Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pohledem jsem sjela Černého, který si očividně myslel, že slizký slimák je zebra. bylo mi do breku, zároveň jsem měla chuť smát se na celé kolo. Na tváři se mi objevil úšklebek. ,,Chtěl by sis vypíchnout očko? Proč ne mladej, alespoň se trochu zaučíš," všimnu si Scarova úsměvu, avšak neotáčím se a oblíznu si pysk. Na jeho slimákozebří poznámky jsem už nereagovala, to dělali jiní a vracet se k tomu by bylo jaksi.... potupné.
Usmála jsem se líbezně na vlčici a pak se zasmála. ,,Vlčata? Myslíš, že by vůbec někdo chtěl z bratrstva chtěl špinit svou čistou krev s tou tvojí?" Zazubila jsem se a otočila se od vlčice. ,,Nebuď naivní, maličká," pronesu povýšeně, teď už však hrubým a zlým hlasem. Otočím se na černého s pohledem, že má prostranství volné a trýznění té malé mršky je jen jeho. Ať se trochu zaučí, tohle bude jeho první subjekt. Mě stačilo dívat se. Dívat a cítit to utrpení.

Mrzoutek vypadal, že se snaží zdokonalit svůj mistrovský herecký výkon. Nevím, proč pořád pajdal na jednu nohu, avšak přišlo mi to zbytečné, když kořist už byla lapena a nemělo cenu hrát na ni divadýlko. Každopádně jsem ho při tom nechala a zadívala se na vlčici. Ta na mne otočila hlavu a věnovala mi pár pohledů. jednoduše jsem z nich vyčetla naprosto vše a můj úsměv se trochu prodloužil. Hodně vlků by jistě řeklo, že vypadám... šíleně.
Olízla jsem si horní pysk a projela jazykem po zubech, přičemž jsem se zadívala do hlubokých červených očí Milosti. ,,Oboje, říkáš? To by nemusel být špatný nápad." podívám se na Ošklivku, jejíž jméno jsem vypustila z hlavy. Černý se však naprosto předvedl, co se jeho "děsivosti" týkalo. možná by to nebylo trapné, kdyby se tak nerozkecal. Holt potřebuje trochu vycvičit, nic víc. Nadechla jsem se nozdrami a vydechla pomalu vzduch z plic. Ve vzduchu se objevila z mých úst vycházející pára, která stoupala do oblak. Opravdu byla docela zima, sníh jsem neměla v lásce - zvlášť proto, že trochu tlumil moje schopnosti. Neměla jsem takovou energii, jako třeba v létě.
Ošklivka zahlásila něco ve stylu, že Scarovi smrdí z tlamy. Zasmála jsem se. Opravdu byla hloupá, nebo naivka? Nebo vlastně vše dohromady? Divila jsem se, že ji Scar ještě neprokousl hrdlo. Ale jistě nás nechtěl připravit o zábavu. Zatímco se Milost snažil poučit Mrzoutka, přiblížila jsem se k vlčici. Znovu si olíznu zuby a mávnu ocasem. Vzhledem k tomu, že byla přidušená pod Scarem, mohla jsem jí začít projíždět drápem kolem levého oka, směrem k pravému a zase zpět. ,,En - ten - týky," pronesu, když se pohybuju svým ostrým drápem kolem jejích očí.

Černý se hned chopil nějaké své nové taktiky, aneb hrát zraněného plyšáčka. U mne to nebylo třeba, stačila minuta a okamžitě bych už vlčici držela za hrdlo. Když ta podivná ošklivka, jejíž jméno jsem slyšela jedním uchem tam a druhým ven - takže jsem v důsledku vůbec netušila, jak se jmenuje a bylo mi to naprosto volné, řekla o Scarovi, že je zebra, otočila jsem se na svého společníka. Ten skryl reakci velmi dobře, stál se usmíval, ale já cítila, jak to v něm vře. Ano, zabijme ji. Chci jí ten úsměv vymlátit z té ošklivé tlamy. Scar se najednou k vlčici přiblížil. Jeho slova byla příjemně potěšující a jeho následný čin také.
,,Myslím, že zde je tvá odpověď," odvětím vlčici ohledně přezdívek. ,,Asi ti nemusím říkat, proč zrovna mne říkají Usměvavá," dodám a na tváři se mi objeví šílený vlčí škleb. Ano, opravdu široký, zubatý úsměv.
Pomalu se začnu procházet kolem vlčice, na které Scar stál. ,,Nejraději bych její střeva rozmazala po stromech okolo," odvětím na jeho otázku. ,,Každopádně to bychom si neužili její naříkání. Co jí takhle oslepit? Nebo nějak krásně označit její škaredou tvářičku? Možná by s pár jizvami byla trochu hezčí."

