Příspěvky uživatele

< návrat zpět

21.
<- Začarovaný les

Už téměř padal na hubu, ale nakonec se mu les podařilo nechat za sebou. Možná mu pomáhalo to náhlé světlo z její mlhy, aby jí neztratil, ale nakonec jeho tlapy skončili máčené na vodě. Už neběžel, ale klusal s jazykem vyplazeným až na zem dá se říct. Nakonec na pláž doklusal, ale to už se Nusa máčela ve vodě. To on tedy na kraji hned se vyplácl na zem a vydechoval. Po chvíli zvedl hlavu a podíval se na bílou vlčici. "Jsi rychlá." Pochválil ji svým způsobem a po chvíli se zkusil zase postavit, ale tlapy se mu pěkně třásli, že se musel alespoň posadit. "V té vodě vypadáš jako nějaká jezerní vlčice." Ne že by tedy uměl skládat lichotky, ale takhle když stála ve vodě, celkem se mu zalíbila. Ne že by se do ní zamiloval, nebo takhle, ale prostě takové klasické chvíle kdy se vám někdo v nějaké situaci líbí. Nic zvláštního, navíc byl Wyian stále mladé ucho a nic o citech pořádně nevěděl.

20.

Stále a stále měl větší problém si ji udržet aspoň na dohled. Začínal pěkně funět a měl čímdál větší problém vnímat každou překážku, které se musel vyhnout, aby do ní nenarazil, či si nenabil tlamu pořádným držkopádem. Už mu rašila pořádná jizva, natož ještě aby byl i odřený. To by byl teda pořádný kus nemehla se snem stát se vůdcem jednou.
Nakonec po chvíli se blížil konec lesa, a půda se pomalu měnila ve vodu, kterou běželi. Teď měl na Nusu lepší výhled, i když byla pořád dál a dál, ale doufal že se nechá kousek dohnat a vlastně ve skutečnosti přednim neutíká, ale poměrně si měli co říc, tak doufal že ne.
Každý třetí krok zacal byl poměrně vahávý. Rozhodně by měl zapracovat na své kondičce, okolní vedro taky mu příliš nepomáhalo a začínal mít pořádnou žízeň.

-> Tichá Zátoka

19.

Se zájmem naslouchal jejím slovům. Po chvíli kývl sám sobě hlavou. Zaměňoval tedy ze své nezkušenosti hluboké přátelství s láskou? Možná. Nejspíš se měl ještě co tento mladý vlk učit. Možná by se měl naučit rozdíl mezi právě přátelstvím a láskou? Co když, žádný nebyl? Tolik teorií a co k čemu? "Chápu." Řekl po chvíli nakonec, aby snad mezi nimi nenastalo ticho. Ale doba tichosti mezi jejím vysvětlením a jeho odpovědí byla jednoduše dlouhá.
Závod mu, ale zvedal náladu i přes ten fakt, že během pouhých pár vteřin narostl vzdálenostní rozdíl a měl co dělat, aby mu nezmizela úplně z dohledu. Minimálně to se mu dařilo. Stále viděl její špičku ocasu, která za každým stromem se vytratila. Každou chvíli nejspíš mu dojde i energie. To jej provádělo k názoru, že nejspíš by měl začít víc posilovat q pracovat na sobě samém. Už jen kvůli tomu, aby chránil své milované a sám nepřišel někde za rohem o duši. Ta se mu vytrácela v každém případě, když teď běžel jako o život, aby Nuse aspoň trochu stačil.

18.

S úsměvem se na Nusu podíval. "Já své první maso měl celkem pozdě, ale vzhledem k tomu, že zimu mám za sebou jen jednu, tak myslím že ještě jsem neztratil úplně všechnyt, ty první zkoušení nových věcí a tak. Dodal a švihl ocasem. Když řekla, že to zní jak moje rodina tak se musel usmát. Byl nadšený, že byl Rose jeho rodina. I Merlin kterou sotva znal. Vlastně neznal, ale znal ji Rose a měl ji rád, takže byla důležitá i pro Wyiana. Pak se zamyslel, nechtěl ji svými otázkami ubližovat, ale zeptat se na to musel. "Jak poznáš, že někoho miluješ?" Tušil, že tahle otázka ji donutí zamyslet se zase nad Xerem, ale celkem ho to zajímalo, jak pozná, že někoho má víc, než rád.
V další chvíli se z jejich procházky stal závod. Ne že by příliš oplýval v běhu, ale mohla to být zábava. "Platí!" Křikl na souhlas a vydal se za ní a uskakoval stromům.

17.

