Příspěvky uživatele

< návrat zpět

-> Sakura, přes MH

17
14

Moc se neohlížela. Růžové stromy jí nepřinesly ani kýžený mír v duši, ani nic jiného. Jednoduše jejich krásu neobdivovala, neřešila. Ignorovala. Otočila se na patě a zmizela zase na cestě do hor, která trvala kratší dobu, jelikož se nezastavila kvůli průzkumu zákoutí hor či kvůli sledování ostrovů z výšky. Jednoduše šla dolů, tam, kde ještě nebyla. Tudíž na louku. Jakmile se snesla z horské cesty a ucítila pod nohami trávu, spokojeně se uchechtla. Konečně žádný otravný písek, konečně žádné kamení a žádné stromy s otravným hmyzem. Nyní byla na louce, cítila se živější, díky potencionálnímu nebezpečí, které cítila v kostech. Našly si ji zlaté oči predátora, tentokrát to byla kočka. Zrzka nesnášela kockovite šelmy. Zvlášť kvůli tomu co se stalo v Sněžných Tesácích. Očima probodla kocoura a vyslala po něm ohnivou kouli. Menší, dobře mírnou, tak aby kočku trefila. Predátor se stal lovnou zvěří a dal se na útěk. Kouli se vyhnul z části, odnesl si ze střetu se zrzkou ohořelý ocas.

-> Zrcadlové jezero

-> Malé hory
16
13

Allavante si držela své tempo, které ji příliš nevyčerpávalo, ale no, taky nebyla už čilá jako veverka, spíše byla pěkně... nabroušený medojed. Očima ohnivýma sledovala okolí a nasávala pachy. Alatsyský se tu držel, stejně tak jako pach Ezry a... Taniy. Co ti dva tady spolu dělali? Možná se snažili páchat Chaos? Tanie zrzka i docela věřila, byla to prosvěcená členka Chaosu a zrzavá alfa měla v plánu brzy povýšit jí na Betu. Vše ale mělo svůj čas.
Kracela z hor bez nějakého zdržovani. Chtěla si prohlédnout tenhle velmi zvláštní lesik. I ve tmě viděla , že stromy jsou tady jiné, okvětní lístky byly růžové a snášely se pomalu dolů. Celá alej sakur byla krásná, ale Allavante to příliš nedokázala ocenit. Možná by z květů byl i dobrý čaj? To by věděl Alduin - ach, zas na něj myslela, kde asi byl?

-> Kočičí louka přes malé hory

-> Písčiny

Avanté s lehkou ladností a výzorem pichlavého kaktusu zamířila z pláže do hor. Písku měla plnou... no, plné zuby, řekněme. Loudavým krokem - vzhledem k bolesti končetin- holt už stáří přicházelo- se vydala do menších kopců, které se tyčily na tomto málem ostrůvku. Šla po jakési cestičce, Vlastně tady ani příliš necítila žádné pachy, dlouho tu nikdo nebyl. Možná ten Ezrův a další novější, Alateyský. Zrzka se zamračila. Naštěstí pro něj, nejspíše tento vlk už dávno zmizel a jen tudy procházel. Jejich střet by jistě dopadl něčí smrtí. Zrzavá vlčice se nad tím až démonicky uchechtla a s mávnutím ocasu lezla výše do hor. Výhled byl poměrně fenomenální, ač už byla skoro úplná tma. Viděla z hor další menší lesík, jezírko a... no, nic moc. Ostrov byl opravdu hodně malý.

-> Sakura

-> Pruliv

15
12

Zrzka nechala vlky za sebou a plavala přes úzký Průliv. Nohy jí začaly pálet, svaly byly napjaté, už dlouho takhle neplavala. Navíc, voda byla studená a stahoval jí útroby. Srst měla lehce zježenou. Už se začalo stmívat, počasí bylo neúprosně dusne a bylo jasné, že léto začíná v plném proudu. Teplo naštěstí vyvažovalo chlad vody, takže Alfa Chaosu úplně nezmrzla. Konečně vylezla z vody ven na druhé straně. Otřepala ze sebe tu nechutnou vodu a nyní vypadala jak naježený zmoklý pes. Nespokojeně zamlaska při představě, že toto bude muset bohužel absolvovat ještě jednou.
Procházela Písčnami, hledající něco zajímavého, co by se třeba hodilo. Jako ten kámen v irisine ráji. Nenalezla však nic. Byl tu jen písek, pár zvláštních šutrů, jacísi krabi a lepivý písek, který jí vlezl snad úplně všude. Zabručela.
-> Malé hory