,,No, nevadí. Stejně nevypadali jako těžká kořist. Chce to něco lepšího, než páchnoucího vlka a jeho... družku?" Ona vlčice vypadala dost submisivně, zda-li by vůbec dokázala oponovat naší přesile? Podívala jsem se na černého a zazubila se. Pořád se choval trochu jako vlče. Bylo to svým způsobem roztomilé.
Nelíbilo se mi, že se od nás Angel odpojil. Měli jsme být tým. Co ho asi zdrželo? Nu, nebyl čas se zaobírat jinými - je dospělej, postará se o sebe. Zvládneme cokoliv i bez něj.
Najednou se sem přiřítila nějaká vlčice. Z jejího pozitivního vkročení do "scény" se mi zdvihl žaludek. Co si jen o sobě myslí? Rozčilovala mě už jen od pohledu - vypadala jak nějaká princeznička. Arogantně jsem vypla hruď a postavila se do svého vznešeného postoje. Byla jsem trochu vyšší než ona, ale stále menší než Scar. Chtěla jsem, aby ze mne byla cítit nadřazenost. Scar vypadal, že na to půjde jinak - mile. A tak jsem ovládla svou chuť jí rozsápat hrdlo. Cítila jsem tu nejistotu. Opojovala mne jako dobrý alkohol. ,,Já jsem Usměvavá," pronesu naprosto chladně. Cítila jsem Scarův pohled. Jistě, vždyť ještě nemá přezdívku...
,,Tohle je Milost." Ukázala jsem hlavou na Scara. Ano, to jeho budeš o milost prosit. sedělo to k němu.

Zamžourala jsem očima. Ležela jsem na zemi, naštěstí pod stromem, takže na mne byla jen tenoučká vrstva sněhu, avšak kolem byla hotová apokalypsa. Co se tady sakra dělo? Naposledy letěl Angel někam pryč, obhlédnout okolí a nechal nás zde - Černý však nějak omdlel z pachu smradlavého vlka. Divné. No, stejně by se mi nejspíše s takovým smradlavcem nechtělo vést řeč.
Podívám se na temné nebe a zívnu. Prospala jsem skoro celou zimu? Divný. Pomalu jsem vstala a vydala se ke Scarovi, který jaksi křísil Mrzoutka. ,,To se nám asi moc nepovedlo." Zašklebím se na oba dva vlky. Jizva na noze byla již zhojená, krev už nebyla vidět.

Stála jsem nedaleko vlků, brzy totiž přilétl i Angel a přidal se k nám i černý.Přiblížila jsem se k nim, abych slyšela, co říkají, jelikož jsem byla trochu více vepředu. Podívala jsem se na okřídleného vlka a na tváři se mi držel můj obvyklý úšklebek. ,,Nebojovná vlčice... to bude přesně moje parketa. Tyhle padají jako hrušky, i když mají silnou magii. psychika je kouzelná, dá se zlomit, jako klacík," zazubím se a poslouchám rozhovor ostatních. Oba vlci vypadali docela silně, ale těžko říci - ten jeden byl nejspíše postihnut nějakou hnilobou, těžko říct, jestli by v tomhle stavu dokázal byť jen něco roztrhat. Ten druhý vypadal slibněji - ten by šel krásně ovlivnit - možná i svést - to byla přesně moje parketa.
Černý se hned rozhodl, že je zabaví. To bylo důležité - rozptýlení bylo fajn, než vymyslíme konečný plán. Jeho vpád mezi vlky vyvolal patřičné pozdvižení - tedy, urážet se vyplatilo, ač ten zapáchající vlk vypadal jako bezkonfliktní - vůbec nereagoval na urážky! Perfektní!
,,Tak jo, dáme se do díla. Jaký je plán?"

