Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Tichá zátoka

Atrox měl hlavu plnou otázek. Měla bílá magii iluzí tak silnou, že mu změnila svět na léto? Ne, to nedávalo smysl, kdyby to byla pravda, iluze by dávno odpadla, když odešla. Tak co se stalo? Byla to vůbec její vina? Na chvíli se zastavil. Pravděpodobně ne. Přeci jen se ještě stále nacházel na ostrovech a ostrovy dokázaly být zákeřné. Nedávalo tedy smysl bílou slečnu hledat, nejspíš neměla odpovědi na jeho otázky.
V tom si ale všiml Alyanny sestry - Aileen, která to měla namířeno opačným směrem. Aniž by se nad tím nějak zamyslel, rozhodl se vyrazit za ní. S Aileen se ve smečce viděli a věděli o sobě, ale nikdy se s ní příliš neseznámil, přestože to byla sestra jemu blízké vlčici. Ideální čas to změnit! „Zdravím,“ houknul po ní, aby ji upozornil na svou přítomnost. „Kam máš namířeno?“ optal se. Furt přemýšlel nad procházkou, ale nějak se mu vždy podařilo projít tak dvě území a zase se vrátit do lesa. Pokud měla Aileen někam namířeno a on by šel s ní, třeba se mu podařilo rozhlédnout se po širším okolí.

Čas s bílou běžel nějak rychle. Ukázala mu iluzi Renbli, na kterou přikývnul. „Přesně!“ odsouhlasil s menším úsměvem. Předpokládal, že mu sestru ukazovala, aby dokázala, že ví, o jakou rodinu se jedná. Ale kdo by to nevěděl! Jeho rodinu přeci museli znát všichni členové smečky.
Atrox by za normálních okolností kručení v břiše bílé slečny odepsal jako pouhý klam kvůli jeho horšímu sluchu. Ona sama na to ovšem tak silně nezareagovala, že jej nemohl ignorovat. Zatímco si promýšlel, co by mohli lovit a jak během lovu s vlčicí komunikovat, něco se stalo a najednou bylo vše úplně jinak. Jak kdyby čas poskočil. A bílá odešla.
No moment, co to jako bylo? To udělala ona? pomyslel si a zamračil se. Rychle se otočil a už si to štrádoval zpátky do lesa. Nutno podotknout, že odešel dřív, než se z Tiché zátoky stala Hlasitá zátoka!

// Zlatý les

Až teď si všiml, že se v blízkosti vlčice zdržovala lasička. V té tmě mu nějak splývala se světlým kožichem jeho nové společnice. Jen další důkaz toho, že Atrox nebyl stavěný na pozici lovce. „Ta je tvoje?“ optal se zvědavě a kývl na nadšenou lasičku. Na ostrovech viděl už spoustu zvláštních věcí, vlastnění kořisti jako mazlíčka by ho tím pádem vůbec nepřekvapilo.
Na otázku ohledně smečky se mu dostalo kladné odpovědi. Uf, jeho paměť ho přeci jen nezradila! Iluze ho trochu překvapila, ale už si začínal dávat dohromady, že vlčice nejspíš nedokázala mluvit. Nebo nechtěla. Oboje bral jako validní možnosti, každopádně se taktně vyhnul otázkám směřovaných na dané téma. „Dcera?“ ujistil se ještě a sledoval, jak iluze zase zmizela. Velmi dobrý trik. Možná by si takovou magii měl pořídit taky? „Já jsem synem Navina,“ aby nebyla ona jediná, kdo o sobě něco prozrazuje, i on se rozhodl sdílet, koho synem byl. Chvilku čekal, aby viděl reakci - netušil, zda o situaci jeho otce měla přehled, nebo bude muset podat důkladnější vysvětlení.

Když k světlé vlčici došel, slunce už bylo dávno pryč. Bylo tedy o něco těžší rozpoznávat některá gesta a hlavně výrazy v tváři, ale rozhodně to nebylo nemožné. To by jejich komunikaci totiž dost ztížilo. Na jeho pozdrav se mu totiž nedostalo žádné slovní odpovědi. Z reakce ovšem odvodil, že jeho přítomnost nebyla nežádoucí, což ho mírně zmátlo. Možná je zkrátka neschopná slova úžasem? To by celkem sedělo, když mě vlk poprvé uvidí, jeho ego vyhrálo nad zdravým rozumem a chopilo se jeho myšlenkových pochodů. Nehodlal však konverzaci jen tak vzdát. „Jsi ze Zlaté smečky, ne? Minimálně jsi byla, přísahám, že jsem tě tam někdy viděl,“ nadhodil tedy jeho hlavní důvod, proč si s ní přišel povídat. Upřímně netušil, kdo všechno ve smečce ještě byl a kolik vlků naopak odešlo. Možná by to tahle vlčice mohla vědět? I když, teď když na ní koukal, nevypadala úplně... No, jak to říct slušně. Vypadala, že byla dlouho mimo.

