Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Wyian vševědoucně kývl hlavou. ''Chápu.'' Ohledně emocí se asi víc nepobaví, černý už je na nějakou část života potlačoval, co Wyian pochopil, a Wyian se to hodlal naučit také.
Mladý vlček spatřil pohyb ocasu černého, nejspíš tím chtěl říct, že skutečně rvačku nemyslel krvežíznivou, což Wyiana značně uklidnilo. Dále už vypadalo, že budou konverzovat svými těly, protože černý už nic dalšího neřekl, připravil své tělo a nakonec ještě svými slovy potvrdil ty jeho. Pak... skočil. Nebudu lhát, Wyianovi se v první vteřině vlkova odrazu přehrálo v mysli snad milion představ, že tohle skončí špatně, ale v druhé vteřině se přikrčil a vyskočil směrem k vlkovu břichu. Nezaťal drápy, ani zuby, snaha byla jej shodit mezitím co byl ve vzduchu, ale Wyian ještě neměl tolik síly, takže mohl buď skončit zavalen a nebo se mu skutečně podařilo černého lehce vysunout ze směru a buď mohl upadnout, nebo to taktak ještě vyrovnat na tlapky. Možností bylo spoustu a jeho stejně nenapadlo nic lepšího v protiskoku udělat. Bojoval, leč v přátelském duchu, poprvé.

Černý se mu líbil čím dál víc. V jeho očích byl zatím furt někdo, kdo má názory takové, jaké nejspíš jednou bude mít i Wyian až trochu povyroste. ''Ze začátku asi není lehké dát emoce do kouta, co?'' To ho zajímalo upřímně, musel věděl jak nejspíš bude bojovat s tím, to někde odhodit. Jen před Faustem to bude nejspíš těžké, sakra, ten vlčák mu chybí, víc a víc když na něj pomyslí. Musel ho později zase najít a ujistit se, že byl v pořádku. Doufal že se mu nic nestalo. Černý přestal okolo Wyiana kroužit a pověděl, že Wyianův přístup je chytrý. Inu, kdyby nebyl chytrý, minimálně by to byl selský rozum někoho kdo se potřebuje stát silným aby přežil v krutém světě. Prostě pravidlo, jen nejsilnější přežijí. Síla, inteligence.. základní hodnoty těch co přežívají nejdéle.
Na další otázku se lehce Wyian zarazil. Jo, myslí na to, že potřebuje sílu, aby přežil, ale prát se neuměl. To ho nikdo nenaučil a ani ještě neměl tu možnost. Možná toho teď mohl využít a naučit se nějaký ten základ? Zda-li pak to však černý myslel, ale jen v mírném gestu, žádné krvavé rány, jizvy, valící se krev. ''Ne, ale můžu doufat, že se učím rychle.'' Ušklíbl se nakonec a švihl ocasem ze strany na stranu.

Takže zdálo se, že černý znal jen konverzace typu; musí být důvod. Wyian byl mladý, nepotřeboval důvody, prostě tak činil. aniž by nad tím příliš přemýšlel, jako správný puberťák. ''Někdo hledá důvody a někdo rovnou činí.'' Řekl na to pouze. Ono to nebylo třeba ani dodávat, bylo to jasné. Když mu byl pochválen herecký úkon, ušklíbl se. Všechno co řekl, až na sekci vybrečení se na něčím ramenu, byla pravda. Ale to říkat nemusel. Nechtěl být zase za chudinku, už nemohl být. Musel být silným vlkem, aby dokázal ochránit ty pro něj nejbližší, rozuměje tentokrát Faust. Při hrobu, vymyšleném pouze v jeho hlavě, Yrena se zapřísáhl že už nikdy nebude ukazovat tolik emoce, proto možná mohl skutečně zapracovat na těch hereckých výkonech, že už nikdy nebude brečet a když nedokázal ochránit jeho, ochrání tedy alespoň nyní. A to ještě nezná Merlin, ale brzy, díky Faustovi, jistě pozná. ''Nejspíš budu, asi se to v tom světe skutečně hodí. Když někdo brečí, mají ho ostatní za slabocha. Lepší neukazovat svý emoce tolik.'' Přitákal tedy na souhlas. Akorát svůj útěk od Noira, Corinne a Dail taky nemohl teda příliš řadit mezi hrdinský činy teda. Ale až ho uvidí příště, uvidí zcela nového Wyiana, toho, který brání jen své nejbližší a ostatním se už tolik neotevírá. Možná tento černý mohl být výjimkou ještě, zamlouval se mu. Na jeho poslední větu se ušklíbl, ''Bylo by příliš bláhové souhlasit. Čeká mě nejspíš ještě spousta životních facek, než bych se mohl uznat za vlka co rozumí světu.'' Byl mladý s velkými plány, ale nebyl hloupý.

