Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jméno vlka: Yaro
Počet postů: 22
Postavení: Omega
Povýšení: No.. Ze sigmy se stal omegou
Funkce: xxxx (býval pečovatel)
Aktivita pro smečku: Přivedl Leta, zúčastnil se smečkového srazu, šel s bratrem sbírat dříví
Krátké shrnutí: Yaro se dostavil na sraz, kam přivedl svého bratra aniž by ho oznámil komukoliv dalšímu.. Alfa je jmenoval omegami, a pak se rozhodl být užitečný pro smečku a vyrazil s Letem do tajgy pro dřevo.
Smečková minihra: jop, napsáno

Poměrně jej to uvedlo v zamyšlení, jestli by poznal, kdyby na bráškovi bylo něco jiné. Nejspíš by mu tu nedošlo hned, protože byl zvyklý nedávat tolik pozor na to, jak vypadá. Spoléhal se na to, že byl bráška stejný a že by ho vždy poznal. Ale bylo to správně? Když na něj hleděl a prohlížel si ho, připadalo mu, že to správné není. Měl by věnovat více pozornosti. Letovi, smečce.. Ostatním. A ne být ztřeštěné štěně. Povzdechl si, ale přesto se usmál. Bylo hezké trávit čas s Letem. Po tom čase, kdy byli odděleni, si ho vážil ještě více, než kdy předtím. Možná to také bral jako samozřejmost, že tu Leto byl, ale co když jednou.. Se rozhodne vzdálit od něj a založit třeba vlastní rodinu? Nebude mu bránit. Chtěl jen, aby byl Leto šťastný a narozdíl od něj byl více vyspělý než on sám. Střihnul ušima, když ho jeho otázka vytrhla z úvah. "Vím, že jsem to zvoral bráško" pohlédl na něj omluvně. "Ale věřím tomu, že zvládneš získat důvěru smečky, a pak se s nějakou vlčicí třeba spřátelíš" usmál se optimisticky.
Stačilo už jen srovnat dřevo a vymyslet způsob, jak ho dopravit vzhůru. Leto měl báječný nápad a než uvažovat, jak dlouho led vydrží, měli by to prostě zkusit. Alespoň si to Yaro myslel. "Chtěl bys vůbec rodinu, Leto?" zeptal se ho zamyšleně na věc, která mu hlodala v hlavě, zatímco Leta sledoval, jak spojuje jednotlivé hromádky ledem. Vypadalo to dobře a pevně. Ale uvidí se, jak dlouho led vydrží, než se rozpustí. Možná bude rychleji tát, čím blíže budou slunci. Chtěl Letovi jeho práci pochválit, ale v ten moment už Leto vzal svou hromádku a utíkal vzhůru. "Samozřejmě, že ty! Ale třeba tě dohoním" křikl na něj zvesela, popadl hromádku do tlamy a rozeběhl se za Letem, jak nejhrychleji dokázal.