// Zlatý les

Příliš daleko nedošel. Jen co vylezl z lesa, objevil se na pláži zátoky, kde se sice chvilku procházel, ale pak se usadil a svůj pohled stočil k vodě. I tady to bylo klidné. Až příliš. Atrox plánoval sledovat západ slunce - přeci jen už se chystalo odejít z oblohy - a poté vyrazit dál. Užít si alespoň trochu zdejší krásy... Nebo něco takového. K vodě se ale příliš nepřibližoval, aby zbytečně neriskoval nějaký ten průboj elektřiny. Kdesi v dálce ovšem uviděl světlý kožíšek a když nasál zdejší pachy, došel k závěru, že se jednalo o jedno z vlčat Aetase. Co ta tady asi dělá? pomyslel si zvědavě. Už dlouho s žádným členem smečky nevedl nějakou pořádnou konverzaci. Možná tohle bylo znamení, že by měl? Zvedl se tedy a namířil si to přímo k ní. „Zdravím,“ bleskový vlk si bohužel neuvědomoval, že se jednalo o toho jednoho jediného člena smečky, který mu toho zrovna moc nenapovídá.

Hlavou se mu stále točila jedna myšlenka za druhou. Měl by se vydat na nějaké dobrodružství? Kam ho to zavedlo naposledy, když měl podobné myšlenky? K jezeru, za tím zvláštním vlkem... Jak se asi měl? Byl nakonec přijat do smečky? Na území zacítil Aetase. Mohl by vyrazit a jít se ho na to zeptat, ale upřímně, něco v něm ho zkrátka drželo dál. Chtěl jít trošku prozkoumat co se zrovna ve světě dělo.
Nakonec došel k závěru, že na to měl právo. V okolí smečky se zdržoval dostatečně dlouho na to, aby se mohl zase trochu provětrat. Nebyla jeho vina, že to tady bylo furt tak klidné! Kdyby tady bylo trochu větší vzrůšo, určitě by se mu nechtělo chodit na procházky. Asi jsem prostě tak dobrý hlídač, tak se nikdo neopovažuje tady dělat bordel, pomyslel si a skoro by se i poklepal na záda, kdyby mohl. Pak už se ale opravdu rozešel mimo území lesa. Však on se snad brzo zase vrátí.

// Tichá zátoka

Městečko padlých hvězd - 5. úkol

Trojice spolu příliš dlouho nevydržela. Po rychlém pozdravení a slušném vyměnění takzvaného small talku se zase rozdělili. Atrox se ovšem i nadále zdržoval na území lesa. Něco ho tady zkrátka drželo, i když netušil co.
S určitou dávkou nostalgie přesunul pohled k nebesům. Kam zmizely ty mraky, ze kterých neustále padal sníh? Připadalo mu to jako včera, co teprve začala zima. Teď už se dralo na oblohu slunce a po sněhové nadílce bude nejspíš brzy jen břečka. A Atrox byl stále na stejném místě. Jaktože se v životě nikam neposouval? Netrénoval své schopnosti ani magie, neseznamoval se s vlky, ať už v jeho smečce nebo mimo ní, zkrátka nic. Měl bych s tím něco udělat, pomyslel si s menším zamračením. Jenže jak začít? Jak najít někoho, kdo byl hoden jeho úžasnosti? Musel kvůli tomu snad opustit území smečky a vydat se na nějakou výpravu?

Zvědavě střihnul ušima a ohlédl se za hlasem, který volal jméno jeho bratra. Byl tu Naxin někde? Rychle nasál zdejší pachy, no ten jeho necítil, což bylo zvláštní, ale třeba se mu podařilo ovládnout nějakou magii, která by mu to umožnila. Rozhlédl se tedy kolem sebe, avšak zlatý kožich svého bratra nenacházel. Až když se u něj hnědý vlk zastavil, došlo mu, že si je spletl. Nevěřícně se zasmál. On a Naxin? „Naštěstí nejsem,“ zavtipkoval, byť se mu po bratrovi stýskalo. Ale být by jím nechtěl. Atrox si zkrátka myslel, že byl, no, lepší než Naxin. „Je to můj bratr. Já jsem Atrox,“ objasnil pak s úsměvem. To už k nim ale přicházel další člen smečky. Kývl mu na pozdrav. „Vůbec žádné. Před chvilkou jsem obcházel a obnovoval hranice a ze samé nudy jsem vyrazil na procházku,“ samozřejmě musel zmínit svou důležitou práci, aby si nic nemysleli. Také se tím však snažil naznačit, jak moc se nudil. Kdo totiž chodil jen tak na procházky?

