Příspěvky uživatele

,,Aha. Půl roku je dlouhá doba," řeknu trošku tišším hlasem. Já tady nebyla zrovna moc dlouho, ale tohle místo se mi zamlouvalo. Bylo to tu jiné. Takové... zvláštní. Svobodné. Nebylo to... nebylo to tady, jako tam. Jako v mé staré smečce. Zamyšleně jsem se zadívala na třpytivé jezero. Bylo jaro. Všude kolem rostly různé květiny a svět se probouzel k životu. *Už to bude pár měsíců, co jsem odešla* projede mi hlavou. Zajímalo mne, zda-li mě stále hledají. Vlastně by mě to ani nepřekvapilo. Možná bych i byla ráda, kdyby přišli. Abych se jim mohla konečně pomstít za těch několik let utrpení... za tu bolest. Z myšlenek mě dostal lehký vánek, který si hrál s mou srstí.

Po dlouhém, opravdu dlouhém rozhodnutí hlasuji pro ...
Nera ^^

Sledovala jsem Triona, který si šel směrem k jezeru, kde si namočil svou tlapu a smyl krev, jenž mu zůstala na noze. Zamyšleně jsem se rozhlédla po okolí. Pohupovala jsem ocasem a nasávala okolní pachy. ,,Jak dlouho už tu jsi?" napadlo mě najednou. Nevím, jestli to bylo nejlepší téma ke konverzaci, ale nějak jsem začít musela. I když jsem se většinou do konverzací moc nezapojovala, s Trionem mi to nějak extra nevadilo. Má dobrá nálada mě neopustila. Trionův neustálý optimizmus byl nakažlivý.

Trion se oklepal. Vypadal, že mu to nějak extra nevadilo, což mě uklidnilo. Také mi to potvrdil svými slovy. Přikývla jsem a usmála jsem se. Přemýšlela jsem nad tématem k hovoru. Protáhla jsem se a znovu se oklepala, protože mě zastudilo ještě pár kapek vody. Byla jsem mokrá. Pečlivě jsem si začala jazykem uhlazovat běloučkou srst, která se lehce načechrala, když jsem se oklepala. Za chvilku už byla moje srst zase rovná. Sice trošku navlhlá, ale rovná.

Podívala jsem se na srnu, na které zbylo ještě spoustu masa. V mé smečce většinou nezbyla z té srny ani kost. Nad tím jsem se jemně pousmála a poté jsem se koukla na Triona, který už dojedl a zamířil k jezeru, ze kterého se napil. Zastříhala jsem oušky a začala přemýšlet nad tím, že bych si srst omyla ve vodě. Z myšlenek mě vytrhl Trionův hlas. Podívala jsem se na něj. ,,Jo, to byla" odvětím a pousměju se. Můj pohled sjede k vodě, která byla asi půl metrů od nás. Pomalu jsem k ní došla a rychle do ní skočila. Voda byla studená, což mě přinutilo z ní okamžitě vyběhnout ven. Aspoň se ale z mého těla smyla krev a špína. Když jsem vyšla na břeh, oklepala jsem se. A tím jsem i trošku pocákala Triona. ,,Promiň" řeknu omluvně.

Poodešla jsem od srny a olízla si zkrvavenou tlamu. Stále jsem cítila chuť její krve na jazyku. Můj žaludek už byl zaplněn a na další sousto už jsem neměla chuť. Podívala jsem se na krásnou modrou oblohu. Poté jsem svým pohledem přejela zpět k Trionovi, který stále ujídal kousky masa. Vypadal, že už dlouho nejedl. Začala jsem tomuto vlkovi pomaličku důvěřovat, přeci jen byl ke mě jiný než všichni ostatní. Lehce jsem se pousmála a sledovala Triona. Po nějaké chvíli jsem se podívala na svůj - už ne příliš sněhobílý kožich. Byl od krve a od špíny. Povzdechla jsem si.

Po očku jsem pozorovala Triona, který nevypadal, že by se nějak chtěl o maso rvát. Ale radši jsem i přesto byla ostražitá. Když jsem zhltla srnčí maso, které bylo ještě teplé a nasáklé krví, odtrhla jsem další kus. Byl celkem velký a proto jsem jej položila na zem a pomalu z něj trhala kousky masa, které jsem následně žvýkala a nakonec spolkla. Sledovala jsem Triona, který jedl pomalu a klidně a proto jsem také zpomalila a začala si jídlo vychutnávat. Už jsem maso nezhltla, jako předtím, ale pomalu jsem odkousávala kusy a užívala si požitek z toho skvělého masa. Když jsem dojedla, mlsně jsem si olízla tlamu od srnčí krve. Ještě jsem snědla pár kousků a to mě úplně zaplnilo.

,,Tak tedy... Dobrou chuť" řeknu a nejistě dojdu k srně. Tohle pro mě bylo jiné. V mé smečce se většinou na jedinou srnu vrhl celý lovecký oddíl a vlci se mezi sebou prali o kus žvance. Pro ty slabší většinou nezbylo žádné jídlo a díky tomu častokrát mnoho vlků ze smečky umřelo na nedostatek jídla. Já jsem se taky rvala. Vždycky. Když jsem ukořistila stehno, vrhlo se na mě vždy pár vlků a svou kořist jsem si musela vybojovat, i když srnu skolil celý oddíl a každý měl na kousek z ní právo. Většinou platilo, že vlčice jsou méněcennější a vlci mají právo jíst první. Pokud smečka ulovila více srn, platilo, že ty největší kusy dostali vlci a zbytky dostaly vlčice. Byl to divný pocit. Všechny pravidla tady... byly jiná. Po zaváhání jsem odtrhla kus z mrtvé srny a začala jsem maso hltat. Krev z ní mi špinila bílý kožich.