-> Long

Ke Scarově poznámce na mou "uměleckost" dělat jizvy, jsem se na něj pousmála, samozřejmě se zoubky venku, jinak jsem upřímný úsměv snad ani neuměla. Na Angelovy reakce, které jsem slyšela v mozku, jsem odpovídala jen úšklebky k jeho straně. Nu což, "neškodný" flirtík byl na místě. A proč vlastně ne? zdálo se, že tenhle vlček by rád zažil vzrušující noc. ,,Jo tak bolestný, říkáš?" Zazubím se na okřídleného vlka a olíznu si špičák. ,,O tom ještě popřemýšlím." Věř mi, tohle bolestný bychom si užili oba dva.
Mimoto jsem si všimla, že Černý držel opravdu statečně. ,,Nebylo to tak strašný, viď," mrknu na něj a otočím se na Scara. Očividně se už všichni začali zajímat o naši oběť - nebo spíš oběti (jedna z nich byla tedy fakt odporně páchnoucí), takže nebylo čas na laškování - škoda.
Angel se rozhodl to oblétnout a tak jsem na něj jen mrkla, pak zmizel v oblacích. Moc pěkný. Scar se chopil toho, vrátit mi způsobenou bolest. ,,Neboj, toho se já nebojím," pronesu a pevně držím, když se Scar skloní a udělá mi jizvu. Na bolest jsem byla zvyklá, ale přesto jsem lehce sykla, když se dráp zaryl hluboko do masa. Cítila jsem tekoucí krev. Nu, je čas na zábavu.
Šla jsem dále od jezera, hlouběji do jakéhosi čarovného lesa. Stále jsem čekala, zda-li se vrátí Angel, ze své letecké "mise". Ucítila jsem i další pach a tedy, byli zde tři vlci. Jedna vlčice, dva vlci, abych byla přesná. A ten jeden vlk..no... byl to puch přes celý les, neužila jsem si ani tu krásu okolí, když jsem tohle cítila. Fuj! Měl by se aspoň trochu mýt. Měla jsem chuť vyběhnout a říct mu to do očí. Pokračovala jsem však tiše jako myš, až jsem měla vlky na dohled. Spíše tedy jejich siluety. Já byla skryta ve stínech, byla tma, jako by nikdy nekončil večer. Všude však byly lampiony, já se však skryla z jejich světel. Vítr proudil jiným směrem, takže mne nemohli cítit. A vidět také ne. Možná ani slyšet, stále byli daleko. Čekala jsem na ostatní.

