Příspěvky uživatele

< návrat zpět

"To si vážně myslíš?" zeptal se jí pochybovačně a ušklíbl se. Takhle se tedy absolutně nevnímal a měl pocit, že takový ani nebyl. Vlčice měla nějaké zkreslené vidění světa. Inu, také měla víc společného s vysokou než s vlkem. Alespoň podle Callidovy teorie. "Nemyslím si, že bych se urážel, nebo že bych měl velké ego," dodal, ale neřekl proč si to vůbec myslel. Měl to tak zkrátka vžité.
Callid vylezl na břeh a i on se otřepal a protáhl se. "Já jsem naprosto klidný, zlato," ujistil jí kousavě. Daněla na ní nezabírala a trochu ho to rozčilovalo.
"Jo, suchar. To sedí," přikývl. Neměl problém s tím přiznat, jaký skutečně byl. A suchar zněl dost realisticky.
"Abych si neulovil tebe, princezno," protočil oči v sloup. "Co teď? To se ptáš mě?" nechápal. To ona na něho narazila a držela se ho- a pak se začala převalovat v písku jako kdyby neměla nic lepšího na práci. "Ty jsi fakt pošahaná," konstatoval.

Callid se ušklíbl. "A co o mě prosímtě víš?" nadzvedl "obočí". "Známe se asi dvě minuty a ty už jsi samozvaná odbornice na... mě?" ptal se jí. Byla to samozřejmě blbost, ale to na sobě nedal znát. Nedával na sobě ostatně znát skoro nic.
"Tak to mě teda znáš málo, danělko," prohlásil a uchechtl se, protože mu to připadalo směšné. "Takhle snadno mě nezmanipuluješ. To je všechno, co na mě vytáhneš? Nic lepšího nemáš. To je teda bída, čekal jsem něco lepšího," protočil oči v sloup a sám se vydal ke břehu. Ještě hrozilo, že ho ta sůl nakonec úplně všechna rozmočí.
"Ale nepovídej, ty brebto," protočil oči v sloup. Jakou asi tak mohla mít pravdu? Co v životě viděla, že se povyšovala nad něho? Dozajista nikomu ani nikdy nevzala život.
"To zní náhodou celkem dobře," prohlásil. A znovu na sobě nedal nic znát. Radši. Nechtěl, aby si myslela, že je lepší než on.

Callid protočil oči v sloup. Nechápal, proč se s ní vůbec bavil. Proč s ní vůbec plaval v jezeře jako by byli přátelé? Díval se na vlčici, která se v té vodě tak hezky vznášela a on se na ní jen mračil. "Nedělej, že si myslíš, že mě znáš," zabručel Callid. Samozřejmě, že ho neznala, ale myslela si, že o něm ví první poslední. Pochopitelně se mu to příliš nelíbilo. Možná si lhal, ale nemínil už říct více.
"Dobře, to nemůžu," přisvědčil vlk nakonec. "Ale ať už se setkáme, nebo ne, rozhodně bych netvrdil, že to má nějaký význam. Vlci se prostě schází a rozchází. To je... život," prohlásil nedůtklivě.
"V tom máš ale výjimečně pravdu," souhlasil. Rozhodně se o něm dalo říci, že byl nepředvídatelný. Evidentně, když se tady bavil s touhle vlčicí jako by ho neotravovala až k smrti. To už ale vyprskal všechnu vodu. Lokl si hodně - protože si myslel, že daněla přehání. "Přímo lahodná," opáčil. "Příjemně osvěžující," dodal.