Trion na srnku skočil také a konečně se mu povedlo jí povalit. Já jsem dopadla přímo na ni, stále se držíc jejího krku. V duchu jsem zajásala a zakousla jsem se ještě hlouběji. Srnka vydala bolestivé zaryčení. Pustila jsem jí. Má bílá srst byla na určitých místech zbarvená do ruda. Krev ze srny vytékala stále rychleji, protože byla zasažená na dvou místech. Stále kopala, snažila se vsát. Kopání pomalu zpomalovalo. Nakonec srna zavřela oči, přestala dýchat a její tělo bylo zcela bezvládné. Olízla jsem si krev, kterou jsem měla na čumáku a podívala jsem se na Triona.

Z houští okamžitě vyskočil Trion, který ji zakousl přímo do krku. Nevěděla jsem, zda-li zasáhl tepnu. Okamžitě jsem vystartovala taky. Srny se chtěla dát na útěk, z krku jí tekla rudá krev. Lehce jsem se ušklíbla. Otočila se směrem ke mě a já okamžitě vyskočila, přímo na její krk. Chtěla jsem její trápení ukončit rychle. Ona se však nedala. Trochu klopýtla, když jsem na ni dopadla plnou váhou, ale nespadla. Okamžitě jsem se jí z boku zakousla do krku, trefila jsem dobré místo. Držela jsem se. Srna začala kopat a trefila mě do břicha. To mě přinutilo zakousnout se ještě víc. Kopala do mě, ale já se nehodlala vzdát. Bolelo to. Ale srna pomalu umírala.

Postávala jsem nedaleko srny, která stále pila. Vypadala opravdu dehydratovaně, nejspíše nepila několik dní. Její krátké, hnědé tělíčko se třepalo. Stříhala oušky. Škoda, že zanedlouho zemře, napadlo mě. Odtrhla jsem pohled od oné srnky a podívala se na Triona, který zmizel v houští. Když byl na dobré místě, hned mi dal znamení. Přikrčila jsem se a rychlým během jsem se blížila k srnce. Ta si mě po několika vteřinách všimla a dala se na útěk, přímo ke křoví, kde se schovával Trion.

Bez prolití zbytečné krve... U nás se vždycky lovilo jen pro zábavu... Tiše jsem si povzdechla a pokračovala v cestě vedle Triona, který mě okamžitě dohonil. Sklonila jsem hlavu a dala uši dozadu. Pozorovala jsem srnku, pijící vodu. Najednou Trion začal říkat nějaký plán. ,,Souhlasím" řeknu trošku tišeji a jen souhlasně kývnu. Už jsme byli nedaleko od srnky. Vítr foukal směrem k nám, takže srnka moc nemohla vycítit náš pach. A to bylo vyhovující. Když jsme byli dostatečně blízko, zastavila jsem a čekala, až Trion dojde na určené místo, abychom mohli zaútočit.

,,Ano, přesně ten pach. Možná by to byla dobrá kořist" řeknu a pousměju se. Nejdříve jsem se protáhla. Poté jsem začala větřit, odkud pach vycházel. Otočila jsem se tím směrem. Byla opravdu nedaleko, nejspíše pila z některého břehu jezera. Olízla jsem si studený, černý čumák a podívala jsem se na Triona. Pomalu jsem se rozešla směrem k srnce, která byla u nedalekého břehu.

,,Jo, to by bylo fajn. Ve dvou je větší šance na úspěšnost" odvětím a pomalu se zvednu ze země. Ještě naposledy dojdu k jezeru a napiju se z něj, jelikož mi za tu dobu, co jsme mluvili, vyschlo v krku. Vesele jsem mrskla ocasem. Takovou náladu jsem neměla už hodně, hodně dlouho. Trion vypadal nadšeně. Mnohokrát jsem lovila ve skupině a vždycky to byla zábavná činnost. Najednou jsem ucítila pach, který se zdál být blízko. Srnka. ,,Cítíš to taky?" zeptám se rychle.

,,No.. Asi jo" přikývnu na souhlas a podívám se na nebe. Bylo velmi krásné. Usmála jsem se sama pro sebe a poté jsem sledovala Triona, který náhle vstal a šel se napít. Nevěděla jsem, jak navázat další konverzaci a tak jsem začala přemýšlet. Mrskla jsem dlouhým ohonem. Vrátila se mi jedna vzpomínka. Na léto. Bylo teplo, skoro se nedalo ani pohybovat. U nás bylo léto vždycky teplé, kruté. V létě zemřelo tolik vlků... Na dehydrataci a tak. Neměla jsem moc léto v lásce. Ale tady by mohlo být léto jiné. Je tu spousta vody, spousta lesů. Nasála jsem pachy. Všude kole bylo cítit mnoho zvířat. Vlci, srny, jeleni, králíci, kuny, lišky, myši... Spousta pachů... ,,Nemáš hlad?" napadlo mě najednou.