Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Odpověděl mu že momentálně prožívá složitější procesy. Musel se tomu zasmát tiše. Tohle moc dobře znal. Složitější procesy prožíval skoro pořád. Hlavně pokud se jednalo o Noira, ten mu zvyšoval výkon mozku o sto deset procent. Podíval se na nebe. "Jo díky. Také máte příjemné barvy. Nic křiklavého, pouze přírodní." Nikdy mu moc hodnocení vzhledu nešlo a taky že to tak dopadlo. Spíše se cítil díky tomu až moc trapně. "Ano jsem léčitelem pro pouštní smečku jménem Namarey." Odvětil mu s menším úsměvem. Rozhodně to bylo něco na co byl pyšným. Rozhodně to bylo něco co ho dělalo hrdým. Rád pomáhal ostatním. Byla to více méně jeho nátura. Nátura která se neměnila už radu let. Přišla otázka jestli ho zajímají příběhy ostatních vlků a on se musel zamyslet. Jasně, že ho to zajímalo. Každý příběh byl něčím originální a řádný nebyl úplně stejný. "Ano.Jak jinak jim pomoci než že si vyslechnu jejich příběh?" Následně se dozvěděl že vlk nebyl dobrým posluchačem. "Co je to být léčitelem?" Otázka co mu položil byla vskutku zajímavá. Vskutku ho donutila aby se zamyslel a následně se na něj podíval. "Je to pozice jako každá jiná. Léčím vlkům jejich zranění, starám se o jejich blaho... Snažil se o tom rozmluvit. "Cerum." Odvětil mu nakonec. "A ano... občas se tak cítím.

Jednal s ním slušně, což ho docela překvapilo. Většina vlků při prvním setkání nevolili vykání, spíše se uchylovali k neformálnímu tykání. A pak tu byl tento šedo-bílý jedinec. Něco na něm bylo překvapivého, něco co ho donutilo se zeptat zdali byl v pořádku, nebo to byla spíše jeho povinnost jakožto léčitele. Jeden nikdy neví do jakých situacích je život zavane. Teď se momentálně zdálo, že byl vlk v depresivní části života. A to soudil i dle odpovědí. "Asi? Měl byste vědět, zdali pouze odpočíváte, či se vám v hlavě dějí složitější procesy." Jeho neutrální výraz se změnil ihned v úsměv, který byl příjemně hřejivý, upřímný. Každý jedinec si sebou něco nesl, každý jedinec měl něco co jej trápilo a tento vlk nebyl jediný. Bylo jen na nich zdali se o tom budou chtít bavit. "Na tato slova jsem zvyklý. Byl jsem označován i za horšího, nežli zvláštního." Odvětil mu a pokrčil rameny tak jak mu to jen toto vlčí bytí dovolilo. Přeci jen vlci měli ramena a celkově lopatky položené jinak než lidé. "Protože většinu trápení jiných nezajímá, mají vlastní. Ale mě? Mě to vskutku zajímá." Usmál se na něj již po několikáté. "Jako léčitel se snažím léčit nejen tělo, ale i mysl." Vysvětlil vlkovi před ním ve zkratce. Seděl vedle něj a doufal, že se mu jedinec nějak otevře. Že se mu podaří ho rozmluvit.

(--- Mlžné pláně
A tak ho od konce své výpravy jejíž cíl si stanovil v zátoce dělilo jen posledních pár set metrů. Věděl moc dobře, že zde se nenapije, ale pro urovnání svých cílů mu ticho, které přinášela vždy bude vyhovovat. Potřeboval se zamyslet nad svou budoucností zde. Co vlastně chtěl? Co vlastně požadoval od svého života? Co vlastně jeho srdce potřebovalo k tomu aby bylo šťastné? K tomu své odpovědi měl, ale nejspíše by s nimi jeden konkrétní vlk zde nesouhlasil. To on chtěl být pro něj tím milovaným, ale on vzpomínal s láskou na Kierannie a Eleanor, vlčice, které mu ze života zmizeli jako kulka vystřelená na svůj cíl. Rozhodně měl nad čím přemýšlet.
Jeho pozornost však upoutal někdo jiný. Ležel tam, šedé odstíny ve své srsti smíchané společně a bílou. Moc dobře si uvědomoval, že vlk mohl klidně i jen spát, ale to by to nebyl až moc dobrosrdečný Cerum, který by se o něj nezačal bát. Proto se rychlejším tempem přesunul k němu udržujíce si zdravý rozestup. Nechtěl se mu až moc vtírat. "Ahoj, jsi v pořádku?" Zeptal se ho přeci jen. Působil jako terapeut, léčil nejen vlčí těla, ale i jejich duše. Nebo se o o aspoň snažil.

