemá moc šancí na zásah, ale snažil se dál. Cvakl po něm zuby, když byl blízko, a následně se snažil předníma tlapama zapřít o jeho ramena, takže se ze souboje stala na chvíli jakási přetlačovaná. Snažil se ze všech sil, aby vlka porazil, ale bylo to k ničemu. I tak se zapřel zadníma nohama, kterými doslova klouzal po zemi, jak byl vlk silnější než on. Chtělo to změnit taktiku, a tak mu chňapnul po krku, čemuž se vlk s hbitostí vyhnul a odrazil se, aby po něm skočil. V ten moment se ale prostředí kolem magicky změnilo, a on dopadl na tvrdý povrch skal.
Vůbec nechápal, jak tohle funguje, ale očividně neměl čas na to nad tím přemýšlet. A tak se dal do výšlapu, protože to byl jediný smysl, který v tomhle prostředí viděl. Nejspíš jej něco čeká tam na vrcholu, takže musel vystoupat nahoru. Povrch ve skalách nebyl zrovna stabilní, klouzalo to a každý krok působil, že se svalí někam dolů do propasti. On se však nevzdal a stoupal výš a výš, každý krok jej pomalu začínal bolet, ale nevzdával se. Občas mu podjela tlapa, ale zachránilo jej, že uměl zachovat chladnou hlavu. Věděl, že musí být v klidu a vybírat správnou cestu, v tom měl výhodu, když se v horách pohyboval prakticky celý život. I tak výšlap byl čím dál náročnější a zdálo se, že vrchol se vzdaluje a cesta nemá konce. Každý sval v jeho těle pracoval, ale každý krok byl víc a víc nebezpečnější. Ale pak se prostředí opět změnilo, zrovna v momentě, kdy už se zdálo, že vrchol nikam neutíká a dost možná ho dosáhne.
Tvrdý povrch se změnil v příjemně měkkou travnatou pláň. Pohlédl před sebe, kde stál ten vlk, který se najednou rozběhl. Netušil proč, ale prakticky bez myšlení se rozběhl za ním. Plnou rychlostí, jak nejrychleji dokázal, což s jeho mohutným tělem byla docela velká výzva už samo o sobě. A vlk byl hodně rychlý. Každý sval v jeho těle pracoval a plíce se snažily stíhat tempo běhu, nebo spíš sprintu, aby tělo prokysličily. Zdálo se mu, že takhle rychle snad nikdy neběžel, ale byla pravda, že moc často neběhal, pokud se nejednalo o lov kořisti. Teď ale nebyl na lovu, potřeboval dohnat toho vlka, aby se ho zeptal, jak tohle vlastně funguje. Chápal základní princip, že bez tréningu se nezlepší, ale přeci se nemohl tolik zlepšit jen pouhým jedním sprintem. Už skoro nemohl dýchat, a přesto se zapřel a ještě o kus se snažil zrychlit. Nohy se mu téměř motaly do sebe, jak rychlé tempo měl, ale najednou se ocitl zpátky v džungli.
Zastavil se, protože potřeboval nabrat dech. Zadíval se před sebe a kořeny a lijány vypadaly jako překážky. Zdálo se, že tenhle tréning rozhodně nekončí, ale to by bylo moc snadné, kdyby ano. Olízl si čenich a rozběhl se. Očima zkoumal první překážku před sebou, a zdálo se, že tohle byl opravdu smysl tohohle cvičení. Přeskočil první větev, ale hned před ním se objevil kořen, který musel podlézt. Takže ze skoku musel rychle přejít do skrčení. Následovala další překážka v podobě kmene, který vypadal jako kladina, po které musel přejít, ale nebylo to tak snadné. Počas chpůze po kmeni se mu nohy zamotávaly do spletitých liján a zdálo se, že tohle nebude vůbec jednoduché. Vylezl až někam nahoru, přeskočil na další kmen, seběhl dolů a přeskočil dalších několik kořenů. Musel prolézt lijánami a podlézt pod kořeny stromů. Víceméně se celá dráha skládala z překoku, podlezu, průlezu nečím. Musel vylézat nahoru, slézat dolů a při tom se nezamotat v lijánách. A při tom být rychlý a efektivní. Nebylo to vůbec snadné a zdálo se, že po tomhle cvičení snad nebude cítit ani nohy. Když seběhl další překážku, objevil se opět na louce.
Hluboce se vydýchával z proběhlých cvičení a cítil snad každý sval v těle. I ty svaly, které snad ani netušil, že v těle má. Ale neměl moc času nad tím přemýšlet, protože se před ním objevil zajíc. Přivřel oči, tlama se mu téměř automaticky začala plnit slinama a žaludek mu dal zakručením najevo, že má hlad. A tak se přikrčil, plácl sebou do trávy a pozoroval zajíce. Střihnul ušima a sledoval, jakým směrem fouká vítr. A tak se musel proplazit trávou na stranu, kde vítr nefoukal od něj, ale k němu. Plazil se pomalu blíž a blíž, a když si připadal dost blízko, vyrazil z 0 na 100, vyběhl z trávy sprintem. Zajíc se lekl pod prudkým pohybem vlka a dal se na útěk. Warg ho hnal, i když kličkoval, držel s ním stopu a nakoukal si, jak zhruba kličkuje, aby ho v další moment překvapil a naběhl mu. Nejdřív ho nahnal vlevo, a když zajíc zatočil, udělal úskok a nadběhl mu. Zajíc se snažil z toho vykličkovat, a hnědý vlk se naopak snažil ho zaplácnout tlapou. Nakonec vyskočil a při dopadu tlapami na zajíce mu zlomil vaz.
Když však zajíce usmrtil, najednou se ocitl zpátky v té místnosti. Všechno se zdálo jako pouhý sen, i když nebylo, protože tělo měl opravdu unavené. Cítil se, jako kdyby uběhl maraton, vyškrabal se na skálu, lovil zajíce, bojoval a ještě běžel překážkovou dráhu. Dělal si však obavy, zda je Cyra v pořádku, a tak vlku pokývl na poděkování a dal se k odchodu.

