Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pro kultistu byla vždy pravidla svatá. Jako něco psaného v jejich krvi. Samotný kult měl taky mnoho podobných pravidel. Proto ani nechtěl vědět co bylo tady jako trest za to, že by jedno z nich porušil. Byl by mrtvý? Nejspíše ano. Zemřel by dříve, než by si tu stihl nabalit nějakou vlčici a pak do ní... ne to je na jinou dobu. A taky ještě není deset večer. Xaden na něj znovu zavrčel a zašlehal ocasem. Vyšší než kdy bude on. Ironie? Užíval si to jako vždy. Něco jako velikost... no dost už toho.
Protočil očima na jeho slova. "Chováš se jako nanicovaté princátko, co ani pořádně neobjevilo svět. Ještě něco mi k tomu chování chceš říct?" Zeptal se ho pobaveným hlasem. Chtěl to brát takto? Dobře budou to brát takto. Napadla ho ještě další urážka, ale tu se rozhodl si pošetřit na další kolo urážek. Ještě tak! On mu pořádně ukáže.
Konečně řekl jeho jméno správně a on čekal, co se z toho vynoří. "Konečně rozumná slova. Jdeme teda někam spáchat chaos. Koho chceš napadnout či koho chceš zastrašit?" Zeptal se ho a v očích se mu zalesklo. To skutečně bylo něco pro něj.

Zamručel když vychloubal toho netopýra. To si jako z něj snad dělal srandu, ne? Tomuhle malému vlkovi šplouchalo na maják a měl by zavolat pro něj nějakou pomoc. Protože ten netopýr rozhodně jim toho řekne tak moc. Však neví nic. Neví nic protože zmizel až moc brzo! A navíc si nechá dát křídla jako kdyby nebyl ani vlk. Nechutný! Vlci nemají mít křídla... Projelo Xadenovi hlavou a on se na to musel zachechtat tiše. Pobavil sám sebe. Tyhle skrčci si jen mysleli o sobě až moc. Jo kdyby je viděla Nira, tak by je asi popravila. Nebo to si myslel tento vysoce inteligentní vlk. Haha... no akorát že vůbec inteligentní nebyl.
Své nevyžádané rady si mohl nechat? Cože? Dělal si z něj snad srandu? Takovej blbec mladej si bude myslet, že může poučovat mě? No tak to jako prrr! Však já ti ukážu ty mladej! Jen počkej až zase bude nějaká akce, kdy si budeme moci nakopat prdel. Nenechával tyhle myšlenky na sebe dlouho čekat. Místo toho výhružně zacvakal zuby. Musel ale respektovat pravidla.
Jeho další slova ho donutila se zasmát. Skutečný hrdelní smích. "Já si to nemyslím, já to vím." Odpověděl mu pobaveným hlasem. Ach, Xadene, ale ty jsi blbej jak vagon tupejch bruslí, takže nejspíše i ten Cain je chytřejší jak ty. "Vypadá to tak! Kdyby to tak nebylo, tak se začneš chovat jinak!" Zavrčel na něj on. A nedělal vlastně to samé, když zmiňoval Niru? Fakt blbec.
Zmiňoval jeho jméno dvakrát špatně. "Xaden." Opravil ho a šlehl ocasem. Tento mladý červ ho akorát štval. Jenže pak zmínil něco lepšího. "Klidně. Pokud vystačíš mému tempu, mladej." Provokoval ho Xaden povýšeně.

