Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Niran, Noir, Faust

Wyian byl odstrčen od Yrena, avšak nic nenamítal. Pořád jen bez emočně hleděl kupředu na to všechno co se tu dělo. Zaslechl béžového a podíval se na něj. Pozvedl obočí, protože nechápal co po něm chce, v čem mu má pomoct? Proto ho nechal tak a podíval se na toho stříbřitého bez oka. ''Je to tvá kořist.'' Špitnul béžovému. Neměl důvod mu pomáhat, neměl důvod ani motivaci teď vůbec nijak hnout byť drápem. Jen seděl tam kde byl přesunut a ani se nehnul. Protože ani vůbec nevěděl co měl vlastně dělat. Měl tu bezdůvodně vrčet na toho co mluvil, když nebyl tázán? Ne, průser si útěkem od Matky udělal dost velký a teď to on, Yren schytal. Zmohl se na to jen to sledovat. Všechno to utrpění a to, kolik jiných vlků ať už zlých či hodných umírá.. (/aneb prostě nevím jak reagovat, jsem ztracená už v tom a nevím co patří k čemu...)

Faust, Niran

Černobílý byl položen na zem, byl blízko u tlap šedého vlka. A sledoval z prvního místa tu hrůzu... Zabili ho.. Zabili živého tvora, vlka. V ten moment vše v jeho blízkosti potemnělo.. Jeho oči sledovali toho kdo to provedl, toho který stál bez problému vedle něj a vůbec mu to nijak nevadilo. Vše skončilo, celá vlčecí radost ze života. A ten béžový? Díval se jak kdyby se ho to netýkalo. Yran? Kdo ví jestli to přežije. Uteč. Říkal mu zdravý rozum, Pomsti ho. Říkalo zase svědomí. Vezmi Yrena a uteč. Zase jiná část mozku, ale všechno ignoroval. Měl možnost se opět posadit, a tak posadil se. S očima sledoval své okolí tak bezcitně, z očí se vytratila ta jiskra.. Nezajímal ho teď už ani ten vedle něj, ani to druhé vlče, které se k němu tisklo. Seděl tam jak socha, bez emocí, bez kapky smutku. Chtěl Yrena mít vždycky jenom pro sebe, a teď? Nevěděl co dělat, umíral? Neumíral? Ve Wyianovi byla ve skutečnosti obrovská emoční bouře, ale.. kdysi dávno jej někdo učil tomu, že by neměl dávat najevo to, pokud se neumí rozhodnout v jednu emoci. Proto jen.. hleděl.. na svého nejlepšího přítele... Pokud zemře, určitě se bude chtít pomstít... Pokud mu bude vzato to co miluje (/jakože chápete, jediný komu poslední dobu věřil, že jo) Nevnímal pořádně ani blesk co padl jen blízko u nich a otřásla se celá zem, i když každý jiný by si teď možná cvrknul pod ocasem.

Faust, Noir(?)

Stále byl dušen k zemi až do chvíle, než se objevila Matka. Očekával, že je čekal ještě krutější trest, než do teď.. než to co potkalo Yrena.. Byla vůbec nějaká šance, aby vlče přežilo takový zásah vyvolaného blesku? Vnímal jenom bolest, slané slzy. Najednou se mohl volně nadechnout, avšak už necítil pevnou zem pod sebou. Někam ho nesli, nevnímal kam. V tlamě nesoucího se třásl a schoulil jak mu to jen tělo a pohyb povolil. Nedalo se nic jiného dělat. Byl teď tak bezmocný... Mumlal si pod čumákem jak mohl být prospěšný pro ně, jak klidně překoná každý výcvik, který by mu přichystali, jen aby mu tuhle bláhovost odpustili a nechali ho žít. Nechce zemřít, nebyl tak slabý, aby mu vzali život, kvůli jeho vlčecí zvědavosti. Jen teď tiše vzlykal. Potahoval. Bál se, tak strašně se teď bál. Štvalo ho to, štval ho strach, slzy.. Právě si sám sobě přísahal, že pokud toto přežije... Už nikdy nebude nikomu tolik věřit, pak mu to někdo může znovu vzít jen máchnutím tlapky, že se už nikdy nebude bát.. Sám sebou teď opovrhoval. Zklamal sebe a hlavně Yrena. Chtěl s ním prozkoumat celý svět a teď nebylo jasné, jestli to přežije.