Konečně změnil polohu a z leže se jako 'slušný' vlk postavil. Dokonce měl tu čest si prohlédnout tesáky od černého! Byla to velká pocta, ne že ne. Wyianovi pár měsíců zpátky teprve dospělácké tesáky vyrašili. Když začal znovu mluvit, Wyian povytáhl obočí a naklonil hlavu mírně na stranu. ''Copak musí být důvod k tomu, aby jeden vlk promluvil na druhého?'' Někdo potřeboval důvody, ale jestli si měl zkusit něco vymyslet, inu, dostal od Fausta cennou lekci fantazie, ta se mu bude nejspíš hodit vždy. Nahodil smutný výraz, ''Unesli mě, mučili mé přátelé, zabíjeli. Sotva jsem se dostal odtamtud živý! Potřeboval jsem někoho komu bych se mohl vybrečet na rameni, proto jsem tě oslovil, uprostřed lesa, kde bych si tě bez té větvičky ani nevšiml!'' Řekl sarkasticky, dodával do toho i tóny smutnu, ale pak se zase uchechtl, ''Nepotřebuju chůvu, toho se bát nemusíš.'' Odpověděl zase normálním tónem a než tu větu vůbec začal, vyšlo z něj 'tsche' a mávl tlapkou. Když k někomu začal lpět, nikdy to nedělalo dobrotu, proto už se rozhodl že po vzoru Corinne se bude vychovávat sám. Ale nikdo mu nebránil tu a tam na někoho promluvit.

Ze stínů se před Wyianem objevil černý vlk. Netvářil se zrovna dvakrát nadšeně, ani přátelsky. Ale ani úplně nepřítele v něm neviděl. ''Drzé to stvoření, jak milé setkání tohle bude.'' Utrousil na jeho poznámku nazpátek. Měl podrážděný nervy po tom co se choval před těmi jak idiot. Ale na druhou stranu se mu černý líbil, v tom smyslu, že se k němu nebude chovat jako k malému. alespoň tak prvně vypadal. Druhá poznámka byla snad ještě ostřejší, načež se Wyian usmál, ''Ach, takže takto? Netušil bych, že na místě plném vlků se jim nedá vyhnout.'' Nevěděl sice kolik vlků na tomhle místě bylo, ale sám jich potkal za tu chvíli co byl venku z tý jeskyně dost a to zase tolik míst ještě neprocestoval. S černým zatím nevypadalo, že bude zábava, ale třeba překvapí.

Možná by i brzy usnul, kdyby však za ním nekřupla větvička. Mohl to ignorovat, ale reflex, byl reflex a tak byl na břiše a se vztyčenou hlavou snad za vteřinu. Byl by ve stínu nikoho neviděl, ale modré světlo přitáhlo jeho pozornost hned. "Fakt se snažíš schovat před vlčetem?" Zeptal se na rovinu, zábrany žádné neměl. A taky bylo pravdou, že už byl pěkně odrostlé vlče, vždyť za pár dní už měl celý jeden rok života za sebou a chybělo mu snad jen posledních pár milimetrů, jestli vůbec ještě doroste. Koukal směrem k modrému světlu, jeho poloha byla však uvolněná, naivně věřil že ještě furt je svět tak dobrý, aby si nedovolil napadnout mladou krev. Jak naivní byl, těžko říct kdy dostane první životní facku. Možná teď? Možná někdy jindy, kdo ví co za vlka se před ním nacházel. Jeho myšlenky však stále utíkali k Yrenovi, Faustovi, Corinne, Shine… Bude se s ním ještě někdy Corinne bavit, nebo uzná Noira lepším? Žije Yren? Copak asi zrovna dělá Faust? Myslela Shine vážně svou větu o rodině a domově u ní? Měl tolik otázek a tak málo odpovědí na které nejspíš nedostane svou odpověď. Možná ano, časem. Jaký bude život až dosáhne úplné dospělosti? Bude vlk samotář, či se rozhodne poctít svou přítomností nějakou ze smeček?