-> Mlžná džungle

Schváleno

Pro něj mít domov a rodinu bylo velmi důležité. Bez toho byl jako tělo bez duše, smutný a trápil se. Možná by měl vážně popřemýšlet o nějaké smečce, ale ostrovy stále ještě moc neznal. Teď měl ale jiný cíl, než hledat smečku nebo pro jednou cestu pryč z ostrova. Chtěl najít toho vlka, možná by mu také mohl pomoci zesílit. I když nevěřil, že to bude tak snadné. Určitě to nebude magické zesílení nebo něco takového. Zadíval se na Cyru. Byla sice škoda, že nevěděla, jak to místo vypadá a kde hledat, alespoň byli ale v džungli, takže jim zbývalo najít jen to konkrétní místo. To nemohlo být přeci tak složité. I kdyby měli prolézt celou džungli skrz na skrz, nehodlal vzdát ten cíl jen proto, že to vypadalo momentálně složité.
"Tak půjdeme a budeme pozorní vůči okolí" kývl k ní a vydal se po co nejpevnější půdě. Po kořenech to byla vesměs bezpečná cesta, ačkoliv mohla jim kdykoliv uklouznout tlapa, protože tu všude bylo hrozně vlhko. Po nějaké době se ale zdálo, že se před nimi rozprostřela normální půda, alespoň na chvíli, a tak seskočil dolů. Pohlédl na vlčici, zda jde stále s ním. Měl pocit, jakoby byl už blízko. Přitom to bylo zvláštní, když to místo neznal. Otočil hlavu a zadíval se mezi stromy, a tam v dálce uviděl něco, co do téhle přírody zdánlivě nepatřilo. "Zvláštní" pronesl zamyšleně a střihnul ušima. "Že by to bylo ono?" pohlédl na Cyru, a pak se vydal tím směrem. Před ním se rozprostřelo cosi jako.. vstup. "Myslíš, že je to ono?" měl z toho místa zvláštní pocit. Naježila se mu srst na zátylku, jako kdyby uvnitř bylo něco, co nedokázal pochopit. Možná to bylo bláznovství, ale měl by zjistit, co vevnitř bylo a jestli to není místo, které hledali. "Půjdu první" kývnul k ní a pohlédl na ní, než se vydal pomalým krokem dovnitř.

