Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Sněžné tesáky

Dostal se z vysokých hor a cítil se docela spokojeně. Jenže, jakmile se dostal dolů, stanul před další výzvou vysokého kalibru. A tou bylo přeplavání vody. Zinek se na chvíli utábořil, jelikož jej dnešní běhání sem a tam docela unavilo. Schoulil se u jednoho z výčnělků a poddal se snům.

V jeho snech nebyly zrovna dobré vyhlídky na budoucnost. Křičí vlci, smečka v ohrožení, Bílá s roztrženým krkem. Tomu všemu... Zinek rozuměl. Měl to být trest od bohyň za to, že opustil svůj domov a stal se tímhle?
Probudil se zadýchaný a unavený... ale aspoň jej nebolely tlapky tak jako předtím, než se sem dostal. ,,Noční můry a krev... vtipné. Jakoby mě to mělo odstrašit," zamumlal. Co mu bylo cenné opustil. Nebo to samo zmizelo. Zastesklo se mu po domově. Vždyť ani nevěděl, jak se dostal sem. Dost možná to byl taky trest. Nebo nějaký fakt zvrácený vtip... nebyl si jistý.
Nakonec se však vydal po pláži do úzké části této zátoky a brzy se do vody ponořil. Měl štěstí, že tu to úzké místo vůbec bylo. Byl sice skvělý plavec, ale stále nebyl v kondici. Měl však ten pocit, že se do ní pomalu a jistě dostává. No, i přesto se už těšil na druhou stranu.

>> Jezero smrti

>> Bašta

Zinek se po nějaké době dostal přes louku, kterou to švihl i dřív, do hor. Nechtěl to zase brát přes území Zlatého lesa a tak raději volil tuto složitější, ale klidnější variantu. Po setkání s Doryou neměl zase náladu na žádné další vlky a tady nahoře bylo příjemně a chladno. Vždycky si užíval tahle spíše chladná místa, kde mu vítr čechral srst a on mohl volně dýchat. I proto tam chvíli jen tak stál a užíval si to. Tak či tak ale musel tohle místo přejít a někam se dostat. Tedy, přeji řečeno, mířil zase za vodou. Tentokrát byl sice nažraný, ale byl v jejím okolí rád a tak to prostě táhl směrem k největšímu množství vody, co v okolí našel. Viděl ho takhle z výšky docela jasně - jak se ta plošina nádherně leskla. Zinek nakonec slezl skály, naštěstí se mu nic nestalo a tak dorazil na ne tak prudké kopce dolů, k úpatí špičáků.

>> Tichá zátoka

>> Pláž

RYCHLOHRA S DORYOU

Zinek dorazil až k vodě, kde přišel na to, že není sám. Vlčice byla docela milá, ale jeho ne zrovna příjemná povaha fungovala - byl na ni zlý a nepříjemný. Alespoň nějakou dobu. Představila se jako Dorya, Kappa Daénské smečky a potom spolu i dvojice o smečkách chvilku mluvila. Dorya zmiňovala, že je smečka ještě ve Zlatém lese a Zinek si to tak nějak spojil s tím, co za stromy viděl nedávno, chvilku po jeho probuzení. Znamenalo to, že prošel přes území smečky. To ho docela mátlo a iritovalo. Množství pachů tomu však docela odpovídalo.
Došla řeč i na otázku léčitelství, k čemuž Zinek měl co říct, jelikož léčitelem byl. A jak by sám tvrdil, i dost dobrým. Nakonec se však dostali i k něčemu užitečnému - a to k nahánění zvěře. Skolili laň a Zinek si nacpal břicho. Konečně nějak pořádně zahnal svůj hlad. Nemohl říct, že za tuhle výpomoc nebyl Dorye vděčný, ale nechtěl to moc dávat najevo, aby si nezvykla. Rozloučení proběhlo docela dobře a Zinek se tak brzy vytratil jiným směrem - nebo respektive směrem, ze kterého přišel.

Konec rychlohry

>> Sněžné tesáky

>> Zlatý les

Pokračoval si docela šťastně v pohybu - Zinek vlastně dokonce běžel. Snažil se dostat k vodě co nejdřív... a nakonec se zadařilo. Stál na pláži, tlapky mu omývala voda a on, celý hladový, vyhlížel rybu. Věděl, že to bude nejspíše dlouhé čekání, ale kdo byl trpělivý, ten se nespálil. Chodil okolo, pěkně pomalu a opatrně, až konečně cosi uviděl. Použil svou schopnost vody a rybku tak odhodil dál z vody, směrem k sobě, aby se po ní vrhnul a zakousl se do ní. Spokojeně si s ní odkráčel na pláž, kde ji dodělala a spokojeně zabručel. Pustil se do žrádla. Jako ano, sice to byla samá kost, ale v jeho momentálně situaci fakt neměl na výběr. Pokusil se později chytit i další, ale to už se mu nevydařilo. Tentokrát si jen povzdechl a rozhlédl se. Cítil další vodu... a ne zas tak daleko. Proto se i tím směrem vydal. Potřeboval se napít a doufal, že tahle voda nebude slaná... třeba v ní budou i nějaké ryby, no ne?

