Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Červená louka (Přes nejvyšší horu)

Měl pocit, že cestuje jen tam a zpátky. Šli teď stejnou cestou jako šli s Faustem. Na půl ucha poslouchal ty tři a jen se ušklíbl, když došli k možnému závěru, že by mohli být sourozenci, protože jejich začátek života, byl až přespříliš stejný. A Dail, že má sestru kterou dlouho neviděla. Co Wyinovi sourozenci? Inu, teď jim byl nejspíš Faust. Nebyl sice pokrevní, ale teď to spolu s Shine byly jediné co měl. Pokusy o to navázat s ním kontakt byly o něco málo úspěšnější. Víceméně. ''Co jsem věděl, to jsem ti řekl a pochybuji že tady cněné dámy tohle zajímat bude. Jsou spíš na realitu.'' Odpověděl prostě Noirovi. A co měl dalšího v seznamu zajímavého? Inu, zasmál se, ''Teprve budu mít rok, kromě svého uvěznění nebylo nic zajímavého, takže tak.'' Pak se znovu zamračil a na to reagovala Corinne, což se musel tento mladý puberťák znovu pousmát, ''Jediný pěkný pohled je na tvoje pozadí.'' Inu, neměla to být urážka, ale pozorovaní okolí mělo smysl jen s Faustem, alias Rosem. Na jednu stranu se mu černobílá dost líbila, ale ten její zájem o Noira? No, byl to puberťák, takže ač mohlo být zalíbení jen platonické, bylo tam. Ale její pozornost měl z devadesáti procent Noir, pak Dail a až nakonec Wyian. Pak znovu zmínili jídlo, ''Jo? A kdo to uloví? Mě to nikdo nenaučil, Noir říkal že také nepatří zrovna k nejlepším lovcům a dámy si přece radši nechavají lovit, než aby lovili.'' Ušklíbl se s pozvednutým obočím. Nebylo to v rámci toho, že chtěl Noira ponížit, to ne. Neřekl že neumí lovit, jen že nepatří zrovna k nejlepším. Pak si vzdychl, bylo těžké být náladovým pubertálním vlkem.

-> Severní hory (Přes Ostříž)

Pohledy vlčice se mu nelíbili, byla na něj příliš chladná a ještě si srandu vzala vážně. Druhá vlčice jej ignorovala úplně. Jediný Noir bral jeho přítomnost vážně a to taky po příchodu vlčic už bylo k pochybnosti. Vzdychl si. Prostě za nimi tiše šel, vzal v potaz jenom to, že se zadarmo bude moct jen najíst až něco uloví. Zakroutil očima a se svěšenýma ušima i ocasem se za ostatními vydal. Měl kolem sebe vlky, ale najednou se cítil tak sám a vzpomněl si na jeho slova. Dospělí jsou skutečně jiný živočišný druh. Neberou jeho přítomnost vážně a to nejednoho pubertálního vlka může dosti urazit, zvlášť toho, který také brzy dosáhne dospělosti. Čas vlčenství se mu krátil a to jednoho začne pěkně štvát. Obě zajímala jen konverzace s Noirem. Co měl on a Wyian ne? Ano, byl dospělej a naprosto změnil své chování v jejich společnosti. Tohle všechno se honilo jeho hlavou, chtěl být středem pozornosti, ale to mu nebylo dopřáno a ještě s nimi musel jít jako poslušné štěně. Tedy, nemusel. Ale, něco ho nutilo prostě jít. Mlčel, mračil se, koukal se na vše jako na průhlednou zeď. Tak moc byl najednou uzavřen ve své uražené bublině a nejspíš využije hned první příležitosti se vymluvit a prostě se odpojit. Mohl to udělat hned, mohl...

-> Rokle přes N. H.