-> Svatyně

Jméno vlka: Arne
Počet příspěvků: 2 (lepší než nic.. ne?)
Postavení: sigma
Povýšení: xx
Funkce: netuším zatím, kam by se Arne hodil.. takže zatím idk
Aktivita pro smečku: druží se s rodinou
Krátké shrnutí: Arne je na výletu s rodinou a snaží se nezapojovat do soubojů svých sourozenců. I když má tendence situaci diplomaticky uklidnit.
Smečková minihra: xx

Daénská smečka? O té slyšel vlastně poprvé. Takže tu přeci jen bylo smeček víc než jen dvě. "Tu neznám" pousmál se. "Děkuji za informace" možná by opravdu pro něj bylo vhodné se do nějaké smečky připojit. Nebo se jeho psychický stav bude zhoršovat a brzy bude jen hledět do dálky, zaseklý ve svých myšlenkách, beze smyslu života.. Ale prve musel prozkoumat ostrovy, aby věděl, že opravdu nebyla žádná cesta pryč. Pohlédl na Cyru, která o své smečce pronesla něco tak hezkého. Bylo dobře, že byla členem takové smečky, i když ze zkušenosti věděl, že ne každý vlk byl smečkový typ. "Je hezké slyšet, že smečka dokáže ve vlku vzbudit takové pocity. A je to dle mě správně" pousmál se znovu a pohodil ocasem. Jenže nebyl úplně čas na to se rozplývat nad smečkou, ve které ani nebyl a neznal jí. Teď měl potřebu je oba vytáhnout na pevnou půdu. A tak využil své magie. Zdálo se, že už jí ovládá o něco lépe, než při příchodu na tyto ostrovy. Brzy bahno pod tlapama vystřídal pevný kořen, na který se pevně postavil. Když byla v bezpečí i Cyra, pustil svou magii a kořen, který je celou dobu vedl na souš, se ztratil pod nánosem bahnité půdy. Vydechl. Stále mu použití magie dávalo dost zabrat. "Nevíš náhodou, kde ten vlk sídlí?" zeptal se po chvilce. Přeci proto tu byli. Aby našli toho vlka. Jenže potřeboval alespoň vědět, co hledat a kde ten vlk sídlí. Pohlédl na Cyru a až teď si uvědomil, jak oba měli srst posetou bahnem. Uvolněně se zasmál. "To ano. Můžeme pak zamířit k nějakému jezeru, ale nejprve musíme najít toho vlka" kývl. Jeho pohled opět zvážněl. "Moc by mi pomohlo kdybych věděl, co mám hledat" povzdechl si a rozešel se po kořenu. Dával si pozor na to, aby mu neuklouzla tlapa a neskončil v bahenní lázni.

<- Ovocný lesík

Vydal se za vlčicí, která potřebovala jeho pomoct. A on pomohl velmi rád, i když v jeho možnostech byla pomoc jen poloviční. Mlčenlivého vlka opravdu neznal a netušil, kde sídlí, ale ve dvou se hledalo lépe, tak snad cestu naleznou. "Jak už název vypovídá.. Je to džungle.. Těžký terén, podmáčená půda, spoustu kořenů.. a vlhké podnebí" vysvětlil stručně, aby vlčice věděla, na co se připravit. Už tudy prošel, ale nedalo se říct, že džungli nějak moc znal. Navíc nebyl zrovna nejschopnější v pohybu v džungli, jeho domovem byly hory, které mu byly nejbližší. Zahleděl se na vlčici a střihnul ušima. "To je důležité postavení. Věřím, že toho vlka najdeme" zamyslel se a zadíval se na první stromy, které ukazovaly, že jsou na kraji džungle. "Jsi členem smečky. Dovol mi se zeptat, jaká je tvá smečka?" pousmál se. Bylo tu víc smeček, než čekal. Ta, kde byl bratr, smečka, kde byl Atray. A teď ještě třetí. Pokud cestu odtud nenajde, možná by nebylo na škodu uvažovat o vstupu do jedné ze smeček.
Brzy dorazili do džungle. Terén tu byl opravdu obtížný, mokrá půda, všude po zemi kořeny, které byly zároveň překážkou a zároveň cestou, jak brzy poznamenala Cyra. Zadíval se na ní. "To ano, tak pojďme" přikývl a začal se brodit směrem ke kořenům, ale šlo to obtížně. A pak si na něco vzpomněl. Zastavil se a soustředil se na půdu pod nohama, pomalu se nad povrch začaly drát kořeny, které obmotal kolem jednoho z těch kořenů stromů, po kterém by mohli přejít. Vytvořil z kořenu defakto lano. Pohlédl na Cyru. "Chyť se" kývl na kořen, který směřoval k ní. Sám se chytil tlamou a snažil se kořenem oba vlky (pokud se Cyra chytila) trochu přitáhnout k pevné půdě. Šlo to pomalu a těžko, ale šlo.. To bylo v tenhle moment hlavní.