(-- Sněžné tesáky
Každý pohyb mu dělal momentálně problém. Každé došlápnutí nohy vysílalo silnou bolest do zbytku jeho nebohého těla. Netušil jak dlouho to ještě vydrží. Netušil jak dlouho to ještě bude trvat než se jeho svaly rozhýbají natolik, že nebudou mravenčit. Tento pocit nenáviděl, vždy měl díky tomu pocity slabosti a neschopnosti. Párkrát se mu packy podlomili a on skoro hodil tlamu, ale ustál to. Většinou to ustál. Musel si oddechnout. Podíval se na nebe. Vypadalo to, že je i takto k večeru stále hezky, leč začínalo pomalu ale jistě foukat. Vítr se zvedal a byl nepříjemně chladným. I když měl svůj vlčí kožíšek, tak se necítil zrovna dvakrát nejlépe. Pořád se ozýval fakt, že jaro přicházelo na scénu hned po zimě a tak večery uměly být ještě chladnými. Podíval se zase zpět na cestu před sebe. Moc dobře si uvědomoval kam mířil, i když mu mlha zamezovala zrak. Omezovala ho v tom co viděl.
--) Tichá zátoka

(--- Krápníková jeskyně
Nechal ho jít. Nakonec ho nechal jít. Pouze sledoval jak odchází a mlčky nechával svou srst čechrat větrem. Ale to bylo dlouho zpátky před tímto.
Pak se mu podařilo usnout. Spal dlouhým a kvalitním spánkem. Když se probral, tak již necítil tu poblázněnost, kterou si nechtěl dovolit k druhému vlkovi. Nemohl milovat vlče. Nemohl vzplanout city k někomu, kdo pro něj byl až moc mladým. Nemohl to po něm Noir chtěl a to jak se ještě naštval. Vinil se za to. Ale byla to jen jeho vina? Zavrtěl hlavou. Pomalu se zvedl na své nohy a protáhl se. Líně dokonce i zívl a přemýšlel, že by to chtělo smočit jazyk v nějaké vodě. Měl nehoráznou žízeň po takto dlouhém zimním spánku. Dalo se to vůbec nazývat zimním spánkem? Netušil. Rozhodně by se to ale za dlouhý, bůh ví jak kvalitní spánek považovat dalo.
--) Mlžné pláně

8
Dívám se na něj a nechápu co se děje. Co mu právě teď probíhá hlavou, že mi tak soudí? A pak to přišlo. Musím něco říct nebo budu za totálního troubu. Co už vlastně v tuto chvíli jsem byl sobecký. Chtěl jsem to co jsem chtěl. První věc co říká mi donutí se zamyslet jestli mám být skutečně tak krutým jako plánuji. Ale nakonec říkám to co si myslím. "Ne, tímhle to není. Zase překrucuješ realitu ve svůj prospěch." Nechci mu lámat srdce, ale nejspíše budu muset. Jeho další slova která právě slyším jsou mi ale novinkou. Nejspíše musím přitvrdit a tak přidám na kalibru, aby to konečně pochopil. "To je ten problém Noire. Bez magie bych tě nemiloval. Jsi pro mě vlčetem, které mě absolutně nepřitahuje. Nejsem pedofilem. Nejsem ani zvráceným abych na tebe čekal. Máš spousty mladých vlčic a vlků, kteří čekají na své partnery. Vyber si z nich, ale nečekej na mě." Bylo to lehké. Ta slova ze mě jdou jako po másle. Nepřipadám si ani jako necita. Proč má na mě tento mladý vlček čekat, když může své štěstí zkusit jinde? Přilnul na něj až nezdravě. Slyším to z jeho slov. A pak? Zasměji se. "Noire, zamiloval jsem se do dvou vlků. Problém není v tom, že mi nepřitahují vlčice nebo vlci. Problém je v tom, že mi nepřitahují mladí. Nechci partnera o tolik mladšího. Nehledám ho. Jsi pro mě moje vlče. Jsi prostě až moc mladý. Nadávej si jak chceš, ale nepřinutíš mě abych tě miloval." S tím to je všechno venku. Celá tahle bomba. Vrhne se na mě teď? Bude mě chtít zabít za pravdu?
-) Sněžné tesáky