Faust

Wyian se krčil u třesoucího těla svého kamaráda a pak najednou cítil jen bolest, když se proletěl o kus místnosti dál. Vůbec než se nadál byl přidušen k zemi. Jen se ztěžka podíval na béžové vlče s šedýma očima. Pohledem jasně prosil o pomoc. ''Prosím.. Nedělali jsme... nic.. špatného...'' Řekl přidušeně. Nechtěl zemřít, chtěl znát jen co je za stěnami hnízda. Možná jo, možná teda chtěl utéct, ale to přece vědět nemuseli ne? Proč ten vlček mohl? Proč jeho teď netrestali za nic? Z očí mu stále valili velké slané slzy. Po jeho slovech by se nejradši schoulil do klubíčka, ale nešlo to, vždyť ztěžka dýchal.. ''Prosím... omlouvám se.. udělám cokoliv..'' Dostával přidušeně ze sebe. Ano, tenhle malý vystrašený vlček právě prosil o svůj krátký nezažitý život, i kdyby měl být po zbytek života zavřený v jedné z klecí a nic nezažít, chtěl ještě žít.. Smrti se teď bál.

Faust

Pořád tlačil do Yrena, ale ten se chvíli nechtěl hnout. A pak.. bylo pozdě. Yren zaútočil drápky a hned se dal na útěk, Wyian chtěl taky, ale přímo před ním spatřil blesk jak zasáhl Yrena. Viděl jak malé tělo padlo k zemi. ''Ne!'' Křikl a postavil se k jeho tělíčku. ''Vstávej, Yrene vstávej!'' Hystericky křičel, neutíkal. Byl odhodlaný tělo svého kamaráda bránit. Naskytl se mu pohled na jeho třesoucí tělo, od tlamy mu tekla pěna. Z očí mu valili slzy, hystericky křičel, teď ho nezajímalo, že tu bylo to vlče na které si vsadil Yren, nezajímalo ho, že tu byl ten co mu zlikvidoval půlku rodiny, nezajímal ho ani ten druhý. Prosil třesoucí, možná umírající tělíčko svého kamaráda, aby vstal a vydal se na útěk s ním. Ne, prostě nenechá ho tady. ''Yrene, no tak! Prosím vstávej!'' Prosil dál. Znovu ztrácel vše čemu věřil, znovu tohle malé vlče prožívá svou noční můru.

Pomalu a opatrně skládal jednu tlapku za druhou. Dokonce opatrněji, než kdyby měl přejít starý sotva držící most, kterého by se stačilo jen dotknout a jeho účel by již ztratil význam. Pomalu došel k tváři vlka a zděšeně zjistil o koho se jedná. Najednou Wyian zbledl a s otevřenou pusou se mu nešlo nikam hnout. Byl to největší a nejšílenější vlk, který napadl jeho rodinu, když vedli útok na jejich domov, stejně teď vedou útok na domov toho stříbřitého vlčka. Yren mezitím co se Wyian snažil dát zase dohromady pomalu se došel taky podívat. No, znáte když vás něco překvapí, či se leknete a někdo zmíní že jste 'skočili tři metry do vzduchu'? Tak právě to zažil o tento malý vlček, když spatřil jak najednou otevřel vlk oko. To se probudil i on a rychle začal strkat hlavou do Yrena. "Dělej, musíme pryč, hned!" Mluvil rychle, nechtěl utéct bez svého nejlepšího přítele, ale mají šanci už jen pár posledních vteřin, než se tento krvelačný vlk probudí úplně.