Zahleděl se na vlčici. Zdálo se, že jí ta otázka urazila a nejspíš se zeptal na věc, která jí nebyla příjemná. Možná to bylo tím, že jí děsilo, kdyby se stala tulákem, a možná jí to mrzelo. To však netušil, rozhodně se na ní zadíval omluvně. "Nechtěl jsem se tě dotknout" ujistil jí a pohlédl opět do dálky. Chvíli mezi nimi zavládlo ticho, protože se hnědý už nechtěl na nic ptát. Nejspíš to takto stačilo na seznámení a nebylo to zrovna seznámení, jaké by si třeba někdo mohl přát. Ale zdálo se, že vlčice měla otázku na něj. Pohlédl na ní po chvilce a přemýšlel chvíli. Vlk z džungle? Věděl, kde byla džungle, ale přemýšlel jestli o tom místě ví nebo ne. A přitom si uvědomil, jak moc mu v hlavě věci začínaly splývat. "Vím, kde je džungle" odpověděl informací, kterou věděl jistě. "Ale nejsem si jistý, jestli toho vlka znám. Možná si vzpomenu, když dojdeme do džungle" zamyslel se. Opravdu se jeho paměť tak zhoršila? Nebo to bylo priostě tím, jak dlouho už na ostrovech byl a nic se vlastně kolem něj nedělo? Netušil, ale jedno bylo jisté.. Že bylo na čase to změnit. Nechtěl zabřednout do něčeho, co by se mohlo zdát jako koloběh mezi hybernací a přežíváním. Také se zdálo, že cesta z ostrovů zřejmě nevedla. Možná by měl zkusit tady prostě žít. Zvedl se a oklepal se, aby ze sebe sklepal vodu, která utkvěla na spodní části jeho těla a předních tlapách. A potom se vydal za vlčicí. "Pojď za mnou, alespoň tě dovedu do džungle. Co vlastně ten vlk má za poslání?" zeptal se jí. Jestli se to tak dalo nazvat. Neměl nejmenší tušení, kam přesně jdou, ale mohl vlčici dovést alespoň do džungle, a tak se vydal spolu s ní.

-> Mlžná džungle

Warg - dvouroček
Lycan - roček
Arne - roček ^^

Zapsáno

Byla to už nějaká doba, kdy s někým mluvil. I když mluvil, s tou tmavou vlčicí.. jak ona se jen jmenovala? Teď si nemohl vybavit její jméno. Ale ta odešla, nejspíš by mohl jít za ní, kdyby šel rychleji a třeba by se dozvěděl víc o ostrovech, na kterých se ocitl. Ale teď byl tady a potkal duši, která se zdála být stejně zamyšlená jako on. Nedivil se přístupu, který vlčice měla a přišel mu správný. Říkat cizákovi o svých osobních myšlenkách nebylo správné. Cizí vlk toho mohl zneužít. "A kde myslíš, že bys teď byla kdybys neskončila zde?" otázal se. To byla zajímavá otázka a on přesně věděl, kde by si přál být kdyby neskončil na ostrovech, ale kde by reálně skončil neměl ani ponětí. Rád by se vrátil domů, ale stávala se z toho touha, která se zřejmě nikdy nesplní. Čas nešel vrátit zpátky, musel jen jít kupředu a najít si zde svůj systém, jak přežít a nenechat stesk pohltit jeho mysl, ovlivnit jeho činy.. Vydechl a pohled upřený kamsi do dálky, obrátil zase k vlčici. Zrovna, když mu ona položila otázku. "Vyplatila mě na ostrovech voda" odvětil popravdě. Ti, co se zde narodili, museli mít obrovské štěstí, protože neznali jiný svět, než tento a nebylo pro ně nic, po čem by se jim mohlo stýskat. "Vlastně už ani pořádně nevím, jak dlouho tu jsem" zamyslel se a střihnul ušima, když mu chloupky na nich polechtal jarní vítr.

