Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Tichá Zátoka

Jo, možná občas bylo štěstím, že se vlci nečervenali. Zvláště když se sešli dva, co byly stejné stydlivky. A tak se stalo, že se i Wyian pořádně uculil a kmital se mu nepatrnými pohyby ocásek sem a tam. "Uh. Děkuji." Dostal že sebe vděčným hláskem. A pak se usmál už značně viditelněji. "Tak budeme teď spolu. Vždyť to se nemůže nic zkazit, ne?" Podíval se po očku na svého společníka. "Takové talenty jako jsme my dva, na to bude rarita narazit." Dodal s následným ušklíbnutím se.
Když Keiji vykládal svůj zážitek s vlčicí tak Wyian pozorně poslouchal. Jenže to tak trochu nechápal. "To bylo nějaké vlče tak hloupé, že šlo samo k Chaosu? Nebo to tam jsou vlci i schopni mezi sebou... no, mít rádi?" Vznesl úvahu a vlastně mu tak nějak došlo, že vlka z chaosu viděl jen jednou. A o Wissovi se kterým cvičil tehdy bojové metody to také nevěděl že byl v něm. Dost možná by je neměl soudit, když je nezná?
Pak padla řeč na mlhu a v tu chvíli si Wyian také uvědomil, že kolem nich byla mlha, která se stávala hustější a hustější. "Asi bychom měli být opatrní, jinak bychom se v ní asi mohli ztratit, kdo ví jak je vlastně hustá a rozsáhlá." A nevědomky udělal krok blíže ke Keijimu, že se na moment špičkami srstí dotkli.

Wyian momentálně netušil, jestli se Keiji snažil zakecat něco, co říkat neměl, nebo se snažil Wyiana jednoduše rozveselit. Zatřepal hlavou, aby že sebe zetřásl tu smutnou myšlenku, že se Mirach vypařila kdo ví kam a jestli ho bude chtít vůbec někdy znovu vidět. Wyian si myslel, že spolu prožili hezké chvíle, ale myslela si to i Mirach? Do reality jej vrátil Keijiho nesmělý návrh a Wyianovi se na pár vteřin rozmával jeho hustý ocas. "Jo!" Hekl, "Teda, jo. Budu rád, když... no, však víš. Projdeme pár míst společně." Zakašlal se, skryl za tím tu smělost. "Třeba to můžeme nějak na vzít a no, doprovodil bych tě až k té smečce a pomohl ti zjistit, jestli je to dobrá smečka.. víš, aby tam nebylo tebe škoda, jsi hrozně moc fajn." Šeptal tak, že div mu nevymizel při těch slovech hlas.
Wyian byl rád, že Keiji souhlasil s přesunutím se, i když na opačnou stranu, než předtím sám navrhl. "Už si měl tu čest s vlky Chaosu?" Pozvedl zvědavě obočí, mezitím co jejich zadnice pomalu mizela v hustotné mlze. "Jo, dříve než se naděješ, budeš mít celý Ostrov pod tlapkou." Usmál se.

-> Mlžné pláně

Musel se na svého společníka pousmát. ''Myslíš? Slíbila, že společně projdeme Ostrovy a když jsme se probudili, byla pryč. Jako všichni.'' Přiznal. Možná lehce smutným tónem, ale to mu prozatím úsměv nebralo. ''Ale co si budeme, kromě dávného přítele je asi jediná, koho bych rád znovu viděl.'' Ano, při vzpomínce na Fausta se mu udělalo lehce víc smutno. Ale pak zatřepal hlavou, aby tento smutek vytěsnil.
Pak se tedy vrátili k tématu Wu. ''Ano, netuším jak to dělá, ale občas když potřebuješ změnu, je tohle nejlepší možnost. Se starým kožichem jsem se snažil vytěsnit to, že můj životní start nebyl zrovna nejlepší.'' Opět se svým způsobem k tomu vracel, pořád a stále. Nejhorší na tom bylo, že nikdy si nevzpomněl vlastně na to, jak jeho rodina vypadala. Věděl jenom, že jej unesli a přinesli tady.
Pak po svém nákupu, snězené dobrotě pocítil zvláštní nával energie. Rozkmital svůj ocas. Nálada se mu rázem zlepšila o 180° a jen čekal než se k němu Keiji vrátí. ''Tyhle dobroty umí jednomu totiž zlepšit náladu, ani bys nevěřil.'' Zazubil se a přešlapoval z tlapky na tlapku. Všiml si, že se k nim, teda vlastně k Wuovi blížila další dvojice. Nasál jejich pach, nelíbil se mu. ''Asi bychom se měli vzdálit jestli nechceme problémy.'' Zašeptal svému společníkovi. Chaos cítil naposledy hodně dávno, ale zapamatoval si jej. Zatím víc nic nemluvil, mohlo to být použito proti němu. A to nechtěl. Čekal zda Keiji bude chtít také vyrazit. Wyian se otočil mezitím směrem k místu kde nedaleko začínala Mlha, snad by měl namířeno do Mlžných plání?