-> Modrák přes ZL

14
11

Magický les, jako by zahladil po Artume stopy. Věděla, že tam někde je, ale místo toho, aby našla jí, vyšla prakticky u jakéhosi menšího břehu, kde byla voda a nižší Průliv, který dokázala bez problému přeplavat. V nose jí zaštípaly cizí pachy, jeden z nich však dobře znala. Ezra, ten zrzek, co rád cvičil a předváděl se. Zrzka si odfrkla, přeci jen, měl co dokazovat, aby se v Chaosu ukázal v lepším světle. Pravda byla, že byl u útoku s Alatey a zapojil se do lovu Urana, takže to mu Allavante připočítala jako body k dobru, ač tedy neviděla, jak bojoval. Nechala jej i tu druhou, kterou cítila, být. Jednoduše skočila do vody a plavala na druhou stranu. Kdo ví, co tam najde? Tohle místo snad ještě ani z dálky neviděla. Průzkum byl taky důležitý pro Chaos. A alfa by měla mít přehled.
-> Písčiny

-> Mlžné pláně před ZL

13
10

Když vyšla z mlhy a zamířila do Začarovaného lesa, v dálce ucítila i starší pach Artume. Nějak se jí však nedařilo najít čerstvou stopu a tak prostě jen chvíli naslepo hledala, zda svou dceru nenajde. Bohužel i vítr byl proti ní, buď foukal naproti, nebo začalo být dusné bezvětří, kdy se i Allavante dusila při nadechnutí. S rozhodnutím, že ji jistě najde později, se vydala dal přes Začarovaný les. Alespoň věděla, že je Artume poblíž a nejspíš si ji snad brzy najde. Její kroky mirily k modráku, kam se taky brzy dostala. Vlastně úplnou náhodou. Tenhle modrý strom tu viděla poprvé. Kdy stihl vyrůst? Očima ho zkoumala, no nepřišel ji nějak extra úžasný. Byl to prostě strom. Allavante na něm viděla jakési plody, ale nehodlala to jist. Byl to modrej strom. Nebude žrát jeho ovoce. A tak šla zase zpět do Lesa.

-> Průliv, přes ZL

-> KJ, přes Sněžné

12
9

Svižně vyšla z jeskyně, kterou před chvílí objevila a neohlížejíc, mířila známou cestou směrem k Mlžné pláni. Její vzpomínky šly zase zpět k Obloukům, kde přijala vlastně během času několik vlků. Měla za to, že mezi nimi byl i Excelsior. Jemně si při vzpomínce na toho vlka zavrčela, no pak šla dál. Její nohy procházely známé cesty z Sněžných tesáků, očima projizdela po krajině, která se po potopách trochu změnila. Zdálo se, že všude byly ještě haluze a nepořádek, ačkoliv v mlze, jakmile do ní z hor vstoupila, to zas tak vidět nebylo. Mlha byla zrádná a hustá, navíc s kombinací s tmou a těžkým vzduchem to byl velmi nepříjemný zážitek. To však alfu nějak nestresovalo jednoduše šla kam potřebovala. Brzy se vymotala z mlhy.

-> Modrák, přes Začarovaný

-> Červená louka přes Sněžné

11
8

Jakmile zrzavá vlčice proskočila portálem, svět se jí na chvíli zamotal. Byla to možná sekunda či dvě, ale i tak viděla známé, fialovomodré světlo, než se během chvíle ocitla zase na druhé straně, v Sněžných Tesácích. Její kroky mirily krátkou cestou, chtěla jít spíše do nížin, kde by se mohla opět osvěžit vodou a odpočinout si na chvíli, jelikož už byla z chůze unavená. Přesto toho bylo ještě dost, co chtěla prozkoumat a najít případně zbytek rodiny, aby je připravila na blížící se sraz. Možná by taky měla najít své nejmenší? Pro přemýšlení však alfa narazila na jakousi jeskyni. Vlezla bez váhání dovnitř. Byl tu docela klid, ale taky voda. Allavanté sklonila hlavu k jezírku a zas se napila vody. Cítila chlad, který procházel krkem. Spokojeně mávla ocasem a zase se otočila pryč. Byl čas jít dál.
-> Mlžné pláně, přes Sněžné

