Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Luka

Zavětřil. Aileen měla pravdu, byl tam podivný smrad a mnoho pachů. Nedokázal však odhadnout, co se tam odehrálo. Prošlo jen velké množství vlků zcela náhodně? Byla tam nějaká rvačka? Mezi tuláky? Mezi členy smeček? Byl tam Chaos? Možností bylo příliš, a tak se nehodlal na žádnou z nich příliš upínat. „Měli bychom rychle odejít,“ to bylo jediné, čím si byl jistý. Co kdyby se vrátili? Co když je následovala skupina z mostu? Z myšlenek ho vytrhla její otázka. „Nejsem si tím jistý. Většinu podobné šikany ovšem dělá Chaos,“ odpověděl a zamračil se. Však to sama musela tušit.
„Samozřejmě, že by mi to vadilo!“ ohradil se hlasitě a věnoval jí nevěřícný pohled. „Jak tě mohlo vůbec napadnout, že by mi to bylo jedno? Ale jak sama říkáš, jsi teď silnější než předtím. Teď už se ti nic nestane, protože se dokážeš ubránit,“ zavrtěl hlavou. Trochu sebevědomí, holka! S menším úsměvem na ni zase kouknul. „Takže se ti ta procházka přeci jen líbí, ha,“ šibalsky se usmál a něžně do ní šťouchnul.

// Nejvyšší hora

// Most

Atrox si dával pozor, aby Aileen neutekl příliš napřed. Stačilo mu, že se ztratila jednou. Podruhé už to nehodlal riskovat. Když mu zopakovala události, které na mostě viděla, musel se zamračit. „To vůbec nezní dobře,“ zamumlal nespokojeně. Cítil neskutečně silnou potřebu se vrátit a dát věci do pořádku, ale ochranářský pud vůči vlčici po jeho boku byl silnější. Zatracený Chaos. Jsou všude, sice netušil, zda to byli opravdu oni, ale upřímně... Kdo jiný?
Aileen se rozpovídala i o něčem jiném, což zlatého vlka zaujalo mnohem víc. Znělo to rozhodně pozitivněji. „No vidíš. Za chvilku budeš silnější než já a pak ani nebudeš potřebovat můj doprovod po ostrovech,“ povzbudil svou společnici, byť to bylo podobné tomu, když rodič povzbuzoval své děti. Vůbec nevěřil tomu, že by vlčice někdy mohla být silnější. „Samozřejmě, ó velká paní ochránkyně,“ odsouhlasil pak na její popichování. Tohle vtipkování bylo mnohem příjemnější, než nějaká konverzace o šikaně vlků na mostě.

// Nerovy vodopády

// Mlžná džungle

Vlastně vůbec nezáleželo na tom, co Atrox dělal a nad čím asi zrovna přemýšlel, když Aileen ztratil. Na nic z toho se totiž nemohl vymluvit. Vlčice byla zkrátka pryč. A zlatý vlk netušil, co s tím udělat. Chvilku nezvládně bloudil po lese, který vedle džungle byl, v naději, že někde zachytí její pach. Hle! Opravdu jej zachytil!
Postupně dostopoval Aileen až na druhou stranu lesa. Matně zahlédl její siluetu a když se přiblížil, viděl, že měla slzy v očích. Překvapeně zamrkal. „Aileen,“ oslovil ji a přistoupil blíž. Jak měl takovou vlčici uklidnit? Pohledem se přesunul k mostu, kde se zrovna nacházela nějaká skupinka vlků. Udělali to oni? Rozbrečeli ji? Cítil, jak se mu srst na zátylku zvedla. Měl chuť se jít porvat, ale rychle si to rozmyslel. Nemohl něco takového udělat před vlčicí. A už vůbec ne před Aileen, vždyť už teď brečela! „Pojď, jdeme zpátky,“ rozhodl nakonec a kývl směrem pryč. Nehodlal se vyptávat na to, co se stalo. Pokud by vlčice chtěla, řekla by mu to sama.