Když byly s Yrenem za rohem další místnosti, skoro se jindy černobílý vlček nemohl strachem ani nadechnout. A to až do chvíle, než byly kroky slyšet zase o kus dál. Tiše, avšak dlouze vydechl. Podíval se na kamaráda. ''Tak tohle bylo o fous.'' Zašeptal tiše a stáhl uši. Když se zrovna tak jako Yren rozhlédl po místnosti zjistil, že byla prázdná. Tedy až na polomrtvého vlka uprostřed místnosti. Někoho mu hrozně připomínal. Yren statečně, zvědavě a zároveň dost vystrašeně kráčel k němu. ''Yrene, může to být past do které bychom se neměli chytit my dva.'' Varoval ho tiše, ale stejně kolem něj začal chodit, měl tak vyplašený pohled, když kolem něj pochodoval. A tak se i Wyian k vlkovi tak známě neznámému přikradl jako kočka k myši. Nakonec však po tom co se Yren zastavil, váhavým a tichým krokem se ho rozhodl obejít. ''Až se odsud dostaneme, zabiju tě.'' Zašeptal mu do ouška, když kolem něj procházel, jasně v tom naznačil 'Když nás samozřejmě nechytí', ale s tímhle zdržováním to bylo zatím dost pravděpodobné. Šel tiše, přikrádal se k tváři vlčího obra, aby zjistil o koho se mohlo jednat, bylo dost možné, že ho opravdu už někdy viděli? Možná v době, než se jich ujala Velká matka? Srdce mu tlouklo splašeně na poplach, snad to bylo dokonce i slyšet. Měli by vypadnout a utéct, ale díky Yrenovi byla vždy jeho zvědavost pak silnější a teď už prostě, ačkoliv strašně vyděšeně, musel zjistit o koho se jednalo.

Pomalu tihle dva vlčci kráčeli tunely a hned po první odbočce vlevo, kdy najednou tunel vedl dolů už věděl že se jen tak jednoduše zpátky do hnízda nevrátí. Wyian začínal mít čímdál větší tušení, že když je chytí skončí oba snad hůř, než ten střibřitý vlček, či možná někde ležící tělo toho druhého. Jindy černobílý, teď hnědý vlček pořád byl pro, aby toho využili a rovnou se dostali ven, ale jeho nejlepší kamarád zřejmě toužil vědět co se děje s vlčaty co se nedostanou do hnízda. Nakonec tedy kývl. Asi potřebovali vědět co tihle vlci dělají a ačkoliv by Wyian nejradši už utekl pryč a poznal jiný svět, než tenhle, celkem... byla ta zvědavost silná a taky by to rád zjistil. Kráčel a našlapoval velmi zlehka, ale když zaslechl kroky, stáhl uši k zátylku a jeho tlapky byly najednou snad třikrát těžší, než on sám. Rozhlédl se okolo, kam by se mohli schovat, než projdou dál a jim se zase otevře prostor pohnout se dál. Nakonec spatřil Yrenův zoufalý pohled. Wyian měl na výběr ze dvou možností, výklenek ve kterém je mohou spatřit, či vchod do jiné části smradlavé jeskyně kdy tam může být mnohem víc společníků Velké matky. Moc složité rozhodnutí a tak málo času. Nakonec kývl směrem ke vchodu a zmizel tak za rohem. Průšvih je čekal tak či tak, pokud je chytí. Doufal jen, že nevybral cestu jisté smrti, vždyť byly oba tak mladí a měli své životy přes sebou, zvlášť když se jim podaří nepozorovaně proklouznout mezi všemi!