Callid se na vlčici zamračil, protože on si myslel, že mu to slušelo dostatečně - tedy ne, že by na tom tolik záleželo, samozřejmě! Ne, na vzhledu pochopitelně nezáleželo - ani trochu! "Tak já to zkusím zařídit, aby se mi pár těch teček ještě objevilo," prohlásil - byla to samozřejmě hloupost, zjevně ale pokračovali tímhle stylem. Pořád do sebe šili a oba se prali o to, kdo bude mít poslední slovo. Callid takový nikdy nebyl! Tak proč s ním tahle vlčice dělala divy?
"Nebo takový nejsem ani trochu," protočil oči v sloup. Ne, rozhodně jí neměl v plánu říkat, jaký byl - ostatně si tak jako tak už mohla udělat obrázek sama. To, jestli byl ten obrázek dobrý, nebo ne, to už nechal na ní.
"No, zněla jsi jako jasnovidka. S tím osudem, a tak. Navíc se už nemusíme setkat nikdy. Pak by to z tvého hlediska bylo k ničemu, ne?" ptal se jí, zatímco plaval. Nebylo to vůbec těžké, naopak - v tom měla Amethy pravdu. Bylo to příjemné a ač ještě nebylo úplně teplo, rozhodně byl rád, že si to nenechal ujít.
"Tentokrát jsem ale fakt myslel danělu, danělo," uchechtl se, když mu to hned vrátila. S ochutnávkou jezera chvíli váhal, ale nakonec si lokl - a velice rychle toho také litoval. Prskal kolem sebe a tvářil se hned ještě otráveněji. "Fuj!"

"Ale já mám taky pár teček, ale to neznamená, že bych vypadal jako daněla," poznamenal a zvedl svou packu, aby si těch pár teček mohla prohlédnout. S tím se přít nemohla, ona prostě vypadala jako daněk - ještě s tím krátkým ocáskem. Co si myslela, že to vlky prostě... nenapadne?
Svým způsobem měla Amethy pravdu - a naopak vůbec. V Callidovi to vřelo, ale to, co v něm probouzela tahle vlčice snad skutečně nikdy necítil. Všeobjímající prázdnota, která naplňovala jeho nitro. Jediné, co vždy cítil byla touha přežít, od té se odvíjelo vše, i jeho krutost. Přesto jí zabít nechtěl.
"Možná takový jsem," opáčil, ale sám si to nemyslel. Byl mnohem horší.
"Takže ty si myslíš, že jsme se tady měli setkat? Že jsi mě měla štvát a že jsem tě měl chtít zakousnout? K čemu by to ale všechno bylo?" ptal se jí. Nic ho tu nedrželo. Mohl odejít. Dokonce snad měl odejít, přesto zůstal. Rozhodně nebyl normální, říkal si, když se díval na vlčici, jak plave v jezeře jako by jí to nestálo žádné síly i na to, jak vodu nakonec ochutnává. I on usoudil, že voda byla zvláštní, rozhodně nic podobného nikdy nezažil. A sůl cítil v nose, nemusel jí chutnat.
"Jídlo... myslíš třeba danělu?" ptal se jí - to už asi byla další vyložená provokace. "Je to vážně tak slané?" zajímal se však, protože mu to prostě nedalo.

"Tak co bych z toho pak měl?" ptal se jí. Ne, jemu stále vyhovovaly ty puntíky, které už měl. Amethy se to možná nezdálo, on byl však zcela pochopitelně se svým vzhledem naprosto spokojený. Královna puntíků si mohla být sama, to místo jí s radostí přenechá.
"Nevím, jak jsi mě odhadla," poznamenal a zaujatě se na ní zadíval, protože ho to náhle zajímalo. Jak na ní asi působil? A záleželo na tom? Nemělo by - a přesto tu stál a špicoval uši, aby mu náhodou něco neuniklo.
"Jsem realista," přisvědčil, "to ale neznamená, že nemohu věřit na náhody, ne?" zeptal se jí. Byl si navíc jistý, že některé věci byly osudem - třeba to, že ze všech vlků ve Hře stanul zrovna proti Cyprianovi. Už dávno však nepřemýšlel nad svým bratrem jako nad soupeřem - jen nad vlkem, který se zrovna tak jako on snažil jen přežít.
Amethy se místo toho do vody rozběhla - a on neváhal příliš dlouho a následoval jí. Měla pravdu. Jakmile začal plavat, zjistil, že to nebylo vůbec namáhavé. Bylo to snad dokonce... příjemné. "Páni," prohlásil - ani nestihl zakrýt své překvapení.

