Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Callid věděl, že jim nic jiného nezbývalo. Museli dovnitř a ostatní dva s ním souhlasili - a tak šli. Faust byl první a Callid ho následoval. Faust byl neohrožený. Callid ho neznal, ale tímhle si ho získal. I tím jakou taktiku nakonec vybral. Samozřejmě, že Urana museli zabít, ale mohli na to jít chytře. Nebo alespoň chytřeji.
Nic neřekl, bylo však očividné, že se snažil sám vymyslet strategii proti mocnému vlkovi. Sám elementy neovládal a už chápal, jak špatné to bylo. Bude se v tom muset zdokonalit. Bylo jich však dostatečně na to, aby ho alespoň zaměstnali natolik, aby se dovnitř dostali i obě dvě samice, které magie ovládaly lépe.
Bohužel Uran se zjevně nemínil nechat strhnout jejich strategií, protože na ně zaútočil. Callid měl co dělat, aby stihl uskočit, ale cítil ohořelou srst. Přikrčil se a vycenil tesáky. Asi to nebylo chytré, ale vrhnul se na Urana, aby mu to vrátil pěkně postaru, jediným způsobem, který znal. Vycenil zuby a mířil na Uranovo hrdlo.

Callid následoval Fausta dál od ostatních. Asi to nebylo příliš smečkové chování, nemuseli však všichni stát na místě a čučet do prázdna, když se jim podařilo najít jiný způsob, jak se možná k Uranovi dostat. Rozhodně to stálo za zkoušku. Callid si stejně dobře jako Faust všímal země i stěn, rozhlížel se a přitom stále vnímal bariéru podél které stále šli.
To už za zády ale slyšel, jak na vlčice Uran zaútočil. Býval by se jim vydal na pomoc, kdyby jim reálně pomoci mohl. Magii neovládal tak dobře, jak by si býval přál a věděl, že vlčice byly více než schopné se o sebe postarat. Navíc... mohly odvést pozornost a dokonce ani nebýt návnadami. Zdálo se to obojí skoro až příliš dobré.
"Možná bychom tam mohli skočit, když je zjevně zaneprázdněný jinde," zamručel Callid, ale věděl, že to bylo trochu šílené. Riskantní a možná i trochu hloupé, jenže jim toho moc nezbývalo. On Urana těžko vypálí a měl takový dojem, že ani Faust to nesvede. A uvězněný tam už Uran v podstatě byl - navíc, pokud si Callid vzpomínal - cílem bylo ho dostat a zabít a to přes tu bariéru udělat nemohli. Jak říkal - nakonec jim nezbyde nic jiného.

Dostat se do houští pomocí ohně bylo užitečné. Škoda, že oheň neovládal - možná se měl na své magické schopnosti zaměřit více. Dosud nad tím nepřemýšlel, nikdy to však nepotřeboval, jak se však zdálo, tady se na ty magie hrálo hodně. Pochopil to už v aréně a teď viděl, jak efektivně se dala použít i při pátrání po zrádci. On toho sám s vodou moc nesvedl.
Společně tak všech pět postupovalo křovím až ke zlaté bariéře, která vzbudila Callidův zájem o něco více než křoví, které sice bylo patrně magické, ale bariéra byla přeci jen něco trochu jiného. Když se Faust konečně přestal dohadovat s vlkem, jehož jméno ani neznal, promluvil k němu. Callid k němu natočil ucho a kývl. "Nic jiného nám asi nezbývá," pronesl tiše a tiše záviděl Faustovi, jak využil svojí magii. Ta šedá ale asi byla nadanější? Tak jako tak teď nepřicházelo v úvahu, aby se pokoušeli Urana vylákat ven. Jen blbeček by vylezl, když bylo zjevné, že si pro něj jdou, proto se Callid ochomýtal kolem bariéry a snažil se najít nějaký způsob, jak se dostat dovnitř. Možná existovala i jiná cesta a bariéra měla jen odlákat jejich pozornost. Třeba to skutečný vstup do Uranova úkrytu ani nebyl.

