Příspěvky uživatele

< návrat zpět

•Aréna 10•
~3 HP
~2 MP, 2 FP
~2 fyzické, 1 magický

Dallius se znovu trapně skrýval za štítem a Artume po něm tak nešťastně zkusila cvaknout, směr rameno (útok 1). Celá věc už začínala být dlouhá a svaly ji brněly a bolely a už chtěla upřímně aby tomu všemu byl konec a ona se mohla vyrazit vyvalit na vyhlídku s matkou, otcem a těmi drobnými piraněmi co tam číhaly. Dallius se zdál být taky už unavenější, ale podařilo se mu ji znovu pokousat. Artume se pokusila oproti jeho tělu vyrazit a vyvést jej z rovnováhy (akce) a následně se zkoušela zahryznout do jeho hrudníku (útok 2). Bylo ale i poznat, že už cvaká z posledního a že souboji skutečně dala své maximum. Se svým bratrem byla však tak dobře vyrovnaná, že ani jeden z nich neměl štěstí vyhrávat s převahou.
Do zadní tlapky ho nechala kousnout jen proto, že tak Dallius okusil víc její krve a ta jej měla snad v jeho systému opět částečně paralyzovat (magie 3).

•Aréna 9•
~8 HP
~2 MP, 2 FP
~2 fyzické, 1 magický

Rozhodně bylo dobré říct, že Artume se snažila Dalliuse skutečně dostat do kolen. Její styl magie byl agresivní a mnohem méně viditelný než magie ohně, která byla jasná a hřála, což Artume dávalo víc možností se bránit a uskakovat. To bylo docela dobře znát, když už nic jiného.
Přišla sprška dalších útoků a ten, který skutečně na Artume zabral, bylo kloubení nohy. Vlčice zapištěla bolestí a v ten moment neuvažovala mozkem a zapojila svaly. Ohnala se tesáky po Dalliusových očích (útok 1) s úmyslem jej zranit. Přeci jen jí šel po krku už kolikrát a nezdálo se, že by měl problém s tím vážněji zranit ji. Tak jen ať se na ten svět hezky podívá. Naposledy.
Na jakýkoliv jeho další pokus byla opětovně připravená i díky krvi, kterou tentokrát nechala vytéct do jeho tlamy a která jej měla částečně i paralyzovat (štít), takže se zas tak moc neobávala jeho další akce. Její následné útoky už byly klidnější, vlčice po něm zacvakala zuby (útok 2) a pokusila se dostat k jakékoliv kůži a nebo masu co bylo po ruce (to nechám na Dalliovi), následně zkusila nakopnout ublíženou tlapkou jeho obličej a vlka tak napumpovat ještě větším množstvím krve a paralýzi (magie 3).

•Aréna 8•
~ 16 HP
~2 MP, 2 FP
~2 fyzické, 1 magický

Ohnivý šíp zasáhl Artume a vlčice sykla a začala si znovu dávat víc pozoru na jeho útoky. Už to ale všechno bylo šíleně dlouhé a tak se na Dalliuse nepokoušela zas tak aktivně útočit, spíš se sama bránila před jeho útoky pomyslným štítem, který by Dalliuse zpomalil díky jeho vlastní krvi (akce)) a podobnou taktiku i použila na svůj další útok, pokoušejíc se dostat Dalliuse do kolen náhle zrychleným tepem (magie 1). Poté co se o tuto dvojici akcí pokusila, rozhodla se vyrazit proti jeho tělu a cvaknout mu zuby po tváři (útok 2), načež okolo něj udělala hezkou otočku a její bratr aka kopající kobyla ucítil (možná!) její zuby ve svých hýždích (útok 3). Artume se znovu samozřejmě nechtěla setkat s jeho vykopávajícíma nohama, ale pokud nebude jinak mít na výběr... co naplat?