Wyian si povšiml určité zvědavosti, která se v Keijiho tváři objevila. Měl by mu to snad říct? Na druhou stranu slíbil, že už to nebude vytahovat, že to pokaždé znělo jako kdyby dělal ze sebe chudinku. ''Je to dlouhý příběh.'' Teda řekl. Kdyby ptal tak by nejspíše odpověděl, takhle to zahrál do outu, nebo si to aspoň myslel.
Pak vystrčil Wyian ouška do pozoru. ''Když už si zvládl přežít jednu zimu, aspoň víš, že kdykoliv jindy přežiješ i tu další, kdyby na to mělo dojít.'' Mrkl na něj, snad povzbudivě? ''Ani bys neřekl jak to znám! Potkal jsem tu tolik vlků.. A jednu fajn vlčici, ale jestli si mě někdo ještě stále pamatuje? Že by snad vyhledal mou společnost i později? To je otázka co visí ve vzduchu.'' Řekl a intuitivně na pár vteřin stáhl ouška smutně dozadu. Jo, takovou Mirach by tak rád zase viděl. Tahle vlčice mu uvízla v hlavě neskutečně zarytě.
Pak když se přesunula pozornost na Wua, a přišli Keijiho otázky, přikývl. ''Vlastně ano, měnil jsem si u něj barvu kožíšku. Původně jsem byl jenom bílo-černý, ale teď koukni jak vypadám!'' Skoro až modelecky se pootočil, aby svůj kožíšek ukázal v plné kráse!
Došel až k Wuovi a prohlédl si jeho nabídku. Dost se to změnilo od doby co ho viděl naposledy, jednoho by snad i dost zvědavě zajímalo odkud takové věci bere. ''Tak když už vás teda vidím po takové době, byla by škoda toho nevyužít.'' Zazubil se k obchodníkovi. Nebo možná jen chtěl Keijimu ukázat jak to u Wua chodilo? Vybral si takovou na pohled strašně dobře vypadající sladkost, kterou hned zblajznul, div se, že se mu samou sladkostí nezkřivila tlama..

1) Má v kasičce: 23kšm, 2 rubíny
2) Převádím: 2 rubíny -> 20 kšm, celkem 43 kšm
3) Kupuje: 1x Laskonka (Hned zblajznutá)
4) Zůstatek kasičky: 3kšm

Laskonka - 5 - 10 % do lovu
Zapsáno

<- Zlatý les

Wyian přikývnul. ''Já zase naopak nikdy neměl to štěstí, že bych byl ve smečce. Teda, možná kdysi když jsem se narodil... Ale určitou část života si tak nějak nepamatuju. Takže vlastně nevím. Ale co vím, tak jsem ve smečce nikdy nebyl.'' Vlastně byl pořád sám. Občas nějaký úsek života strávil s určitými vlky, ale nikdy pořádně nevěděl kde měl v koloběhu života své místo.
Když Keiji řekl, že jeho srst je tak nějak nadýchaná celoročně, Wyian se pousmál. ''Tak to je vskutku zajímavé. Možná kdybys strávil více času v zimě, lépe by sis navykl.'' Zauvažoval. ''V horách z doslechu vím, že by se měla jedna smečka nacházet. Tam tím směrem.'' Ukázal tlapkou k hoře za lesy. ''Ale nemám to uvěřený doslech, třeba sídlili v jiné hoře.'' Dodal pak, když tlapku položil zase na zem. Došli do Zátoky a tak si Wyian ulevil, že už se nenacházel v lese, už tam byl dlouho.
Když se rozhlédl v Zátoce, zjistil že se tu nacházel obchodník, nedaleko od nich. ''Koukej! Tohohle vlka už si měl čest poznat? Koukni na ten plný vozík předmětů! Je to zdejší obchodník, umí a má spoustu věcí!'' Skoro až nadšením poskočil! Uvažoval zda má nějaké ty kouzelné kamínky, jestli má cenu jej otravovat s něčím, že by chtěl.