→ Území Alatey

Nebylo ani moc nepříjemné, když si ho bráška prohlížel. Nedivil se mu, že mu to přijde zvláštní a nezvyklé. Vždyť spolu putovali každý den tolik let, bráška ho viděl každý den dospívat a nikdy se jeho oči nezměnily. A teďka byly najednou jiné. Zamával ocasem vesele a usmál se na něj. "I mě se líbí. Je to.. taková hezká barvička. Ale opravdu jsem nikdy nečekal, že mé oči budou jiné než šedé" přiznal k Letovi. Připadalo mu to hezké, ale nečekal by mu, že mu bráška nebo vůbec někdo kdy řekne, že mu to sluší. Kdyby mohl, červenal by se. Ale to jako vlk nedokázal, takže se jen potuleně culil jako malý magůrek. "Strašně mi lichotíš Leto. Víš, že i ty jsi vlastně pěkný?" nikdy o tom nepřemýšlel, ale když na sebe s bráškou hleděli, prostě si ho začal více prohlížet. Pro něj byl bráška jen rodina, nepotřeboval si ho prohlížet, věděl, jak vypadá.
Ale zpátky do práce. Odtrhnul od něj pohled a vydal se pro klacíky. Při tom odpověděl Letovi na jeho otázku. Ale nabízela se otázka další a to ta, jak dostanou dřevo do úkrytu. Doufal, že to bude stačit, ale při nejhorším se ještě vydají pro dvě, nebo čtyři hromádky. Každopádně to vypadalo, že počasí začínalo být pěkné a nebude už zima, což neslo jistou výhodu v tom, že bude potřeba méně dřeva. A nasbírat dřevo na zimu.. na to měli ostatně času dost. Pohlédl na brášku a sledoval ho, zatímco Leto přemýšlel, jak dopravit dřevo do úkrytu. Neměl špatné nápady, rozhodně lepší, než aby nosili klacek po klacku až do úkrytu. Tohle znělo praktičtěji. "To s tím ledem zní dobře. Asi bychom viděli, za jak dlouho se nám to rozpadne, a pak bychom to hold kdyžtak brali po méně kusech" řekl nakonec zamyšleně a zamával ocasem, zatímco srovnal svou hromádku, aby na ní Leto mohl vytvořit jakýsi ledový provaz, který bude klacíky držet pohromadě. Akorát čím rychleji půjdou, tím déle.. tím déle led vydrží. Ještě, že brášku měl!

Zadíval se na brášku a pozoroval ho. Prve vůbec netušil, co má v plánu, protože o jeho nové magii nevěděl. Ostatně sám teprve poznával tu svou a věděl akorát, že Leto má nějaké pouto se vzduchem, jak už mu kdysi říkal. A tak ho sledoval a zaujatě zastřihal ušima, když se na zemi utvořila malá ledová plocha. Fascinovaně pohlédl na brášku a popošel blíže, aby se mohl zadívat na svůj odraz. Opravdu byly jeho oči barevné, nebyly šedé jako vždycky. Možná za to opravdu mohla ta nová magie, ale rozhodně to nevypadalo špatně. Zamával ocasem. "To je pěkné, Leto" usmál se na brášku. Naklonil hlavu na stranu nad jeho slovy. "Ten vlk má mnoho zajímavých věciček! A taky jsem si od něj koupil tu magii. Jen jsem si zapomněl vyzjistit, čeho se týká a tak" uculil se nevinně. Celý on, zapomnětlivý a chaotický jako vždy. Ale musel se s tím nějak poprat, pokud chtěl tu magii ovládat. Vzít to zpět nešlo a on ani nechtěl. Měl konečně něco, co uměl, ať to bylo cokoliv. Pousmál se, pustil se do hledání klacíků a brzy už měl nastřádanou menší hromádku, když ho přerušil Leto. Pohlédl na něj. Netušil, co Leto přesně myslí, ale asi by mu mohli popsat, co viděli a cítili? "Einar se jmenuje" řekl mu zamyšleně a zadíval se na hromádku s klacíky. "Moc informací asi nemáme, ale i tak mu můžeme popsat, co jsme viděli. Asi bychom se měli vrátit, ale.. Jak to dřevo pobereme?" zadíval se na brášku zamyšleně a uši stáhl dozadu.