Ty dvě vlčice se mezi sebou popichovali a to se prvně zdáli jako kamarádky, ae čím déle je v tichosti pozoroval, tím víc si byl jist, že spolu cestují jen za účelem zjištění něčeho o chaosu. S Noira vylezlo že je synem Alfy a oba se spolu s Corinne se narodili na stejném místě. A byla mezi nimi i jistá podoba, to už by došlo asi i bláznovi, byly i podobně staří, ale Wyian nad tím nepřemýšlel. Vlastně vůbec si je nějak nespojoval do jedné rodiny. Když ho Noir oslovil, konečně jim začal věnovat zase kousek pozornosti, ''Hm, nevím. Měl bych?'' Ušklíbl se. Stále mu nikdo nevysvětlil co chaos byl. Ale, možná se o to začne zajímat. Došla by Faustovi myšlenková zpráva kdyby se hodně snažil, dal by o sobě vědět i on? A Corinne si rýpla, došel konečně zase k nim blíže. Zasmál se, ''Jen čekám na vhodnou příležitost, copak mám mluvit do něčeho co ubohému prckovi nikdo nic nevysvětlil? No ták, jsem malej, nevzdělanej chudáček, kterého kdysi unesli a může se spolehnout jen na jedinou vlčici, která ho zachránila od únosců. Copak můžete chtít po malém traumatizovaném vlčku?'' Zatvářil se nevinně, v jeho hlase rozhodně nebylo slyšet, že by ze sebe pokoušel dělat chudinku. Nechoval se tak a rozhodně se uměl chovat na víc, než jen na svůj věk. Ale kdo ví, co z něj ještě bude moct dokázat vylétz po chvíli společně strávené doby, že?

Wyian si tě krade s Thiou
Solfí s Taylorem a jen pokud bude souhlasit Ath, tak bych přihlásila i Avu s Alduinem, ale záleží na Ath

Pohlédl na Noira, ''Takže ty znáš Shine?'' Zeptal se zvědavě a o to zajímavější mu Noir přišel. Musel se nad jeho větou zasmát a pak se zatvářil zcela a úplně nevinně, ''Můžu říct komukoliv, že jsi můj starší bratr a týráš mě hlady, protože mi nechceš ulovit jídlo.'' Šeptl zlověstně a podíval se na příchozí dámy. Jeho vlčecímu šarmu bylo naprosto odoláno a to ho donutilo se zatvářit lehce uraženě. Nakonec nad tím zavrtěl hlavou, byl vlče a prostě mu nevydržela pozornost dlouho na jednom místě. Tedy, na černobílé ano. Kdyby tak mohl posoudit, že je další jenž mu o svém jméně lhala, ale nevěděl to, nemůže vědět že se jmenuje jinak, než řekla a proto.. to byla tedy Corinne. A stejně teď nemluvil, protože stejně nevěděl co je chaos ani významově, natož o společenství. A ti tři to zase věděli, takže... se nenápadně vytratil. Ne úplně, prostě se jen lehce od nich vzdálil.

Přikývl potuleně, ''Jo, vlčice jménem Shine. Ta si mě už nechala. Řekla, že kdykoliv budu potřebovat něco s rodinou můžu kdykoliv zajít za ní.'' Uculil se vítězně. Vlastně si ani nepamatoval co to znamená přesně být rodina, ale věděl, že na Shine se může vždycky spolehnout. Pak nevěděl co je to kamarád. Wyian je zamyslet, jak by to mohlo pořádně vědět vlče, když to sotva věděl dospělý? ''Co já vím. Věří si, pomáhají si. Nejspíš jsou jako bratři, kteří nejsou spojení stejnou krví. Alespoň mu tohle vysvětlení připadalo trošku logické, ale ve skutečnosti nevěděl co to znamená a jestli to má nějakou hlubší symboliku. A věřit? Věřil zatím jen Faustovi a Shine, Noirovi ještě tolik ne. Pak zacítil pach a v dálce rysující se obrysy. ''Hele, koukej, tak nejdřív zkus přesvědčit tamty dospělý zda tě nenaučí lovit.'' Navrhl, ''A pak mi můžeš lovit.'' Dodal a mezitím postavy stihli dojít k nim. Hleděl upřeně hlavně na tu černou. Inu, Shine to nebyla, ale líbila se mu svým způsobem. Úplně přešel její dotaz a jako 'hloupé vlče' se na ní koukal, ''Zdravíčko. Jak se jmenujete?'' Vrtěl ocáskem a ''Zdravíčko i vám.'' Pověděl k druhé, ale pohled zůstal jen na černobílé. ''Chaos? Nikdy jsem o něm neslyšel.'' Co vlastně Chaos znamenal? To nevěděl, ale nechtěl, aby se příliš urazila za to, že se choval jako malý nedospělý vlk, kterým ještě na chvíli bude.