"To bych ti pak ale převzal funkci vrchního puntíka," poznamenal. Jemu jeho tečky stačily, měl jich rozhodně více než dost. Jeho vzhled byl zkrátka v pořádku. Neměl pocit, že by na sobě měl něco měnit. Amethy si to ale evidentně nemyslela. Proč by se jí ale vůbec měl chtít líbit? Byla to jen... holka. Nemusel se jí líbit.
"Já se ti ale nevychloubal, Amethy," poznamenal trpce. "To jsi špatně pochopila, to je prostě moje povaha," ušklíbl se. Možná měl být příkřejší, ale ve své podstatě k tomu neměl důvod. Amethy ho jen pokoušela a využívala toho, že byla celkem roztomilá. Nemohl by jí zabít, ne, dokud na tom zcela nezáleželo jeho přežití. A Amethy ho rozhodně nijak neohrožovala.
"Možná," přikývl. "A nebo ani jeden z nás nezná ten důvod a prostě tu jsme," poznamenal a zadíval se na vodu, která omývala Amethy její packy. "Chceš si zaplavat?" zeptal se jí - čímž situaci dokonale deeskaloval.

Callid na Puntíčku zíral jako by nechápal o co se snaží? Vážně ho poňoukala k tomu, aby jí zahubil? Minimálně se to tak tedy rozhodně jevilo. Nebavil jí život? Možná v něm postrádala vzrušení. Inu, stačilo říct. "Já jsem se svými puntíky spokojený, děkuji pěkně," odfrkl si. "Pokud na mě zavolá kotě, budu vědět," ušklíbl se. Možná se měl prostě uklidnit. O nic nešlo, ne? Možná začínal být opravdu slabší. Že by neroztrhal vlčici? Byl toho schopný, samozřejmě - tak proč to ještě neudělal? Odpověď asi byla jednodušší, než se zdálo, zkrátka mu nic nedělala. Ne skutečně. Neohrožovala ho na životě.
"Kdo ví?" zavrčel a udělal krok k ní. Alespoň ustupovala. Když už nic, tak hrůzu evidentně přeci jen trochu budil. "V téhle chvíli bych tě roztrhal hlavně proto, abych ti dokázal, že jsem toho schopný," prohlásil, ale sám věděl, že by to neudělal. Asi byl vážně slaboch. Nebo prostě jen nebyl tak drsný, jak si myslel a nevraždil vlky jen protože mohl.
Proč tu ještě byl? Dobrá otázka. A nebyl si jistý, zda na ní znal odpověď. "Stejně jako existuje důvod, proč jsi ještě nezdrhla, Punťo," opáčil.

"Taky nejsem daněla, abych měl puntíky," poznamenal Callid a býval by to snad i řekl pobaveně, kdyby ho ta daněla tak nepokoušela. "Asi tu nebudu nahánět tvojí mámu a ptát se jí, kdo jí obskočil," řekl jí jako by to byla ta linie, kterou nechtěl překročit. Inu, udělat to jistě mohl, ale právě teď se zabýval tady slečnou Punťou a připomínal si, že by jí neměl zakousnout. Celkem ho bavila, což byl jediný důvod, proč ještě neležela v tratolišti krve.
"Dobře, dobře," protočil oči v sloup. "Až uvidím šedivou danělu, budu na ní řvát Punťo a uvidíme," ušklíbl se - býval by se i zasmál, ona ho však nepřestávala provokovat a myslela si, že jí nic neprovede.
Upřímně, přezdívka Beranidlo se mu líbila více - zněla alespoň trochu drsně, na rozdíl od koťátka, což bylo slovo, kterého neprávem šíleně rozčilovalo. Vypadal snad jako nějaký kotě?! "Býval bych si to s tím koťátkem rozmyslel, holka," zavrčel. Vážně, vážně jí nechtěl ublížit, ona si o to ale vyloženě koledovala!
"Kdybych se doopravdy zlobil, tak tě zakousnu. Měla by sis dávat pozor na jazyk, Punťo," prohlásil Callid, který se celý ježil a dával si dobrý pozor, aby dával daněle najevo, že myslí svá slov vážně. "Mám možná jedno oko, ale počítat umím. Ale věř mi, že jsem si prošel mnohem horšími věcmi. Ani bych si nevšiml, že jsem tě zabil."