// Zlatá smečka

S klidem zkušeného veteránského hlídače (což upřímně moc nebyl) se procházel po hranicích smečkového území. Čas od času se rozhodl hranice obnovit, aby neprozradil, že se jen snaží zahnat nudu procházkou. Musel přeci vypadat, že pracuje! Jenže jeho naděje, že alespoň mimo smečku najde nějakou zábavu, ho brzy začala opouštět. Na nikoho totiž nenarazil. Možná se musím trochu vzdálit od hranic. Určitě tu nějaký tulák bude, jen se bojí, že by dostal na zadek, kdyby se přiblížil, pomyslel si a rozhlédl se kolem, aby se ujistil, že ho nikdo nevidí. Ale když se nad tím pozastavil, vlastně se ze smečky nehnul už poměrně dlouho. Bylo na čase se trochu projít! Možná i trochu prozkoumat okolí! A nemusel se za to stydět! Pak si to zamířil pryč od území a hlouběji do nesmečkové části lesa. Pokud najdu nějakého tuláka, třeba se mi ho zase podaří přemluvit, aby se alespoň přišel podívat na smečku, jestli se náhodou nechce přidat. Nová krev by nám prospěla, pokýval si souhlasně hlavou. Geniální nápad.

Mladý vlček zřejmě nestál o konverzaci s Atroxem, protože mezi nimi panovalo takové ticho, že by vlk slyšel spadnout i sněhovou vločku. To bylo samozřejmě v pořádku. Ne každý měl zkrátka dost velké koule na to, aby dokázal odpovídat tak skvělému stvoření, jako byl on. Příliš se mlčenlivostí jeho ne-společníka tedy nezabýval a po nějaké době, během které na něj zíral s odsuzujícím pohledem, se zkrátka zvedl a odešel. Když nedokáže vydržet jeho přítomnost, tak bude hodný a rád ho o ní připraví.
Nějakou dobu se poflakoval po území a... Hlídal. Nebo alespoň předstíral, že hlídal. Upřímně nebylo moc co, už byla zima a většina nebezpečných zvířat nejspíš měla co dělat, aby vůbec našla nějakou potravu. Nebo spali. Neočekával tedy, že by mělo dojít k nějakému útoku. Maximálně by na ně mohl zaútočit nějaký jiný vlk - a to už se dlouho nestalo. Nejspíš z Atroxe ale mluvilo jen jeho nadměrné sebevědomí. Možná by bylo fajn kouknout i trochu za hranice. Jen se ujistit, že tam se taky neděje nic nekalého, napadlo ho pak, a tak šel zahnat svou nudu obchůzkou po lese.

// Zlatý les

//Zlatý les

Když konečně došla dvojice na hranice smečkového území, zastavil se. Mrknul po svém společníkovi a na chvilku se zamyslel. Asi zůstaň tady. Já to skočím oznámit alfě, tak to s tebou snad přijde nějak vyřešit a určitě odpoví na otázky, pokud budeš nějaké mít, prohlásil a dřív než mohl Řebříček vůbec zareagoval, už si to štrádoval hlouběji do lesa. Zavětřil, aby se ujistil, že tady Aetas vůbec byl. A byl! Zbývalo ho jen najít a ani to netrvalo příliš dlouho. S úsměvem došel ke skupince vlků, jejíž součástí byl i Aetas. Zdravím, pozdravil a kývl na všechny, kteří stáli v jeho blízkosti. Přivedl jsem vlka, který má zájem stát se novým členem smečky. Měl by na tebe čekat na hranicích, oznámil a chvilku počkal, aby se ujistil, že jej jeho alfa slyšel. Doufám, že se prokáže být vhodným kandidátem, dodal pak a ještě jednou jim kývl, tentokrát na odchod. Věřil, že Aetas věděl přesně, co měl s Řebříčkem dělat a on se jim do toho nemusel plést. Rozhodl se tedy nezdržovat se u skupinky příliš dlouho a zase odešel. Zřejmě mu nebylo souzeno mít chvilku o samotě, neboť se mu do cesty připletl další člen smečky, tentokrát takový, se kterým si toho ještě moc nestihl povědět - Gabriel. Eh. Když už rozšiřoval řady členů, možná by bylo dobré se seznámit blíže se stávajícími členy. Ahoj, věnoval mu pozdrav.