// Luka

// Severní hory

A sakra. Byl na ni moc ostrý? Její tón napovídal, že se svým komentářem nejspíš udělal víc škody, než zamýšlel. Nezamýšlel totiž žádnou škodu! Však to měl být naprostý gentleman! Když od něj odvrátila zrak, stáhl uši k hlavě. „Nemyslel jsem to tak,“ začal, no upřímnou omluvu ze sebe nějak nedokázal dostat. V cestě mu stálo jeho ego. „Jen... Nechci, aby ses zbytečně omezovala,“ dodal a sám se podíval kamsi do dálky. Byla to pravda. Strávit celý život na území smečky bylo přeci nehorázně nudné a neobohacující. „Jsem rád, že ses rozhodla jít se mnou na tohle dobrodružství,“ odpověděl na její výtku s menším úsměvem.
„Nevíš jak se dostat domů,“ opravil vlčici jemně, „já si jsem celkem jistý tím, kam jdu. Proto si myslím, že se nemusíš tak bát.“ Atrox tak nějak zapomněl, že se impulzivně rozhodl Aileen zavést do džungle. Hups. Teď to musel nějak uhrát. „Fakt velkou,“ odpověděl a kdyby mohl, nejspíš by i zaflexil. Pár svalů přeci jenom měl. „Ale moje reálná síla je, že nás dokážu udržet v bezpečí,“ zavtipkoval pak, aby trochu odlehčil atmosféru. „Oho, chceš si ty silné svaly sama ošahat?“ pokračoval ve vtípcích, když do něj šťouchla čumákem.
Jenže Mlžná džungle byla Mlžná džungle. Stačila chvilka nepozornosti a dvojice se mohla v mlze kdykoliv rozdělit. Hlavně pokud jednoho z nich zaujal jedinečný chrám...

// Most

// Rokle

Povzdechl si. „Aileen,“ oslovil vlčici a věnoval jí pohled, „nic nového v tvých očích nevypadá bezpečně.“ Pak se rozhlédl kolem sebe, aby se ujistil, že tu opravdu nečíhá nějaké nebezpečí. A vskutku nic neviděl. „Ale nebylo by to vůbec zábavné, když už ho znáš. Musíš trochu vystoupit ze své komfortní zóny,“ podpořil ji. Jen si neuvědomoval, že Aileen už ze své komfortní zóny dávno vystoupila a tuhle cestu si mohl nechat na jindy.
Lehce se na vlčici zamračil a nespokojeně švihl ocasem. „Zpochybňuješ mojí sílu?“ zeptal se zcela vážně, neb to bylo něco, co se mu opravdu nelíbilo. Však on byl jedním z nejsilnějších vlků na ostrovech! Kdo jiný se mohl vyrovnat polobohům? „Medvěd nemá důvod k tomu na nás vyběhnout,“ ohradil se a zavrtěl hlavou. Možná by ji přeci jen měl ukázat, jak takové nebezpečnější území vypadá? Alespoň by pak mohla prokázat trochu vděku za to, že ji tahal bezpečnější cestou...

// Mlžná džungle

// Červená louka

Zlatý vlk si ani neuvědomil, že u slunce proseděli tak dlouho. V přítomnosti Aileen čas zdánlivě utíkal rychle. Většinu času se snažil nevěnovat jí příliš intenzivní pohled, aby se nestyděla brečet. Slz si samozřejmě všiml - musel by být slepý, aby to šlo mimo něj! Ale neznal vlčici dost na to, aby se ji pokusil nějak utěšit, a tak jí věnoval jen jeho přítomnost a alespoň špetku soukromí.
Mnozí by si mohli myslet, že Atroxovi neustálé dotazy na bezpečnost polezou na nervy. Stavěl se k nim ovšem překvapivě klidně. „Je to bezpečné, neboj,“ ujistil ji s menším úsměvem. Mohl to zaručit? Rozhodně ne. Stát se mohlo naprosto cokoliv. Ale šance byla tak malá, že to Atrox nehodlal ani zmiňovat. „V mé přítomnosti se ti nic nestane,“ dodal pak ještě sebejistě. Pak na ní ale musel pobaveně mrknout. „Co by nás asi tak žralo? Nejsme kořist,“ zavrtěl hlavou, „neboj.“ Atrox do vlčice něžně šťouchnul čumákem, aby jí dodal trochu odvahy.
„Jiná cesta není. Pokud se tedy nechceš vrátit k portálu,“ vysvětlil s prostým pokrčením ramen. Chvilku zvažoval, zda Aileen protáhnout přes katakomby, ale nakonec se rozhodl, že to nebyl dobrý nápad. Ne, když se tak bála. Zvolil tedy ne-tak-strašidelnou cestu.