>> Bašta

>> Bull meadow

Zinek se tak nějak toulal po okolí, až se dostal k lesu, který docela zářil. Měl žluté listí a to mu nepřišlo kdo ví jak zdravé. Nastražil uši. ,,Hm?" I když se mu to jako někomu, kdo měl s přírodou docela dobrý vztah, nelíbilo, jen nakonec odtrhl zrak a povzdechl si. No, co mohl dělat, že? Celý les asi nezachrání. Mimo to, cítil tu hromadu cizích pachů. I to ho vedlo k odhodlání k tomu, že tady nechce trávit příliš mnoho času. V dálce navíc viděl pláž a docela se k ní hnal. Kde byla pláž, tam byly ryby, že? Cítil tu tedy vody víc, ale pláž byla první věc, na kterou mu padl pohled. Inu, tak či tak, nehodlal se tu více zdržovat a hnal se směrem k písku, který ho docela otevřeně vítal. Spokojeně si pro sebe zavrčel. Konečně voda... a plavoucí žrádlo! Protože zajíce... by ve svém nynějším stavu zatím nebyl schopen ulovit.

>> Mělká pláž

>> Kvetoucí louka

Pokračoval a tvářil se docela dost mrzutě. Byl unavený a teď se dostával k horám. Moc se mu to nelíbilo... ale co už? Alespoň si tu na chvíli zdřímnul. To mu však nebylo přáno. Něco ho hnalo dál. Dál a dál... až se Zinek dostal na opačnou stranu tohohle celého, zatraceného území. Cítil tu slabý pach nějakých vlků, které předtím nikdy necítil a tak je vesele ignoroval hned od momentu, co si ověřil, že nejsou poblíž. Našel si vyhřáté místečko a uložil se zde... vážně nechtěl být nabručený, až na to přijde! Potřeboval si trochu dáchnout, pak ulovit a pokračovat vesele ve své cestě. Nebyl si jistý, jestli vůbec chce někoho potkat, nebo ne. Ale... nějaká společnost by bodla. Mimo těch dvou docela nudně zbarvených vlků se k němu od Zeinab nikdo ani nepřiblížil. To tu všichni pochcípali a nebo co? No, dost možná. Tiše se nad tím uchechtl a zavřel oči. Netrvalo dlouho, než upadl do hlubokého spánku.
Další den, brzy ráno, se jen protáhl, dlouze zívl a oklepal se tak, že tráva létala všude kolem. Pokračoval v cestě, hledajíc vodu... možná by mohl utěšit žízeň? Ale to bylo přece fuk. Jen prostě někam dojít by bylo dobré... a konečně se nažrat.

>> Zlatý les

>> Oáza

Zinek se několikrát sjel po duně, ale už nedovolil, aby jej nějak písek vyvedl z míry. Konec konců, kvůli tomu potkal toho zvláštního vlka a pak i Zeinab, která mu udělala pořádný bordel v hlavě. Ani si vlastně nebyl jistý, kam momentálně míří. Jde se jen tak projít, nebo má v plánu něco jiného? Lov? Lov by nebyl špatný nápad, měl docela hlad. Ale tady... byli jen zajíci. Pořád nebyl dost osvalený na to, aby si dovolil nějakého nahánět. Potřeboval všechno nabrat zpátky...
Tiše si odfrkl a rozhlédl. Jindy by tu asi bylo nádherně, ale teď... teď ne. Teď tu bylo docela prázdno. Teda, zahlédl jiné vlky. Podivný, snad rozpůlený a další, černo šedý vlk (LOKI A DRACONIS).
,,Hmpf," dostal ze sebe Zinek a chvilku je z dálky sledoval, svýma ledovýma očima. Že by nějaké romantické setkání? Kdo k sakru ví... ale byli dospělý, takže by jim to stejně vyčítat nemohl. Sám pro sebe se uchechtl a zase pokračoval v chůzi. Potřeboval najít místo, kde se nažere a to co nejdřív. Navíc... nechtěl trávit čas i kdyby ve vzdálené přítomnosti dvojice. Potřeboval se i prospat a to úplně nefungovalo, když se nacházel někdo takhle blízko - tedy, stačilo na dohled. To pro něj bylo blízko až moc.