<- Les o mostu (Přes most)

Most nechal za sebou a o kus dál sebou plácl na zem. Doufal, že už to nikdy, nikdy nebude muset přejít znovu. Ale život byl nevyzpytatelný a ačkoliv měl mít za chvíli rok, pořád měl celý život před sebou. Teď měl i poměrně hlad, když se nad tím zamyslel, možná mohl počkat až uloví, najíst se a pak až prásknout do bot, ale ne. On bezmyšlenkovitě využil chvíle a zdrhnul hned. Jak bláhové štěně to ještě bylo a měl se co učit ve svém životě. Zavřel oči, odpočíval. Neměl kam spěchat, možná později bude zkoušet učit se sám sobě sám lovit, bylo na čase se nejspíš osamostatnit. Měl čas přemýšlet o všem co se za tu krátkou chvíli událo. Zdálo se to totiž jen jako pár dní co chtěli s Yrenem zjistit co je venku mimo doupě a dostal se až sem, bez Yrena. Žil ještě? Přežil tu katastrofu? To bylo vzdálenou otázkou která se mu zdála noc co noc, to vskutku.

<- Luka

Začal chodit možná i v kruzích v lese. Byl světlo a bylo dobře. Konečně mohl být chvíli sám a uvažovat nad tím co ho vlastně donutilo být oblbnutý k té černobílé krásce. Hezká byla, silná jakbysmet, ale to bylo nejspíš tak akorát vše. Nikdy by se stejně o něj ani neopřela, to měl Noir lépe našlápnuto. Nakonec narazil na most, byl dost vrátký a chvíli na něj Wyian koukal stylem, že by bylo nejlepší najít cestu jinudma. Jenže tu však neviděl a vracet se také nechtěl a proto spolkl všechnu odvahu, kterou dokázal snad po pěti minutách koukáním před sebe nabrat a vydal se přes něj. Nekoukal se dolů do propasti, věděl, že kdyby to udělal, tak už zůstane nejspíš v půli mostu dokud tam někdo nepřijde. Nakonec to však zvládl a byl.. v dalším lese.

-> Temný les (Přes most)

Wyian spatřil pohledy Noira a cítil, že to zvláštní oblbnutí bylo najednou fuč. Cítil se z toho v rozpacích. Měl chuť zmizet a tak to... prostě udělal. Tentokrát příliš neváhal. ''Já se.. eh.. radši vzdálím. Omlouvám se.'' Jeho slova byla spíš ke Corinne, choval se jako idiot. Kývnutím hlavy se rozloučil a lidově řečeno, práskl do bot. Chvíli běžel, než uznal že je od nich dostatečně daleko a poté zpomalil. Vlastně nevěděl kde by se mohl vydat dál, ale po takové ostudě co si svým chováním způsobil už mu nebylo příjemné být s nimi. Noir už nejspíš jej tak v pohodě brát nebude, Dail už vůbec ne a Corinne? Ta.. no, kdo ví. Ale nehodlal čekat, než to zjistí. Nakonec zmizel do vzdálenějšího lesa.

-> Les u mostu

Amorek 3

Vlk s vozíčkem, jehož jméno vlastně Wyian neznal a to si u něj kožich měnit nechal, byl nejspíš momentálně na pořadu hlavního téma, ale on se nechtěl bavit o něm. Chtěl se bavit o té úžasné černobílé vlčici, jenž tu byla s nimi. Podíval se na Noira s pozdviženým obočím, ''Corinne je silná a krásná i bez jeho kouzelných věciček.'' Trval si na svém, samozřejmě že ji to nejspíš stejně zaujalo a chtěla ho najít, ale, snažil se ji lichotit, no ne?
Corinne souhlasila s tím, že to zvládla sama a tohle je její druhá zima. Za to Wyianova byla tato první, nejspíš. Ale věděl že byl narozen někdy na jaře, takže asi tak. Nejspíš bude mít už brzy rok a bude také součástí toho podivného živočišného druhu dospělých, čas strašně letěl. Nakonec se jej zeptala, co ho donutilo rozmluvit. To bylo snad jasné, ne? ''Už jsem nedokázal držet v sobě to, jak si krásná. Musel jsem s pravdou ven.'' Leč krásná byla, to vskutku, určitě by to bez trapného kouzla Amorkova nikdy nepřiznal a už vůbec ne když tu byly Noir a Dail, té se to nelíbilo vůbec a to bylo i v jejich poznámkách. Corinne se jej i zastala. Ale co přesně Dail vadilo? ''Celou dobu nebereš v potaz mojí existenci a teď najednou, když mluvím jen s Corinne a ne s tebou, tak se ozýváš? Na to jak jsi stará, tak si divná.'' Nikdy by snad ani neurazil, tedy, možná, ale puberťák a ještě je mu mluveno do toho, kdy by měl prokazovat svou lásku, nemohl mlčet. A co se týče lovu? Se staršími by krok nedržel, prostě bude Corinne dělat dál ocásek.