// Severní hory

Jméno vlka: Atrox
Počet postů: 9
Postavení: Sigma
Povýšení: -
Funkce: Hlídač
Aktivita pro smečku: -
Krátké shrnutí (i rychlohry): Vrátil se zpět do Zlatého lesa, kde se potkal s Aileen a trošičku i s Theronem. Přemluvil Aileen na zkoumání ostrovů mimo její domov a vydal se s ní portálem na druhý ostrov, kde našli obchůdek.
Smečková minihra: 9 (normální posty)

Atrox se zadíval na východ slunce s překvapivě necharakteristickým křehkým pohledem. Kam se jenom poděl ten vlk, ze kterého sálalo sebevědomí? Kam zmizela jeho hravá nálada? Pak ho ale Aileen svým hlasem vrátila do reality a zlatavý vlk opět nasadil masku hlavy rodiny. Nebyl žádná měkota! Minimálně to nemohl ukázat.
Z jejích slov dokázal odvodit, na co se ptala a co se stalo, aniž by to řekla na plnou hubu. Chvilku mlčel - vedl v sobě boj o tom, zda se vlčici otevřít, přeci jen nerad ukazoval svou slabší stránku. Za normálních okolností by tedy změnil téma. Ale teď? Něco mu v tom bránilo. „Stýská se mi. Stále. Asi to nikdy nepřestane,“ uznal konečně s menším povzdechnutím a přesunul zrak k zemi. „Čas ale zahojí leccos. Je třeba na ně vzpomínat s láskou, ne se smutkem,“ snažil se vlčici povzbudit s menším úsměvem.
Její narážka na změnu v něm cosi probudila. Jak kdyby s ní jeho nitro souhlasilo, no nedokázal si to uznat, a tak pocit rychle potlačil. Moc rád slyšel, že se Aileen zdejší místo líbilo. Už by na to i odpověděl, když si všimnul, že z portálu začínají nořit další vlci. Lehce se zamračil. Nehodlal z emocionální vlčice dělat výstavu a rozhodně se mu nelíbila představa čumilů. „Můžeme se sem vrátit jindy, co ty na to? Ať si to tu nevykoukáš. Navíc...,“ kývnul hlavou směrem k cizincům a hodil po Aileen pohled, který mluvil sám za sebe. S tím se rozešel pryč - nezapomněl ovšem zbytku vlků věnovat nemilý pohled.

// Rokle

Atrox poslušně seděl a čekal. Zrovna zíval, když se Aileen vrátila. Podíval se na ni, aby se ujistil, že byla v pohodě, a pak přesunul svůj zrak zpátky na červené květy. Moment. Načítávání. Huh? Hlavu rychle otočil zpátky k ní a lehce se zamračil. Něco na ní bylo jinak. Ale co? „Tím bych si nebyl tak jistý,“ odpověděl na téma původu, no stále přemýšlel nad tím, co se na ní změnilo. Něco to muselo být! Nezměnila si třeba barvu očí? Uh... „Prosím?“ Atrox ani neskrýval, že ho otázka překvapila. Sice nezněla rýpavě, no zlatavý vlk to vůbec neviděl tak růžově. Co by na něm chtěla měnit? Vždyť byl úžasný takový, jaký byl! Pche! „Já takový věci nepotřebuju,“ zamával tlapkou ve vzduchu, figurativně odhánějíc toto téma.
Východ slunce. Musel uznat, že jej dlouho neviděl. „Můžeme,“ kývnul tedy na její otázku s menším úsměvem a zvednul se. Aileen už se sama rozešla k východní části louky. Moc dlouho jí ta bojácnost nevydržela. Jen se na ní podívejte, pomyslel si pobaveně a vyrazil za ní. Držel se o pár kroků dál, jeho chůze mnohem sebevědomější a ráznější než opatrné krůčky Aileen.
Až když se usadila, zmenšil vzdálenost mezi nimi a přisedl vedle ní. Pohled mu ovšem na východu slunce nikdy příliš dlouho nevydržel a zrak mu neustále skákal směrem k vlčici. Co na ní bylo sakra jinak? Furt se mu na to nedařilo kápnout.

