Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zdravím,
tak přeci jen po půl roce zkusím své štěstí. Vím, že mám málo postů, ale vždy se snažím odepsat jakmile je to možné, mám pocit, že se na mě v žádné hře příliš nečekalo, obvykle odepíšu během dvou dnů. V lednu a v únoru jsem byla skolena chřipkou, která mi trochu hodila vidle do smečkové akce, ale trochu doufám, že to zvládnu napravit a těch postů bude jen přibývat :) Děkuji alespoň za zvážení :)

2. charakter
• být půl roku na MG - první post 19.8., splňuji
• mít alespoň okolo 70 herních postů - 53 postů

Do 18. 4. čas na prokázání aktivity.
EDIT: Schváleno

Callid si vlčici prohlížel. Nechtěl na ní útočit - jistě mohl, ale neznal jí a neměl k tomu žádný důvod. Byla svým způsobem roztomilá. Jak jinak by také měl uvažovat o někom, kdo vypadal jako malý jelínek?
Nebyl naježený, vlčice ale nebyla hloupá. Věděla, že si má dávat pozor. "Proč bych útočil? Nic mi neděláš. Tenhle les mi nepatří. Ale ne, že bych neuměl lovit jeleny," dodal, což také byla první a jediná narážka na její vzhled. Neměl proti téhle vlčici nic a ač asi nepatřila k Chaosu, neměl důvod jí škodit. Zatím neprohlédl nevraživost všech smeček vůči té do které vstoupil, a tak byl veskrze nevinný - pokud se o někom jako je Callid dá říci, že je nevinný.
"Nebloudím," ujistil jí okamžitě - protože opravdu nebloudil! "Ale jsem tu krátce, mnoho jsem toho neviděl. Rozhodl jsem se podívat se po okolí," vysvětlil.

Callid připustil, že v tom měla vlčice pravdu. Mohla mu opravdu říct to samé - a také svým způsobem řekla. "Pravda," připustil - on však alespoň nepůsobil jako dáma v nesnázích. Tedy... tahle drobná vlčice, co vypadala jako nějaká srnečka, rozhodně nepůsobila jako někdo, kdo by se měl potloukat v temném lese. Ještě si jí tady někdo splete s večeří! "Ale já aspoň trochu pouštím hrůzu," poznamenal. Opravdu mu nemohla říct, že by nepůsobil děsivě. Byl obrovský a jeho tělo bylo pokryté jizvami, které nosil hrdě jako vyznamenání - nebo možná jako cejch? Všichni ti mrtví na něm něco zanechali.
"Ne," řekl jí. "Popravdě řečeno nemám namířeno nikam," vyslovit to nahlas bylo zvláštní, ale on opravdu neměl kam by šel. Chaos vládl všude, jak mu bylo řečeno, a tak i on mohl být kdekoliv. Postará se o sebe, s tím problém neviděl, ale kam by měl jít? Z tohoto světa viděl jen málo - tahle vlčice ale nevypadala o moc zkušeněji. Navíc, co mohl vědět, třeba byla také z nějaké nepřátelské smečky a nakonec se z hovoru stane boj. Jako by na to nebyl zvyklý.

//Nížina hojnosti

Callid se dal na útěk. Nelíbilo se mu prchat z boje - byl to vůbec nějaký boj, když neudělal vůbec nic? Bylo to vůbec poprvé, co nic neudělal a ta myšlenka se mu příčila. V Chaosu byl však krátce - proč by se měl zaplétat do bitvy se smečkou o které nic nevěděl. Věděl, že to bylo jaksi zrádcovské myšlení, ale nemohl si pomoci. Nechtěl Chaos zradit, na druhou stranu ho nikdo nemohl nutit k tomu, aby bojoval s vlčicí - a ještě s tak mladou! Byl snad takový slaboch? Jen ať to dítě běží domů, jen ať se schová do úkrytu. Snad se už příště nesetkají.
Callid nedával pozor na směr svého útěku a znovu se octl na místě, které již znal. Zpozorněl, ale kromě děsuplné mlhy tu nebylo nic zajímavého - až na vlčici, která právě přešla onen vratký most. Zarazil se a zadíval se na ní.
"Zvláštní místo na procházku," poznamenal k vlčici. Neznal ji, proto byl obezřetný.