- Naplánuj akci

//Les u mostu

Dva vlci se hádali o tom, kdo z nich bude návnada. Callidovi na tom nezáleželo alespoň dokud nebude návnada on. Ne, chtěl někoho zakusovat, ne si hrát na chudáka. Tihle dva však působili spíše jako štěkny a jeho to trochu prudilo. "Ještě ani nevíme, jestli jsme tu správně. Ten vlk se nás sem mohl pokusit nalákat schválně. Nebude lepší se dohadovat až ho zabijeme?" zeptal se vlků, kteří nepřestávali krafat - ale ano, pro prozkoumání houští byl zrovna tak, než k němu však stihl vykročit, jedna z vlčic ho rovnou podpálila. Inu, bylo to rozhodně kreativnější a rychlejší řešení.
Vlčice magií rozplétala větvičky. Hm, bylo to užitečné, asi by se měl na ty magie zaměřit také.
"Víme ale, že tam vážně je skrytý? Třeba je to past. Pochybuji, že by se někdo zabarikádoval ve křoví a jen čekal na to, až ho dobijeme," poznamenal Callid skepticky - on by to tedy rozhodně neudělal. Navíc neříkal ten potrhaný vlk něco o tom, že měl nějakou speciální, extra super silnou magii? Na to asi bylo také třeba pamatovat, v tomhle však byl Callid trochu staromódní - žádné magie, pěkně po staru prokousnout hrdlo a bylo po problémů. On nebyl tak magicky zdatný, ale byl silný.

Callidovi se kecání příliš nezamlouvalo. Rozhodl se tak pomoci Faustovi s tou bylinou - plazivec, tak se jmenovala. Pamatoval si, jak mu jí nanášely na rány, když se vrátil z arény.
Pak neznámého, potrhaného vlka čapl a spolu s ostatními ho dopravovali do úkrytu. Stejně, pokud mu bude chtít někdo ublížit, udělá to. Krve tady nebylo zrovna málo. Když byl vlk alespoň v tom zdánlivém bezpečí úkrytu, Callid se napřímil a přidal se k těm kecalům.
"Já návnada určitě nebudu," ubezpečil je, protože to neměl v povaze. Prej návnada, tak to tedy ne. Rezavý vlk, který byl zjevně také nováček, s ním evidentně souhlasil.
"Akci můžeme plánovat, až ho vypátráme. Tímhle tempem nám stopa vychladne a nebude koho trhat," poznamenal je a ohlédl se směrem, kterým zrádce unikl. "Ale souhlasím s tím, že dohnat ho a zaskočit ho tím by bylo nejlepší. Je nás víc," dodal, protože mu připadalo, že odlákat ho návnadou byla stejně pitomost. Tenhle vlk se evidentně nenechá odlákat, ne, když byl připravený zabíjet. Bylo zjevné, že Uran byl odhodlaný a nebezpečný, jich však bylo pět a podle všeho vlčice nebyly ani tak neschopné. To bylo příjemné překvapení, protože byl zvyklý na to, že vlčice obvykle nepřežily a byly první na ráně. Tady to ale zjevně nebylo pravidlem.

- Najdi Yefreie a poskytni mu první pomoc (ošetření zranění)

Callid spal jen napůl. Možná ani to ne. Když se tedy les, který si vyhlédl jako místo na krátký odpočinek, změnil v bojiště, byl na nohách, ochotný pomoci - nebo zabíjet. Zraněného vlka neznal, ale cítil z něho Chaos. Navíc nezáleželo na tom, zda ho znal nebo ne, bylo zřejmé, že potřebuje pomoci, čehož se ujal Faust, pokud si správně pamatoval vlkovo jméno a ještě další cizinec.
Yefrei toužil po pomstě, která vzbudila v Callidovi mnohem větší zájem, nebyl však natolik necitlivý, aby se za zrádcem vrhl. Asi by si za to vysloužil opovržení i od Chaosanů, ač se jich tady sešlo více, než bylo na ošetření jednoho vlka nutné.
"Bohužel, plazivec nevyvolám," poznamenal Callid, když také obhlédl vlkovo zranění. Pomoci mu neuměl, ale nebyl jediný, kdo přišel na pomoc. Snad někdo bude umět více.
"Ale možná bychom ho mohli alespoň odtáhnout do úkrytu. Pro začátek?" navrhl. Nebyl léčitel. U nich ve smečce se neléčilo. Slabé kusy prostě pomřeli, takový byl koloběh života.