Na její nespokojené bručení a mručení jen pobaveně zatřásl hlavou. Neměla v sobě snad ani špetku dobrodružného ducha? „Sice mě neznáš, ale jsem součástí smečky, ze které pocházíš. Jsem synem bety. Znáš mého bratra. Proč bys mi neměla věřit?“ Atrox se jí snažil trochu šťouchnout správným směrem, no neuvědomoval si, že nic z toho vlastně neneslo příliš velkou váhu. Klidně mohl být nějaký Chaosan s magií, která mu dovolovala měnit svůj vzhled, a Aileen by to nikdy nepoznala. Ale on tohle zkrátka nechápal.
Naštěstí vlčici oslnil pohled na louku a Atrox jen hrdě vypjal hruď. Cha! No vidíš, že se ti to nakonec líbilo! A ještě bys mi to vytýkala! pomyslel si a spokojeně sledoval její úžas. „Já bych jim tvůj původ milerád připomenul,“ ujistil ji a když se vydala ke kvítí, nenásledoval ji. Zkrátka seděl na místě a čekal, až se princezna sama vrátí zpátky. Musel ji taky trochu nechat zkoumat samotnou, ne? Kdo by chtěl mít někoho furt za zadkem!

// Sněžné tesáky

Vlk kouknul na toho bojácného bobíka, co šel za ním, s pobaveným výrazem. Zaútočit na ně? Spadnout? Ha! „Musíš si trochu víc věřit. Kdo by si dovolil zaútočit na dceru alfy Zlaté smečky? Však by si proti sobě poštval celou smečku!“ Atrox zavrtěl hlavou. Podobně by si nikdo netroufnul na něj, kdo by přeci chtěl bojovat s polobohem? Kdyby byl v kůži normálního vlka, tak by to určitě nechtěl. „A abys nespadla, tak se stačí koukat, kam šlapeš,“ prohlásil a tlapou lehce šťouchnul do kamínku, který měl zrovna v cestě. Její důvěra ho ovšem potěšila a tak se narovnal ještě víc. Tak je to správně! Vkládáš důvěru do správného vlka! pomyslel si souhlasně a nevědomky se začal culit.
Na druhé straně portálu se usadil a čekal. Věřil, že za ním přijde, i kdyby to mělo nějakou dobu trvat. A vskutku to nějakou dobu trvalo. „Tak co, nebylo to tak strašné, ne?“ optal se, když se konečně objevila.

// Zlatý les

Věnoval Aileen lehce zmatený pohled, když se s vlkem - Theronkem, či jak jej nazvala - rozloučila, že se brzy vrátí. Atrox neviděl důvod k tomu, proč by neměl jít taky, ale zároveň se nehodlal vnucovat. Pokud nechtěl být v jeho supr-čupr přítomnosti, byla to jeho chyba! „Jojo, co nevidět budeme zpět,“ zamrmlal jen, aby se neřeklo.
Musel se držet, aby se nezačal smát. „Co si myslíš, že by na nich mohlo být nebezpečného?“ optal se hravě, zvědavý, co z ní vypadne. Kdyby tak přemýšlel každý, pak by nikdo nikam nikdy nedošel! „Nehledě na to, že s tebou jdu já. Já nás ochráním,“ mrknul na ni a hrdě vypjal hruď. Nuž, pokud byla naposledy na procházce s Naxinem, pak už se ze smečkového území opravdu dlouho nikam nepodívala. To se možná ani nedivil, že z toho měla takový viditelný stres. „Toulat se po okolí je zcela normální. Měla bys to dělat častěji. Být neustále na území smečky nemůže mít dobrý vliv na tvoje rozpoložení,“ Atrox sám nevěděl, kde se v něm něco tak hlubokého vzalo, ale najednou rozdával důležité rady. Určitě to je tím, že jsem tak chytrý, pomyslel si a lehce přikývl. „Tma ti snad ublíží?“ bleskový se na ní zase šibalsky zazubil. Bavilo ho ji takhle škádlit. To už se ale dostali k portálu, skrz který beze slova prošel. Aileen určitě bude následovat, ne?