7
Moje pocity. Nechápal jsem je. Netušil jsem, co se mi vlastně bohové snaží říct tím, že mi seslali tohoto černo-bílého vlka. Možná to bylo tím, že uznali podobnost v nich? On byl mladým střeleným troubou a já? Starým vojákem, který chtěl už najít svojí rodinu. Svůj klid a mír. Založit si prostě rodinu. Nic víc nechtěl. Nic více nepotřebuji ve svém životě. Ale mohl mi tohle Noir nabídnout? Ne. Nikdy mi to nebude moci nabídnout a hlavně. Já bych mohl být jeho otcem. Mohl bych být někým, kdo by ho vychovával a rozhodně nechci chodit se svým synem. Někdo od koho jsem byl o tolik starší. Nemohl to po mě chtít tu náklonnost, nemohl to absolutně chtít. Co jsem ale komu udělal, že se toto dělo?
Jeho slova další mě neskutečně vytočila. Copak to nechápal? To jak jsem se ho snažil chránit? Ne, jen slepě si nadával. Snažil se bránit něčemu co už dávno bylo rozhodnuto. Jako skutečné dítě, kterému se nelíbil verdikt rodičů. "Nechtěl jsem být hnusným, ale řeknu to tedy tak jak to cítím. Beru tě jako vlče. Jsi pro mě malým nevyspělým vlčetem, které netuší co chce. Které ještě ve svém životě nic nepoznalo." Ta slova vyšla z mých úst zcela přirozeně. Cítil jsem že to bylo proti mé povaze, ale jak jinak jsem mu to měl vyjádřit? A pak se vztekal ještě více. Donutilo mě to k povzdechu. "Ale já nejsem takový, Noire. Neumím věci nechat být a doufat, že se dalšího dne nevynoří následky." Vysvětlil jsem mu svůj úhel pohledu. Nikdy jsem se do věcí nevrhal po hlavě. Vždy jsem uvažoval co to bude mít za případné následky. Nakonec jsem se od něj se vší sesbíranou vůlí odtáhl. "Ale já na ní nekašlu." Odstoupil jsem dál, abych mu dal najevo, že takto to opravdu nechci.

Valentýn - 6
Oběma tahle péče nejspíše prospívala, vyhovovala jim a projevovali tím prostě náklonnost. A to vše jen díky podivnému růžovému mraku s čímsi jako jsou třpytky, který je okouzlil. Nevěděl kolik lásky si prožil Noir v minulosti a možná mu ho bylo i lehce líto s tím jak to pak všechno skončí. Jeho poblázněná mysl mu nabízela i variantu, že budou navždy spolu. Oni dva proti celým ostrovům. A přesto moc dobře věděl že se tomuhle nikdy nenakloní za příčetnosti. Čistili si srst, Cerum se jí snažil i čechrat něžně čumákem poté co místo dokonale zavlhčil. Jako kdyby se nemohl rozhodnout jestli jí chce "ulízanou", ale čistou či načechranou a čistou. Být to jeho srst, tak by to zase tolik neřešil. Užíval si těch pocitů jako kdyby to byla třeba Eleanor. Jeho milovaná Eleanor, které teď byl konec bůh ví kde a tak se musel zase smířit s tím, že bude navždy sám. Jeho mozek mu křičel, že tu byl ale přeci jen Noir, ale on to zcela ignoroval.
A pak promluvil a nejspíše tím vyvalil hotovou pohromu. Noir se začal vztekat jako malé vlče. Takže tím vyvrátil to co se jal tvrdit. "Noire, tobě je kolik? Tři? Mně bude tento rok devět. Mohl bych být tvůj táta a ještě bych si tři roky před tebou užíval života mládence. Nejsem pro tebe vhodným. Ani na jednu noc na užití si. Neměl bys na mě vůbec myslet." Nechápal ho ani trochu? On se ho tímto snažil chránit. Protože měl rozhodně na někoho ve své věkové kategorii.