//Luka

Callid někde po cestě Kurážnou ztratil. Nevěděl, jak se to mohlo stát, zda vlčice prostě jen odběhla a brzy se objeví, nebo zda se zapomněla. Dost možná prostě jen potkala někoho jiného. To Callid vědět nemohl, dostal se však tam, kde začal. A rozhodl se pro krátký odpočinek. Připadalo mu to v tu chvíli jako to nejlepší, co mohl udělat. Nebyl sice na území Chaosu, ale záleželo na tom? Území Chaosu bylo všude, to už pochopil, a tak i tohle místo mohlo patřit jemu - nebo jim, když tak přemýšlel nad svou novou smečkou. Našel si příhodné místo, kde se mohl vyspat, zalezl si pod keřík a spal s jedním okem otevřeným. To jen tak, pro případ. Projít tady mohl přeci jen kde kdo. Musel zůstat ve střehu.

"Hm, to asi dává smysl. Smečka musí čítat hodně členů a kdyby šli všichni naráz lovit..." přikývl. Bylo mu jasné, k čemu by to vedlo. Inu... k chaosu. Nikdo však zcela očividně tenhle druh chaosu nechtěl a tomu se nemohl divit. Rozhodně by toho mnoho neulovili a takhle se každý nakrmí tak, jak potřebuje. To mu vlastně celkem vyhovovalo. Žádné hromadné lovy, kdy se lovilo pro všechny. Bylo to... praktické.
"To je pravda, na vyřádění je to dost dobré," souhlasil Callid zamyšleně. "Přepadení cizí smečkou a únosy vlčat? To zní zábavně," prohlásil skoro pobaveně. Jen škoda, že se teď nic tak zábavného nedělo! Chyběla mu nějaká akce. Aréna byla perfektní, ale jinak byl až přílišný klid. Tedy až na ten déšť, který byl rozhodně vytrvalý. Po zvěři se určitě podívat chtěl, ale nebyl si jistý, jestli to bylo chytré.
"Možná bychom měli spíše najít nějaký úkryt, nemyslíš? Ten déšť je nějaký vytrvalý," poznamenal, ale přeci jen po kořisti se podívat mohli. To jim neublíží.

>>> Les u Mostu

Callid byl tou myšlenkou zaujatý. Nevěděl, jestli by tady s tím někdo souhlasil. Usměvavá na to rozhodně nevypadala, ale třeba... třeba by se jí to nakonec zamlouvala také. Rozhodně by zjistila, kdo z jejích dětí je nejsilnější a na koho by se tak měla více zaměřovat. "Škoda," poznamenal tak trochu zlomyslně.
"To jo, ale zase u úplně malých vlčat to nemá smysl. Je to docela umění to vybalancovat, u nás to trvalo dost dlouho," vysvětloval jí, ale měl pocit, že to stejně nebylo možné zavést i někde jinde - mimo Ranimorský les. "Hlavně i v téhle vaší aréně se nikdo nezabíjí, takže by se tu vraždy vlčat asi neschvalovaly," dodal jen, protože si myslel, že i na to, že jsou Chaos se zkrátka v něčem drželi zpátky. Zabíjení vlastních vlčat jim nedávalo smysl, Callid to však chápal jinak.
"No, je to možný, že je všechno v lese. Asi nestihli zdrhnout do nor. Možná někde v keřích?" poznamenal zamyšleně a vykročil opačným směrem než kterým spěchali koroptve. Když půjdou dostatečně daleko, třeba na něco narazí.
"To je pro mě cekem nové, ale... vhodné vědět. Je dobré, že se každý stará sám o sebe. Rozhodně mi tím ubyde spoustu problémů," prohlásil - a byla to pravda.