Jméno vlka: Callid
Počet postů: 1
Postavení: sigma
Povýšení: -
Aktivita pro smečku: Štvanice (čekání na Taiclaru, nestihlo se toho moc)
Krátké shrnutí (i rychlohry): Pokračování Štvanice, útok na Taiclaru
Bobříci:
Zachránce: 10 kšm + 1% - Rychlost
Voják: 10 kšm + 5% - Síla
Vrah: 20 kšm + 10% - Vytrvalost

Akce to byla super, moc jsem si jí užila a doufám, že bude něco podobného i příště (klidně i s překvápkem, příště bych konečně někoho pořádně zbila :D) a prosím o tlapky

Ta vlčice neudělala vůbec nic. Nebránila se, ač na ní nezaútočil. Možná měl. Možná ji měl zakousnout tak, jak sliboval, místo toho ji zaměstnával dostatečně na to, aby neběžela nikomu na pomoc. Instinkt mu velel zaútočit. Když tak vlčice nedávala pozor, už by se po ní vrhnul, nebýt vlka, který se na něho snesl z nebe. Měl křídla a ač pár okřídlenců již viděl, stále to bylo něco nového. Nesvedl se mu efektivně bránit - jeho čelisti však svedl udržet dostatečně daleko od sebe. Bohužel, ani jemu se nepodařilo vlka chytit a stáhnout dolů. Nevěděl, že i kdyby se mu to povedlo, pravděpodobně by neměl proti němu šanci. Jenže ústup byl náhlý a on nebyl hlupák, aby nešel s ostatními. Sám by neměl šanci. Nebyl hlupák, neměl z toho však dobrý pocit. Tentokrát dal té vlčici život, říkal si, příště jí již však nedá možnost, aby se v jeho přítomnosti zmohla na jediné slovo. Jestli jí potká příště, zabije ji.

//Temný les

Taiclara
Callid se naježil, ale rozhlédl se po ostatních. Všichni bojovali. Snažilo se ho tohle vlče zaměstnat, aby nevěnoval pozornost ostatním? Ale boje, alespoň z toho, co viděl, probíhaly v pořádku. Nikdo nepotřeboval pomoct. Možná by měl tohle vlče prostě zabít a jít se věnovat ostatním, říkal si, ale přesto poutala jeho pozornost. „Naše sebranka? „Já nevím, kdo se sem vrhnul,“ připomněl jí, protože oni tady akorát zabíjeli Urana – a to byl zrádce. Co jemu bylo do nějaké její mrtvé kámošky? Asi si prostě nedávala pozor, a tak přišla o život. Tak to v životě chodilo, tohle dítě to prostě jen ještě nemohlo chápat.
„Ne? Rozhodně tak vypadáš,“ zavrčel Callid a výhružně na ní cvakl zuby. Skoro čekal, že se mladá vlčice lekne a uteče. Rozhodně na to vypadala. „No, možná jsi jí měla bránit, než jsme jí zabili,“ poznamenal pobaveně. „Teď už je fakt pozdě, holka,“ protočil oči v sloup. „Tak byste si ty hranice měli líp hlídat ne? Co je mi po tom, že si nejste schopný ubránit smečku a její členy?“ zavrčel a sjel si jí přimhouřenýma očima. Přišlo mu jaksi nefér zabít tuhle malou vlčici, protože bylo zřejmé, kdo by v tomhle duelu měl navrch.