Noir se to nejspíš celou tu fantazii snažil pochopit. Vlastně úplně nepochopil onu dedukci, kterou vydedukoval, protože proč by si měl někdo vyfantazirovat že něco co je studené, je teplé. Chvíli váhal nad tím co odpovědět, ale záhy to tedy Noir zachránit dalším pokusem zapojit fantazii. ''Tak nějak.'' Kývl. ''Prostě taková hora je spící obr. Cokoliv co si můžeš vymyslet na všechno na co koukáš by mohla být fantazie.'' Dodal, ale vlastně sám o něco překvapeně. Vlastní svět byl pro Wyiana taky novinkou.
Pak se trošku usmál, ''Mě už si nechal někdo jiný, ale můžu být tvůj kamarád.'' Zazubil se a nadšeně poskočil. Na další slova už nereagoval s přílišnou pozorností, jak by možná Noir očekával. Až na ty další, ''Takže, chceš vyzkoušet sílu nevinného pohlede vlčete? Ale stejně nezaručuju, že to vyjde a vůbec, právě bych měl posílat tebe něco ulovit, naštěstí jsem dost plný.''

''Ano, fantazii.'' Přikývl, ale dotaz jenž dostal následně ho donutil se zamyslet. Vždyť by se neměl zamýšlet, Faust mu to vysvětloval, ne? ''To je něco jako. hm... že vidíš tenhle svět trošku jinak. Místo toho co vidíš doopravdy si představíš třeba... že kámen je slza spícího obra, který je smutný, že je svět bílý a nejsou v něm barvy. Prostě.. Tvůj vlastní svět.'' Vysvětlil po lopatě, tak jak mu to naznačil i Faust jak spolu pojmenovali hory a kameny. A tedy i důvod, proč je jeskyně příšera a tunely jsou jejich střeva, která vás stráví ani nemrknete. ''Možná jestli svět začne být zase barevný tak ty chutné krysy, ať je to co je to, vylezou občas i ven.'' Zamyslel se. Možná už krysu viděl, ale spíš jen naporcovanou od Velké matky, protože neměli předtím nikdy všichni pořádné zoubky, aby se poprali z tuhým masem všechna vlčata. Pak na znak jeho slov lehce sklopil ouška a prošel to pouhým ''hehe.'' V tom případě byl rád, že mu jeho krásný ouška nesežral. ''No, nevím jestli to asi mělo znít jako vtip. Ale myslím si, že mít občas strach není špatné. Pomáhá ti přežít. Nejspíš ti způsobili šedoocí trauma, já mám strach vstoupit zpátky do jeskyň.. Každý má strach a když už ti to říká takové malé ucho jako já, asi na tom něco bude.'' Skutečně, malý vlk by neměl být tak moudrý z pár věcí, které by měl zjistit až v životě, ale nic jiného se dělat občas prostě nedalo, když už to stihl prožít.
''A třeba prospěl.. Dospělý ti můžou třeba pomoct s tím co ses v mém věku nestihl naučit, na rozdíl ode mě, co se to učit teprve má.'' Pokrčil rameny a pohlédl na oblohu, bylo divný že prcek poučovat staršího a když Noir trval na svém, že mu Wyian pomůže, zamyslel se. ''Možná by ti pomohl ten kouzelný strýček co plní přání!'' Vyhrkl najednou, vlastně nevěděl, že Wu byl spíš na magie a že někde na Ostrově žije i vlk co dokáže pomoci v tréninku, ale.. jednou se to třeba dozví a naučí se jaký je rozdíl mezi těmito dvěma vlky.