Jméno vlka: Callid
Počet postů: 5
Postavení: Sigma
Povýšení: x
Aktivita pro smečku: seznamování se se smečkou
Krátké shrnutí (i rychlohry): Seznámil se s Kurážnou, poté si šli ulovit koroptve, Callid se dozvěděl pár informací o smečce
Bobříci: x

//Les u mostu

Callid drobnou koroptev skutečně spořádal jako nic. Div jí nespolkl - trochu mu žaludek zaplnila, ale klidně by snesl více. Po té aréně mu přeci jen trochu vyhládlo. "Nemyslím si. Kdekdo má problém s vlčaty. A když jsou nevychovaní, tak proč ne?" uchechtl se - asi to nebylo nic pěkného a asi by to bral jinak, kdyby ta vlčata byla jeho, ale nic takového řešit nemusel. Žádné potomky neměl, alespoň pokud věděl. "U nás to vlastně nikdo tak špatně nenesl - a pokud ano, prostě odešli. Všichni chápali, že přežít musí ti nejsilnější a jak jinak toho dosáhnout než soubojem? Vlci to brali jako prestiž, když jejich vlče jako jediné přežilo. Navíc se takhle zajistilo, že nebudeme mít ve smečce nikoho neschopného," vysvětlil Kurážné. Když o tom tak mluvil, neznělo to zase tak špatně... tak proč otce zabil?
"Já byl lovec, takže jsem se vždy o svůj úlovek podělil, ale... nejlepší kousky si jeden vždy musí nechat pro sebe," dodal a protáhl se, přeci jen se však zaposlouchal do okolního světa. Neslyšel nic jiného než šum větru a deště. "Pochybuji, že tu ještě něco bude. Chceš jít dál, Kurážná?" zeptal se jí a natočil ucho směrem k ní, zatímco poslouchal okolí.

Callid také neváhal. Následoval Kurážnou. Plížil se podrostem až k místu ze kterého bylo na koroptve pěkně vidět. Načasoval si to, aby z houšti vyskočil ve stejnou chvíli jako vlčice a neváhal se vrhnout po koroptvi, kterým jedním stisknutím prokousl krk - zbytek samozřejmě utekl. Callid měl plnou tlamu peří, ale to mu bylo jedno. Pustil oběd, aby mohl Kurážné odpovědět, než se pustí do jídla.
"To asi dává smysl. Asi by ti stejně neodpověděla," poznamenal vlk a sám se její poznámce zasmál. "No, pokud máte problém s vlčaty, mohu říct, že tohle je celkem efektivní způsob, jak se jich zbavit. Přežijí jen ti nejsilnější. Zní to docela jako něco, co by Chaos podpořil, ne?" zeptal se jí, ale měl pocit, že to tady nikdy neprojde. Proč by někdo zabíjel vlčata? Ale.. Kurážné, jak se zdálo, se tenhle koncept celkem zamlouval. Pravda však byla, že by tam asi dost možná zahynuli i její vlčata, pokud jich tedy měla víc. To nevěděl a ptát se ani nechtěl...
"Jako do zásoby? No, to můžeme. Třeba najdeme nějakého toho králíka," poznamenal Callid. Navíc v dešti se lovilo dobře. Smýval jejich pach, a tak se zvěř neplašila a oni mohli přijít blíže.

Callid zaujatě naslouchal vyprávění Kurážné. Znělo to přinejmenším zajímavě a alespoň trochu ho to uvedlo do dění v téhle nové smečce ve které se octl skoro náhodou, přesto měl pocit, že sem zapadne, ač tak jako všude jinde i tady to občas podle všeho spíše nefungovalo než fungovalo a bylo zde spoustu skrytých problémů. Měl štěstí, dalo by se říci, že narazil právě na Kurážnou, která leccos věděla. "Aha," pronesl zamyšleně "a to vám ani nikdy neřekla, kde byla?" ptal se, protože takové mizení bylo veskrze zvláštní, ač... sám věděl, že se to stávalo. I u nich doma sem tam někdo zmizel, protože nesouhlasil s tím, jak to ve smečce chodilo.
"No, rád bych ti s Usměvavou pomohl, ale sotva jsem přišel. Můj vliv na ostatní je nicotný, zvlášť tedy na alfu. Rozhodně bych to však do Usměvavé neřekl," poznamenal. Ne, že by vypadala neškodně, ale takhle hloupě pomstychtivě? Nebo v tom zkrátka bylo více - něco, co prostě nemohl vědět.
"U nás ve smečce to chodilo... asi trochu jinak. Vlčata spolu v roce bojovala na život a na smrt. Přežít mohl jen jeden. Já vyhrál ve svém roce, a proto můj bratr musel zemřít," vysvětlil jí klidným hlasem. Nelitoval toho. Kdyby je nezabil, byl by mrtvý on.
"Koroptve zní dobře," kývl Callid, který je větřil zrovna tak a vydal se po jejich stopě. "Nevadí. To přežijeme," kývl na Kurážnou.