Bylo to zajímavé. Že by jeho nová magie měla vliv na to, že se mu změnila barva očí? "Chci vidět, jak to vypadá!" vyjekl nadšeně a zamáchal ocasem ze strany na stranu. To by tady ale musela být někde voda a nebo ledová plocha, aby se mohl na sebe podívat, jak vypadá nová barva jeho očí.
Byla pravda, že tolik magií neznal. Vzhledem k tomu, že on nikdy magii neovládal, tak se nikdy příliš nezajímal o magie ostatních. Teď si říkal, že to byla vlastně škoda, protože kdyby na něj někdo útočil magií, nevěděl by nic. A ta průrva do země.. To musela být opravdu síla, protože jinak by to dotyčný, ať to byl kdokoliv, nedokázal. Kde byla hranice magie, když dokázala způsobit tohle? To byla zajímavá otázka, ale Yaro na ní neznal odpověď. Jen střihnul ušima a na bráškova slova přikývl. Možná by se do toho nemělo dloubat. Ať už se tu stalo cokoliv, třeba neměli vědět odpověď. Pohlédl na Leta, když k němu začal mluvit a přikývl opět na jeho slova. "Zkusím to" vydechl a došel k němu, aby následně přiložil čumák k zemi a nasál pachy, které místo mělo v sobě zažrané. Cítil pár členů Alatey, ale bylo těžké poznat přesně o které jde.. Jen je tak nějak od potkání znal, někde je cítil a věděl kde, ale netušil, komu přesně patří. A pak jeden pach, nad kterým vztyčil uši a odtrhl čumák od země. Trochu si zafrkal, jak mu hlava připoměla minulé jaro.. Jak kdyby se to stalo nedávno. Kde je jeho konec? Jhin.. sedl si chvíli na zadek a zadíval se do dálky, než se vytrhl ze snění a pohlédl na Leta. "Poznám akorát jednoho vlka a vím, že pár pachů patří členům smečky, ale nerozeznám je přesně. Možná ale bude možnost se jich zeptat, až je potkáme na území. Teď není chytrý nápad jít někoho hledat dál, než smíme" povzdechl si. Pro Yara tohle bylo důležité, protože konečně našel místo, kam mohl patřit a ačkoliv to pohnojil, dostal druhou šanci a tu nehodlal zklamat. Podíval se pevným pohledem na Leta a zvedl se. "Dobře, tak.. Posbíráme nějaké dřevo, doneseme ho do úkrytu a cestou třeba potkáme někoho, koho se budeme moct zeptat" navrhl s mírným zavrtěním ocasem, než se vrhl na hledání dřeva. Nejspíš bude fajn najít nějaké klacky, ale pak bude horší vymyslet způsob, jak dřevo dostat do úkrytu.

Nah zkusím to.. Žádám o další slot na dospělý charakter, možná bude nějakou dobu prázdný, protože se chci věnovat hlavně Lycanovi a vlčeti, které přibude v květnu, ale.. Asi by se dalo říct, že žádám o 3. charakter, i když je to čtvrtý, ale Lycana se mi nechce počítat, protože jsem ho dostal nedávno, a tak.. Každopádně..

Yaro - 156 postů
Warg - 36 / měl bych mít asi tak dvakrát tolik, ale jak byla ta dlouhá neaktivita, tak jsem za něj prostě nehrál.. Ale teď naháním se Solničkou každý den alespoň postík a snažím se
Lycan - má 11 postů nahraných za poslední dobu, dostal jsem ho nedávno, čekal jsem taky dlouho na schválení, ale od doby, co je oficiálně můj se za něj snažím hrát, jak to jde. Akorát se mi nějak seknul teďka ve hře, což.. se dá napravit útěkem, že..

Na MG straším rok a čtvrt.

Můžu za sebe říct, že jsem aktivní a komunikuju, i když mám svoje breakdowny, ale kdo ne.. Kdykoliv je čas, píšu.. A baví mě to.. Mám hodně co dohánět. Taky se snažím účastnit akcí, a tak.. A ten charakter, který bych chtěl na mois-gris přivést nejspíš přispěje do řad Namarey pokud se nezmění situace, ale času je na něj dost.. I kdyby nevyšel slot teďka, tak bych se rád ucházel v dalším konkurzu a doufám s lepšími hodnotami postů.

Děkuji za zvážení

Zamítnuto.

← Alateyská smečka (přes Hraniční pohoří)

