Příspěvky uživatele

< návrat zpět

28 HP

Callid se vykroutil zpod mého těla a obratně mi vmetl písek do tváře. Jaký to odporný trik, zavrčela jsem a tlapkami se snažila zbavit písku z očí. Stále jsem byla oslepená, když jsem ucítila jeho zuby na zadní straně krku (-4 hp). Otevřela jsem oči, ale stále viděla rozmazaně. Přesto jsem si všimla proudu vody, který se na mě řítil. Uskočila jsem dozadu a vyhnula se mu. Než jsem se stihla vzpamatovat, Callid na mě skočil a zakousl se mi do čumáku (-1 hp).

Vymotala jsem se z jeho zubů a uskočila stranou. Upřela jsem pohled na Callida. Oba jsme byli unavení a slabí, ale já pořád stála a rozhodně jsem se neplánovala vzdát! Zavrčela jsem s úsměvem na tváři a pohlédla mu do očí, které jasně říkaly, že mě jen tak někdo nesloží. Vrhla jsem se na Callida a rychle ho majzla pravou tlapou po xichtě (útok 1). Hned nato jsem se zakousla Callidovi do krku se zuby obklopenými ohněm (útok 2). Se vší silou jsem se ho pokusila stáhnout k zemi (akce). Levou tlapou jsem se na něj postavila a znovu se mu zakousla do krku (útok 3)..."Lež..." zašeptala jsem, zatímco jsem se ho snažila držet u země.

23 HP

28 HP
_________________________________

Callid se vyvlékl z mého sevření a bleskově po mně skočil. Dopadla jsem na bok, ale než se stihl vzpamatovat, převalila jsem se přes záda. Callidovi se možná podařilo mě shodit na zem, ale díky mému rychlému manévru se mu nepodařilo mě poškrábat. Cítila jsem, jak mi v žilách proudí tolik adrenalinu, že jsem necítila žádnou bolest. Moje krev jako by hořela a poháněla mě dál. Rychle jsem se postavila na všechny čtyři a všimla si proudu vody, který po mně letěl. Přikrčila jsem se k zemi a uhnula mu. Zvedla jsem hlavu právě včas, abych viděla, jak se po mně opět vrhá, a rychle jsem uskočila.

Neváhala jsem ani na okamžik a vrhla se na něj s nezdolnou vervou, pokusila jsem se ho srazit k zemi u[/u]. Skočila jsem mu předními tlapami okolo krku, zuby obklopenými plameny jsem se zakousla do jeho krku, přímo pod čelist (útok 1). Snažila jsem se mu zároveň zaklonit hlavu. Na sekundu jsem ho pustila, abych se do něj mohla znovu zakousnout, tentokrát do jeho čenichu (útok 2), zatímco jsem mu předními tlapami drásala hruď (útok 3).

39 HP
_________________________________

Sakra! problesklo mi hlavou, když se mi nepodařilo Callida překvapit, ani ho kousnout. Zavrčela jsem, ale úsměv mi z tváře nezmizel. Tlapou obklopenou plameny jsem se po něm prudce ohnala a tentokrát jsem ho zasáhla! (-3 hp) Když jsem se ho však znovu pokusila kousnout do krku, opět jsem minula!

Callid měl oproti mně mnohem větší štěstí... Shodil mě na zem - tvrdě jsem dopadla na zadek a převrátila se na bok. Tlapou mě prudce udeřil do tváře (-5 hp). Rychle jsem se pohnula, abych se vyhnula jeho zubům, ale jeho proudům vody jsem uniknout nedokázala. Nemohla jsem kvůli tomu pořádně dýchat! Musím se odtud dostat! Začala jsem ho rychle zadními nohami škábat do břicha (útok 1), vymanila jsem se zpod Callida a znovu jsem začala obcházet kolem něj v kruhu. Moc dobře jsem věděla, že pokud teď do toho nedám všechno, prohraju. Vyskočila jsem na Callida a pokusila se ho srazit k zemi (akce). Obklopila jsem zuby plameny a zakousla jsem se mu do čelisti a snažila se ho udržet u země (útok 2). Zatímco jsem ho pevně držela, drápy jsem mířila na jeho krk, jak nejvíce jsem dokázala... (útok 3)

28 HP

Post no.2
52 HP
______________________________________

Callid mi zakousl do zadní tlapky, bolestně jsem zakňučela, vytrhla tlapku z jeho sevření (-6 hp). Opět se mě pokusil srazit k zemi, rychle jsem na poslední chvíli uskočila a vyhnula se jeho útoku. Rychle jsem zvedla hlavu, abych zjistila, co má v plánu a kde přesně se nachází. Než jsem se však stačila pořádně zorientovat, opět jsem ucítila náraz vody přímo do obličeje. „Ahh!" zavrčela jsem nahlas, když se mi voda dostala do očí, což mi na okamžik zatemnilo zrak (-4 hp). Instinktivně jsem si tlapkou setřela vodu z očí, ale než jsem se stihla plně vzpamatovat, Callid se mi zakousl do té samé tlapy (-3 hp). Rychlým trhnutím jsem vytrhla svou tlapu z jeho sevření a rychle uskočila stranou. Očima jsem chvíli sledovala Callida, který se naproti mně připravoval k dalšímu útoku. Pomalu jsem začala kroužit kolem něj, napjatá a připravená na další střet. Čekala jsem na vhodný okamžik, abych mohla překvapit svého soupeře a získat tak výhodu.