>> Bull meadow

Zeinab neodpověděla na jeho otázku a tak vlk trochu podrážděně zabručel. No, tak či tak, moc na tom nezáleželo. Jednoduše se rozhlédl po svém okolí. Bylo vážně na čase vyrazit dál.
,,Tak se asi měj," podotkl k hnědé vlčici. Jen se krátce přiblížil k jezírku, aby se ještě jednou napil a pak spokojeně zívl. S tím se vydal pryč a pomalu nechával hnědou vlčici za sebou. Jen tiše vyklusával pískem, směrem pryč z tohoto podivného místa a od ještě podivnějc se chovající vlčice. Některé věci nedávaly smysl... a ona byla jednou takovou věcí. Nemohl se však ubránit úsměvu, to však až když byl dosti daleko. No, asi za to ještě stojím. Bylo hezké vědět, že je o něj nějaký zájem, i když takový pološílený. S tou myšlenkou jednoduše zmizel kdesi za horoucími dunami.

>> kvetoucí louka

Byla zvláštní... a totálně mimo. Ale to bylo fajn, rozhodně nic, za co by někoho dalšího měl odsoudit. Taková hravá vlčice... no, proč ne. Ta mrzoutská nálada Zinkovi pomalu mizela. Pořád to ale bylo trochu... no, trochu moc. Zinek zavrtěl hlavou. ,,Holka, ty jsi totálně mimo," prozradil Zeinab jednoduše a pak se uchechtl. Ovšem jejich zvláštní hra tak nějak pokračovala a nakonec se šedému podařilo Zeinab dostat na lopatka. ,,To mám," odvětil a prudce cukl hlavou, jak ho zkusila oblíznout. Jenže to ta poletucha zas zpod něj vyletěla a běžela dělat... kdo ví co. Ziek stáhl uši, jenže to už na něj přiletěla a přišpendlila ho zemi. Zinkův výraz se dal popsat jednoduše asi jako nabručený padesátník, ač měl k takovému věku fakt neskutečně daleko. Jen si tiše povzdechl a oklepal se.
,,Takže... co přesně tě na mě tak přitahuje, krtku?" okomentoval částečně její zbarvení, ač by sakra nebylo divné, kdyby vůbec nechápala, co to vlastně myslí.

Ono tedy to, že je zbavená smyslů, bylo docela očividný, ale Zinek to nějak extra moc neřešil. Protože... proč? Trochu mu to konec konců i lichotilo. ,,No to jo. To já vždycky." Nad její zmíňkou o dokonalosti však jen zavrtěl hlavou, protože, jako, ruku na srdce - zas tak dokonalý si nepřišel. Věděl minimálně o několika věcech, co by šly opravit. Už jenom to, že byla vlčice o chlup vyšší bylo takové zvláštní. Tedy, ne že by na to nebyl zvyklý, ale jednoduše to nebylo to 'pravé ořechové' pro starého mrzouta.
To už vlčice skončila ve vodě a Zinek se musel tiše chechtat. To už jej však čekal protiútok. No tak proč ne. Jednou to snad neuškodí a ona ta Zeinab byla stejně šílená, tak by jí to ani nikdo nejspíš nevěřil. ,,Ne, ne. To ty si chceš hrát, lochnesko." Chňapl jí hravě po ocase a pak se mu v jeden moment při jednom z výpadů podařilo se Zeinab srazit čumáky. Rychle se ovšem oklepal a prostě po hnědé skočil, aby ji povalil. Nebyl to ale extra rychlý skok, povalení nebylo třeba - šlo o samotný skok prostě o ten pohyb vpřed.

>>Poušť

Tady bylo vážně cosi špatně. Zinek zatím však nechápal, o co přesně se jedná a tak... Mu to stále lichotilo. No co jiného s tím asi tak mohl svést? Přímo proti srsti mu to nebylo, ač by rád tvrdil, že je. ,,Hm... Ale ne. Nevyděsila," zabručel nazpátek k hnědé, dlouhoocasé Zeinab. Možná, ale fakt jen možná, by mohl přejít na její notu a začít stejným tónem jako ona. Zdálo se totiž, že by jí ti mohlo odradit. Kdo ví komu, možná Zinkovu mozku velikosti ořechu.
,,Jó, jasně. Jsme spřízněné duše, ehe," odsouhlasil vlk a přidal k tomu pěkně skeptický výraz. Jenže... To už se dostali k vodě. Zinek nastražil uši a přes jeden písečný val se k ní rozklusal. ,,Koukej, voda, Zeinab! No nevypadá dokonale?" zahlaholil s mořem ironie v hlase a brzy se sám u nás ono zázraku zastavil a začal pít. Pokud se k němu Zeinab přidala, chvilku počkal a potom... Prudce do ní strčil, aby vlčice sletěla do osvěžující vody a trochu se vymáchala.