•Aréna 7•
~ 22 HP
~2 MP, 2 FP
~2 magické, 1 fyzický

Dallius docela aktivně zneužíval všeho, co měl po tlapkách. Přesto se však dvojici zas tak dobře v boji nedařilo a upřímně, Artume začínala být i mírně frustrovaná. Kde ji předtím pořád zasahoval, tu náhle bylo prázdno a souboj se už teď zdál být nekonečný pro obě dvě strany. I proto po jeho pokousání do Dallia k překvapení všech (i svého) narazila a pokusila se jej rozkolébat a případně povalit (akce) načež po něm začala cvakat zuby pokrytými krví, kamkoliv kam zrovna dosáhla (magie 1). Pomalu se do ní i zažírala únava a Artume vrčela, prskala a znovu po Dalliovi cvakla krvavými zuby (magie 2) než se trochu vzdálila a chvíli se zastavila, aby se zvládla vydýchat.
"Jsme si vyrovnanější než jsem čekala," přiznala s drzím kliknutím jazyku o vrchní patro tlamy. "Ale to nejspíš dává smysl když jsme stejné krve."
Nehodlala se však svým proslovem příliš zdržovat a brzy na Dallia znovu vyjela a pokusila se ho znovu profackovat tlapou přes obličej (útok 3), protože naposledy to docela dobře vyšlo.

•Aréna 6•
~ 28 HP
~2 MP, 2 FP
~2 magické, 1 fyzický

Dallius se statečně držel, a zrovna tak i Artume. Sourozenci byli poměrně dobře vyrovnaní, oba prohnaní a ačkoliv ne na vrcholku svých sil, pořád měli ostré zuby a uměli se rvát hlava nehlava. Kdokoliv kdo boj sledoval tak asi musel už vyměňovat sázky založené spíš na štěstí než na umu.
Jeho útokům se jí dařilo vyhýbat a jeho naráz nebyl tak silný, jak možná doufal. Jeho oheň ji však popálil. Další jeho útok si tak vynesl poměrně pohotovou reakci, kdy se Artume odrazila zadníma nohama a pokusila se plesknout Dallia přední tlapou přes čenich (útok 1). Kousat ji? Takhle? Tak to teda v žádném případě. Další její akcí byl pokus mu zamotat hlavu, aby ji přestal zasahovat (akce) a následně využila momentu aby využila rány, která jen tak tak netekla krví a tentokrát ji znovu nenanesla na zuby. Prvně se po Dalliovi ohnala tesáky směrem po jeho hrudníku či rameni (magie 2) a potom se pokusila cvaknout zuby jeho čenich (magie 3) jako se o to pokusil on sotva pár momentů zpátky.

•Aréna 5•
~ 36HP
~2 MP, 2 FP
~2 fyzické, 1 magický

Artume se o chloupek vyhnula hořícímu ocasu a zatímco cvakala zuby aby mu ukázala, jak moc se baví, nachytal ji tentokrát útokem na temeno (který si upřímně neumím představit). Proběhlo pár momentů setřásávání, kde se dvojice držela zuby nehty a trhala se, než Artume znovu odskočila a zacvakala zuby ve výzvě. S jeho vztyčeným štítem se Artume jen ušklíbla a znovu udeřila na jeho hlavu a vyvolávala u vlka zvýšený srdeční tep a mdloby (magie 1). Jediný důvod proč by tato věc selhala bylo její rozhození z plamenů. A že bolely. Už teď cítila své ožehlé chlupy.
Pomalu jí docházel dech a když se k ní Dallius najednou přiřítil a vystartoval po odhaleném břiše, vlčice mu okamžitě na oplátku cvakla po tváři kterou měla hned u boku (útok 2). Nadále se pokusila do Dalliových očí vkopnout hlínu a trávu uvolněnou jejím zapíráním se do země, aby jej za čumák u země potrestala a znevýhodnila ho (akce). Vážně ji iritoval.
A jakmile se Dallius pustil, ať už její předchozí útoky dopadly jak chtěly, nejspíš si uvědomil jednu věc - necítil z Artuminých ran žádnou krev. Jednoduše se z nich nelila ven, i kdyby prošel kůží. Možná že to bylo dost na to, aby jej vlčice stihla vzít zuby do ramene (útok 3) zatímco byl rozptýlený? A nebo se stalo něco jiného - kdo ví.