-> Rokle, přes nejvyšší

10/20
7/20

Vítr na horách byl poněkud chladnější, ale zrzavá alfa Společenstva Chaosu se držela níže v horách, procházela už známé stezky a cesty, které vedly přímo k Červené louce, na které se nacházel portál. Allavante momentálně nad ničím nepřemýšlela, šla střemhlav vpřed a bez nějakého většího zájmu neprozkoumávala okolí nejvyšší hory. Navíc už se slunce úplně vypařilo z oblohy a začínala pomalu noc. Když zamířila stezkou do nížin, směrem na louku, cítila, jak vzduch pomalu začíná houstnout. Červené kytky se ještě chvíli hýbaly v lehkém větříku, traviny vydávaly šumivé zvuky, ale v některých okamžicích přestalo úplně foukat a začínalo být čím dál dusněji. Zrzka to však příliš nevnímala, jednoduše mířila k portálu, jehož polohu znala velmi dobře. Brzy se jí objevil před očima a ona do něj jednoduše skočila.

-> Krapníková jeskyně, přes Sněžné Tesaky

-> Les alf přes Ostriz

9/20
6/20

Kroky zrzavé vlčice mířily přes Ostříží zrak, jako už tolikrát předtím. Očima zkoumala okolí, hledajíc náznak pohybu, jako by snad měla pocit, že jí někdo sleduje. Možná už to byla paranoia, možná byla prostě jen ostražitá po napadení smečkou z hor. Měla v plánu dozvědět se víc, ale... Možná by se měla zajít zeptat Hlídač, ta jistě bude vědět vše, i to, co se kde šustne. Přivřela oči a její tlapy v pomalém kroku pokračovaly až k Rokli. Cítila tady nějaké nedávné pachy, avšak nějak se o to nezajímala. Zdálo se, že zmizely v katakombách. A to jí už nezajímalo. S lehkým uchechtnutím se vydala směrem k Nejvyšší hoře. Neměla v plánu se tady někde zastavovat, hledala Alduina a zbytek rodiny, hlavně tedy spíš Artume. Kde jí byl vůbec konec? A Dallius, kde ten byl?

-> Červená louka přes nejvyšší horu

-> furijské hory

8/20
5/20

Její pomalý krok směřoval dolů z hor. V dálce někde cítila kozu a možná dostala i trochu hlad, ale jen odignorovala kručení v břiše a pokračovala směrem k lesu, který se nacházel pod horami. Nebylo složité dostat se tam. Po jedné horské cestě sešla jednoduše dolú a napojila se na lesní cestu, která vedla dál do Lesa. Cítila jakousi zvláštní magii, která prosakovala celým lesem. Její nohy jí vedly dal. Tlapy už pálily z celdoenního chození sem a tam. Nyní si však mohla pomyslně odškrtnout průzkum celého druhého ostrova. Její nohy došly snad až na hranici cizí smečky. Allavante poznala ten pach, Daén. Jen se nad tím ušklíbla a pokračovala směrem pryč. Neměla v plánu narušovat hranice. Tak či onak, tahle informace byla důležitá. Přemýšlela, jak je to dávno, kdy zaútočili na Zlatou i Daen? Pěkných pár let.