Hnědý vlk ještě ani pořádně nestihl odpovědět a vlčice už... Cosi dělala. Nejdřív se přiblížila až tak moc, až to Zinka zmátlo... Ona... Zmateně stáhl uši, ale tohle lichotilo jeho egu. ,,Uhm... No... Jsem Zinek. Ahoj, Zeinab." Musel se trochu zaculit nad jejím pokusem se mu snad vetřít do přízně.
,,No, Zeinab. Změnu plánu. Tebe je třeba napojit. Slyšel jsem, že ze slunka a nedostatku vody vlci šílí," mávl ocasem a pokračoval v cestě. Vážně na něm bylo vidět, že nemá zdání, co se tu vlastně děje. Ale... Inu... Proč ne! ,,A k čemu přesně ti mám asistovat, že mě poslalo samo nebe?" znovu se zachechtal, teď s jasnou nervozitou. Většinou vztah s vlčicemi tak nějak vzešel z delší známosti, táhlé k němu na přímo přišla a začala ho... No, balit! Ale tak co mohl dělat, byla to ženská. Ty byly divný a nikdo je nechápal. Tak ji nechal, ať si teda holka užije.

>> Oáza

Jeho společník mlčel, i když Zinek nadhodil možnost mluvit. ,,Tak běž. Furt rovně." Nechtělo se mu s ním mluvit. A taky... se blížil někdo další. Šlo o vlčici, která... mluvila. Tedy, Zinek ji slyšel tak jako napůl. Tiše si frkl. Otočil se. Další hnědá existence. Kdyby oáza nebyla tak blízko, dost možná by zvažoval, že prostě zdrhne. Jakože... on tady tu možnost měl, jednoduše prásknout do bot. Ale voda byla třeba a ta lokace, kam mířil, se blížila. Docela mílovými kroky. Jen mávl ocasem a bylo vidět, že se rozmýšlí, jestli zdrhne a nebo ne.
,,Chm..." vlčice si držela svůj odstup. To bylo dobře. Zinek se nechtěl nijak kamarádit. Ač... no, i on uvítal společnost, ale nějakou milou. Což, ono bylo těžké být milý, když jste šli vedle takového kreténa, jako byl tenhle šedivý vlk. Povzdechl si z frustrace. Takže kam? Kudy? Jak obejít hnědou dvojici?

Zinek o nějakém porážení nepřemýšlel, což bylo docela ironické. Jednak proto, že byl spíše 'hit and run' typ vlka, ale taky proto, že netušil, v čem druhý vlk vyniká, aby mohl vůbec přemýšlet. A ne ve všem hrály dovednosti svou roli. Občas byla třeba mazanost a trocha zkušeností aby byl silnější vlk poražen. Zinek měl docela velké ego a tak neměl problém říct, že tyto přednosti jsou mu vlastní.
Za tu, pro Zinka, ironickou odpověď, si vyžádal zlý pohled. Jakože vážně zlý. Dokonce krátce vlk vycenil zuby a cvakl s nimi, ale jiný náznak agrese nepřišel. Nebylo proč. Byl schopen takového vlka usadit i slovy, zuby nebyly třeba. ,,Užíval si ticho a samotu," odpověděl Zinek na jeho otázku. A po pravdě. Možná si trochu přál někoho potkat, nebo si trochu zadovádět v písku, ale nebylo s kým, tak... No. Teoreticky by mohl s tímhle vlkem, ale proč by měl? Konec konců, Zinek ho neznal. Nehodlal mu ukazovat svá citlivá místa.
,,Už se k té vodě blížíme, řekl bych," poznamenal šedivý bez toho, aby vůbec zpomalil nebo věnoval svému společníku pohled. Bylo docela těžké s ním vyjít, to ano... Ale šlo to. Vždy byla nějaká cesta.

Zmatek. Tak by se daly vyložit Zinkovi pocity, když vlk prohodil omluvu a pak i vysvětlil neskutečně spisovnou vlčištinou, proč we zachoval tak nejapně. Vlk stáhl uši a chvíli na něj zíral, vyvedený z míry. Střihl ušima, zamrkal a pak vydal mírné, táhlé 'eeee'. Pak se oklepal. Tak musel být zase nad věcí! Pak zabručel. Mohl ho dovést, nebo snad ne? ,,Hm... Stejně tam mířím." Mělo to svou logiku. Taky musel pít. No... Žízeň skutečně měl. U proto se zvedl a vyklepal ze srsti zbytky sněhu, aby prošel kolem hnědého a vydal se jednoduše rovně směrem, ze kterého vodu cítil. A nemohl si pomoct... Musel si rýpnout.
,,Proč mířit do pouště, když je voda v nedohlednu?" položil hnědému Zinek otázku, jelikož mu to hlava vážně nebrala. Stejně si vlka držel v periferním vidění, jelikož mu pořád nevěřil dost na to, aby si ho pustil do zad. Uši měl otočené jeho směrem, aby vnímal každý jeho zvuk. Ať už skřípání pod tlapkami a nebo možné cvaknutí zubů.