•Aréna 4•
~ 44HP
~2 MP, 2 FP
~2 fyzické, 1 magický

Tentokrát se Dallius docela činil. Ať už se Artume snažila jak chtěla, každý jeho útok ji udeřil a i když si vlčice bolest normálně užívala, momentálně ji ubíjela a vztekala. Prvně jí svázal tlapky, skončil pod ní a chňapl ji do stehna zevnitř a pak ji ještě nakopl. Vlčice se z místa pro teď nehnula a jen otevřela tlamu a hrdelně zavrčela. A pokusila se jej pokousat na jeho zadní kýtě, tedy jeho sedacím svalu (útok 1). Bude ji kopat do obličeje? Tak mu tu nohu jednoduše uhryže a urve. Dovoluješ si vyskakovat, ty zrzavá ovce? Fajn.
Pokud se zase pokusil proti Artume vyrazit, ačkoliv neuměla zformovat štít, pokusila se mu alespoň za pomoci magie zatmět před očima a vyhnout se útoku (akce).
"Ty buď kreativní, ty páru škytající šutre," odsekla a cvakla mu zuby zádech (útok 2). A pokud chceš něco kreativního Dallie, může být! Protože se mu Artume aktivně pokusila nahrnout krev do mozku a ideálně s vlkem praštit o zem a nebo způsobit mdloby (magický 3). Vlk by sebou stejně na zem nejspíše netřískl, ale rozhodně by to nepomohlo s jeho budoucím soustředěním.

•Aréna 3•
~ 56 HP
~2 MP, 2FP
~1 magický, 2 fyzické

Artume tančila okolo Dallia a ten zjevně už neměl na jejich taneček nervy. Po několika nezdařených útocích vyvolal ohnivý bič a Artume nestihla dostatečně rychle zareagovat. Bič jí projel srstí a na kůži, načež se vlčice zašklebila a vyrazila vpřed. Dallius měl zjevně podobný nápad. Pokusil se ji zalehnout, ale jeho sestra se přikrčila a tak tak proklouzla, načež se pokusila nakopnout jednu z jeho tlapek a svalit ho na zem (akce).
Její bratr se však poměrně rychle otočil a popadl ji, načež vlčice zkusila zareagovat drápy směrovanými na jeho tvář, pořád s kapkou krve (magie 1) a vymanit se mu. Samozřejmě to nešlo jen tak, ale jednou ji pustit musel - hlavně když zaútočil znovu. A co ten kretén udělal? Vyprskl jí oheň do tváře! Vlčice se tak tak vyhnula a zaprskala na něj: "Ne tak zhurta? Já ti ukážu co je zhurta!" a vyrazila, aby ho chňapla za kůži na krku a trochu potrhala (útok 2). Tak to teda ne! Ale ať už se útok povedl nebo ne, Artume se rychle okolo vlka protáhla a tentokrát si vzala na starost zadní nohu, kterou se pokusila kousnutím částečně vyřešit ze hry (útok 3). Chvíli se snažila (a případně ji držela) a následně si znovu mezi nimi našla prostor.