Valentýn - 5
Bolelo to, bolelo jakkoliv vzdorovat tomu co pociťoval. Čas od času se o to pokusil. Ale pak se zase vrátil zpět k bodu nula. A pak to přišlo. Noir mu začal čistit a čechrat srst na hřbetu. Nemohl vyloženě protestovat, líbilo by se mu to tak či tak. Ať už kdyby nebyl ovlivněný magií nebo teď když byl. Leč v době, kdyby nebyl ovlivněný magií by zafungovali jeho myšlenky a ihned by to zatrhl. Ale miloval když se o něj někdo mohl starat, když mu vlastně projevoval že ho měl rád po svém boku. Začal mu proto tuhle službu oplácet. Jeho srdce tlouklo jako splašené a on si říkal jestli v tomhle věku bude ještě dobré riskovat, jenže nic se na to nedalo říct.
Užíval si to teplo, které se mu rozléhalo po žaludku jen proto že tu byl teď s ním teď a tady. Slyšel jak Noirovi bušilo srdce stejně jako jemu. Kdyby na ně kdokoliv narazil, byli by tak snadnou kořistí.
Noir se rozhodl oponovat v jeho myšlenkách. Cerum vydechl a stáhl uši k hlavě. "Noire... já.. rád bych řekl, že bych s tebou byl. Magie mi to nutí říct, ale já nemohu." Bolelo to a to vše jen díky magii kterou na jejich tělech pociťoval. "Nemohu s tebou být a ty nemůžeš být se mnou. Je mezi námi spousty let a já nechci zavázat svůj život s vlčetem. Promiň." Měl co dělat aby to řekl. Ta magie mu to zabraňovala a stejně to ze sebe dostal.

Valentýn - 4
Neříkal nic a vlastně mu to asi i vyhovovalo. Nikdy si neuvědomoval jestli svou lásku projevoval nějak specificky krom drobných gest. Pro něj byla láska to, že si mohli být bok po boku každý den. Jenže tohle bylo úplně jiné. Netušil jestli za to skutečně mohla ta magie nebo cokoliv jiného, ale rozhodně se mu to líbilo. Nemohl si na nic stěžovat. Nemohl nic a jakkoliv namítat ani kdyby chtěl, ta magie mu zadržela tlamu zavřenou. Na rozdíl od jiných momentů, kdy jí skoro ani nemohl zavřít. Co to sakra bylo?
Kdyby mohl číst Noirovi myšlenky asi by se cítil uražený, ale nakonec se s ním o pár podělil. Tiše se tomu zasmál. "Může za to ta magie. Je tu zase. Nutí nás dělat šílené věci. Věci které by si jindy neudělal. Měl by sis tedy užít každého momentu dokud to trvá." Jeho hlavu cítil na svých zádech. Vypadali skutečně jako dva milenci pociťující velké pocity, ale dobře ho varoval že cokoliv co teď prožívají pak zase vymizí a oni každý půjdou svou vlastní cestou. Jejich kroky se rozdělí.

Valentýn - 3
Nakonec u sebe byli natolik blízko že skoro ani nedýchal. Jak by se snad mohl nadechnout, když se k němu skoro až tulil tento divný tvor? Docela ironie, když byli stejného druhu. Jeho věta by ho pobavila za stavu střízlivosti, ale takhle už opilý pocity, které uvnitř něj hořeli jako plamen neuměl odpovědět. Byli přátelé? Byli teď něco víc po dobu účinků tohohle kouzla? Proč se k sobě díky němu tak měli a proč říkal věci, které by si jinak snad ani nepředstavil že řekne? Taky mu chyběl a myslel na něj. Tohle byla vskutku novinka a čert ví zdali to vůbec bral vážně. Nenutila ho to říkat jen magie, kterou oba dva pociťovali? Noir si jí nejspíše neuvědomoval tolika jako Cerum. Nakonec se přeci jen stalo to co se stalo. Jemně začal čistit jeho ucho. Kdyby byl ve střízlivém stavu nejspíše by se za to zase hryzl do packy a nebo by se sám podpálil. Takhle? Takhle vyjadřoval svou lásku.