Přiskočila jsem před Callida a zuby mu cvakla před xichtem (akce). Neměla jsem v plánu mu tímto krokem nějak ublížit, pouze ho překvapit a odvést tak jeho pozornost. Sklonila jsem se tělem k zemi, abych získala lepší přístup k jeho krku. Své zuby jsem obklopila ohněm, vyskočila a pokusila se mu opět zakousnout do krku (útok no.1). Hned nato jsem uskočila dozadu k jeho boku. Pravou tlapu jsem zvedla a naznačila úder přes jeho tvář... jen jako! Rychle jsem zvedla levou tlapu, obklopila ji ohněm a udeřila s ní přímo před jeho oči (útok no.2). Poté jsem opět uskočila na stranu a pokusila se mu vyskočit na záda, kde bych se mu zakousla do zadní části krku (útok no.3).
______________________________________

39 HP

Post No.: 1
60 HP
______________________________________________________________

Pomalu jsem se postavila před svého soupeře, na tváři mi hrál úsměv plný zubů, který se táhl od ucha k uchu. Bedlivě jsem si ho prohlížela, každý sval na jeho těle, jak se napíná a uvolňuje s každým jeho pohybem. Všímala jsem si každé sebemenší změny v jeho postoji, pohybů jeho uší, a pozorovala jeho oči, které pátraly po slabinách – stejně jako ty moje. Hledala jsem i ten nejmenší náznak zaváhání, jeho nejslabší místo, připravená udeřit v pravý okamžik.

Callid se odrazil a vyskočil po mně. Cítila jsem, jak se jeho zuby zaryly do kůže na mém krku (-5 hp). Sykla jsem bolestí a udělala dva kroky dozadu, když Callid odskočil. Podívala jsem se na něj právě ve chvíli, kdy na mě letěla koule vody, která se rozplácla o mou tvář (-3 hp). Zatřepala jsem hlavou, pevně jsem se postavila na nohy a zamkla své oči na jeho těle, všimla jsem si jeho výpadu a rychle uskočila, čímž jsem se vyhnula útoku. Teď je řada na mně! Zazubila jsem se a bez váhání jsem se pokusila vyskočit Callidovi na záda, abych ho mohla svou váhou, tvrdě srazit k zemi (akce). Obě tlapy jsem obklopila ohněm, a pokusila se mu poškrábat oči. Pokud se trefím, můj oheň by ho měl donutit zavřít oči. (útok no.1). Oheň okolo tlap jsem nechala zmizet abych neplýtvala energii. Vrhla jsem se po jeho pravé přední tlapě a pokusila se s ní i škubnout (útok no.2). Hned na to jsem mu tlapu pustila, sklonila hlavu a vrhla se po jeho krku. Zuby jsem mířila přímo pod jeho čelit a pokusila se mu tak zároveň zaklonit jeho hlavu aby mě nemohl vidět. (útok no.3).
______________________________________________________________

52 HP

Křišťálové jezero se postupně zaplnilo mými novými sestrami a bratry ze Společenstva Chaosu. Posedávala jsem vedle alf a pozorně si prohlížela každého člena smečky, který se mi dostal do zorného pole. Někteří v nich se dokonce přiblížili a představili sem nebo minimálně pozdravili, což jsem oplácela zdvořilým kývnutím hlavy a úsměvem od ucha k uchu.

V té chvíli jsem si všimla jednoho vlka, který, stejně jako já, byl nováčkem. Callid, tak se jmenoval, působil poněkud nejistý, jako by si ještě úplně nezvykl na nové prostředí. S vřelým úsměvem jsem se k němu otočila a oblízla si tlamu. „Ach, těší mě... Jsem Yrsi,“ řekla jsem a doufala, že tím prolomím jeho nervozitu. Pak jsem dodala, „Zatím se mi ve Společenstvu líbí.“ Jenže v tu chvíli se k nám přiblížil černý vlk s modrými skvrnami na srsti a křídly, která se ležela na jeho zádech. S arogantním odfrknutím šťouchl do Callida jedním ze svých křídel a s přehnaně sladkým hlasem, který skrýval opovržení, pronesl: "Nezavazej, zelenáči.“