Callid se pohyboval kolem jako stín. Nechtěl nikomu vstupovat do boje, už se však chystal zapojit, když tu se objevila světlá vlčice. Callid si jí všiml hned, byla v té změti bojujících vlků ostatně celkem nápadná. Nevrhla se na něho, což by čekal, pokud patřila ke stejné skupince vlků. Mluvila na něho. To si sem jen přišla pokecat? Na to Callid nikdy nebyl, přesto přejel očima po její tváři a napřímil se - to, kdyby chtěla něco zkoušet, i tak to však byl on, kdo celkem prahnul po krvi. Po Uranovi toho moc nezbylo.
"My?" zeptal se jí a přejel pohledem po ostatních, kteří se do krve rvali. Cítil se v tu chvíli trochu jako slaboch. Možná měl zaútočit a ne se tu jen vykecávat, ale ta vlčice působila mladě a slabě, možná už byla zraněná. Možná to měla být jeho příležitost ji zabít, uvědomil si, ale k ničemu se neměl.
"Nevím o čem to mluvíš, vlče. Ale jestli takhle bráníš členku své smečky, tak nevím, co to o tobě vypovídá," poznamenal, jeho hlas hrubý a vrčivý. Byl přikrčený. Připraven se pustit do boje.

Zabít Urana nebylo překvapivě už tak těžké, jak by Callid čekal. Magie ho zpomalily a oni po něm mohli skočit. Vlkovi už nezbývalo sil, a tak padl k zemi téměř bez boje. Když sníh zbarvila rudá krev, nebylo to tak uspokojivé, jak Callid doufal, protože se nebránil, nežadonil, jen... zemřel. Nebylo to zrovna to, co by od takového nabušeného vlka čekal. Bylo to zklamání.
Allavanté je pozorovala, ale než se někdo z nich stihl pustit do pořádného vysvětlování, odnikud se vyřítila střela, která jejich alfu napadla. A záhy - záhy jich tu bylo tolik, že Callid nevěděl po kom se vrhnout dříve. Boje byly vyrovnané a on si uvědomil, že zůstal sám. Byl nespokojený, ale nikdo nevypadal, že by potřeboval pomoct. Ale chtěl sám prolévat krev. Nemusel se nikomu bránit, protože ho nikdo ani nenapadl a všichni se zaobírali svými šarvátkami. Ale Callid neutekl. Ne, to by si nedovolil. Zůstal holt jako záložník.

Jméno vlka: Callid
Počet postů: 7
Postavení: -
Povýšení: -
Aktivita pro smečku: Štvanice
Krátké shrnutí (i rychlohry): Oddělil se od Kurážné a odpověděl na volání zraněného Yefreie - vydal se najít a zabít zrádce Urana.
Bobříci:

Uran už věděl, že je ztracený. Ohlížel se po nich, když si všiml, že ho našli a že ho pronásledují. Přímo cítil jeho zoufalství - přímo cítil, že se nechce rozloučit se životem, to se však nesměl postavit proti jejich smečce. Callid byl sice nováček, ale pokud šlo o zabíjení, nebylo to jeho první rodeo. V tomhle byl dobrý, bylo to to jediné, co znal. Přidal na rychlosti, neohlížel se za sebe, ani nevnímal vlky kolem sebe - jen cíl před sebou.
Jeho dýchání se zrychlilo, jak se blížil. Přikrčil se, připraven ke skoku, to však po nich Uran vypálil pár kamenů. Callid ani nemrkl a uskočil, připraven po Uranovi chňapnout a konečně ho zabít. Těšil se, až na tu chvíli dojde a těšil se, že udělá něco pro smečku, která ho bez váhání přijala. Mohl tímhle prokázat, že byl co k čemu a nebál se žádné špinavé práce. Soustředil se jen na to. Na úspěch.