"Hm, asi vím o kterého jde, ale nebylo to příliš dlouhé setkání. Myslím, že zmizel hned, jak jsi se objevila," poznamenal - teď už chápal důvod. Prostě zmizel, když se setkal s matkou, kterou nesnášel. Proč? To Callid nevěděl, ale zároveň ho to nezajímalo natolik, aby se zeptal. A nemyslel si, že by mu to Ayshi řekla. Zase tak dobře se neznali - vlastně se znali asi tak deset minut. Se zájmem však vyslechl její informace o bývalých alfách.
"To zní zajímavě. A ti už se nikdy nevrátili?" ptal se. Asi zemřeli. Ve smečce s touhle reputací to asi nebylo zase tak divné. Taková křídla však zněla náramně zajímavě!
"Vážně? Co jste si provedly?" ptal se, protože nechápal, proč by mezi nimi vládla taková nevraživost. Možná byl trochu zvědavý, Usměvavá mu totiž přišla celkem v pohodě. "Nejsem tady tak dlouho, abych to mohl posoudit, ale pokud má vlky na háku, asi dává smysl, že to dost možná nikdy ani nepoznám," poznamenal s úšklebkem na tváři a přidal do kroku, když ho vybídla na zajíce. Takový lov bude snadný a alespoň se s Kurážnou trochu protáhnou.
Dávalo smysl, že poté, co mu o sobě Kurážná něco málo prozradilo, očekávala něco i od něho. Callid o sobě neuměl nikdy příliš mluvit, přesto její otázka dávala celkem smysl. "To... byla taková věc u nás ve smečce. Vlastně mě o něj připravil můj bratr. Skončil mrtvý," vysvětlil jí, ač... vlastně neřekl vůbec nic.

//Luka

Callid nejspíše vypadal jako klidný vlk, ale on sám měl za to, že to, co dřímalo pod povrchem bylo nebezpečnější než to, co by si o něm každý - a nejspíše i Kurážná - myslela. "Ale neznamená to, že nevím, jak se zabíjí," poznamenal. Jeho jizvy asi vypovídaly o opaku, leckdo si mohl myslet, že nevěděl, jak se bránit, také však nevěděli, jak dopadli ti, kterým se bránil. Byli mrtví.
"O tom upřímně nic nevím," řekl jí, protože jemu do hlavy rozhodně žádné hormony nelezly. A už vůbec ne kvůli vlčatům. "Tvůj syn se na tebe vykašlal? A je také v Chaosu?" zajímal se Callid, ale jen aby poznal dynamiku smečky ve které se skoro náhodou ocitl.
"Čtyři alfy? To je celkem nezvyklé," poznamenal, ač znal pravidla jen jediné smečky. A ta by asi také kdekomu připadala nezvyklá. "Přijali tě tedy Milost a Usměvavá a další dva? A Usměvavá ti chtěla vypíchnout oko? To nezní jako něco, co by tahle smečka schvalovala," připomněl jí její vlastní slova. Ale jak mohl vědět, jak to tady bylo v začátcích? Rozhodně to však znělo zajímavě. Skoro litoval, že nevěděl více.
"Vážně? To mi přijde vlastně celkem moudré. Proč nepoužívají přezdívky všichni?" ptal se. Zdálo se jako by byl kdovíjak ukecaný, ale to, že jen získával potřebné informace za ukecanost nepovažoval.
"Jasně. Dává smysl, že nerada lovíš jeleny. Tak se vydáme dolů a mrkneme tam," souhlasil a nechal se jí vést.