Přikývala jsem na Scara. Ano, já byla v lovu špatná a manipulovat ostatní - to mi přesně šlo. Hlavně, aby za mne lovili. Přece si nebudu špinit kožich krví nějakého podřadného tvora? Když už, bude to krev nějaké zábavnější oběti, než pitomé srnky.
Byla jsem ráda, že Scar souhlasil s mým návrhem. A vnitřní strana nohy byla ideální. Nikdo se vám nebude koukat do míst, kde máte přirození - teda... většinou. Nad tou myšlenkou jsem se musela pousmát.
Poté vlk se znaky přemlouval Mrzoutka, aby se nechal pojmenovat Černý. Ten souhlasil a já jen zastříhala ušima. ,,Ano, mít jeden obývaný úkryt by bylo moc nápadné a šlo by zničit všechny členy. Scar má pravdu - čím více vlků ve společenství, tím lépe pro nás. Každý může zasít trochu toho chaosu." Kývnu na Scara, když souhlasí s místem na setkávání - nu, to vyřešíme potom. Mohlo by to být někde tady u jezera, místo prvního setkání jako místo schůze - jestli tu tedy bude nějaká jeskyňka...
Scar ke mne přicupital jako první, s tím, že se rád nechá zjizvit. Ušklíbla jsem se na něj. Jo, tohle si mileráda nechám líbit. Stejně se zachoval i Angel a já mu jen ukázala své zuby v patřičném "úsměvu".
Najednou jsem slyšela jeho slova ve své hlavě. Nadzvednu své "obočí". Výzva? Z okřídleného vlka jsem opravdu cítila velkou sílu, která by mne jakoby obklopila ze všech stran. Vzrušující, pomyslím si - což nejspíše zachytí. Po tomhle krátkém incidentíku si všimnu, že se dosti neochotně do řady přidal i Černý.
,,Tak jdem na to, zlato," pronesu směrem ke Scarovi, na tváři stále úškleb od ucha k uchu. Cítila jsem se tady dobře. Na nic jsem si nemusela hrát. Lehce jsem sklonila hlavu a ocitla se tak v dosti zajímavé pozici u vnitřku pravé nohy. Tedy, nebylo to žádné místo, které bych neznala. ,,Budu něžná," pronesu sladce a vytasím dráp, pričemž se zaryju do nohy tak, aby vznikla táhlá jizva. Z nohy se začala řinout krev. Jednu zbloudilou kapku slíznu z jeho nohy a mrknu na Scara. Poté se ladně přemístím k velkému okřídlenému vlku.,,Řada na tebe, krasavče." Konečně mám možnost si jej prohlédnout úplně z blizoučka. Měl po těle spoustu jizev. ,,Věřím, že tohle nebude tvoje poprvé," pronesu a zazubím se. Skloním se k jeho mezinoží. ,,Pěkný." Nic více neřeknu, dále se zubím a vytasím dráp přičemž jej obdaruji táhlou jizvou na vnitřní straně nohy, jako Scara.
Nakonec dojdu k Černému, u kterého vidím, že se mu do toho nějak nechce. ,,Neboj se, neudělám ti nic, co by tě obralo o možnost někoho obšťastnit," zazubím se a skloním se k jeho noze. Také mu rychle udělám táhlou jizvu, hlubokou. Poté spokojeně odejdu, s velkým úšklebem.
,,Nu, kdo chce mít potěšení zmrzačit mne?" Zeptám se vlčků a projedu si viditelně jazykem po zubech.
V dálce najednou ucítím pach. Myslím, že zde máme první oběť. Pach byl nový, ale snad nám vlčci neutečou. Podívala jsem se na ostatní a doufala, že to také cítí, což se potvrdilo.
Bylo načase pronásledovat oběť.
-> Zauber

Poslouchala jsem ostatní vlky, kteří plánovali budoucnost našeho společenství. Po očku jsem všechny sledovala, když tu náhle někdo začal o jakési značce, což nebyl špatný nápad. Ono, bylo lepší, když člena poznáš - přeci jen, žít ve velkém společenství, které nemá zázemí by bylo těžké. Jak bychom pak poznali zlouny?
Mrzoutek navrhoval různé značky, které mi přišly buď moc viditelné, nebo drastické - prostě, ubližovat mému krásnému tělu? ,,Co takhle menší jizvu. Někde na noze, která není příliš viditelná, pokud jí nehledáš!" Podívala jsem se na ostatní. Zdálo se, že jsme už měli cíl. ,,Ano, v tomhle mám praxi," zazubím se na Angela a mávnu ocasem - no navíc, měla jsem docela hlad.
,,Možná by nebylo špatné najít jeskyni - nějaké centrální sídlo, kde bychom se mohli scházet párkrát do roka a sdělit si novinky. Nemyslím, že pořád budeme takhle u sebe. Ostrov je velký a zasévat chaos je třeba všude." //reálně by to nebyl špatný nápad, co vy na to?
,,Nu, můžeme se vydat hledat. Nějaká obět se jistě naskytne."

Konečně. Barvy se vrátily a já se zase cítila celá - nejsem nijak zrakově omezena, jsem naprosto v pohodě! Podívala jsem se na, nyní už konečně "barevné" vlky a máchla ocasem. Přemýšleli nad jmény pro smečku a nad svými přezdívkami. Angel navrhl společenstvo chaosu.
,,To se mi zamlouvá... Společenstvo Chaosu!" Zazubila jsem se na tři vlky a přešlápla na místě, moc dlouho jsem stála. ,,Myslím, že nejideálnější bude, když nebudeme mít žádné místo a úkryt. Přeci jen, celý ostrov bude brzy náš!"
,,Ano. Napadnout! To by byla zábava." Bylo pravdou, že čím více jsem s těmito vlky byla, tím více jsem měla chuť ubližovat jiným - ač tedy, ano, tohle bylo běžné, avšak většinou jsem nenapadla každého. Nyní jsem však měla chuť si s někým zabojovat. Ach matko, ještě žes mne výborně učila.