-> Rokle. Přes ostriz

-> Němé údolí

7/20 Bublina
4/20 - TP

Avanté se vydala na cestu skrze klikat stezky Furijských hor. Neznala to tady, avšak z dálky viděla i Rokli, i Ostrizi zrak, kudy chodila často. I nejvyšší hora byla v dálce vidět, minimálně její ostrý vrchol, tyčil se daleko do vzduchu.
Hory byly tiché, jen občas zaslechla křik orla nebo zavytí větru. Avanté necítila nic, jen chladný vítr mrskající o její srst. Neměla příliš žádný cíl, kam by chtěla jít, nebo co chtěla najít. Prostě šla, prozkoumávala ostrovy, hledala nové věci- jako třeba tu pamětní desku, co našla na Irisině. To bylo něco, s čím se chtěla podělit Scarovi. Určitě možná měl další informace. Ach. Kdyby jen věděla, že to byl on, kdo ukončil život bílé alfy Zlaté smečky. Škoda, že se o tom zatím černý vlk nehodlal zmínit. Využila by to Avante nějak? Možná.

-> Les alf

-> Irisin ráj, přes Severní hory

6/20 bublina
3/20 TP

Krajina se pomalu zahalovala do tmy a zrzavá vlčice rychlým krokem procházela skrz menší pohoří, které vedlo dál do jakéhosi malého údolíčka. Tady nikdy nebyla, přesto se jí to tu zdálo nějak povědomé. V nose jí trknul pach tří vlků, jejichž obrysy brzy u jezera viděla. Nohy bořila do měkké trávy z místa šel jakýsi zvláštní klid. U věčně protivná a zlá Allavante najednou cítila jakýsi prazvláštní klid. Magické to místo, opravdu. A i neměla chuť těm třem troubům ublížit. Slyšela svým lepším sluchem útržky konverzace a na koutku jí hrál úšklebek. Ach, tak bláhoví a hloupí. Přesto pomalu došla k vodě. Sklonila se a napil se, přeci jen, po té dlouhé cestě měla žízeň, kterou bylo třeba uhasit. Bez nějakých větších zdržení se rozešla zas dal, nechávajíc vlky za sebou.

-> Furijske hory

-> Jižní hory

5/20 bublina
3/20 TP

Allavante procházela horami, užívala si chladný vzduch, který s sebou přinášel večer. Brzy se přeci setmí, tudíž se zrzka rozhodla sejít do nížin, aby snížila riziko případného pádu. Navíc, tam, kam mířila, tam ještě nebyla. Když sešla do Irisina ráje, překvapil jí příjemný vzduch plný soli, který šel od moře. Rackové ještě křičeli přes sebe. Zrzavá alfa Chaosu se procházela po písku, očima slídíc po okolí, jako liška hledající kořist. Byla to krátká procházka, když narazila na jakousi desku. Očima projížděla po jménech, které byly vyryty na kamení. ,,Amorphis? Nebyl to ten Daénský... co ho zabil Alduin?" Jistě že byl. Její vzpomínky šly zpět k válce. Ach, jaká to byla kdysi zábava. ,,Athai. Alfa zlaté smečky natáhla bačkory, hm? Zajímavé," přivřela oči a usmála se. Zajímalo by ji, zda to nyní starý vlk táhne sám? Možná by stálo za to, zabít jej? Nebo snad... napadnout jejich hloupou smečku? Možná by to měla říct Scarovi. Se smíchem se otočila na patě a zamířila pryč.

-> Neme údolí přes severní hory

-> Křišťálové jezero, přes Luka

4/20 - bublina
2/20 - teleport

Zrzavá alfa se již svižnější chůzí hrnula přes Luka. Nebylo tady příliš co objevovat, kytky tu byly stejné, nic nového by na tomto místě asi nenašla. Vždyť tady chodila tak často... její myšlenky šly zpět k aréně, nad kterou se musela poušklíbnout. Tak samo nad tím, jak si vzpomněla na chvíle po aréně, kdy zabila zrádce Excelsiora. Byl opravdu přesvědčený, že ji nezná. Přitom se kdysi viděli při nemocech... Možná mu nějaký virus vlezl do hlavy a on ztupnul? Nebo že by díky nějaké božské síle zapomněl? ,,Nebo to bude stářím, Avanté. Už taky nejsi nejmladší, v kloubech ti začíná loupat," Zasmála se nahlas Usměvavá a její kroky směřovaly do jižních hor. Tady ještě nebyla, Vlastně to bylo poprvé. A nezdržovala se tu dlouho. Brzy zase slezla do nížin.

-> Irisin ráj