Následoval brášku s poměrným nadšením, už to byl skoro zase on sám. Měl radost z té maličkosti, že brášku vidí a taky z mnoha dalších, jako třeba, že i když to zpackal, dostal druhou šanci a stále byli ve smečce. Nakonec to nebylo tak zlé.. Nebo jo? Pohlédl na brášku a pousmál se. Leto měl pravdu. "To je pravda" přitakal, ale pak ho bráška překvapil tím skoro až výkřikem. Zastavil se a ohlížel se kolem, než se podíval opět na brášku. "Oči?" vypadlo z něj nechápavě a díval se na Leta, který si ho prohlížel. "Oči? Vážně mám jiný oči? A jaký bráško, jaký?!" vyjekl zvědavě. Chtěl to vědět, vážně! Copak magie mohla změnit barvu očí? Třeba jo. Zastřihal ušima a rozběhl se za Letem, ale pak zpomalil a opatrně obhlížel tu díru v zemi. "Co to mohlo vyvolat? Jaká magie?" zauvažoval nahlas, ale nevěděl na to odpověď. Jen to nejspíš bylo způsobeno magií. Vlk by asi jen tak neudělal takovou díru v zemi. Sledoval, jak Leto chodí kolem po stopách a zůstal na místě jako přikovaný. Nechtěl mu to dělat složitější, a navíc si tak mohl obezřetně prohlédnout tu díru v zemi. Přivřel oči, a pak zvedl hlavu, když ucítil bratrův pohled. Sám netušil, co si o tom myslet, ale dělalo mu starost to, co viděl. Ale víc to, že měli povinnosti. Vydechl a vydal se za Letem. "Je to děsivý, nechceš radši sbírat dřevo?" vypadlo z něj naprosto nelogicky a zacloumal ocasem ze strany na stranu. On nikdy neměl rád násilí, možná proto mu tahle scenérie nebyla úplně nejpříjemnější. Ale třeba to brášku zajímalo, tak mu nechtěl bránit v hledání pravdy. Možná z Leta bude detektiv!

Začínal si být jistý, že to byla jeho magie ten motýlek, ale měl ještě mnoho, co o ní musel zjistit. A taky se s tím musel naučit, jak to funguje. Jenže ty lety, jestli se to tak dalo nazvat, nebyly nic příjemného. Cítil se alfa stejně, když létal? Pokud s těmi křídly mohl létat. C9til taky závrať nebo motala se mu hlava? Tipoval by, že ne.. Ale asi se s tím taky musel naučit. Po chvilce otevřel oči a pohlédl na Leta, který byl zase zpátky. Usmál se a zastřihal ušima, než se pomalu postavil na tlapky a šťouchnul do něj hravě čumákem. "Co všechno máš na mysli?" usmál se na něj. Bylo vidět, že je mu lépe a už není tak skleslý. Opravdu mu pomohlo vědět, na čem u Stiny je a promluvit si s ní. Měl víc jasno sám v sobě a ve svých myšlenkách. Neotálel a vydal se za Letem. "Takže jsi to taky viděl? Bitka? Ty víš co se stalo?" zeptal se ho zkoumavě. Kde bráška předtím byl? možná se byl podívat směrem, odkud to světlo přišlo. Ale teď měli povinnosti, které museli splnit. Dřevo nejdřív. Začínal přemýšlet nad tím, jakým způsobem ho asi dostanou do úkrytu, ale na něco přijdou určitě. Přivřel oči a pohlédl na brášku, zatímco ho následoval do pohoří a do tajgy.

→ Tajga (přes Hraniční pohoří)