Vlk se znaky, který se poté představil jako Scar, pronesl něco ve stylu, že by to měla být spíše tlupa, nebo tak něco. Bez vůdce. Všichni si budou rovni. Nu, já byla zvyklá mít své vysoké místo, každopádně rovnost nebyla nic, co by i vadilo. Jestli to bude skvělá spolupráce, proč tedy ne? Já rozkazy nepřijímala - pokud to tedy nebylo v zájmu mého plánu. Některé situace si holt žádaly získání důvěry.
Scar, který byl podle mého z nás na alfu docela vhodný, se toho ujmout nechtěl. Ani Okřídlený, jehož jméno bylo Angel se zrovna do alfování neměl. Já sice ráda rozkazovala, ale měla jsem pocit, že téhle bandě by se vládnout nedalo. A zbytečné spory o moc? Kdo by to riskoval?
Z Mrzoutka šla cítit nervozita, no poté, jak se ho Angel dotkl se zdálo, že se uklidnil - co ten vlk skrýval za schopnosti? Rozhodně z něj šla cítit síla. ,,Přezdívky by byly fajn. Ale znát své jméno v rámci tohohle... společenství, by nebylo na škodu." Hrdě vypnu hruď a podívám se na vlky před sebou, přičemž vznešeně pronesu: ,,Já jsem Allavanté, ale klidně mi říkejte Avanté. Nebo Usměvavá - na to jsem si, tady od Mrzoutka, poměrně zvykla." Mrknu na mladého vlčka a ušklíbnu se.
"Ach ano, jaký krásný chaos nastane, až naše malá tlupa vtrhne mezi slabochy a sluníčkáře."

Všem procenta do síly :)

PŘIDÁNO

,,To opravdu přemýšlíte nad tím, že vytvoříme "smečku" zlejch vlčků?" Pronesu ironicky a pak se podívám na okřídleného vlka, následně pak i na černobílého. Oba vypadali, že by nebyli proti. Teda, vlk se znaky rovnou pronesl, že to není špatný nápad. Můj smích přetne okolní hlasy. Je řezavý a ohlušující, nezní jako smích z radosti, spíše ironický řehot. Ztichnu a nahodím vážnou tvář. Opravdu se oba zdáli, že jsou nadšeni tou myšlenkou. A vlastně, proč ne? Být jediná vlčice mezi třemi vlky? Mohla by to být pro jednou zase trochu zábava. Mě byly tedy všechny smečky ukradené - pokud mi nelezly do zelí, neměla jsem k nim zášť. Nevěřila jsem v něco, co byla smečka a co měla představovat.
Vlk se znaky najednou odvětil na mou narážku s ožehlým kožichem. V jeho očích i slovech jsem cítila čirou nenávist - zajímal by mě jeho příběh. Olízla jsem si špičku čenichu. ,,To je jednoduchý způsob, jak to zařídit." Ušklíbnu se na vlka. ,,Kdybys byl vlčice, měl bys to jednodušší - namotat, zlomit srdce, nejlépe ublížit jeho bližním a pak mu dopřát život bez cíle a naděje. A nebo pomalou smrt, záleží na tvém gustu." Problém byl, že nebyl vlčice. No ale ublížit jeho bližním nejspíše zvládne a pomalou smrt by mu jistě taky mohl dopřát.
Najednou se po dlouhé době ozval Mrzoutek. Mé oči se na něj upřely a věnovala jsem mu svůj úšklebek. Zase poučoval - jako vždy. On musel být mozek všeho, jak jsem za krátkou dobu dokázala zjistit. ,,Je jedno, jak to pojmenuješ, pokud to splní svůj účel." Ušklíbnu se na Mrzoutka, no v srdci cítím, že to šlo z jeho duše - ten asi musí všechny smečky nenávidět.
,,No, nemám nic proti tomu, jít do tohohle malého společenství. Vypadáte, že s vámi bude ještě hodně zábavy," pronesu s úšklebkem. Podívám se po všech vlcích kolem mne. Tak tohle je tvá nová životní etapa, Usměvavá?