•Aréna 1•
~ 75 HP
~2 MP, 2FP
~1 fyzický, 2 magické

Dvojice se i nadále vyhýbala útokům, což donutilo Artume v jeden moment cvaknout do prázdna ve frustraci. K sakru. Co takhle se aspoň jednou trefit? NOTAK! A tak se Dallius znovu netrefil. A Artume mu útok rovnou oplatila a využila jeho pokusu ji svalit na zem a znovu se jej pokusila svalit sama (akce). Rychle přetlapkala jeho rozžhavenou zemi a pobaveně cvakla tesáky: "Země je láva? Roztomilé." A s tím se vlčice přihnala k Dalliovi zase blíž a s krví na tesácích se pokusila vzít blízkou část jeho těla - hrudník (magie 1). A než se stihla odhodlat k dalšímu útoku, Dallius znovu vytáhl drápky a ohnal se po její hrudi a trefil se. Artume odskočila a se syknutím se podívala dolů. Pak se však jen ušklíbla.
"Koťátko."
Dobře, používáme drápky? Fajn! Smočila drápy v krvi na hrudi a bez dalšího váhání vyrazila po Dalliovi a pokusila se jej plesknout drápy přes čenich (magie 2). Ale tady to neskočilo. Jakmile se pokusila bratrovi dát facku, pokusila se chňapnout jeho ucho a strhnout jeho hlavu směrem dolů (útok 3) jako přípravu pro další útok.

>> Jezero

Artume následovala Iluzionáře a Milost s hlavou vztyčenou a netečným pohledem. Po jazyku převalovala slova Havrana. Co měl na mysli? Další vzpomínku, na kterou jisto jistě zapomněla? Začínalo to být otravné, ale vždy když se snažila myslet na tu, co to byla před ní, něco jí v tom bránilo. Snad nějaká kletba, vyměnila vzpomínky za život v přítomnosti. Nestěžovala si, ona si na tu předtím nepamatovala.

•Aréna 1•
~ 80 HP
~2 MP, 2FP
~2 fyzické, 1 magický

Dallius hned z počátku vytvořil ohniví štít, nad čímž Artume povytáhla obočí. Sama vlčice stála poměrně laxně, jakoby se snad jeho útoků vůbec nebála. Jen její upřímný pohled a soustředění napovídalo o opaku. Tak tedy, ukaž co v sobě máš, Dalliusi. Třeba své sestře něco málo připomeneš.
Už teď bylo však jasné, že jsou si vlci vyrovnaní. Artume se zatím úspěšně útokům vyhýbala, ale kdo ví jak dlouho to dokáže? Po vyhnutí se jeho útoku drápy využila svých zubů, aby zranila Dalliovu plec (útok 1). Ať už se tento zásah vyvedl nebo ne, rychle zase tančila zpátky a tentokrát... tentokrát by asi nebylo od věci vymyslet i něco se svou magií. Neměla pro ni však mnoho jednoduchého využití podobně jako Dallius a tak se rozhodla býti... kreativnější. Věděla, že její krev má na 'ostatní smrtelníky' poměrně nepříjemnou efektivitu, hlavně když ji pozřeli. Netušila jak jej donutit krev pozřít, ale pár nápadů na její dostání se do jeho oběhu měla.
Provedl dva další útoky a Artume se obratně vyhýbala, ačkoliv každý úskok a obrátka musela být perfektně načasovaná aby ji bratrův oheň a následně i jeho zuby nezasáhly. I skrz jeho pokud pokousat její nohu po něm Artume vyrazila a pokusila se jej z rovnováhy vychýlit tak, aby spadl na zem (akce). Ať už se však její vychytralý pokus zadařil nebo ne, vlčice se zjevně propadla do poměrně silného šílenství, protože pokousala sama sebe. Cvakla zuby po blízké části tlapy až ostatní vlky do čenichů udeřil pach první krve. Sama pak obratně cvaknula zuby smočenými ve vlastní krvi po Dalliově boku (útok 2) a to ne s úmyslem silně poranit, ale dostat jed co jí koloval žilami do jeho oběhu. Následně se rovnou ohnala i po poměrně blízké části jeho těla, a to tedy po jeho boku, opětovně zuby (útok 3). Ať už se její útoky vyvedly nebo ne, opět zase pokusila mezi ně dostat jistou vzdálenost.