// Červená louka

Když mu vlčice předala informaci, že Naxina dlouho neviděla, jen si povzdechl. Co jiného jsi čekal? uchechtl se sám sobě a zavrtěl hlavou. Naxin zřejmě musel mít nějaký pádný důvod, proč se jim vyhýbat. Byl to totiž podobně úžasný polobůh jako sám Atrox, a tak zlatavý vlk nebral v potaz, že by od nich mohl být odloučen z jiného důvodu, než že si to sám vybral. Z potenciální depresivní epizody ho ovšem Aileen rychle vytrhla - a to otázkou na to, zda vůbec můžou pryč z území. Atrox na ni chvilku jen tiše zíral. „Proč bychom nemohli...?“ optal se opatrně. Lehce se zamračil nad představou, že byla celý život jen na území smečky. Takhle je Aetas přece nemohl vychovávat, ne? Na druhou stranu... Když si představil, že by měl on dcery, tak možná k tomu měl své důvody... Bezpečí a tak...
S vlkem se Aileen znala jménem, a tak nechal většinu komunikace na ní. Jen přikývl na to, že se chystali na procházku. Na otázku ohledně jejich destinace odpověděl šibalským úsměvem. „Už jsi někdy byla v horách?“ optal se a vyrazil vpřed.

// Sněžné tesáky

Jeho zaskočení rozhodně šlo poznat, ale stejně rychle jak přišlo, tak zase odešlo. No a pak přišlo další v podobě překvapeného zamrkání, když zjistil, že nějakým záhadným způsobem znala jeho bratra - Naxina, ale ne jeho samotného. Přitom Naxina už tak dlouho neviděl! „Ano... Viděla jsi ho teď někde?“ zeptal se opatrně. Bratr mu chyběl, ale nechtěl se zbytečně radovat z planého poplachu. „Jinak se jmenuji Atrox, nepřekvapivě jsem synem Navina ze Zlaté smečky,“ dodal pak se zazubením. Pokud znala Naxina, určitě znala i jejich otce, takže představení byla spíš formalita. „Jsi sestra Alyanny, že?“ optal se, aby dal najevo, že i on znal její rodinu. Kdyby jen věděl, co se stalo na území smečky... Možná by se té otázce vyhnul.
Atrox by snad i povytáhnul obočí, kdyby nějaké měl. Pobaveně si prohlédl, jak se před ním nervózně vrtěla. „Klidně se můžeme podívat i dál. Kam jen chceš,“ nadhodil a švihnul ocasem. Není nač se bát! Však já nás ochráním, pomyslel si a párkrát přikývl, jak kdyby souhlasil sám se sebou. To už se k nim ale přiřítil další vlk. Matně si ho vybavoval, ale jméno mu nebyl schopný přiřadit. „Zdravím?“

Atroxe vykání lehce vykolejilo. Působil snad staře? Nebo jej nepoznávala jako člena smečky? Nespokojeně se zamračil, ale pouze na sekundu, aby si to nevzala nějak špatně. Vůbec mu nedocházelo, že mohla mít jen jinak nastavené meze slušnosti. Kdyby to nebyla vlčice, určitě už by spustil nějaké štěkání a vztekání o mládí. Ale vzhledem k nežnějšímu pohlaví druhé strany se snažil udržet své gentlemanské chování bez větších výbuchů agresivity. Celkem ironické, když tak trochu mluvil jak buran, co?
„Obcházel jsem hranice smečky, pak jsem vylezl na menší procházku, ale nějak mi to nevyšlo,“ přiznal a lehce pokrčil rameny. Už si vlastně ani moc nepamatoval, proč to tehdy udělal. Možná si chtěl taky pročistit hlavu? Eh, i kdyby ne, mohl to tak alespoň uhrát. „Takže asi máme dost podobné důvody. Jak lépe si pročistit hlavu než procházkou?“ mrknul na ni a pobaveně si prohlédl její zamyšlenou tvář. Přemýšlela nad jeho krásou? Úžasností? Haha! Správně! pomyslel si egoisticky a švihl ocasem.