//Temný les
Vystopuj Urana na Nížině hojnosti 2/2

Callid následoval pach a stopu krve. Nebylo to těžké, protože ač byl Uran mocný, byl zraněný a jeho síly povážlivě ubývaly - alespoň to tak Callid vnímal. Byl soustředěný, připravený zabíjet. Nevnímal ostatní kolem sebe, byl si však vědom toho, že tentokrát není proti všem - měli spolupracovat, což pro něho bylo skoro nepředstavitelné. Běžel tak rychle, jak jen mohl, aby jim Uran neunikl. Cítil jen touhu po pořádně krvavé vraždě. Připadalo mu to přirozené - to, že byl Uran zrádce bylo už vedlejší (zvlášť protože nebyl členem Chaosu tak dlouho).
Našli ho, společně jako smečka ho vystopovali o kus dál od jeho úkrytu. Jejich cíl byl přímo před nimi, a tak za ním šli. Callid se vrhl vpřed a když se Uran probral, rozhodl se ho uštvat. Sil mu zbývalo ještě dost, ač jím Uran třískal a sám se do něho zakousl. Uran však byl sám. Callid ne.

Vystopuj Urana na Nížině hojnosti 1/2

Vše vypadalo slibně. Dařilo se jim - jak by také ne, když jich bylo pět na jednoho, ač byla pravda, že Uran byl zatraceně silný vlk a i v pěti s ním měli dost problémů. Byli velmi dobře vyvážení, byli tu vlci, co se nebáli trhat, a pak vlčice, které ovládaly magie, které Callidovi příliš nic neříkaly. On byl ten, který trhal a když se zahryzl Uranovi do nohou a cítil v tlamě jeho krev, vrátilo ho to do let, kdy se musel rvát o svůj holý život.
Uran byl na zemi - stačila jedna poslední rána. A v tu chvíli byl pryč. Prostě zmizel. Callid si skoro natloukl čumák, když tlak, který vyvíjel na Urana šel náhle do prázdna. Zavrčel a rozhlédl se, ale Uran nebyl nikde poblíž. Jen krev zůstala na místě, kde ještě před chvílí ležel.
Callid ten pach nasál a vtiskl si ho do mysli, když vylezl ven a následoval tím i ostatní ze své smečky. Začenichal ve vzduchu i u země. Krev, kterou měl stále v čerstvé paměti byla cítit všude, jedním směrem byla však nejsilnější. A nebyl jediný, který se rozběhl přímo za ním, ač jeho vlastní utržené rány bolely a krvácely, nebylo to nic, co by nepřežil.

//Nížina hojnosti

Callid mohl být spokojený sám se sebou, když se zakousl do Uranova krku - minul sice tepnu, ale byl to stále úspěch. Bylo zjevné, že Uran byl mnohem silnější a bylo to zřejmé ve chvíli, kdy ho popadly kořeny a uvěznily ho na zemi, která se změnila v tekutý písek. Callid měl dost starostí sám se sebou, ač si matně uvědomoval, že Ezra na tom byl podobně jako on, ale že by se Callid staral ještě o jiného vlka? Tak to těžko, ne, když šlo o život jemu samotnému. Snad, kdyby se mu podařilo se uvolnit... to by bylo něco jiného, ale v tu chvíli na tom byl vážně dost bídně.
Callidovi pomohla vzduchová vlna, která uvolnila kořeny. Musel být rychlý a vytrhnout se z nich jakmile stisk povolil, ale pořád tu byl ten písek, který hrozil, že ho spolkne. Callid si lehnul na písek tak, aby rozložil svou váhu a pomalu se sunul ven. Nic jiného mu nezbývalo. Naštěstí měl Uran dost problémů sám se sebou a s jeho společníky, a tak měl dost času se pomaličku vyprostit a stanout zase na svých packách. A tak stanul před Uranem - tentokrát si bude muset dát větší pozor, říkal si Callid, přesto se však vrhnul Uranovi po packách, aby ho trochu vyvedl z míry. Spoléhal jen na svou sílu, magie nechal na vlčicích.