Pokývl hlavou, že chápe. Byl rád, že ho Stina nechtěla poslat do pekel nebo mu to nevyčítala. Naopak si vážil jejích slov a rad. Možná byl jen na sebe příliš tvrdý, ale on musel.. Byl vždycky hodně slabý a.. nezkušený a všechno. Jenže si to ztěžoval svým způsobem sám. Pak se se Stinou rozloučil, nejspíš měla hodně svých povinností, což Yaro chápal. A chtěl se vydat za bratrem, když se zem hodně silně zachvěla. Ztratil balanc a skončil v měkkém křoví, zatímco se snažil vzpamatovat z otřesů. Pak viděl v dálce i ten blesk. Tohle rozhodně nebylo normální, nebo jo? I když tady na těch ostrovech bylo normální asi všechno. Zůstal chvíli na místě, než to vše ustalo. Zdálo se, že se něco stalo v pohoří nebo tak, ale nešel tam, i když byl zvědavý, co. Nejspíš by tam byl k ničemu a někdy čím více vlků na jednom místě, tím více problémů. Určitě už tam byli schopní a řešili to, a on se pak stejně s největší pravděpodobností dozví, co se stalo od někoho dalšího. Pomalu vstal a vydal se zpátky směrem k úkrytu, kde měl čekat Leto. Ale ten asi vyrazil na průzkumy, což bylo naprosto v pořádku. Mohl si tak sednout opodál a přemýšlet si nad vším, co mu Stina řekla a taky.. Přemýšlet o té nové magii. Kdyby viděl svůj odraz, asi by se hodně divil, že má jinak zbarvené oči! Zadíval se tedy kamsi před sebe a zkusil to znovu. Motýlek! Motýlek! zavřel oči a představoval si ho, když tu se objevil. Otevřel oči a zadíval se na něj. Motýlek! Byl tu jako předtím, ale teď už se cítil o něco jistější, a tak.. Zkusil ho vyslat vpřed, jestli byl s ním skutečně propojený. A opravdu se mu povedlo vyslat motýlka kousíček před sebe. Měl z toho radost, jenže ta zmizela, když začínal cítit slabost. Možná bylo na čase to pro teď zase nechat být a.. Ono to nešlo! Zavolat ho zpátky. Yaro zvedl hlavu a viděl béžovou srst, u které se mihotal malý motýlek. "Leto" oslovil ho jen, než se stihl otočit a vyhodit to prázdno, co měl v žaludku. Cítil, jak se mu motala hlava, jako kdyby poznával stav beztíže.. Rozjely se mu tlapky a plácnul sebou na zem, zatímco očima sledoval, jak se motýlek vypařil. Jako předtím. Muselo to tedy souviset! "Naučím se s tím, musím!" zabrblal si pro sebe a na chvíli zavřel oči, aby se mu přestal motat svět.

Asi mu trochu spadl kámen ze srdce, když se s ním Stina rozhodla mluvit a když ze sebe dostal to, co jej tížilo nejvíc. Ale její slova ho poměrně překvapila. Opět k ní zvedl pohled a s několika hlubokými nádechy a výdechy se pokusil uklidnit. Poměrně mu pomáhalo i to, že seděl na zadku. "Já.. Bráška mi řekl to samé, že jsem ho nezklama.." špitnul tiše a sklopil pohled. Musel to říct, aby věděla, jak moc pro něj Leto znamenal, ale neomlouval tím svojí chybu a nerozvážnost. Jen musel pro příště být opatrnější. A ano zklamal nejvíc sám sebe.. Nejspíš od sebe očekával víc nebo tak něco, sám vlastně netušil. Zahleděl se opět na ní, když mluvila a pohledem občas utíkal kamsi do dálky. Uši měl ale našpicované kupředu, jak vnímal a poslouchal její slova. Bylo smutné, že alfa v její staré smečce by nikdy další šanci nedal, ale on chvíli opravdu očekával, že jej Einar spálí.. Jenže tak se nestalo a místo toho je ve smečce oba ponechal, sice jako omegy, ale ponechal. Tiše si povzdechl a zabloudil pohledem opět k jejím tlapám. "Děkuji, že jsi mi to vysvětlila. Já to všechno chápu a už nechci zklamat ničí důvěru. Budu opatrnější, slibuju.." řekl tlumeně a hlas se mu trochu zachvěl. Alfa vypadal děsivý, ale očividně byl dost spravedlivý a nejspíš i vstřícný? Pokud to bylo to správné slovo. Vlček pomalu vstal a zamířil k vlčici, která se nad ním tyčila jako hora. Zvedl k ní pohled. "Einar ti musí hodně věřit, viď?" pousmál se a zadíval se do těch rubínových očí. "Chtěl bych s Letem dojít pro nějaké dřevo, Einar zmínil i tajgu, tak doufám, že hranice poznám. A.. kdybys potřebovala s něčím pomoct, zkus se na mě obrátit" pousmál se a konečně trochu zavrtěl ocasem a v jeho očích se odrazila ta skoro štěněčí radost, kterou předtím oplýval.