//Zlaťák

Řebříček mu opět dal za pravdu. Rozhodně se mu ulevilo, hlavně když zmínil, že byli očarovaní oba. Znamenalo to totiž, že ani on vůči Atroxovi nepociťoval žádné zvláštní emoce a všechno to byla jen hra nějakého mocného šprýmaře. Upřímně z něj vůbec nedokázal vycítit, že to Řebříčkovi bylo líto. Byl na to příliš zahleděný do sebe - nesnažil se pochopit nebo vycítit, jak se zrovna cítil ten druhý.
Do Zlatého lesa to vlastně vůbec nebylo daleko. Stačilo přeběhnout louku a už dvojici vítala zlatá barva magických stromů. Hodil po Řebříčkovi významný pohled. Upřímně se tvářil, jak kdyby byl celý les jeho, přestože se momentálně nacházeli v části, která smečce nepatřila, a ještě k tomu ani nebyl vysoce postaveným. V tomhle lese pobýváme. Co na to říkáš? zeptal se ho a rozhlédl se kolem sebe.

//Zlatá smečka

Zlatý tak nějak očekával, že i Řebříček mu potvrdí, že byl očarovaný a oba na to budou moci zapomenout. Proto byl překvapený, když z něj nic takové nevyšlo. Naštěstí mu řekl, že o tom nebude mluvit. To po něm sice nepožadoval, ale nebylo to vůbec na škodu. Vlastně se mu to celkem hodilo. Alespoň tu pověst si zachovám, prolétlo mu hlavou. Co by si o něm ostatní mysleli, kdyby zjistili, že se zamiloval na první pohled? Byl přeci lepší než ostatní a to vůbec nebylo chování někoho, kdo byl hodný takového popisu! Díky, usmál se na něj, lehce nervózně. Nevěděl moc, jak reagovat.
Řebříček však nepokračoval v jeho snaze změnit téma, místo toho ignoroval jeho nabídku ukázání smečky a vrátil se zpět k očarování. Povzdechl si. Nechci být ztotožňovaný s někým, kdo nejsem. A ten okouzlený vlk jsem zkrátka nebyl já, vysvětlil mu. Kdyby mohl lépe vyjádřit své emoce ohledně celé téhle věci, určitě by tak udělal, ale nedokázal najít lepší slova. Ale jak jsem říkal. Smečku ti klidně ukážu, stačí mě následovat. Je to jen kousek, s tím se zvedl, otočil se směrem k území smečky a udělal několik kroků vpřed. Pak se zastavil, pohlédl na Řebříčka a kývl mu, aby ho následoval. Ať už se jeho společník rozhodl jakkoliv, Atrox se zase rozešel. Utíkat od svých problémů mu šlo.

//Zlatý les (přes Baštu)

Když se nakonec rozhodl pro jméno Řebříček, jen souhlasně přikývl. Magie okouzlení však postupně začínala vyprchávat, a tak si začal uvědomovat, že to vlastně nebylo nejlepší jméno. Rozhodně na něj nesedělo tak dobře jako Jiskra na Atroxe. Ale to bylo nejspíš tím, že Atrox byl prostě skvělý. Pro něj se i jména dobře vymýšlela!
Až když Řebříček souhlasil, že by se rád přidal do jeho smečky, tak si vlastně pořádně uvědomil, co se právě odehrálo. Vůbec netušil, kde se to v něm vzalo. Jemu se vlci určitě nelíbili. Ne tímhle způsobem. Svraštil obočí a udělal krok vzad. Jak se k němu měl teď chovat? Pobláznění už bylo prakticky pryč, ale ne úplně - proto k němu ještě furt pociťoval necharakteristicky kladné pocity a nepřišlo mu vhodné, aby jej urazil. Zároveň ovšem nechtěl přiznat, že ho někdo dokázal dostat pod vliv magie, aniž by si to uvědomil. Nezdálo se však, že by měl jinou možnost. Hele, začal a změřil si vlka pohledem. Nevím, co přesně to bylo, ale tahle konverzace... To jsem nebyl já. Zdá se, že si se mnou někdo pohrával, prohlásil a zvídavě se na svého společníka podíval, aby odhadl jeho reakci. Ehm. Do smečky se ovšem můžeš stále přidat. Klidně ti ukážu, kde je, dodal pak nonšalantně, aby změnil téma. Nový člen se hodil tak či tak.

Jméno vlka: Atrox
Počet postů: 7
Postavení: Sigma
Povýšení: -
Funkce: Hlídač
Aktivita pro smečku: Snaha přivést nového člena
Krátké shrnutí (i rychlohry): Pod vlivem valentýnské magie se zakoukal do Flidaise, se kterým vedl konverzaci a ke konci se zeptal, zdali by se nechtěl pokusit stát členem smečky.