''To chápu.'' Přikývl. ''Byl si ve smečce?'' Nevypadal totiž dle Wyiana, že by byl mladší, než on sám, spíš právě starší. Ale soudit nemohl, že ano.
Musel se nad jeho dalšími slovy pousmát. ''Jo, taky si říkám.'' Přitákal. ''Ale nemáme to asi všichni? V zimě hrubší srst, v létě řidší.'' Minimálně Wyianovi se srst každý rok přizpůsobovala. dle ročního období a to bylo při měnění srstí vždycky chlupů, to vám povím...
''Je fajn být alespoň ve dvou no, ve dvou se to táhne líp. Zima bývá krutá.'' Řekl zamyšleně a vydechl jeden z posledních obláčků páry, které tuto zimu je čekali. Blížil se konečně konec zimy a jaro bylo za rohem. ''Těší mě Keiji.'' Usmál se mile.
''V tom případě.. uh, vyrazíme.'' Řekl vesele, ale nervózně. Zamával lehce ocasem. Měl zase společnost se kterým mohl strávit svůj čas. Neupínal se tento vlček však občas na svou společnost příliš?
A tak vyrazil směrem z lesa pryč po boku nového společníka.

-> Tichá zátoka

Pozdravil a odpověděl. To byla dobrá zpráva k tomu, že se nejspíše spolu chvíli zdrží. Tak tedy vlkovi přikývl. ''To mi povídej. Je to má třetí zima, sic tu první jsem strávil víceméně... no, to je jedno. Ale musím říct, že tuláci to nemáme v zimě lehký.'' Málem se zamotal zase v minulosti. Ne, nechtěl se v minulosti opět motat, možná časem, teď ne. ''Jsem Wyian mimochodem.'' Představil se s přátelským úsměvem.
Pak se rozhlédl kolem. ''V tomhle lese se nachází smečka a straším tu už poměrně dlouho, jestli tady nemáš nic na práci...'' Ono možno mohlo znít divně, nově potkaného, navíc samce zvát na procházku jinde... Ale Wyian ať se snažil jak chtěl, stále příliš nepsaným zákonům konverzací a seznamování nerozuměl. Ať to vyznělo jakkoliv špatně, či dobře. ''Teda... jsem tu už nějaký pátek a moc vlků jsem až tak nepotkal...'' Dodal snad i stydlivě.

Ještě nějakou dobu Wyian stál a a černého vlka pozoroval až do chvíle než se zastavil a i on pohleděl na něj. A tak na sebe chvíli zírali a stáli.. No a nic se nedělo. Jelikož Wyian měl v sobě zakořeněno, že samota mu dobře jednoduše nedělá, udělal po chvíli první krok on a začal se blížit více k vlku.
''Nazdárek.'' Promluvil, když byl dostatečně na doslech. Cítil z vlka to co z většiny vlků, které znal. Byl to tulák stejně jako on sám. Možná dokonce jeden z těch novějších co se na Ostrovy dostali? Netušil, soudit to nemohl. ''Už by to chtělo aby se zima přehoupla v jaro, co?'' Jak jinak začít bezpečnou konverzaci s novou známostí, než se podívat na oblohu, uvědomit si vlastně, že je jako vlky chrání tak maximálně hustý kožich, ale zima byla poměrně hustá. Pak opět věnoval pohled vlkovi a čekal zda bude mít o nějakou komunikaci zájem.

Když se konečně černobílý zase probudil, zjistil že je sám. To by měl tento vlk vynechávat spánek, aby mu vlci nezdrhali? Vzdychl si beznadějně. Ovšem na Mirach nedokázal zapomenout. Chtěl ji najít. Byla po Rosem první koho chtěl opravdu zase najít. Proto příliš v provizorním úkrytu neztrácel čas a vydal se na průzkum do lesa. Třeba byla v okolí?
Její pach nedokázal zachytit. Příliš se tu míchali jak ty ze smečky, tak podobné jeho a jejímu, tulákům. Rozhodně se musel porozhlédnout v okolí, než se vydá pryč a tak začal brouzdat mezi stromy a snažil se dát si extra pozor na to, aby se vyhnul hranicím smečky. Nechtěl bez důvodu narušit smečku, ale možná by ho vyslyšeli v tom, že jen někoho ztratil a hledal? Pokud si pamatoval dobře, Shine mu říkala, že smečka ze Zlatého lesa byla poměrně přívětivá, ale nebyl si jist natolik, aby tomu mohl věřit..
Když zrovna šel okrajem lesa, zahlédl vlka, který se pomalu k lesu blížil. Chvíli mžoural a pozoroval jej. Však čím blíže vlk byl, tím víc si byl jist, že Mirach to nebyla. Inu, i tak jej pozoroval. Chvíli čekal předtím, než vlka plánoval oslovit. Třeba ji zahlédl?