Úplně zkazil představu malého vlčete, a tak se hraně naštvaně nafoukl a asi celé čtyři vteřiny vydržel zůstat nafučený a během to pronesl; ''Jsem vlče, můžu mít snad nějakou fantazii.''
Faust by nejspíše nějak pokračoval, ale Wyian tedy ne, s tímhle asi taková zábava nebude, aby se přidal do světa fantazií. Pro něj jeskyně, vzhledem k hrůzám co tam víceméně prožil, možná spíš přežil, budou vždy nejspíš dlouhou dobu příšerou co by vás dokázala strávit, když se v nich budete potulovat příliš dlouho. Nic jiného se dělat většinou nedalo, ne? Poté dostal zajímavý dotaz, ale jen zavtěl hlavou, tou roklí sice procházel, ale ne, nebyl v nich. ''Ne, nebyl a myslím že sám sebe ani nedonutím jít znovu do nějakých jeskyň a tunelů. Půl roku života mi v nich stačilo.'' Pokrčil jedním svým ramenem. Co kdyby ho tam něco znovu chytilo a uvěznili jej opět na tak dlouho a ještě k tomu, bez Yrena. Jediný Yren byl dlouhou dobu jeho světélkem naděje. A od té doby je to zase jeho Faust, alias Rose.
Pak si uvědomil, že to Wyian mu to skutečně pověděl, a tak jen na prázdno polkl. ''Eh. Možná.. Byl jsem malý a zraněný, to každému vyleze z tlamy něco čeho může litovat..'' Řekl a zatvářil se jak kdyby mu to bylo skutečně líto, ale přeci jen. Teď byl Noir mnohem větším, než posledně, teď už by mu asi vyhrožovat nechtěl dokud by plně nedorostl. Dostal zajimavý další dotaz u kterého se musel malý vlček pousmát. ''Připadám ti na to, že vůbec vím jak jednoduše přežít aniž bych se často dostával k společnosti dospělých, natož abych ti poradil jak se stát silnější? Ale když něco vymyslíš, můžeš mi dát vědět, určitě to budu potřebovat taky.'' Zazubil se a zámaval ocáskem sem a tam a přitom si vzpomněl i na Faustova slova, že dospělí jsou jiný živočišný druh.

Skutečně se nezdálo, že by vlk malého Wyiana poznal a že poznámku o druhém snězném oku by pronesl on. Spíš se jen ptal a tak Wyian opatrně přikývl. "Co si pamatuji tak ano, pouhé vlhké chodby bez konce." Oklepal se při vzpomínce na to a jak rychle si zvykl na denní světlo, řekněme ale že Wyian bude mít trauma z jeskyň do konce života, minimálně tedy do konce svého vlčentví, protože to asi jen tak nepřekoná. Jak by to řekl Faust? Hm, "Jeskyně jsou tlamy obřích příšer a jejich chodby jsou jistě jejich střeva!" Zavrtěl hlavou, nejspíš tím chtěl říct že se už do jeskyně nikdy nevrátí.
A co provedli Wyianovi? Inu, "Unesli mě z rodné smečky. Neříkám, Velká matka se starala o nás všechny a pokud nebylo vlče příliš zvědavé," pohlédl na nebe při vzpomínce na Yrena, "Většinou se mu nic nestalo dokud se vlčeti neobjevila magie. Pak ho odvedli a už jsme ho nikdy neviděli.. Vzdychl, řekl možná víc než chtěl, ale řekl pravdu. Jediný šedooký, kterého uznal byl Faust, byl jeho. Nakonec se Wyian usmál, měl v očích teď tu tehdy ztracenou vlčecí radost, takže i jen na pohled byl jiný, než před několika dny. "Jsem Wyian a jak říkají tobě? Ani on si nepamatoval jestli mu bylo řečeno jménem předtím, rozhodně však pokud Noir si nevzpomene na to, že i on pár sekund byl zlým, tak nejspíš mu neublíží. Tedy, věřil v to.