Jeho vyvolenost přešel. Beztak si Xaden myslel, že to bylo z toho, že si z toho sedl tajně na zadek! Ano, Xadene, tak to skutečně bylo. Akorát že vůbec. Ale to tento vlk plný ega a bůh ví čeho dalšího nemohl vědět. Proto jen hrdě držel hlavu zvednutou a přecházel jeho nevzdělanost. "A to si dovoluje nosit ten rod. Ta netopýří křídla mu rozhodně vymyla mozek beztak." Projelo mu hlavou a podíval se znovu na Caina. "Měl bys to vědět, pokud se chceš tím rodem pyšnit." Znát historii bylo taky na jednu stranu důležité. Xaden naklonil hlavu na stranu a usmál se jako psychopat. "Nemyslím si, mladej. Jednoho dne by tě to taky mohlo zabít. Protože všichni tady jednou prostě chcípneme a je na nás, jak blbou smrt si zvolíme." Bylo to hnusný? Neee. Možná trošku, ale tak co mohl Xaden dělat.
Snažil se dále bránit svou pravdu. "Tak pak tím pádem není důležitý či tvůj otec ho nebere tak. Protože Alduin předal důležité informace." Na to další se musel zasmát. Rozhodně ho Cain pobavil. "Jsi ani ne o dva roky mladší. Jsi dospělej skoro. Nikdo s tebou nebude už zacházet v rukavičkách, protože jsi mladší. Ve tvém věku už jsem zabíjel své první vlky. Takže? Nějaký jiný validní argument?" Rozhodně už měl na svých tlapkách první krev.
Podíval se na něj a ušklíbl se. "A v čem ti ubližuji tak moc, abys běžel plakat své mamince do srsti? Nauč se, že se nemůžeš schovávat v jejich stínu. To že je tvoje matka Úsměvavá nemění nic. Pokud neporušuji pravidla Chaosu, tak nemá právo a to by jako vůdkyně měla vědět. A nezkřivil jsem ti ani chloupek, protože pravidla respektuji. Možná by ses je měl taky naučit." Pokud bylo něco, co byl skutečně Xaden naučený dělat, tak to bylo respektování pravidel.

Ušklíbl se na něj a v modrých očích se mu zalesklo cosi, co by někdo označil jako nebezpečí. "Ne. Nejsem slaboch. Protože já byl vyvolený. Přežil jsem samotnou smrt. Zkoušku co dělali u nás ve smečce. Hodili tě do takové vody. Mnoho vlčat se tam utopilo. Já byl ten den jediný, kdo se vynořil." Možná to bylo tím, že některá prostě nedokázala porazit tu vodu. Nedokázala vyplavat nad hladinu nebo je neuznal dostatečně silné na šíření mlhy. "Tvůj děda. Nemáš snad základní historii rodu, kterým se pyšníš, prcku?" Pobaveně se tomu zasmál. Šlehl ocasem a prohlížel si ho. "Ego vysoké jak támhleta hora v dálce a ty ani nevíš, proč se jmenuješ jak se jmenuješ... hlavně že budeš soudit mě." Možná Xaden jen rád tančil na tenkém ledu. Ale tento mladík se mu rozhodně nezdál jako někdo kdo by se měl vytahovat.
Mluvil o třetí alfě. "Lhát ti moc nejde. Kdyby jsi byl aspoň krapet chytrý, tak by ti došlo, že leč má krátké nohy." Zavrčel na něj. "Poznávám ostrovy. Hledám způsob jak nabrat zpět svou sílu... co asi bych tu jinýho dělal." Protočil očima. Rozhodně tu jen tak nechytal lelky. Pokynul vlčici na slova. Úsměvavá. Necítila z něj i svého partnera, který ji přijímal? Ironie. "Na bratry se nemá útočit pokud ti nesežerou tvou kořist či nejsou zrádci. To bys měl vědět, pokud jsi člen chaosu." Ušklíbl se. Momentálně byl tudíž bráněn před Taniou.