Někde v podvědomí asi její pach cítil, ale nevěnoval tomu pozornost. Byl příliš zabraný do vlastních myšlenek a úvah, že fakt, že tu není jediný, mu na mysl přišel až o něco později. Nechtěl vlčici vyrušovat. A měl možná štěstí, že nenarazil na někoho, kdo by se po něm vrhl, protože mu narušil osobní prostor. Pravda byla, že nebyl zrovna příliš ve střehu na to, aby se případně dokázal hladce ubránit. I když tvář vlčice vypadala poměrně děsivě, jako kdyby se spíš díval do tváře vrahovi, i když tón hlasu byl mírný a vstřícný. Podobně jako tón, kterým k ní mluvil on. Posadil se a nechal vodu umývat mu tlapky, alespoň ho voda lehce chladila v tomhle teplém počasí. A to ještě nebylo léto. "Warg. Těší mě" pokývl k ní na oplátku a zahleděl se do dálky. Vlčice též vypadala zabraná do svých myšlenek a jeho napadalo, jestli by jí nepomohlo si o myšlenkách promluvit. "Jestli se mohu zeptat.." obrátil k ní pohled opatrně. "Nad čím přemýšlíš? Vypadáš velmi zahloubaná do svých myšlenek.. A chci říct, že to chápu, protože mě samotného teď myšlenky až příliš zaměstnávají" pousmál se a pohodil zlehka ocasem.

<- Luka

Krajina se pomalu měnila, jak kráčel dál. Louka se ztrácela a přecházela v cosi co vypadalo jako ovocný sad. Na chvíli se zastavil a zahleděl se na ty barevné kvítky ovocných stromů, které obletával různý hmyz. Ať už to byly včelky, broučci nebo barevní motýli. Příroda tady dávala jasně znát, že jaro už dávno přišlo. I vůní tu bylo mnoho a bylo to nádherné. Ale on nebyl vlk uzpůsobený na to pohybovat se v nížinách. Měl hustou srst s podsadou, a i když slunce ještě nemělo takovou sílu, přesto, když stál na místě a sluneční paprsky se opíraly do tmavé hnědé barvy, za chvilku se cítil jako, že se pomalu peče ve vlastní srsti. Vydechl a otevřel tlamu, aby chvíli dýchal ústy a dal tak tělu prostor se ochladit. Nejlepší by bylo však najít nějakou vodu, kde nebude pocitově takové teplo jako tady. I když stromy vytvářely sem tam příjemný stín, moc ho nebylo jako někde třeba v lese. Vydal se pomalu dál a přemýšlel o rodině a bratrovi. Měl by mu říct všechno, co se doma změnilo. Neměli na to prostor, když se viděli sotva chvilku. A že to už bylo nějakou dobu. Jeho vlčata už jistě vyrostla. On sám sebou tahal svůj smutek a jizvy na duši, které ho stále bolely jako čerstvé rány. Když byl sám, myslel na to více než ve společnosti jiných. Možná by měl popřemýšlet o nějaké smečce, třeba by díky tomu našel nový domov. Nějaké místo, kam by mohl patřit, získal by nějakou roli, která by mu dala smysl života. Opět by se začlenil do společnosti vlků. Povzdechl si a zastavil v momentě, kdy mu přední tlapy omyla voda. Zahleděl se před sebe a zadíval se na oceán. Někde za ním byl jeho ztracený domov. Uvědomil si, že zde není sám až po chvíli, co zde stál. Střihnul ušima a natočil hlavu k černé vlčici, která seděla kousek od něj. "Zdravím.. Nenechte se rušit" pokývl k ní uctivě. Nerad by narušil osobní prostor někoho, kdo vypadal, že se potuluje ve svých myšlenkách.