Cítila jsem na sobě Mrzoutkův pohled. A cítila jeho smíšené pocity, co se větrem nesly. Zdálo se, že změna taktiky vyvolala zajímavou reakci - teď, když ví, co jsem zač, bude se nejspíše držet dál. Ale čím více urážení a ignorace, tím více mne vlci chtějí - jaké pěkné nepsané pravidlo. Alespoň se vždy osvědčilo. Protože co se škádlívá, to se rádo mívá - tedy, alespoň z jedné strany. Ač nyní se zdálo, že tu je mnohem více objektů hodných zneužití. Velký, svalnatý vlk s křídly se mi velice zamlouval, a vzhledem k tomu, že hledal nějakou vlčici - potencionálně to mohla být partnerka či vlčice, o kterou se snaží, stal se zajímavým cílem.
Černobílý vlk pronesl větu, která nemohla znít více ironicky. Podívala jsem se na něj a ušklíbla se, jako to udělal on. ,,Musím uznat, že to je velmi pěkné. Za sežehnutý kožich taková zábava jistě stála," uznala jsem a zazubila se. Nu, já bych si kvůli smečce nenechala udělat jakoukoliv kosmetickou vadu - ale pravda, vlci co měli jizvy a bojovali, byli sexy! Možná ten vlk nebude tak marný.
,,Když tě však vlci nemají rádi, je jedno, jak silný jsi. Svrhnou tě, jelikož jedinec nezvládne celou smečku," odvětím k jeho myšlence - já ve smečce vyrůstala. Moje matka byla slaboška, co si myslela, že tím, že mi dá nejvíce lásky, vrátí tím dva mrtvé bratry. Není divu, že se pak po smrti otce zbláznila.
Mrzoutek začal vyprávět o své zkušenosti ve smečce. Zajímavé bylo, že žil v podobné situaci - rodiče slaboši. Milující všechny a všechno. Nu, to občas nebylo na škodu - ale síla je to, co rozhoduje. A pokud alfy nejsou silné a milují všechny, končí to záhubem smečky.
Černobílý pak pronesl něco o tom, že vlci nechutnají jako srny. Ušklíbla jsem se. I když káral Mrzoutka, bylo to, jako by byl tatínek. Bylo mi do smíchu.
,,No jistě, jsme smečka útočící na jiné smečky," zazubím se. To by byla vtipná představa. ,,Opravdu ti tak připadáme?" Zasměju se. Najednou v mžiku přestávám vidět barvy. V duchu začínám panikařit, no navenek se snažím tvářit normálně. Co se děje??
,,To je divné... jako bych přišla o možnost vidět barvy?" Nahodím s vážným klidem, vevnitř však šílím.

Když neznámý vyslovil svou provokativní domněnku, teatrálně jsem se svalila na zem a začala se smát. Poté jsem se zvedla a s vážnou tváří probodla vlka očima. ,,Já nejsem ničí." Nikdy jsem nebyla ničí majetek. Ničí nic. K nikomu jsem se nevázala, nikoho jsem nemilovala, k nikomu jsem nepřiléhala. A nikdo mne nevlastnil. Tohle byla urážka pro mé ctěné ego. Poté jsem zase nahodila svůj úškleb a podívala se na oba vlky.
Dereck pronesl něco o tom, že by se mne dotkl leda větví. ,,Ale prosimtě, nehraj si na odolného," mrknu na něj a olíznu si čumák. Znovu jsem se otočila na černého vlka s bílými znaky. ,,Takže si jej zabil?" Pokud už nějaký boj byl, horší možnost byla vždy jen smrt. Ten kdo nedokázal zabít druhého byl slaboch.
,,Mne smečky nezajímají. Kdybych chtěla, dokážu si alfu namotat na drápek a do konce života mám o kořist vystaráno," pronesu s úšklebkem a máchnu ocasem. Právě jsem někomu ukázala svou pravou tvář? No ne, jaká odvaha. Z černobílého vlka jsem cítila zášť a podobné rysy, kloubící se i s mou povahou. Možná jsme si byli trochu podobní, kdo ví. A Mrzoutek? Ten už mne prokoukl. Nemělo cenu se snažit motat mu hlavu. Teď stačilo ignorovat jej a urážet - sám se možná chytne a bude se ještě mlátit za to, že poprvé mou nabídku nezvážil.
Najednou se z křoví vynořil tmavý vlk s jakýsími ornamenty. ,,Tady se nedělají ztráty a nálezy," odvětím. ,,Myslím, že tvou ztracenou lásku nikdo z nás neviděl."