Amorek 2

Podíval se na moment na Noira. ''Na co vlk s vozíčkem? Když je tu Corinne, není třeba u něj utrácet ty divný kamínky.'' Řekl, narážel na to, že Corinne uměla v jednu chvíli snad všechny magie a byla velká a.. byla prostě úžasná! Podíval se na Dail, tu však sledoval snad jen sekundu, jak ona ignorovala jeho, on ignoroval ji a pak jeho pohled skončil na Corinne a rozvrtěl se ocáskem, ''No co, že to tak asi bude! Ono to tak je!'' Trval na svém. Byla nádherná, silná, nezávislá, úžasná. ''Dokázala ses vychovat sama, nikoho si nepotřebovala a já hlupák se věčně doprošuji ostatním, aby se o mě starali. Obdivuji tě!'' Nejspíš by to nikdy neřekl nahlas, ale nedokázal vzdorovat Amorkovu kouzlu. Teď byla ona tou nejlepší co znal.

Inu, díky.
Tlapku do Vzduchu, 3% do síly, penízky do kasičky ^^

<- Severní hory
Akorek 1

Následoval opět skupinku, Corinne a Noir si zdá se rozumněli, Dail nebrala na Wyiana ohled vůbec žádný. Nechtěl se mu už dělat ani krok, ne se skupinou kde se s ním bavili snad jen z lítost, tak to tedy on viděl.. Corinne zmínila že mají dost pestrou rozdílnost v rodinách. ''Hmm.'' Zamručel v odpověď. Ano skutečně, možná někde žila, možná už dávno někde chcípla.. Najednou pocítil zvláštní štípnutí v zadku, ohnal se k tomu, jako by to byla včela, ale nic to nebylo. Kolem něj se objevila srdíčka a jako první pohlédl na Corinne. Najednou.. to byl tak jiný pocit, když na ní hleděl. Okolí zmizelo, v jeho očích byla jen černobílá. ''Corinne.'' Vydechl její jméno jako by to bylo něco speciálního, ''Zní to jako jméno nějaké bohyně.'' Díky šprýmům jednoho boha lásky, teď bude za blázna ještě víc, ale neuvědomoval si to, teď tu byla jen ona. Ta kráska z jeho snů...

<- Ostříž

Opět skupinu dohnal a nechápal proč vlastně se k nim vracel, mezitím na něj opět promluvili. Tedy víceméně. ''Měl jsem. Ale nepamatuji si je, tak jak bych měl.'' Kývl rameny, neměl co k tomu víc říct. A magie? Jemu se neobjevila a komu se objevil toho odvedli. Podle Shine však nějakou měl, možná vzduch podle očí, ale nikdy to nezkoušel a v plánu to ani v v blízké době neměl. Mlčky šel za ostatními a nevěděl co jej tedy čeká až projdou lukou, že jeho nabručenost za pár sekund změní bůh lásky, protože prostě mohl. Vzdychl si a kráčel za skupinou a doufal, že už brzy budou na místě, aby mohl jít jinam. Za zdravého rozumu se mračil, v další chvíli jej něco láskyplného štíplo do zadku...

-> Luka (Přes Průsmyk)

<- Rokle

Po tom co si vyslechl pár vět tak u toho jen dělal že neslyší, ale koneckonců.. rozhlédl se a z tlamky mu vyletěla pára. On se jim ztratil z dohledu! Toho mohl využít. Jenže to neudělal, na jinou stranu se mu totiž líbila za pozornost, kterou dostával za to že se choval jako děcko. Nejdřív ve sněhu hledal jejich stopy, ale to mu ještě nešlo.. stopování. Vzdychl si a posadil se na kámen a pohlédl na oblohu. Mračna uchovávali oblohu zakrytou, někdy bylo těžké určit kdy je den a kdy je noc. Hvězdy? Ty vlastně nikdy neviděl, nebo si možná jen nepamatoval jak vypadají, ale velká matka jim občas o hvězdách vyprávěla. O souhvězdí psa a medvědice, jenž tlapka v tlapě jsou společně, o černém ptáku- havranovi, který byl na oblohu zaklet díky své sobeckosti. Věčně odsouzen k tomu hledět na pohár s vodou, ale k cestě mu brání vodní nestvůra. Havran navždy odsouzen k věčné žízni za svou lež. Jestli pak mu to kvůli těm pár plodům stálo za to. Jak ty souhvězdí vedle sebe asi vypadali? Jak vypadá ta nestvůra, jenž mu brání se napít z poháru? To se nikdy tenhle vlček nejspíš nedozví, nad hvězdami příliš mnoho myšlenek mu nezůstává. Naposledy si vzdychl a vydal se opět hledat stopy svojí partičky, pořád tu byla naděje, že si získá pozornost i od Dail, protože mu pozornost Noira a Corinne jednoduše nestačila.

-> Severní hory