Pokývl hlavou, protože měl stejný názor na věc. Buď to šlo nebo ne, a pokud ano, nikdo se nevrátil zpátky, aby to pověděl ostatním. "Možná chtěl" přikývl v odpověď, ale uvědomoval si, že počas toho, co byl na ostrovech, se možná začínal pomalinku srovnávat s tím, že cesta odtud není. Ale nechtěl to vzdát, nejdřív prozkoumá ostrovy. Sice byl rád za společnost, ale na druhou stranu se začínal příliš rýpat ve svých myšlenkách, které jeho pozornost odváděli pryč od vlčice a od toho, o čem se bavili. Bylo to hloupé takto ztratit soustředění. Vydal se za ní, ale díky pomalé chůzi si nakonec uvědomil, že vlčice mu zmizela z dohledu. Na dlouhou chvíli se zastavil a hleděl do dálky. Vlastně ani netušil, kterým směrem šla a jestli někde neodbočila. Ohlédl se, ale odpověď nenacházel. Místo toho si všiml, jak se krajina kolem změnila, přitom neměl pocit, že by šel tak dlouho. Ostrovy musely být opravdu prokleté. Povzdechl si a vydal se kupředu, i když to nebylo snadné netopit se v depresivních myšlenkách, zvlášť když opět osaměl. Možná tu na ostrovech nikdy nenajde své místo a novou rodinu.. Možná tu prostě jen dožije svůj život. A přitom chtěl bratrovi říct o rodině a o všem, co se doma za tu dobu změnilo. Teď ale musel jít dál.

-> Ovocný lesík

Jen blázen by mohl být šťastný za pohled smutných očí, které mu vlčice věnovala. "To už teď nejspíš nezjistíme. Ale je opravdu dobře, že jsi v pořádku," ujistil jí, aby jí nějak podpořil. Alespoň pro příště věděla, kterým vlkům se raději vyhnout. Zamával ocasem po jejích dalších slovech. "Doufám, a děkuji, že mi to přeješ," usmál se a střihnul ušima. Možná přeci jen byla docela milá. Nedala mu vlastně ani důvod si myslet opak. Měl jen prostě zažito, že být opatrný se vyplácí.
Jeho úsměv zmizel, když zmínila větu, kterou už mu někdo řekl. "Ano, to už mi taky někdo říkal. Nebo možná se odtud někdo dostal, ale nikdy se nedostal zpět, takže o tom nikdo ze zde žijících vlků neví," poznamenal, co si myslel on. Přeci jen to bylo logické a on se nechtěl tak úplně vzdát naděje. Kdyby nebyl hloupý a nenechal by se sejmout city, nebyl by tady. Vrátil by se k rodině a žil poklidný život dál. Takhle nejen přišel o svou partnerku, ale také o rodinu. A kvůli čemu? Kvůli sobě. Zastřihal ušima nervózně, protože nemohl změnit to, co se stalo. Mohl jen hledat cestu a cíl. Povzdechl si a zvedl opět ke Corinne pohled. "Mohl bych s tebou prozkoumat okolí, pokud chceš," navrhl jí. Přeci jen ve dvou by se cesta mohla zdát jednodušší. A mohl jí ochránit, kdyby se vrátili ti, kteří si na ní dovolili předtím. To však už nedodal. Jen se postavil vedle ní a zadíval se do dálky. "Máš tu na ostrovech nějaké své oblíbené místo?" zamával ocasem. Každý měl určitě nějaké místo, které bylo více oblíbené a některé, které bylo méně. Mohlo to o vlcích ostatně také něco málo prozradit, proto mu připadalo jako dobrý nápad se na to ptát.