Stříbřitý vlk neodpovídal a Velká matka na malého Wyiana zavrčela. Omluvně stáhl uši, i ocas mezi nohy a rychle se vzdálil. Nebylo příliš moudré zdráždit matku. Pak zaslechl Yrena, když mu cosi šeptal. ''Nevím, nezabili ho? Vždyť se podívej jak zřídili jeho..'' Zašeptal nazpátek. Pak ještě něco pověděl, úplně přesně mu nerozuměl. Už mu nepřišlo úplně jako dobrý nápad dráždit matku a její společníky, ale dřív, než to stihl oznámit svému nejlepšímu kamarádovi už byl pryč. Viděl jeho ocas mizet za rohem dveří. Odevzdaně vzdychl, nemohl ho nechat jenom tak! Proto si vyčíhal kdy byl nepozorován a rychle se za kamarádem vydal. Dohnal ho po pár vteřinách. Už vyšli, už nemohou jít zpět! Doťapal k Yrenovi. ''Tak, vydáme se pryč a nebo chceš najít toho druhého a zjistit co mu udělali?'' Zašeptal a snažil se splývat z okolím, což se mu zřejmě díky vrstvě bahna na srsti dařilo.

Černobílý mezitím co Yren uvažovat stihl svůj kožíšek do hnědé schovat taky. Teď si byly jistotně tak podobní! Nakonec však pořád kamarád trval na svém. Proto Wyian odevzdaně kývl, že počkají jak dopadnout ti dva. ''Dobrá, zatím bychom neměli moc vzrušovat Velkou mámu, může to chvíli trvat a kdyby náhodou, proč jsem celý špinavý, tak jsme trénovali.'' Zašeptal svůj plán, jak případně okecat proč není černobílý, ale hnědý a celý od bahna.
Když do místnosti vstoupil jeden ze společníků Velké matky Wyian zpozorněl. Když zase odešel naskytl se mu pohled na to, co přinesl. Spiklenecky se ze zubatým úsměvem nahnul k Yrenovi, protože druhého vlčka neviděl. ''Dlužíš mi bobulky kamaráde.'' Zašeptal a pak se opatrně vydal k střibřitému vlčkovi a spatřil, že mu chybí jedno očko a přísahal by, že když ho viděl poprvé jak je nesli tak je měl určitě obě! Zkusil opatrně a velice odvážně do něj strčit tlapkou. Jako jestli ještě asi žije. Ale dýchal, takže asi ano. ''Hej, jsi v pohodě?'' Za tuto otázku čekal nějakou drzou poznámku, ale on si zvykne. Ale skutečně, Yren měl pravdu. Mohli ho využít a oni mohli utéct, ven. Do světa kde to nesmrdí a nehrozí, že si vás každou chvíli odvedou protože se ti objevilo kouzlo.

Naoko se malý vlček urazil. ''Znáš mě už dost dlouho na to, abys věděl že nejsem!'' Sykl tiše a pak se začal velmi tiše pochechtávat. Z toho jak chvíli pozoroval Yren své okolí, Wyian začal automaticky také. Zřejmě to opravdu mohla být velice vážná věc, bylo to jen mezi těmito dvěma vlčaty. Pak na jeho úvahy jen přikyvoval, samozřejmě že to věděl, poslouchal to také pořád. Najednou mu i však řekl něco, o čem se neradi všechna vlčata bavili a hlavně ne před Velkou matkou a jejími společníky. Bylo to tabu téma. Wyian chápavě přikývl, i on si vzpomínal že pochází odjinud. Z jiné smečky... a nebyly zavření jen ve smradlavé jeskyni. ''Ale víc nám nikdy neřeknou..'' Vzdychl, avšak další Yrenovo ohlédnutí dalo Wyianovi signál, že to nebylo to, o čem celá tahle tajnost byla. Když se kamarád natahoval k vlkovu malému oušku, instinktivně se pro tajemství víc nahnul. Slova, která uslyšel mu lehce zježila srst, ne strachem. Vzrušením. Po až velmi krátké chvíli přikývl hlavou. ''Ale třeba můžeme rovnou využít toho, že budou mít s těmi novými plno práce a dokážeme se vyplížit ven i bez nich.'' Uvažoval tiše, aby slova slyšel pouze a jen Yren. ''Schováme naše kožichy pod vrstvou bahna a když bychom se drželi ve stínu, určitě si nás nevšimnou, ne když verbují.'' Snažil se domyslet kamarádův plán i on, a hlavně, Wyianby musel svůj kožich skrýt určitě, černá by se jakštač dala, ale ta bílá celkem bije do očí. Čekat se mu na ty nové nechtělo, nevěřil nikdy hned těm novým. Jeho důvěru měl už spousty dlouhých dní v těchto smradlavých jeskyních jenom jeho nejlepší kamarád.