Následoval Stinu a cítil se jako kdyby snad šel na popravu. Jako kdyby ho vlčice měla shodit někde ze srázu a prostě naplnit jeho osud. Jenže on ještě umřít neplánoval a ani nechtěl. Žil rád, jen si myslel, že našel místo, které mohl nazývat domovem. Ano získal ho, jen.. to zpackal. Hleděl Stině na paty, zatímco se ploužil za ní skoro jako mrtvola. Jak kdyby byl v posledním tažení. Nebyla to ta veselá pozitivní energie, která z něj sálala, když se poznali. Jen jí přikývl na ta slova, ale stále hledal svá, která jí chtěl říct. Jenže měl pocit, že má knedlík v krku. Nemohl se vůbec pořádně nadechnout a byl hrozně zmatený z toho, co by jí měl říct a na co by se chtěl zeptat. Sám pořádně netušil. A pak se Stina zastavila, a on hned následně též. Pomalu k ní zvedl pohled a sedl si na zadek, zatímco sledoval střídavě jí a hranici. Očekával, že dostane vyhubováno, ale v její tváři se objevil malý úsměv po tom, co řekla ta slova, která vlčkovi chvíli úplně rezonovala v hlavě. Střihnul uchem a upřel pohled do jejích očí, zatímco ty jeho se zaleskly. "Omlouvám se, že jsem tě zklamal!" vyhrkl a zabodl pohled do země. "Měl jsem se poptat.. Nevím vůbec, co je správné, jak smečka funguje. Nevím nic. Jsem naprosto k ničemu" vypadlo z něj nekontrolovatelně a jeho hrudník se rychle zvedal, jak byl nervózní a zároveň ta slova ze sebe vyhrkl bez jediného nádechu. Dech tedy musel teď zase chytnout. A pak pomalu zvedl ke Stině pohled. Tak a teď se přestaň shazovat a začni se starat o to, jak se zlepšit a zabránit tomu, aby se to opakovalo! napomenul se v hlavě a naklonil hlavu lehce na stranu, jak na Stinu hleděl. Pomalu ho opouštěla obava, ale stále byl nejistý. "Já.. Nikdy bych nepřivedl do smečky, do úkrytu.. cizího vlka.. kterého bych sotva znal. Jen.. Leto je pro mě hodně speciální a .. nedošlo mi to. Vůbec mě to nenapadlo, protože pro mě je samozřejmost, že ho znám.." vysoukal ze sebe omluvně a opět uhnul pohledem do země. "Když jsem ho našel na pobřeží, nemohl jsem tomu uvěřit. Myslel jsem si, že už ho nikdy neuvidím, a.. najednou byl tady.." povzdechl si tiše a koutky se mu lehce zvedly do malého úsměvu. Ale to neznamenalo, že by si neuvědomoval svou chybu. Uvědomoval si jí dost jasně, jen měl potřebu to Stině vysvětlit, jak moc pro něj bráška znamená.

Po každé zimě přišlo jaro, nebo ne? Yaro si nevzpomínal, že by tomu někdy bylo jinak, ale kdo ví.. Fungovalo to takto pořád, příroda si přes zimu odpočinula, a pak přišlo jaro, kdy začaly rašit kvítka. Zimu měl sice rád, ale jaro bylo taky nádherné.. Navíc to období neslo stejné jméno jako on. Poslouchal brášku, pokud mu vysvětlil, na co se ptal. Jeho magie fascinovala, a přesto o ní věděl tak zoufale málo. Vlastně to mělo svůj důvod, protože o ní vědět opravdu nepotřeboval. A jak tam seděl a poslouchal, tak najednou se zjevila Stina. Buď ho hledala nebo šla kolem náhodou, ale.. Yaro cítil dost velkou nejistotu nad tím, že mířila k nim. Ohlédl se a přivřel očka, když vyjel pohledem pomalu k její tváři. Bál se jí pohlédnout do očí, a tak se tomu pohledu zatím vyhýbal. "A..Ano?" vypadlo z něj. "Se mnou?" ohlédl se kolem, ale jediný s kým by tu mohla mluvit byl on a nebo jeho bratr. Čekal to, že s ním bude chtít nejspíš mluvit, ale byl tím trochu zaskočený a taky dost znejistěl. Ale nakonec se pomalu zvedl. Pohlédl na brášku, s kterým tu celou dobu byl. "Za chvilku jsem zpátky, tak tu prosím počkej Leto" požádal ho a jeho hlas zněl jako kdyby se snad vypravoval na smrt. Pak se otočil ke Stině a pomalu se odhodlal dojít k ní a pohlédl na něj, aby věděla, že má jeho plnou pozornost. Netušil, co čekat, ale snad své chyby zvládne napravit, když už pokazil počínající důvěru někoho, kdo ho dovedl do smečky. Doufal jen, že ho nezakousne hned za rohem. I když ono by to možná bylo lepší, než jít na kobereček.. Stáhl uši i ocas a pokud chtěla Stina popojít kousek dál, jen jí následoval se sklopeným pohledem do země.