Muselo být zvláštní neznat jiný svět než tento, protože se tu narodila. Ani on by neznal jiný svět, než ten, kde se narodil, kdyby se neocitl tady na ostrově. Zdálo se, že životy tu pokračují, stejně jako všude jinde. Jen to byl jiný svět a on ho zatím nedokázal přijmout za svůj domov. "Chápu" přikývl. "Nezasloužila?" vypadlo mu z tlamy udiveně, ale nechal svou otázku zaniknout, protože vycítil, že toto téma pro vlčici není příjemné, a tak se nechtěl ptát. Věřil, že každý měl svůj příběh, který si s sebou nesl, celým svým životem a musel se s ním nějak poprat. Dokud život nebyl u konce, pak ani příběh jedince neskončil. Nadechl se a opět se na tmavou vlčici zadíval. "Takže jsi také ještě nikoho z nich nepotkala?" zaujalo jej to, nemohl ten fakt jen tak popřít. Zdálo se, že opravdu byla pravda v tom, že ta smečka neměla pevně dané území. Bylo to děsivé a zároveň docekla fascinující, jen nikdy netušil, co někoho mohlo přimět k tomu, aby konal zlo. Opravdu někdo mohl prostě jen lačnit po krvi? Šlo o pomstu? Zábavu? Tohle šlo prostě mimo něj a nebyl schopný to pochopit. Svět dokázal být krutý, vlk se musel umět bránit a postarat se o sebe, ale neznamenalo to, že bude škodit všem, které potká. Pokud to tak skutečně bylo, znělo to krutě. Z myšlenek o Chaosu jej vytrhla její slova. "To je hezké. Mít tu rodinu" zlehka se usmál a zadíval se na kořist před sebou. Měl by jí co nejrychleji sníst, aby naplnil žaludek a mohl jít dál. Jaké měl plány byla ale dobrá otázka. "Chtěl bych prozkoumat ostrovy, zkusit jestli není nějaká možnost se odtud dostat" odpověděl zamyšleně a pohlédl na ní, jak se zvedla a prošla kolem něj. Sledoval jí a střihnul uchem, když ucítil její ocásek, jak mu přejel přes čenich. Přivřel oči a zadíval se na ní. Kdyby nebyl ještě zraněný ztrátou milované, nejspíš by to bral jako výzvu ke kontaktu. "A ty, jaké máš plány?" vrátil jí otázku zatímco na ní hleděl. Potom se pustil do zajíce, kterého za chviličku spořádal a sám se zvedl. Přemýšlel, že by se k ní mohl připojit, pokud měla někam namířeno.

Zadíval se na ní zkoumavě. Takže se titulovala jako princezna ostrovů? Netušil, že tu nějaká taková funkce byla. Možná si to sama o sobě myslela, ale spoustu z vlků jí tak neuznávalo. Pousmál se a střihnul ušima. Brát jí iluzi tak úplně nechtěl, ale na druhou stranu.. "Chápu. Narodila jsi se tady na ostrovech? Tvůj otec nebo tvá matka tu měli nějaké velmi důležité postavení?" zajímalo ho. Nechtěl se jí dotknout a zdálo se, že vymluvit by si to stejně nenechala. Minimálně teď neměl zájem o nějaký konflikt, takže bylo lepší jí v tom prostě nechat.
O své rodině mluvil rád, troufal si říct, že s nimi měl opravdu dobré vztahy a upřímně mu domov chyběl. Ještě si tu na ostrovech prostě nezvykl a nenašel své místo. Byl z toho smutný, ale někdo by mohl smutek využít proti němu, proto tuto emoci nedával najevo. Zavrtěl nad její otázkou hlavou. "Ještě ne, ale bratrovi věřím" odvětil k ní a zamyslel se nad tím. Pokud se Xander nezměnil za tu dobu, co se neviděli, tak mu nelhal. Vždycky by mu řekl, na co nebo na koho si dávat pozor, aby nenaletěl a on by udělal to samé, kdyby takové informace měl. "Zároveň jsem ale otevřený vlastním zkušenostem" dodal po chvilce a pohodil ocasem. Ukousl si mezitím kousek ze zajíce, zatímco vlčice zmínila svůj domov, spíš tedy smečku. "Rozumím. A co se týče rodiny? Máš tu někoho z nich?" zajímalo jej. Nevypadala, že by se cítila osamělá, ale sám věděl, že si osamělost mnozí nesli hluboko ve svém srdci.