<- Zlaťák

Wyian každým pohledem na ní byl víc zasněn představami, ale ty si nechával pouze ve své hlavě, minimálně prozatím. Cesta od jezírka zpět do lesa probíhala poměrně rychle a byla to chvíle ticha mezinimi, než jej Mirach prolomila tím, že by ji mohl učit to, co se naučil od Wisse. Wyian spokojeně mávl ocasem. "Třeba hned jak si odpočineme?" Navrhl. Stejně jakožto tuláci toho příliš neměli v plánu, kromě cestování po Ostrovech a tak co byla jedna delší pauzička?
Skutečně, místo kterým posledně šli za dne a nyní byla tma bylo krásné. "To máš pravdu." Souhlasil a sám se musel znovu pokochat krásným pohledem na tento les. Byl vskutku výjimečný. Když padla otázka, podíval se na vlčici s veselým úsměvem. "Můžeme se na zimu tady pak vrátit a zjistit to." Navrhl bezmyšlenkovitě. Když mu to nahned došlo a zarazil se. "Tedy, pokud budeš chtít zůstat v mé přítomnosti." Dodal tedy následně. Hluboko uvnitř toužil s touhle vlčici být víc, než doposud, ale byl rozhodnutý, že ji nechtěl k ničemu nutit. Nechtěl ji ztratit.

Když si tiše zopakovala jména, která vyslovil mezitím si vzpomněl ještě na jednoho. S tím měl taky něco málo prožito. ''A ještě Wissfeof.'' Dodal tedy. ''Ten mi ukázal jak se bojuje, jak se bránit a tak.'' Řekl ještě a chvíli si oddechl. Toho tolik najednou nenamluvil už dlouho, byl to poměrně nezvyk tolik mluvit a tak mu i vyschlo v krku. Mezitím co Mirach, zdá se, přemýšlela si osvěžil hrdlo vodou z jezírka. Voda byla příjemně chladná a hrdlo pěkně osvěžila.
Nakonec se rozhodla, že dojít zpátky do lesa bude ta nejlepší varianta z těch, které navrhl a tak se vydala směrem do lesa. Klusem ji od jezírka dohnal a pak s ní držel krok. ''Co vím od Shine, tak by smečka v tom Zlatém lese měla být poměrně přátelská. Ale máš pravdu, že bychom jim určitě do území lézt neměli a držet se od jejich hranic dál.'' Souhlasil s jejími slovy a tak pomalu mířili opět ke Zlatému lesíku. ''A spíš bychom měli nějakou větší noru najít. Jeskyně budou hádám teď patřit medvědům nebo právě členům tý smečky.'' Zauvažoval ještě.

-> Zlatý les

Mirach chvíli vypadala, že nad něčím přemýšlí. To byly takové ty chvíle kdy byl Wyian rád a zároveň litoval, že nevlastnil nějakou schopnost na čtení myšlenek. Existovala vůbec nějaká taková schopnost? V tohle magickém světě jistě ano.
Když se ho zeptala koho potkal, zamyslel se. ''Tak třeba..'' Začal, ''Shine. To je taková už starší vlčice, která se mě jako malého na chvíli ujala. Byla moc hodná, taková typická máma.'' Vzpomněl si na první laskavou vlčici v tomhle světě na kterou narazil. ''Pak to byl Rose. Vlk stejně starý jako já. Nezačali jsme spolu zrovna nejlépe, ale nakonec jsme se dokázali stát přáteli.'' A kde mu byl asi konec? ''Pak Eskel, u toho jsem si chvíli myslel, že by mohl vědět něco o kdysi ztraceném vlčeti třeba z jeho bývalé smečky- byly jsme si dost podobní, ale bohužel. Dále Aphrodite, o té vlastně nic moc nevím.'' Shrnul i zbytek a skutečně se více rozpovídal i on.
Všiml si také toho, že na jeho přiznání příliš nereagovala. Nechával tomu však čas. Prozatím mu muselo vystačit, že se od něj nesnažila utéct. Byl to krok k dobrému vzhledem k tomu kolik času spolu už stihli strávit.
''Hm.'' Přikývl v souhlas, že by mohli najít něco víc ukrytého. To by si mohli odpočinout oba dva. ''Tady je poměrně otevřené prostranství. Kousek odsud by měli být bažiny, kdybychom zůstali i jen na jejich kraji, houští tam je velké a teoreticky bychom nemuseli mít problém s bahnem. Případně se můžeme vrátit do toho Zlatého lesa, či jít k tamté hoře.'' Les či bažiny byly určitě blíže, než ta hora, ale chtěl, aby si oba odpočinuli v bezpečí a nemuseli se ani jeden bát, že by je něco přepadlo.