"Jistě, nemohu se totiž kochat těmi svými," poznamenal. Inu, i on těch bílých flíčků pár měl, ale oproti tady řečené daněle jich bylo vskutku jen pomálu. To nemohla popřít - oproti ní byly ty jeho puntíčky v podstatě neviditelné. "Jako že si tvoje máma šla skočit s daňkem? Tady bych se tomu nedivil, viděl jsem vlky, co mají křídla," poznamenal. Pro danělu to asi nebylo nic nového - evidentně. "Až budeš šedá, budu si říkat, že jsi prostě jen zestárla," dobíral si jí. Byl to stále jen žert? Kdo ví, to ona mu říkala kotě.
Callid pro svou rostoucí nespokojenost neviděl ani neslyšel - kdyby byli třeba uprostřed pouště, nejspíš by si jí ani nevšiml. "Když mě budeš hodně štvát, budu ti říkat Punťo," vyhrožoval jí. "Mohla jsi být koloušek, ale to je pro tebe moc dobré," prohlásil a znovu výhružně zavrčel, když začala s kotětem. To se mu fakt nelíbilo. On se alespoň snažil, zatímco ona? Ona vytáhla něco, co vůbec nebylo přesné!
"Dávej bacha, koťata umí i pořádně kousat," poznamenal Callid - tím si sice nepomáhal, ale byla to pravda. "Myslíš ty daněly, které jsem zabil? Pokud vím, tak měly. Pár jich mělo rozbitou hlavu, když jsem je míjel. Nějaký mozek tam byl," ušklíbl se - možná pochopí, že si s ním opravdu neměla zahrávat. Nevěděl, čím si prošel, co viděl, co musel přežít, aby mohl žít. "Nebojím, drahoušku. Jsi tady sama."

//Nížina hojnosti

"Mmm, nevím, koukal jsem ti na ty tvoje pěkný puntíčky. Máš kopyta?" zeptal se vlčice jako by opravdu netušil, že žádná kopyta neměla, ale už tu viděl vlky s křídly - kdyby měla jeho malá daněla kopyta, ani by se tomu nedivil.
"Co je na tom slizkého? Je to přezdívka, Amethy," protočil oči v sloup. "Jasně, můžu ti říkat danělo, nebo puntíčku," navrhl jí, ale naježil se hned, jak mu řekla kotě. "Ale no tak, to jako vážně? Vypadám snad jako kotě?" zavrčel. "Dobře, beru zpátky, nejsi drahoušek. Jsi koloušek. Nebo kolouch, když budeš zlobit," zabručel.
Možná se měl vlčicí přestat zabývat a najít si někoho jiného, ale upřímně? Tahle slovní přestřelka v něm vzbudila příliš velký zájem. Bavila ho. Daněla měla tu smůlu, že se nechal lapit do jejích sítí a to se o to ani nesnažila.
Callid obvykle na vlčice neútočil - ne, dokud mu nešlo o život (ostatně i při té štvanici nechal tu malou odejít po svých, ač nemusel) - ale s jelínkem, danělou, puntíčkem a drahouškem to bylo něco úplně jiného. Varovně na ní zavrčel. "Já ti dám padavko, puntíku! zavrčel a naježil se. Měla by si dávat pozor! (a nebo mohl vážně odejít-)
"Moc si věříš, děvče. Takových daněl jako jsi ty jsem zabil tolik, že jsem to už přestal počítat."

"No, pokud to chceš brát takhle doslova, tak jsi samozřejmě spíš daněla, než jelen, ale to už je jenom takový detail, ne?" poznamenal pobaveně. Jelen samozřejmě neměl takové skvrnky jako daněk, ale koho to sakra zajímalo? To ona tady začala slovíčkařit, a tak se přidal, co by ne?
"Mám ti říkat jelínku, drahoušku?" zeptal se jí snad jen protože věděl, že jí to vadí. Nikdy nebyl provokatér a obvykle se držel zpátky, ale tohle bylo něco jiného. Proč? Protože tady nikoho neznal. Pár známostí už sice měl, ale to bylo jiné - nedokázal říct proč, ale bylo.
"Jestli tě tolik uráží moje přítomnost, tak můžu zas jít," prohodil Callid a rozhlédl se. Bylo mnoho různých směrů, kterými by se mohl vydat a jistě by narazil na jiné vlky, ale s kým jiným by si užil tolik zábavy? Ne, vážně. Amethy byla zábavná. Poskytla mu zvláštní rozptýlení, které rozhodně ocenil.
"Ale to s těmi ostrovy je užitečná informace," dodal, protože alespoň věděl, že toho tady bylo hodně, co mohl prozkoumat. Zajímavé.
"Chceš se vážně prát?" zeptal se jí a ohlédl se na ní. Nechtěl se chlubit, ale rozhodně by jí ublížil spíše než ona jemu. Byla to ostatně jen vlčice.