<- Nejvyšší hora

Spící obry úspěšně přešel a objevil se tedy na stejném místě na kterém chtěl zrovna být, ale zcela zapomněl na své prvotní plány. Vítr k němu dovál pach, který mu něco připomínal. Ačkoliv ho čumáček štípal od mrazu stále dokázal s ním něco málo zavětřit, sic mu hrozila nejspíš vlčí rýma. A existovalo vůbec něco jako vlčí rýma? To asi řekne jen čas. Nakonec se pomalu a díky větru, dost velkými klikyháky dostal k vlkovi. Teda, ne že by si ho všiml, protože mu vrazil do tlap. Wyian už byl dost odrostlým vlčetem, ale přesto dospělý vlk byl o něco vyšší. ''Promiň, šel jsem po stopě, měl jsem pocit, že znám jeden pach.'' Omluvil se, jak mu jakási základní slušnost pravila. Pak si konečně prohlédl toho vlka, neměl oko a připomínal mu... Wyian otevřel papulu a odskočil od něj, ''Ty si ten komu sežrali v tý jeskyni oko a vyhrožovali, že mu sežerou i to druhý!'' Ukázal na něj překvapeně tlapkou. Vlastně byl Wyian ten, co v zápalu vzteku a ledu v srdci, to vlkovi řekl, ale... předtím nebyl úplně velký. Ten vlk si Wyianovu ledovou a čistě sněhobílou a černou tvář si nejspíš pamatovat nemohl, sám měl své oči..oko.. zamořené předtím od strachu a Wyian měl teď jiný kožíšek a už neměl ten smrtelně ledový klid v obličeji. Nejspíš tohle mohlo být velmi zajímavé setkání, vlk co zažil nejspíš trauma a vlče co umí, ale zároveň neumí držet jazyk za zuby.

<- Ostříží zrak

Nechal za sebou tu divnou mezeru v zemi a zase byl hodně blízko k spícím obrům. Hledal předchozí stopy, nechtěl přecházet přes hory, co kdyby probudil spícího obra? To by asi nedělalo dobrotu. Proto měl zabořený čumák, doslova, v slzách obra bylo to poměrně studenější, než to co měl na tlapkách. Asi protože spodní část těla si přivykla už na to, brodit se v tom, ale čumák.. čumák ten ne.
Nakonec, možná to bylo i hodina, narazil na něco podobného malinkým stopám které ve sněhu dělal i on. Nakonec se po nich vydal, kolem hory a doufal, že nejspíš brzy narazí na onen teleport ke kterému mířil. Netušil proč by se měl vlastně vracet tam, odkud přišel, ale něco mu říkalo, že se tam chce znovu podívat. Docela dost ho lákalo mnohem víc prozkoumat ten zářicí tentononc který jej dostal přes celý Ostrov. Teda, né že by věděl že se dostal z jednoho ostrova na druhý, ale.. proč by si to nemohl zjistit, že?

-> Červená louka

Wyian se cítil dobře v o něco tmavším barvách, měl tak pocit, že tolik nevyčnívá. Pohlédl i na Fausta který kouzlo kouzelného dědečka taky využil. ''Vypadáš dobře!'' Pochválil ho, i když o sobě řekl, že je teď víc zženštilí. Ale náhodou, jemu se líbil. Pak se vrátil k spícímu obrovi, ''Hm, a myslíš, že se barvy, které by tu mohli být někdy vrátí?'' Zauvažoval. Nevěděl že něco jako jarní probouzení přírody existuje a ještě ke všemu znal jen jeskyni a teď nově- sníh, alias slzy spícího obra.
Nakonec Faust prohlásil, že jde na průzkum, tentokrát se ho Wyian rozhodl nepronásledovat a půjde zkoumat jinam, i když vlastně se nejdřív vracel po vlastních stopách. ''Musíme se zase brzy sejít!'' Nějakou milou přezdívku spolkl, chtěl říct něco podobného jako béžový, ale nechtěl se opičit. No, musel sám sobě přiznat, že si ho nakonec za tu krátkou chvíli stihl dosti oblíbit. Byl šílený a to se Wyianovi líbilo.

-> Nejvyšší hora (Přes Rokli)