Zarazil se nad jeho otázkou a následně protočil očima. "Můj otec je Gowther Erain Crowiere. Je považovaný za slabého. Má matka... škoda slov. Zemřela při porodu. Nebyla tolik silná. Kasiopeja Criest bylo její jméno." To řekl se značnou známkou znechucení. "O sourozencích škoda slov. Slabí, zbyteční až na Dantu. A co se týče babičky, tak to je Nira Gorthaur. Potkal jsem jí osobně, získal si její přízeň natolik, abych svůj rod mohl nosit hrdě. Děda, což tvůj příbuzný vlastně není, tam nebyl. Takže jsem Naberiuse nepotkal. A toho tvého Saurona jsem neměl čest poznat. Zemřel dávno." Chtěl rodinu a příbuzné? Budiž. Olízl si čenich a poslouchal další jeho otázku. "Nira. Povídala docela dost na to, že skoro nemluvila. Řekla mi vše co bych měl vědět. Takže já ho poznal, když se mi představil jménem. Ale on díky izolaci tady na ostrovech nemohl o nás vědět. Nemohl vědět ani o mém otci." Ostrovy drží někoho hodně od informací.
Ptal se ho na druhou a třetí alfu. Přemýšlel jestli třetí alfu vůbec znal a jestli se mu o ní zmínil. "Stoprocentně se tvůj otec zmínil o Milosti a Úsměvavé. Znám i desatero, nepsaná pravidla. Ovšem co se týče minulosti nebyl zrovna tvůj otec zrovna... výřečný." Odpověděl mu a šlehl ocasem. Sledoval jak se to celé mohlo ještě dokonale posrat, když mu řekne něco, co by asi neměl.

Prcek se kupodivu ptal na dobré otázky. Takové které ho donutily naklonit mírně hlavu na stranu. Zamrkal a uchechtl se tomu skutečně pobaveně. "Narodil jsem se mimo ostrovy. O jejich existenci jsem až do svého vyplavení tady nevěděl. Proto bylo opravdu překvapivé, že tu nějakou rodinu mám." Prohlížel si ho. Mladý a už takto hubatý. Nejspíše skutečně si myslel, že je to někdo. Stejně jako jeho otec. Ale to měl ve zvyku i Xaden. "Spíše o mně tvůj otec ani nevěděl, když sem se narodil až poté co zmizel na tyhle ostrovy. Bych řekl, že i můj otec se narodil poté." Podotkl on tento maličký fakt, co to celé komplikoval. "A tyhle ostrovy jsou dost odlehlé na to, aby tu vlci neměli aktuální informace." Zasmál se tomu tichým pobaveným hlasem. Rozhodně to nebylo s informacemi tady tak horké.
Povytáhl pomyslné obočí, když se zmínil o čemsi, co byla aréna. Na to zavrtěl jen hlavou. "Maximálně pár dní zpět jsem se tu vyplavil. A hned krátce na to potkal tvého okřídleného otce. Jsem člen krátce." Netajil se tím. Nebylo proč se tím tajit.

Vlček se zdál být sebevědomí. Vůbec se ho nebál. Přesně na tuhle otázku Xaden čekal. Aby se ho zeptal na to, kdo byl. A on by mu to řekl. Což teď byl přesně ten moment. Ptal se ho na to. „Jsem Xaden Gorthaur. Více méně tvůj bratranec. Potkal jsem tvého otce. Takový netopýr." Pověděl Xaden a šlehl ocasem ze strany na stranu jako nespokojená kočka. Jak by se to líbilo Alduinovi, kdyby jeho syna dostal na svou stranu? Možná by zuřil. Možná by mu to bylo jedno. Ale on střádal ve své hlavě plán. „Ti vlci, které z tebe cítím...to jsou alfy chaosu? Předpokládám že jedna z nich je tvá matka. Usměvavá." Ukazoval tím, že něco o své smečce už věděl. Že nebyl úplně blbej. Ale byla to sranda na jednu stranu. Zjišťovat něco o dalších členech.