//slané jezero

//Temný les

"Ne, vždycky," připomněl jí. "Jeleni parohy shazují, na to zapomínáš. Být tebou, dával bych si přeci jen trochu pozor," poznamenal. Býval by cvakl tlamou, ale Amethy vlastně byla celkem příjemnou společností - minimálně byla rozptýlením, které v tu chvíli uvítal. Nepoznal tady vlastně nic a nikoho - jen Chaosany a ti se mu tak nějak ztratili. Věděl, že neměli žádné pevně dané území, ale i tak... možná by se měl prostě porozhlédnout, to bude nejlepší.
"Ne, jen tě varuji, drahoušku. Kompenzovat si tím rozhodně nic nepotřebuji," ujistil vlčici. Měl za to, že jeho sílu dokazují všechny ty jizvy. Mohlo to pochopitelně znamenat i to, že se vůbec neumí bránit, ale to by jí velice rychle vyvrátil.
"Tak to mě asi těší, Amethy. Maingarská," dodal. Přemítal, jestli Maingar byla nějaká další smečka, nebo jen nějaké území na kterém žila. Byla vůbec místní, nebo přišla z jiného světa, tak jako on?
"Já to tady také neznám, tak se tu alespoň porozhlédneme. A ty jsi místní, co? Já ani nevěděl, že jsou tu dva ostrovy," poznamenal a přimhouřil oko, když vyšli z lesa. Bylo tu nějak moc světla. "Oko," opravil Amethy.

Callid se nad jejími slovy zamyslel, než odpověděl: "Jelen je přeci jen trochu větší černá stopa v temnotě," poznamenal, protože Amethy byla přeci jen vlčice. Všechny vlčice byly malé a byly rozhodně i slabší. Než on určitě. Přeci jen měl už něco za sebou. Pár mrtvých ho pronásledovalo jako jeho osobní očistec, ale on to nikdy nebral tak docela vážně. Přeci jen zabíjel jen pro své vlastní přežití. "Věř mi, že i s jedním okem jsem smrtelnější než jelínci," ujistil jí - a byla to bezpochyby pravda.
"To zní skvěle," přitakal a následoval Amethy směrem, který udala. Inu, on toho opravdu v okolí moc neznal, a tak se nechá vést. Sice vlčicí, ale co se dalo dělat? Nevypadala pro něho jako hrozba, to byla alespoň malá výhoda.
"Co bych o sobě taky vykládal?" ptal se jí. Co si myslela? Že jí vypoví celou svou osobní historii? Nebyl blázen. "Callid," představil se nakonec, ač... bylo to vůbec představení? Jen prostě řekl své jméno. "Z Ranimorského lesa, jestli ti to něco říká," dodal. Neříkalo. Kdyby ano, jistě by utekla.

//Nížina hojnosti

Callid si přejel Amethy pohledem jako by nad tím, co mu řekla, silně uvažoval. Vydával takové ty přemýšlivé zvuky a chvíli to trvalo, než odpověděl. Od kdy byl sakra takhle vtipný? Měl asi nějakou dobrou náladu. To měla Amethy jediné štěstí.
"Jako chlap možná nemluvíš a paroží také nemáš, to ale neznamená, že bych si tě ve tmě s jelenem nespletl," poznamenal - byla to samozřejmě hloupost - i slepý by rozeznal Amethy od jelena, Callid však nebyl příliš gentleman a rozhodně neviděl žádný důvod, proč by se měl vlčici omlouvat.
"Vážně? Já ne. Moc jsem tady toho neviděl," poznamenal, což už možná říkal, ale měl pocit, že je to třeba zdůraznit. Pokud znala lepší místa, pak se nebránil tomu, aby mu je ukázala.
"Já? Nejsem moc zajímavý,"" prohlásil, ač by o tom leckdo mohl spekulovat. "Jak ti říkají?" zeptal se nakonec vlčice. "Abych ti nemusel říkat Jelínku," dodal.