Reakce kamaráda zase tak tohle černobílé vlče nepřekvapila. ''Já vsadím klidně bobulky dvě!'' Řekl hrdě a zasmál se. Nakonec se od rohu trošku odplazil, asi by měli pěkný malér, kdyby je někdo přistihl u toho. Ale pořád mu tam očka utíkali, objevovalo se v okolí příliš nových pachů a vlků, které nikdy neviděli. Často přinášeli jen vlčata a buď už je nikdy neviděli, nebo se jednou za čas i stalo, že se přidalo k jejich sešlosti, ale zásadně si téměř nepamatovali co, kdy, kde. Pouze lehké útržky, stejně jako se to tehdy stalo Yrenovi a stalo se to i Wyianovi. Nakonec spatřil kamarádův pohled. Ten pohled znal, znal až příliš dobře. Ulehl opatrně zase vedle něj. ''Co tě napadlo?'' Možná tušil, že tentokrát to mohl být pěkný průšvih, ale vždy to byla taková zábava!

Nová hra, yay! Hlásím se!

Když jej Yren plácl přes čumák smích neutichal. ''Ó, velký Yrene, doufám, že se omilostníte a vezmete mě do svých služeb!'' Odpověděl a pak byl propuštěn z jeho sevření. Slyšeli o kousek dál pár mluvicích vlků, společníků Velké mámy. Proplížil se společně s ním na okraj, aby zpozoroval dvě vlčata co odnášejí. Nebo možná přinášejí? Nikdy se nesnažili kontrolovat jestli Velkých matek tady bylo více, víc hnízd ve kterém vlčata měli a vychovávali. Ale takhle většinou odváděli všechny, kterým se projevil element. Už se nikdy nevrátili. Wyian se natáhnul k Yrenovi. ''Hm, ten stříbřitý možná, o tom druhém mám pochybnosti.'' Zašeptal nazpátek, ale souhlasil. Bylo by fajn, kdyby jim skutečně přibyl nový kamarád. Za ty měsíce co si pamatují pouze život tady, kromě lehkých útržků z minulosti, už snad spolu odehráli všechny možné hry. Střihl ouškem a koukl na Yrena. ''Myslíš, že nás někdy Velká máma nechá taky odvést?'' Zeptal se z obavami, byl pokaždé víc vyděšený, každým dnem se bál, že mu odvedou Yrena, protože jemu se již element objevil a nezdálo se, že by Wyian byl od objevení příliš daleko také.

Malý černobílý vlček si nepamatoval co bylo předtím, nevěděl ani co bude potom. Věděl jen co je tady a teď. Teď byl se spoustou vlčat v divné smradlavé jeskyni a velká máma se o ně starala. Hrál si zrovna se svým kamarádem Yrenem. Fascinovali ho jiskřičky, které už pár dní dokázal vyvolat, ale oba věděli že se to Velká máma a její společníci nesmí dozvědět, Wyian by nesnesl kdyby mu vzali i jediného přítele, kterého tady měl. Nechtěl přijít o Yrena. Avšak teď, teď se smál, hráli si. "Neee, já se nikdy nevzdám!" Odpověděl se smíchem, ale povalit se nechal, uskočit se mu tak rychle nepodařilo, ale to mu nevadilo, byl povalen svým nejlepším přítelem.