<-- Most
Kam by se mohl vydat? Chaos neměl žádný specifický pach, aby poznal vlky z něj, ale to co poznával byl pach "jeho rodiny". Respektive rodiny toho netopýra. Vydal se tedy pomaličkým krokem směrem odkud to cítil. Odkud směřoval ten pach. Možná to bylo jedno z jeho starších dětí, které by se mohl pokusit zmanipulovat na svou stranu. A nebo by ho mohl zkusit zabít, aby to vrátil jako svou pomstu. Hmm, tohle celé bude ještě těžké.
Dostával se blíže ke Cainovi. Až ho konečně uviděl. Ten vlček byl vskutku zajímavý. Nepřipomínal ho jinak než pachem. Že by byl spíše po své matce? Nebo Alduin mohl za ta tmavá místa na jeho srsti? Co když jeho matka, úsměvavá, byla spíše hnědá. A on byl tak tedy dokonalý mix. A byl i Xaden dokonalý mix svých rodičů? Nedokázal to říct. Matku neznal. "Zdravím." Zabroukal Xaden a sledoval jak na to bude reagovat.

<-- Les u Mostu
Most. Tohle místo, které nejspíše muselo být postrachem tolika vlků. Tolika vlků, kteří se nejspíše museli bát výšek. Ale on jedním z nich nebyl. Nebyl ani v menších procentech těch, kteří by cítili slabost v packách, když se podíval dolů. Zastřihal uchem a uchechtl se. Jo. Nebylo mu to nepříjemné. Spíše ho fascinoval ten pohled dolů. Jak pod ním byla jen propast. To nic. A možná dole byla jistá smrt nebo snad nějaká říčka, která zásobila ostrovy. A nebo jen další cíp moře. Hah. Co když on byl ten divný? Zamýšlel se nad tím. Voda ho fascinovala od dětství, ale to nejspíše bylo způsobené tím "bazénem", který tam byl. Ale proč se nebál více, když ho skoro voda zabila? Zamýšlel se nad tím. Bylo to divné. Hrozně to celé bylo divné.
--> Temný les

<-- Luka
Rána vyčištěná, ale žaludek byl hladový. Kroutil se mu v dutině břišní a dával mu jasně najevo, že měl neskutečně hlad. A tak nezbývalo nic jiného než jen hledat jídlo. Hledat něco k snědku. Začal čenichat. Možná tu bude nějaká mrtvola. Nějaká zdechlina, kterou tu nějaký nepozorný dravec nechal. A hle! Skutečně v dálce cítil jak tam je jídlo. Vydal se pomaličkým krokem k tomu. Byl to králík. Mrtvý. Jal se ho tedy sežrat. Něco do žaludku, leč tedy vychladlé, ale stejně dobré. Zamručel a podíval se na zbytek, který tu nechal. Byla to trocha a on už byl pln.
Vydal se tedy dál. Vydal se směrem k místu, kde by mohlo být to Chaos teritorium. Leč jak netopýr říkal, tak on přesné neměl. Jen to jedno jezero, u kterého byl úkryt.
-> Most

<-- Severní hory
Tohle byla nížina, která se mu líbila. Nebyla nikterak speciální a nebyla ani nikterak dokonalá, ale líbila se mu. Navíc na ní musel najít vodní zdroj. Musel na ní najít vodu. Začenichal a vydal se po tom, co cítil. A skutečně. Byla tam túňka. Vypadala relativně čistě. Proto se do ní vrhl a začal se v ní máchat. Začal se máchat právě v ní, aby si mohl vyčistit zranění. A jak se mu voda dostávala do rány, tak ho zaplavila blažená... bolest. Bylo to připomenutí toho, že byl stále naživu. Že dýchal. Že žil. A on mohl jen děkovat za to všechno. Spokojeně mlaskl. Převaloval se ještě chvilku než se zvedl a oklepal se. Rána byla tedy čistá. A on se mohl vydat dalším směrem. Safra, možná to už přešel. Ale to on absolutně netušil. Možná ano a možná ne. Teď už jen pokračoval.
--> Les u mostu