<- Bašta

Postupně vlčí dvojice kráčela po louce a přicházela blíž a blíž k nedalekému jezírku. Přímo u něj ještě nikdy nebyl. Byl rád, že tyhle nové místa procházel právě s Mirach. Vlčice mu byla hodně příjemnou společností a postupem času, který s ní strávil se dokázal pořádně uvolnit. Byla sebejistá a hlídala si co nechá Wyianovi o sobě znát. Čím déle s ní byl, tím víc si ji začínal vážit, a možná něco víc.
Když navrhla že by mohli najít Wua, přikývl. Osobně jej viděl snad jen jedinkrát a to když si změnil srst na tuhle. Ale jizva, která mu zdobila obličej už dlouhé dva roky už nikdy nezmizela. ''To je dobrý nápad. Otázkou je, kde bychom ho mohli najít.'' Uchechtl se pobaveně. ''Já taky příliš zdejších ani nových nepotkal. Je jich jen pár.'' Musel přikývnou v souhlasu s jejími slovy. ''A jsem hodně rád, že jsem potkal tebe.'' Přiznal upřímně a tiše. Nechtěl ji lhát, taková vlčice se mu jednoduše líbila.
''Souhlasím, že bychom si mohli na chvíli zdřímnout. V první řadě si odpočiň ty. Já až potom.'' Taky mohla utéct, když by to vzali na střídačku, ale to by mohla i tak, i kdyby usnuli oba najednou. V té chvíli nevěděl co by dělal, kdyby o její přítomnost přišel, mohl ji svým polovičním přiznáním odehnat? Nechtěl si tyto myšlenky připouštět k tělu, ale přesto se do jeho mysli prodrali jako šíp jeho srdcem.
''Jojo, jsem zvědavý.'' Nevinně se zazubil. A pak poslouchal další část z její minulosti. Měl napnuté uši jejím směrem, aby mu neuniklo byť jen jediné slovo. ''Život dobrodruha.'' Ušklíbl se pobaveně naopak on.

Trvalo ještě nějakou chvíli, než i po Mirach zbyly jen pouze kosti. A možná nějaké drobky pro mrchožrouty. Bylo načase se zase posunout dál. Wyian se pořádně protáhl a čekal až Mirach se rozhodne, kam se podívají dál a taky se tak brzy stalo. ''Hm, ale čekal bych, že tu bude větší zábava, když to tak procházíme. Chtělo by to něco ještě k tomu domyslet, co říkáš?'' Pozvedl obočí zvědavě a kráčel vedle ní. Právě si zalovili, to bylo pěkné zpestření jejich dne, ale co měli dělat dál? Bezcílně bloudit? To určitě ne. Měl teď jako svojí společnici Mirach a on cítil, že to mezi nimi může být i lepší, ale jak toho mohl docílit. Čím mohl takovou vlčici zaujmout a dát svému životu to správné? To, že chtěl aby měl vždycky koho chránit? To byly otázky na které neznal odpověď, v tomhle směru byl tak nezkušený. ''A co jsi vlastně dělala, než ses dostala na tyhle Ostrovy?'' Zeptal se po chvíli zvědavě. Možná se jen chtěl dozvědět něco z její minulosti, ale jestli se něco dozví, to bylo pouze na Mirach.

-> Zlaťák

A brzy bylo po lovu, spolupracovalo se jim s tímhle více, než dobře a to jim přineslo ovoce- tedy přesněji řečeno, kus čerstvého masa. ''Bylo to lepší, než jsem očekával, jsem rád že se nám to povedlo.'' Řekl nadšeně a párkrát houpl radostně ocasem.
Mirach se pustila do jídla a Wyian poslušně čekal, ale šedivá jej překvapila. S lehkým zakrváceným úsměvem mu odtrhla jeho část úlovku a dala mu ji. ''Díky.'' Usmál se a přitáhl si kus masa. Do úlovku se pustil s chutí a vzpomněl si když jim s Rosem Shine taky ulovila čerstvého zajíce. Bylo to lepší než všelijaké mršiny a myši.
Skončil až když zbyla téměř holá kost. Žaludek to na nějakou dobu naplnilo. Čekal případně, až Mirach skončí také. ''Tak kam se vydáme dál?'' Zeptal se poté. Nechal tentokrát rozhodnout dámu o jejich dalším plánu.