Artume na matčinu výtku neřekla nic, dokonce se i ovládla a neklikla po ní jazykem. To by se neslušilo - a taky by skončila s pěkně vyprášeným kožichem. Bylo však docela bezpečné tvrdit, že s migrénou přicházela i špatná nálada. Čím dřív bude od tohohle shluku vlků, tím líp. U vlčat na ni celá věc tolik nedoléhala především kvůli tomu, jak drobná byla - tady bylo však příliš mnoho vzrostlých vlků, které ignorovat moc dobře nešlo. Na Scarovo přivítání uctivě sklonila hlavu. Moc zvuků ji teď netěšilo, včetně vlastního hlasu. Také na ni kývl stříbřito-černý vlk s jedním okem, kterého si z minulého srazu pamatovala jako jednu z nových a mladých bet. Kývla (Noirovi) nazpět.
Zamyšleně cukla očima k Dalliovi a jeho nabídce, než se na něj pobaveně ušklíbla: "Proč ne? Ráda uvidím co dokážeš." Stejně se jednou budou bít bok po boku a jak lépe zjistit styl boje spolubojovníka než bude muset chránit jeho odhalené části. To už však její pozornost zachytil menší rozruch, hlavně jak se Havran promenádoval okolo novotiny. I díky vlkům kteří se vydali různými směry a vzrůstajícímu nadšení z boje se odhodlala k celé té věci taky něco podotknout: "Na tu pozor, má to ráda krvavé." Nebylo to varování, jen vrnivá, potměšilá poznámka. "I když je to zatím hlavně její krev. Viď, drahá?" prošla okolo Yrsi a očkem hodila i po její společnosti (Callid). Yrsi jen podráždila ocasem až v čenichu, pokud by však vlčice cvakla, docela obratně by ho odklidila z cesty - a to za mírného uchechtnutí.
"Půjdeme hned," kývla na Allavanté ještě spěšně, pak přidala do kroku a vydala se směrem k lukám a zařadila se tak bokům Milosti a Iluzionáře. Taky potřebovala nějakou hezkou, betovskou přezdívku... už takhle rodinu zahanbila svou skoro smrtí. Heh.
Přes rameno ještě zahlédla začátky souboje Ostna a toho cizího, bílo-béžového vlka. Zamyšleně je chvíli pozorovala, ale pak se dostatečně vzdálili a bylo na čase se pustit do svého bratra.

>> Luka

// Rychlé upozornění pro protivníka: Artumina krev brní vlky v tlamě a zpomaluje je. Samozřejmě musí být nějakým způsobem pozřena, ale tady stačí i kousnutí. Hody to sice nijak neovlivní, ale myslím že je dobré s tím počítat. :>

>> Katakomby

Když konečně dorazila na vodopády a mohla se pokochat výhledem na celé společenstvo, na chvíli se zastavila. V jejím těle se ozývaly ozvěny jejich tepající krve a vlčice jen pobaveně přivřela oči když na ně shlížela z výše. Samozřejmě, tak daleko neslyšela jejich hlasy a některé ani nerozeznala, ale co na tom záleželo? Bylo to tak hezké - byli jako mravenečci.
Pak však konečně trochu přidala do kroku, sklouzla po tlapkách dolů ten kopeček a rychle se připojila k ostatním. Byla poslední - s elegantním zpožděním. Všichni se zdravili a kývali na sebe, Artume však neměla komu co říct. Jen Dalliovi. I tam to však bylo docela sporné.
Prošla okolo černého s bílými ponožkami (Wissfeoh) a po cestě ho pleskla (nebo pohladila?) ocasem a pokračovala dál. Matka se ještě chvíli zpátky držela u podivně vypadajícího, cizího vlka (Callid, Allavanté) a Artume se ani nedokázala rozhodnout, co přesně považuje na jeho vzhledu za zvláštní. I okolo nich prošla bez mnoha pohledů, s matkou se sotva pár okamžiků zpátky viděla.
Dallius si však samozřejmě vybral, že bude sedět u matky. Samozřejmě. To nebylo dobré místo na povídání. Ale... aspoň by to mohla jemně naznačit, ne?
"Chci s tebou později mluvit," vypadlo z ní nakonec místo jakékoliv jemnější narážky. Surově. Její výraz byl soustředěný, uši jí necukaly za zvuky a vnímala každého jednoho vlka tady dole - obávala se, že se jí znovu zase spustí migréna.