Řekl by, že ta nevolnost prostě souvisela s tou závratí. Bylo to zvláštní, to, co najednou vyvolal. Ten let, a to všechno.. I když bez obchodníka by nejspíš byl stále úplně bez jakékoliv schopnosti magie. Nebo možná jen ten lektvar probudil jeho magii, která dřímala hluboko uvnitř něj. Nebo tak něco. Jedno bylo jisté.. Nejspíš začátky budou pěkně náročné, než se s tím naučí a zjistí, co vše ten motýlek umí a co sám dokáže. Pousmál se na brášku, ale jistý si tím zcela nebyl, takže mu úplně nebyl schopný odpovědět. "Nejspíš.. Cítil jsem divnou závrať, jak se ten motýl objevil.. A jakoby byl se mnou propojený nebo tak něco" rozvedl ty pocity trochu. Ale netušil, jak přesněji to specifikovat. Zkrátka nejspíš na to všechno musel přijít.
Ani netušil, kdy usnul a nebo jak, ale po nějaké době se jeho mysl opět probudila ze spánku a narovinu - cítil se mnohem lépe, než předtím. Pomalu otevřel oči a střihnul ušima. Ten příjemný čerstvý vzduch mu vážně pomohl se trochu vzpamatovat, ale také Leto, který mu dělal oporu. Zvedl hlavu a dlouze si zívnul, než mu položil hlavu přes záda a chvíli mlčky hleděl do dálky, než něco upoutalo jeho pohled. Malá hromádka.. čehosi.. Vypadalo to, jako bílá kvítka, která vylézala zpod sněhu. "Hele.. Hele sněženky" vyhrkl najednou a zvedl se, aby docupital k té hromádce. Sklonil se a čumákem odhrnul zbytky sněhu, aby kvítka spatřily světlo. Zadíval se na bílé květy a na tváři se mu objevil úsměv. Jaro se nejspíš hlásilo o slovo, bylo už blízko nebo dokonce dost možná už začalo. A tohle byl signál přírody, která ho ohlašovala. Případalo mu to neskutečně krásné a zajímavé. Hlavně to, jak některé květiny, jako třeba zrovna sněženky, dokázaly mít takovou sílu, aby se vydraly napovrch i skrze sníh a kolikrát ještě promrzlou zem. Muselo to být něco neskutečného. A on vážně zatoužil být taky tak silný jako tyhle malé květinky.. Třeba byl malý, ale mohl v sobě objevit něco, čím by mohl být užitečný pro ostatní. Zavrtěl ocasem a sedl si, zatímco přemýšlel nad příchodem jara a sněženkami.
Po chvilce zvedl hlavu a zadíval se do dálky. Musel se naučit fungovat ve společenství vlků, ale netušil úplně jak začít. A tak otočil pohled k Letovi a zavrtěl ocasem, než se opět zvedl a vrátil se k němu. "Bráško.. Jaká je vlastně tvoje magie?" napadlo ho zčista jasna.