<- Ostříží zrak
Těch hor tu skutečně bylo až moc. Kord na tomto malém kousku ostrovů. Tohle byl asi ten druhý. Ten menší z těch dvou. Jak viděl z té nejvyšší hory. Zdálo se, že na tomto menším se to vrásčilo více. Zívnul si ještě jednou. Začínal být unavený a jeho rána, kterou dostal od Tanii bolela. Hodně bolela. Podíval se na ni. Měl by si jí zaléčit nějak. Jenže jak? On nebyl léčitel a neměl vůbec žádné nápady k tomu, jak by to mělo fungovat. Zamýšlel se nad tímto novým. Hm, kdyby si to vymyl vodou, tak by to bylo asi ještě dobré. Tu v horách nějakou vodu nedostane. Musí jít asi do nížin. Jo, to bude další plán jeho počínání.
A tak se jal sejít směrem zase do nížiny. Na jakousi louku, která se tu rýsovala. Snad tam něco takového bude.
-> Luka

<- Rokle
Xaden se musel zastavit zhruba v půlce své cesty a unaveně zívnul, aby si jeho mozek vydobyl trochu více kyslíku. Přece jen kvůli tomu jedinec zíval. Nemohl ale tu jen tak stát a lelkovat. Kdo by za něj došel až do cíle? Když by to nebyl on. Zamručel nespokojeně. Musel se zvednout. Musel jít dál. Kdo by to ale byl řekl, že mu to příjemné skutečně nebude. Olízl si tesáky a vydal se dál. Vydal se dál v dobré víře.
Hm, kde vlastně byl jeho velice "milovaný" otec? Spíše nenáviděný otec. Nenáviděl ho každým koutkem srdce. Možná byl někde v rokli a umíral. To by pro něj bylo ideální. Nic jiného si nezasloužil. A až jednou najde jeho ostatky, tak si z nich udělá loutku. Uchechtl se té myšlence. Jo to půjde.
--> Severní hory

<-- Nejvyšší hora
Možná se tohle celé dalo udělat ještě jinak. Ale co se k tomu vyjadřovat ještě? Objevoval tohle území a hledal na něm veškeré ty krásy, které by mu to mohlo poskytnout, ale jak se zdálo, tak to nebylo zase tak... dokonalé. Podíval se na své packy. Začínaly jej bolet. Sakra, musel se vydávat na takové dálky? Nechtělo se mu ani jít dál. Prostě si jen sednout a dívat se do blba, ale tím se nemohl teď zabývat. Stáhl ocas mezi zadní běhy a cosi si zamručel. Hah, tohle celé se mu zdálo jako šílené. Možná ale on z těch dvou byl šílený. Podíval se všude kolem sebe. Možná... ne! Jdi dál Xadene. Jdi dál a neohlížej se ještě někam. To by se ti mohlo hodně rychle vymknout z kontroly. Olízl si čenich a šel dál. Pokračoval dál ke svému cíli.
--> Ostříží zrak

<-- Červená louka
Konečně byl z té louky pryč a on se mohl jen uvolnit. Podíval se na nebe. Zdálo se, že bylo ráno. Že se konečně zase bude dařit. Nový den a nová snaha, ne? Nebo jak se to mělo brát. Byl zamyšlený nad tím vším. Možná by se měl spíše zaměřit na to, aby se dostal na to popsané místo. Co kdyby se sraz konal už teď někdy a nikdo mu to neřekl? Hah! Oni se ho jen tak nezbaví. Oni se ho nezbaví ani kdyby chtěli. Xaden to bral už jako novou příležitost, kde mohl zapadnout. Podíval se všude okolo sebe. Možná to celé bylo jen omyl. Možná to celé bylo... ne! Nesměl o sobě pochybovat!
Ta hora skutečně byla vysoká jako prase! Kdo to tu dělal? Teda dalo se to vůbec dělat? Zamýšlel se nad tím vším. Ale šel dál. Jako vždy.
-> Rokle