Musel se zasmát, ale zároveň zavrtěl hlavou. ''Ještě jsem žádnou neměl. Ale možná nějaké budou ještě růst?'' Vlastně tím navrhl, že by mohli zkusit nějaké najít a v lepším případě, když se neotráví jejich jedovatosti tak je můžou nasbírat a ukázat nějaké smečce! Jo, to byl skvělý plán!
Pak se zaposlouchal do rady o rodině a rádoby chápavě přikyvoval hlavou. ''Takže.. Rose je pro mě něco jako rodina, když v jeho blízkosti jsem takový... ani nevím, ale vím že ho chci chránit, aby se mu nic nestalo.'' Byla to rodina? On k němu cítil něco co nedokázal popsat. Byl to jen nejlepší přítel a nepokrevný bratr? To bylo těžko určitelné.
Odhodlaně přikývl a podíval se tím směrem, kterým mohl Sakurový ostrov být. ''Tak já tam někdy zajdu, ale nemyslím si, že bych to teď zvládl. Ale třeba tu bude něco jiného hezkého, kam bychom se mohli zajít podívat, co říkáš?'' Zazubil se nad návrhem ke své společnici. Všiml si toho chození v kruzích v tomto lese, ale očekával, že by klidně mohli se posunou dál, ale nechal vést svou novou kamarádku. Tedy, minimálně doufal, že ji jako novou kamarádku může brát.

16.

Wyian se cítil spokojený vzhledem k tomu, že se konečně uvolnila atmosféra okolo Nusy. Teď jen jestli veselejší atmosféru dokáže udržet! ''Tak se to může smečkám navrhnout co oni na to.'' Zasmál se a i společně s ní pak vybuchl smíchem. Nakonec při jejich dalších slovech se na ní zvědavě podíval. Musel se zamyslet, co to vlastně byla rodina? Poslouchal ji zaujatě dál, ale odpověď na svou vnitřní otázku nedostal. ''Co to vlastně... ta rodina je a co to znamená?'' Zeptal se a podíval se na oblohu. ''Bylo mi asi sotva pár týdnů, když se něco stalo a pak si pamatuju jen dlouhé měsíce ve ztuchlé jeskyni se svým nejlepším kamarádem Yrenem... Mám ve své minulosti celkem okno a nepamatuju si ani jestli jsem byl ve smečce, nebo jestli jsem měl rodinu co by mě mohla milovat..'' Posmutněl lehce i on. Držel se myšlenky, že minimálně Eskel mohl být jeho soused, že mohl být taky ze Severu, ale nic takového jisté prostě nebylo.
Zavrtěl hlavou ve snaze tyto myšlenky vypustil a pak se podíval na Nusu. Už zase s úsměvem. ''Mm. A zkoušela jsi to někdy? Třeba by ses tam taky dostala.'' Sice o žádném Sakurovém ostrově nevěděl, ale teď byl minimálně o něco moudřejší.

15.

Zasmál se nad její myšlenkou. "Tak to nemám nejmenšího tucha, kdo to tak pojmenoval. Slyšel jsem, že napadli jinou smečku. Ale to je tak vše." K nim by se určitě přidat nechtěl, protože to znělo proste na zakomplexovaný vlky, kteří nevěděli co se životem. "A když už jsme u toho." Podíval se zcela vážně na svou společnici, "Když se o smečkáchněco víc dozvíš, máš v plánu se přidat, nebo bys radši zůstala tulačkou?" Zeptal se. Náhodou se o cílech a plánech se smečkou dalo prodiskutovat celkem dost.
Sotva skoro ubrzdil ten případný náraz, který Nusa svým prudkým otočením malém způsobila. No, neptal se. "Viděla jsi už ten výhled z tý nedaleký hory?" Další otázka, taky se mohli bavit o místech, které už navštívili a byl z nich hezký pohled!

14.

Wyian viděl na Nuse, že se snažila odvést myšlenky jinam. I on se snažil vymyslet něco, aby to v rámci možností dobře zamluvil a nemusela na to tolik myslet. Akorát první pokus jak se zdá příliš nevyšel, protože o smečkách toho asi vážně moc neslyšela. Ale i tak zkusil spustit to, či věděl on. "Shine-ta co mě jako prcka zachránila- mi říkala o jedné, Společenstvo Chaosu, prý je nebezpečná a měl bych se jí vyhýbat." První část, kterou znal a pak se zamyslel. "A dost jsem uvažoval, že bych možná jednou chtěl mít svojí smečku, ale prý bych měl jít se učit od jiných vůdců." Taky uměl mluvit o sobě a svých snech. "Ve skutečnosti, ale příliš neláká být ve smečce a poslouchat někoho jiného. Takže nevím jak jinak se mám něco málo přiučit k tomu, že bych mohl jednoho být sám vůdcem." Dodal ještě. Doufal, že to zamluvil, alespoň trochu a pokud ne, bude se určitě snažit dál!