Skutečně se cítil provinilý, chápal, co udělal, ale jeho hlavička to trochu sabotovala tím, jak nahlížel on sám na Leta. Byl pro něj všechno, jeho nejcennější bráška, díky kterému přežil do dospělosti. Ten, se kterým se konečně znovu setkal. A tak nad tím prostě nepřemýšlel. Ale teď.. Měl pocit, že všechny zklamal. Nebyl na nikoho naštvaný, jen jednoduše smutný..
A pak ten motýlek, který upoutal jeho pozornost a který.. Bylo to zvláštní. Prve jej nenapadlo, že by to mohla být ta nová magie, a taky ani nemohlo, protože v ten moment, kdy motýl zmizel, vyhodil obsah svého žaludku, ve kterém stejně nic neměl, a pak se jen opřel o Letovu hruď. Cítil se tak hrozně. Možná by měl zjistit, jak to funguje a naučit se s tím. Akorát cítil, že to asi nebude tak jednoduché, jak si myslel. "Asi jsem v pořádku, nebo budu" ujistil Leta tiše a střihnul ušima, než zavřel oči, jak se čumákem zavrtal do té měkké voňavé srsti. "Ten motýlek.. Viděl jsi toho motýlka?" zamumlal k němu unaveně a opravdu se snažil neusnout na místě. Kdo by čekal, že to bude tak náročné? Jeho první let? Nebo.. Asi se to tak dalo nazvat. Přehrával si ty pocity znova, musel ho vyvolat on. Možná se naučí jednou ho ovládat? "Mám pocit, že jsem ho vyvolal já" řekl najednou a nadzvedl hlavu, aby na Leta zamžoural. "Bráško, já.. Chtěl bych se učit různým věcem. Chci najít něco, v čem budu dobrý a hlavně.. Rád bych se naučil rozumět ostatním, jak funguje smečka, a tak.. Nechci už nikoho zklamat Leto" řekl mu. Musel se postavit na své nohy. Nesměl se trápit tím, co už nevrátí a co zpackal, ale mohl se postavit tomu, aby se to už více nestalo. Hluboce vydechl a opět zabořil čumák do jeho srsti, než na krátko usnul.

← Úkryt Alatey

Bráška měl asi pravdu, ale stejně to nezabránilo Yarovi se cítit provinile. Že skončil na dně pořád neznamenalo, že byl vyloučen a to byl přeci úspěch? Jen měl v hlavě neskutečný bordel. Potřeboval si srovnat myšlenky. Pohledem od Leta uhnul, i když větřík, který se mu prohnal srstí byl jako příjemné pohlazení. Měl si toho s Letem tolik co říct.. Ale teď.. Všiml si Einara. Vyšli ven skoro nastejno, ale pohledu na Stinu se vyhýbal. "Dobře.. Děkuji" řekl tiše k alfovi a zastavil před úkrytem, aby se zhluboka nadechl. Vypadalo to, že ti dva potřebovali něco vyřešit, neměl proč je zdržovat od povinností. Měl svou povinnost, potřebovali s Letem posbírat to dřevo, když ho zatáhl do takového problému.
Přehrával si v mysli Letova slova. Jak mu to mohl kazit? Však celý život byl na něm závislý. Přivřel oči a střihnul ušima, než se posadil a hleděl chvíli do dálky. Měl uvnitř zvláštní pocit.. Takový, který neznal a netušil, jak ho popsat. Snad nic nezkazí tím, že budou tady.. Měli být přeci na území. Možná by bylo fajn vydat se do tajgy, ale od myšlenek utekl zpátky k Letovi, na kterého stočil pohled. "Nic mi nekazíš brácho!" vyhrkl najednou na něj a před ním se objevilo cosi.. Motýl? Co? Kde se tu vzal? šedivá barva křídel, která se třepetala ve vzduchu. Motýlek. Natočil hlavu na stranu, a když se motýl rozlétl, zatočila se mu hlava.. Cítil jakési spojení s tím motýlkem, jako kdyby.. Jeho jedna půlka byla tam a druhá tady, ale pak.. Zmizel a jemu se neskutečně zvedl žaludek..