>> Červená

Artume měla sevřenou tlamu a vypadala skoro až přísně. V očích se jí nezračilo nic. Žádné touhy ani bolesti, jen nekonečná vůle přežít to, co původně neměla. Nebylo to přeci jen v jejím osudu.
Možná že by se měla jednou zamyslet nad tím, proč reagovala takto. Proč nenesla hlavu hrdě vztyčenou a nekráčela jako princezna chaosu. Proč se nechovala víc jako nesnesitelné, rozmarné dítko... ale ne, ona přeci nebyla Iridan. Ona nikdy nebude Iridan. Na chvíli se musela zastavit a stisknout víčka dohromady. To jméno pro ni neznamenalo nic, stejně jako to Dalliovo když ho poprvé zahlédla. K doslova fyzické reakci na Dalliuse však mohla jen soudit, že s Iridanem ji čeká něco podobného. Ale měla by se snad zrzkovi omluvit? On byl ten, kdo ji ignoroval první a byl tím, kdo jí neprojevoval dostatečného důvodu s ním hovořit jako se sobě rovným. Ne. Za co se měla omlouvat?

>> Křišťál

>> Zátoka

Kráčela si vlastním tempem a všude po červené už teď chytala pach své rodiny. Byli tady, ale i tam, cítila je tu a zde o kus dál, dokonce i Waleana zachytila - jak zvláštní. Tak či tak, Artuminy kroky putovaly směrem vpřed, až k obchůdku Wua. Bezmyšlenkovitě se tam zastavila a tlapkou poukázala na zboží, které od něj vyžadovala. I když se teď v noci cítila jako na výši svých sil, pořád jí cosi nehrálo. Pořád potřebovala něco opravit. Něco ve své hlavě, ve svém těle. Něco bylo špatně a začalo to už s příchodem Dalliuse.
Lítost? vlčici vyplinula na jazyk tato slova a to i přes to, že je nikdy neslyšela řádně vyslovena. Lítost nad čím? Nad tím, že je její bratr na pozici bety jen kvůli svému rodokmenu? Nebo lítost že by tam měla stát s ním? Lítost když viděla jeho tvář a slyšela ostrá slova?
Od Wua pokračovala dál, plně pohlcená ve svých myšlenkách.

Nákup
4. tlapka do Tmy - 70kšm
41kšm + 3 rubíny = 71kšm
Na účtu zůstane 1kšm 4r

Schváleno

>> Katakomby

Zatímco si všichni povídali, Artume udělala pár kroků zpět. Vedle pomalé, ale jisté bolesti tepající v její lebce Moc vlků, moc dlouho, moc pulzující krve. Ani si to neuvědomovala dokud i Dallius nepřistoupil blíž a jednoduše její mozek nepřepnul jako spínač na světlo.
Matka a otec mluvili, Artume zvažovala Dalliovo podráždění a sledovala sourozence. I Yrsi se pomalu zapojovala do rozhovoru a po jejím příchodu se vší parádou už nezůstala ani jiskřička ohně. Jakoby vyhasla v momentě, kdy v jejím okolí byl někdo s většími zuby - za což se Artume nenápadně plácala po rameně. To byla totiž i ona.
Ten Dallius jí však pořád jaksi ležel v žaludku... možná by nebylo od věci si s ním později popovídat. I když netušila, co jí tak na bratrově existenci a jeho chování vadí, pořád to bylo nepříjemné dost na to, aby si uvědomovala svoje vlastní neduhy. Hmpf.
A pak se všichni rozešli - Artume následovala pomalu, takže se skupince po chvíli ztratila.

>> Červená louka