13.

Wyian bílou vlčici zaujatě poslouchal. Musel se mezitím zamyslet. On potkal.. čtyři vlky poté co se dostal od cizinců? Nejspíš. Shine, Rose, Wiss a Eskel. Nuda je nyní pátá.
Když znovu promluvila, podíval se na ní. "To nevadí, jsem dobrý posluchač." Zazubil se zvesela a švihl ocasem tam a zpátky. Pak se trošku překvapeně na ni zadíval na její reakci a tedy až teď si pořádně uvědomil co řekl. "Já.. já nevím. Nechci ti něco říct a přitom mohla být skutečnost úplně jiná. Ale jen ví, že já bych neopustil ty, které miluju." Řekl opět na zpátek a na další svá slova odpověď už nedostal. Těžko říct jestli to bylo dobře, nebo špatně.
"Uh.. Slyšelajsi něco o zdejších smečkách?" Malinká snaha o to, aby se dal zkusil vyhnout bolestivému tématu pro Nusu, nechtěl ji tak nevědomě ubližovat svými slovy. Měla u sebe dárek, který chtěla dát někomu koho miluje a ten koho miluje je bezestopy pryč. Když se nad tím tak zamýšlel..Už svého Roseho taky dlouho neviděl a chyběl mu. Měl by najít tu Merlin a říct ji to? Nebo byl sní? Tolik teorií.. chápal ji tedy, rámci možností svého věku.

12.

Se zájmem poslouchal Nusiny slova, protože ho to celkem zajímalo. Dobře naslouchal, což bylo poměrně fajn. ''Chápu. Takže z předchozího života si narazila víc ne milejší vlčice a tady víc na vlky?'' Ujistil se, že ji skutečně pořádně pochopil, tuto její změnu názoru na vlky. Pak si vyslechl se zájmem o vlkovi Xerem. To bylo spíš jako kolík do těla, protože o něm nemluvila momentálně z vášní. Zamilovala se a on zmizel. ''A.. promiň nechci tě urazit... Zamiloval se i on do tebe, když zmizel?'' Zeptal se. Musel se zeptat, zvědavost v něm převládla. Kdo mohl takovou poměrně milou vlčici opustit? Nebo musel? Wyian si přece taky tehdy nevybral jestli chce být odcizen od své rodiny a teď.. má na ně okno.
Nakonec došli k spadlému stromu kde Nusa vytáhla ledovou kuličku, což bylo poměrně zajímavé a Wyian dostal nutkání zeptat se; ''A co s ní teď budeš dělat, když to měl být dárek pro někoho kdo tu už není?'' Asi měl volit opatrněji slova, ale byl mladý, nezkušený a prostě.. zvědavý. Teď už mohl jen doufat, že vlčice se na něj nenaštve a pochopí, že je jen zvědav. ''Jistě, jdeme.'' Souhlasil a na patě se otočil po jejím vzoru.

11.

Kývl na její slova. Zdálo se, že si užívá ten odpočinek. Jak dlouho asi neodpočívala jen tak? Vzdychl a konečně se postavil a protáhl své tělo. ''To jo, ve dvou je lépe.'' Potvrdil její slova i svá předchozí. Pak se zasmál nad jejím názorem ohledně Wisse. Respektive ne jen na něj, ale víceméně na všechny. ''Já takový nejsem.'' Řekl. Nemusela mu věřit, nejspíš mu ani věřit nebude. Ale Wyian o sobě věděl, že nepříjemný rozhodně nebyl a nesnažil se někomu zkazit den. ''A když jsem poznal Wisse já, tak se mi nezdálo, že chce každému kazit den. To on mi ukázal jak bojovat a jak se bránit.'' Přiznal jednoduše. Nebylo toho moc co předvedl, ale jen díky tomu vlkovi dokázal aspoň něco. Nakonec se vydali dál a sledoval jak je ostražitá vůči okolí. I on sledoval očima okolní křoví, co kdyby náhodou, ale kdyby měl hádat, teď už by se jim mohlo chvíli nebezpečí vyhýbat. Na její poznámku se letmo usmál. ''Už to tolik nebolí, nejspíš mi, ale stejně zůstane jizva.'' Řekl na její poznámku jednoduše. Když na to nemyslel, už skoro zapomínal, že tam něco má. Navíc, možná bude vypadat jako frajer, když bude mít jizvu? Kdo ví.

10.