Zazubila jsem se do drzého a milého úsměvu. Mé oči se zúžily, když jsem se otočila k černému vlkovi. „Haha, jde vidět, že moudrost tě nahání už dlouho – očividně jsi rychlejší," pronesla jsem dostatečně hlasitě, aby to slyšel černý vlk. Slova jsem naplnila takovým sarkasmem, že nebylo pochyb, co si o něm myslím - abych ještě zvýraznila své opovržení, zasmála jsem se krátkým, ostrým smíchem a cvakla zuby těsně vedle ptáka, který černého vlka následoval jako princezna. Otočila jsem se zpět ke Callidovi a pokusila se navratit k naší konverzaci. ,,Porovnáme sily, co říkáš bratře?"

Seděla jsem vedle Allavanté a tiše pozorovala okolí s drzým úsměvem na tváři, který se mi neustále rozšiřoval. Můj ocas se líně ovíjel kolem zadních noh, zatímco se celé společenstvo začalo shromažďovat okolo křišťálově průzračného jezera. Měla jsem dokonalý výhled na všechny přítomné a důkladně jsem si je prohlížela, jednoho po druhém. Můj pohled nejprve spočinul na světle hnědém vlkovi jménem (Callid), jehož tělo zdobila spousta jizev, které mu pokrývaly tvář i tělo. Zamyšleně jsem se na něj podívala ...buď se neumí bránit, nebo je to skvělý bojovník.

Další, kdo upoutal mou pozornost, byl černý vlk (Wissfeoh), jehož srst kontrastovala s bílými "ponožkami“ na tlapách a zeleným pláštěm. Líbil se mi jeho styl a hadí ozdoby. Zatímco si ostatní mezi sebou tiše povídali, vystoupil před nás karamelově zbarvený vlk (Faust.) Jeho oči, šedé jako popel. Zaujalo mě zvláštní zbarvení jeho kožíšku.

Nadšení v ovzduší na arénu pomalu narůstalo, jakmile se začalo schylovat k čekávané akci - na tváři se mi objevil ještě širší úsměv, plný ostrých zubů.

---// Katakomby před vodopád

Odporné katakomby jsem nechala daleko za sebou a rozběhla se kupředu. Rychle jsem proběhla okolo šumícího vodopádu, jehož kapky mě lehce osvěžily a lehce schladili. Zamířila jsem rovnou ke Křišťálovému jezeru, po pachu Allvanté. Dorazila jsem k jezeru kde jsem se na chvíli zastavila, abych popadla dech po dlouhé, ale nádherné cestě.

Křišťálové jezero si své jméno opravdu zasloužilo. Měsíční záře, která se odrážela od jeho hladiny, dodávala tomuto místu nadpozemskou krásu. Voda se třpytila v měsíčním světle jako drahokam, a já jsem se s úsměvem na tváři rozhlédla po vlcích, kteří se kolem pohybovali. Tohle byla moje nová rodina, moji bratři a sestry. Pomalu jsem přistoupila k Allavanté, která stála nedaleko ode mě. Podívala jsem se na ní a na tmavě zbarveného vlka, který se rozvaloval na kameni ke kterému Allavanté mluvila. Druhá alfa, (Scar), vlk chaosu. Stála jsem tiše vedle Allavanté - nechtěla jsem rušit její konverzaci, proto jsem také jen posadila na zadek a začala se rozhlížet se po okolí.

---// Nevyšší hora, do rokle

Prošla jsem roklí a vstoupila do temných katakomb, kde mě vedl pach mé alfy. Na tváři jsem si stále udržovala svůj milý a drzý úsměv, i když mé nitro bylo jasně znechucené. "Fuj, to je odporné," prolétlo mi hlavou. Nikdy předtím mi nevadilo se zašpinit, ale tohle místo bylo prostě nechutné.

Svěsila jsem uši a rozhodla se co nejrychleji proběhnout katakomby. Všude kolem mě se rozprostíralo bahno, roztroušené kosti, plíseň a zápach, který se zdál být všudypřítomný. Každým krokem jsem se snažila ignorovat tu odpornou atmosféru a soustředit se pouze na pach své alfy, který mě vedl vpřed a který mě dovedl ke světlu.

---// Vodopády a křištálové jezero.

---// Sněžné tesáky, přes portál.

Prošla jsem portálem a ocitla se na vrcholu vysoké hory. Jakmile jsem se vzpamatovala z náhlé změny, udiveně jsem se rozhlédla kolem sebe. Výhled, který se mi naskytl, byl neuvěřitelný – celé ostrovy se rozprostíraly přede mnou jako malebná krajina plná tajemství a krásy. Zastavila jsem se, abych si ten pohled vychutnala. Z vrcholu hory se svět zdál neuvěřitelně malý a zároveň nekonečný.