<- Rokle

Chápavě přikyvoval na jeho slova. Snad poprvé se nechal poučovat někým. Možná jen proto, že jej uznal někým podobného svému bratrovi? Skutečné nikdy nepoznal. Ani nevěděl zda nějaké má. Na jeho radu, ve zkratce- uvolnit svou mysl a příliš nepřemýšlet-, se snažil vzít na mozek. Ale jak přestat přemýšlet o tom jak přestat přemýšlet? Se sklopenýma ušima a zadumaným výrazem nepřítomně hleděl na své tlapky. Hm, byly mnohem mohutnější, nebylo pochyb, oba rostli a ačkoliv chtěl nechávat společník logiku na dospělých, sami nejspíše k dospělosti neměli úplně nejdál. Fajn, rozhodl se to zkusit znovu. Vzdychl. Otevřel oči. Rozhlédl se, Zahleděl se na strom, když v ten moment mu na čumáček spadla vločka a pár vteřin se na něm držela, než se proměnila ve vodu. Ve vodu... V tom mu blejskla žárovička nad hlavičkou! ''Tak tohle budou jistě obrovy slzy! Koukni!'' Ukázal čumáček na Fausta, ačkoliv kapka už dávno stékla na bílou peřinu ve které stály. ''Tohle celé je celý oceán obrových slz! Určitě je moc, moc smutný!'' Poskočil zděšeně. Doufal, že mu to konečně začíná jít, ale byla na něm vidět ještě spíš ta snaha, vymýšlet svůj vlastní svět, minimálně ho vidět stejnýma očima jako Faust.
''I když.. On spí, tak možná to jsou jeho sliny!'' Navrhl další teorii a moc o ní nepřemýšlel. Nad představou, že chodí po slinách obra, se oklepal a obličejem říkajícím 'fujky'.
Když tu najednou tu se vzal, kde se vzal. Stály před šedým starším vlkem. ''Jé, ty budeš určitě nějaký kouzelný dědeček!'' Poskočil nadšeně Wyian, úplně zapomenul, že nejspíš chodí v divných slinách obra. Odpovědi se mu nedočkalo, přesto pokračoval, ''Teď určitě splníš tři přání! Hmm. Přeji si nový kožíšek!'' Pokračoval a jako mávnutím proutku skutečně jako barva lehce nabila změn. Kromě černé a bílé jej nyní zdobila i šedivá. Nadšeně vrtícím se ocáskem se prohlížel. Úplně zapomněl že by možná vyšli ještě dvě přání! Podíval se na Fausta, ''To musíš vyzkoušet!'' Skoro až přikázal vyzkoušení toho svému společníkovi. Otočil se zpět ke kouzelnému dědečkovi, ''Ukaž mi prosím co ještě umíš, dědečku!'' Použil na něj vlčecí šarm. Dostal pouze jakýsi cukrátko. Což mu na náladě vůbec neubralo, ba naopak. A tu, hned na posezení jako správný sobec zblajznul na místě ber rozdělení se a ani si nevšiml že z něj odněkud vypadli jakýsi kamínky, které si kouzelný dědeček vzal k sobě- aneb platba o který neměl ani tucha. Najednou měl ještě o dost lepší náladu!

1) Stav - 96kšm, 9 rubínů
2) Převod - 7 rubínů -> 70kšm
3) Po převodu - 166kšm, 2 rubínů
4) Nákup - Změna vzhledu - 110kšm
- Cukrová hůl - 50 kšm (a hned spapaná)
5) Celkově za nákup - 160kšm
6) Zůstatek - 6kšm, 2 rubíny

Schváleno
Cukrová hůl - 6 - 10 % do vytrvalosti

<- Nejvyšší hora

Skutečně, Wyian si ani trošku nemyslel, že by mohl Faust alias mnoho jmen přestal. Neuměl to dát najevo, ale bavil se s ním neskutečně, ale co byla radost? Jak měl ukázat radost víc, než jen obyčejným smíchem a občasným zatřepáním ocáskem?
Přimhouřil na oko uraženě oči a podíval se na Fausta. ''Tse, to mě podceňuješ, nechal bych ti tam kost k okusování!'' Řekl na svou obhajobu. Ve skutečnosti by mu nechal více, ale snažil se do jeho hry a fantazie víc zapojit, víc ho pochopit, víc ho poznat. Bylo něco špatného na tom znát mnohem lépe svého kamaráda? Snažit se napojit na jeho svět? Pak mu ve zkratce vysvětlil tu hru. Nejspíš tedy. Naklonil hlavičku. Měl si něco představit v okolí? Víc, než skály okolo nich a místo kudyma šli? ''Hm, co vidím..'' Rozhlédl se okolo. Nejspíš to Mnohojmenný bude mít hodně těžké s tím ho naučit vidět něco jiného, než realitu, ale Wyian se opravdu snažil! ''Kameny... Vidím jenom Kameny a skály a bílou studenou peřinu.'' Vzdychl nakonec bezradně a smutně kouknul na svého vlčecího společníka.

-> Ostříží zrak