Znovu pohlédl na vlčici. Na její odpověď kývl. ''Za pár hodin to snad bude lepší.'' Odpověděl a mile se usmál. Možná se snažil jen na ní zapůsobit, možná se prostě snažil být jen milý. Kdo ví jak by to pro ní dopadlo, kdyby se tam neukázal, ale nakonec s pár škrámi vyvázli celkem v pohodě. ''Tak to je od tebe milé. Promiň, že jsem usnul. Původně jsem tě chtěl pohlídat já.'' Zasmál se nad tímto, protože to byl původní plán a nakonec přece jen usnul také. Únava byla holt silnější a kdo ví jak dlouho vlastně pořádně neodpočíval. Možná naposledy s Rosem? ''Hm, Jelikož se ukázalo, že les je pro jednoho nebezpečí, můžu ti dělat společnost, než tu věc najdeš tam, kde sis to schovala?'' Navrhl. Kromě toho, že se mohli poznat, mohli zároveň si hlídat záda, kdyby je zase chtělo něco napadnout. Ještě chvíli také po jejím vzoru odpočíval, počkal si, dokud nebude chtít vstát ona. ''Mimochodem, proč je pro tebe Wiss takový blbec, jak jsi říkala?'' Vrátil se k jejich společné známosti, aby udržel téma, protože mu nedávalo smysl, že vlk jako Wiss, který ho naučil trošku bojovat a bránit se, tak druhá bytost jej teda příliš v lásce nemá.

9.

Těžko říct jestli spal jen dlouhé minuty, či několik hodil, ale když se probudil, cítil se lépe. Na obličeji mu stále pulzovala rána, ale už to tolik necítil jako v první chvíli. Kromě zaschlé krve, bude se muset později zastavit někde k vodě a opláchnout si to, navíc i vydezinfikovat. Když se protáhl, všiml si, že vlčice tu stále byla. ''Jak se cítíš?'' Zeptal se slušně. Jeden by řekl, že podle jeho pohledu ho to ve skutečnosti nezajímalo, ale v jeho hlase byl slyšet opak. Skutečně ho zajímalo, zda se Nusa cítila lépe po svém odpočinku. Navíc, byl ji vděčný že ho tu nenechala. ''Děkuji, že jsi tu zůstala, než jsem se probral.'' Byl možná mladý a ukvapený, ale nebyl úplně hloupý. ''A cože jsi to hledala, jestli se můžu zeptat? Třeba ti můžu pomoct, ve dvou se hledá lépe.'' A měl rád společnost a kromě Shine, která ho zachránila ještě ve společnosti vlčice nebyl.

8.

Vlčice dorazila k Wyianovi a pronesla, že k smíchu není. Děkovně se usmál nad tou poznámkou a sledoval jak se vyvalila do lehu. "Já jsem Wyian." Představil po jejím vzoru. "Těší mě." Dodal a konečně se také alespoň posadil. "Klidně si odpočiň. Počkám tu, kdyby náhodou se nás rozhodla pronásledovat." Kývl na ní. Možná se neznali, ale po takovéhle seznamovací akci se určitě nehodilo, aby se zranění rozdělili. Po chvíli si nakonec lehl také, ale uši měl nastražené. Teď ji chtěl nechat odpočívat, ale rozhodně se jí chtěl ještě zeptat na jejich společného známého a možná ji pomoct najít onu věc co hledala. Ovšem unáva a adrenalin co mu z boje s liškou ubíval, tak byl ten pocit silnější. Zranění na tváři štípalo jako čert a pulzovalo mu tam, přísahal by, že cítil jak se mu tam tvoří strup. Každopádně, usl. Mohl ve snech jen doufat, že ho tu pak vlčice nenechá napospas osudu.

7. // Predátoři 5 - konec

Momentálně na věc ohledně Wisse nereagoval. Mohli to dořešit i potom. Pokud ho někde uprostřed lesa nenechá. Nakonec potvrdila, že něco v lese hledala, i když jen hádal, ale kývl na to. Jedno oko měl přivřené díky stékající krvi, ale stále byl v rámci možností schopný se orientovat. Viděl jak skočila po lišce a štěkla, ať běží. Kývl a rozběhl se dál do lesa. Měl trošku zúžený pohled a dvakrát to téměř napálil do stromu. Ale nakonec po několika minutách běhu z posledních sil se zastavil někde na mýtině, kde nebylo tolik stromů. Doufal, že lišku setřásli a tak si tlapkou setřel stékající krev. ''To je nadělení.'' Řekl si sám sobě, než vlčice asi dorazila k němu. ''Tady už by nejspíš nemusela útočit, je to dost daleko, řekl bych.'' Řekl nahlas a podíval se na krev, jenž teď byla na jeho tlapkách. Bylo to zvláštní, řekl by, že na svůj mladý věk toho zažil už dost, ale přesto zranění ještě neměl. A tohle bylo poměrně hluboké. Nejspíš mu zůstane pěkná jizva. Musel se nad tím zasmát. ''Jsem k smíchu.'' Zakroutil nad sebou hlavou s tichým hlasem.