Zatímco jsem se kochala, můj pohled upoutala tmavá šmouha, která se mihla v dálce mezi rudými květy. Vrátila jsem se do reality a okamžitě si uvědomila, že to musí být má alfa. Bez váhání jsem se rozběhla dolů z hory, snažíc se co nejrychleji přiblížit. Jemný vítr mi hrál do karet, nesl pach mé alfy přímo ke mně, což mi usnadnilo její sledování.

---// Rokle do katakomb.

---// Tichá zátoka, mlžná louka

Bez váhání jsem se vydala za svou alfou. Nechtěla jsem zdržovat. Abych jí stíhala, popoběhla jsem a snažila se držet krok. Když jsme dorazily na pláň, která byla pokryta hustou mlhou, na okamžik jsem ztratila Allavanté z dohledu. Nicméně díky jejímu výraznému pachu jsem ji byla schopná sledovat i nadále.

Mlžnou louku jsem brzy nechala za sebou, a před námi se objevily hory, jejichž vrcholky byly pokryté sněhem. Jemný vítr, který vál, byl osvěžující a dodával mi novou energii. Pečlivě jsem sledovala stopy a pach, které za sebou Allavanté zanechala, a postupovala dál.

Najednou však stopy skončily, a přestože pach pokračoval, a vedl přímo k portálu, který se tyčil mezi dvěma skalami. Na chvíli jsem se zastavila a zadívala se na portál, který byl přede mnou otevřený. Usmála jsem se a nakonec jsem vykročila kupředu a prošla portále.

---// Přes portál na nejvyšší horu, na červenou louku.

Lehce jsem přikývla, když se dospělý okřídlený samec připojil ke konverzaci. "Ráda vás poznávám, Alduine, jmenuji se Yrsi, ale to už víte" odpověděla jsem s úsměvem. Všimla jsem si páru křídel, který měl otec štěňat na zádech. Jaké by to asi bylo, kdybych měla možnost vzlétnout k obloze, nechat se unášet větrem a plachtit mezi mraky jako pták. Ta představa mě zcela pohltila, dokud mě z mého snění nevytrhlo hluboké a pronikavé vytí. Sama jsem ten hlas nepoznávala, ale moje alfa zjevně ano. Bylo zřejmé, že to byl hlas druhé alfy. Nastražila jsem uši a podívala se na svou alfu, která už byla připravená k odchodu. Nastal čas vyrazit

"You need to let go of the past so you can have future."

Hm... vypadá to, že jsem neprobudila jen jednu rodinu, ale snad polovinu smečky. Pokud je tohle pouze jedna rodina ze Společenstva chaosu, opravdu by mě zajímalo, kolik vlků uvidím, až se celé Společenstvo setká na jednom místě. Nedivila bych se, kdyby tahle smečka měla dostatek síly k ovládnutí celých ostrovů.

Ti malí prckové v sobě měli pořádnou dávku kuráže. S úsměvem na tváři jsem pozorovala každého z nich, když mě jejich matka a nyní moje alfa s hrdostí představovala.

„Mohla bych se k vám připojit na cestě ke Křišťálovému jezeru? Nedělá mi problém tam jít sama, ale upřímně řečeno, nemám ani tušení, kde přesně se jezero nachází,“ dodala jsem s tichým uchechtnutím. Postavila jsem se na nohy a ještě jednou si všechny přítomné prohlédla – od matky po okřídleného vlka, kterého bych tipovala na otce, od dospělých až po ty nejmenší děti. Byla to opravdu povedená rodinka, to se muselo nechat...

„Vaše smečka, Společenstvo Chaosu, mi trochu připomíná smečku, ze které pocházeli moji rodiče. Fungovala na velmi podobném principu. Já osobně jsem v ní nežila, ale rodiče mi vyprávěli příběhy,“ poznamenala jsem a s obdivem sledovala malé chlupaté kuličky, které běhaly kolem. Mají opravdu krásnou rodinu. Jednou bych taky chtěla jednu. ,,Hehe - Byla to smečka plná silných, neohrožených vlků. toužili po síle, majetku, byli to dobyvatelé co rádi cestovali a zabírali si území pro sebe, jak nebydlené tak obydlené." Dodala jsem a tiše se pro sebe zasmála. „Určitě bych měla zájem… a ráda se dostavím i na arénu, pokud jsem vítaná,“ odpověděla jsem s úsměvem na tváři.

„Jak se jmenují ti prckové?“ zeptala jsem se zvědavě, zatímco jsem pozorovala štěňata a malého vlčka, (Alastora), který byl nejblíže. Pomalu jsem zvedla tlapku abych opatrně a jemně pohladila vlčka o hlavě.