Valentýn - 2
Těžce se mu dýchalo. Pociťoval jakousi úzkost jak se jeho tělo snažilo bojovat s magií, která na něj zase byla seslána. Hnusil se sám sobě, snažil se aby plně nepohltila jeho mozek. Ptal se na tak blbou otázku, proč by měl jít. "Protože pokud neodejdeš bude naše přátelství v háji. Nedokážu se ti pak podívat do očí." Poslední zbytky zdravého rozumu, kterému tvořili zábrany vůči mladému vlkovi mizeli. Snažil se bolestivě bojovat, dokonce sám sebe hryzl do packy, aby si co nejdéle udržel zdravou mysl. Jenže se nedařilo a on se více a více propadal. Až nakonec byl ztracen.
Sledoval jak k němu jde, něco ho k němu také táhlo. Už neměl ty své zábrany. Jistě tušil, že až se z magie probere bude se mu chtít zvracet. Bude mu ze sebe samého zle. Přesto i on zdolal tu vzdálenost mezi nimi a zabořil vlkovi hlavu do srsti. "Chyběl si mi. Neskutečně si mi chyběl." Sladká slova. Potřeboval tohle Noir slyšet? Potřeboval vědět jak moc mu vlastně chyběl? Netušil, ale muselo to z něj ven. Držel ho u sebe. Nehodlal ho pouštět.

Valentýn - 1
Ach, takže takhle se to mělo. Byl rád že ho neskolila nemoc. Pokýval hlavou. Taky byl více méně rád, že nepodlehl nemoci. "Nemám zase tak křehký kořínek. Ale nápodobně, jsem rád že si to přežil ve zdraví." Bral to jako otec, který byl rád že se jeho potomek zase vrací domů. Výzdoba na rozdíl od minule zmizela, takže nebudou muset řešit kýčovité obrázky na zdech a jiné další extrémy, na které nerad vzpomínal. Pořád to bral jako své selhání, jako fakt že nedokázal sám sebe udržet. Noir byl pro něj vlče, byl o dost mladší jak on, který by mohl být jeho otcem. Jeho nevlastní dcera byla v podobném věku, možná jen o pár měsíců mladší. Připadal si díky tomu fakt příšerně. Hlavně kvůli tomu co se stalo naposledy.
Sledoval pohledem tu divnou věc co se objevila a než se nadál, byla zase pryč. Jenže pocity co sebou přinesla nebyli zase tak nové. /Znovu už ne prosím. Jednou stačilo/ Žadonil ve své hlavě s tím, že ho snad některý z nich uslyší. Jenže jak se poučil minule bylo marné bránit se těmto pocitům. Zatnul zuby. Dokud se ještě ovládal. "Noire, měl bys jít."" Varoval ho chraplavým hlasem než se jeho tělo plně poddalo kouzlu, které na ně působilo.

(-- Červená louka
Ten silný vítr byl nepříjemný, lhal by kdyby se mu to líbilo. Hrálo si to s bílými pramínky jeho srsti. Přestávalo se mu to líbit v tesácích, kde situace byla ještě horší než si myslel, proto se rozhodl učinit jednoduché rozhodnutí. Využije té jeskyně o které stoprocentně věděl, že se v horách nachází, ale co když tam přes zimu bude někdo koho tam rozhodně nečekal. Nějaký medvěd by tam mohl být. Zvažoval svá rizika celou dobu co šel od portálu až k místu, kde by se jeskyně měla nacházet. Chůze po sněhu mu rozhodně nebyla příjemná a ještě když mělo napadnout dle toho jak se obloha tvářila.
Když vlezl do jeskyně přivítal ho známý pach. Poznával ho až moc dobře a tušil o koho se jednalo. Byl to Noir. Ihned mu hlavou probleskla vzpomínka na jejich minulé setkání, které rozhodně nebylo příjemné pro bílého vlka ze začátku. Připadal si jako pedofil pořád. Navíc netušil jestli byl stoprocentně na samce. Co když ho přeci jen přitahovali samice? Zavrtěl hlavou, na co to zase myslel. Taylor se mu v minulosti líbil, ale rozhodně by s ním nebyl po stránce vztahu. On byl stále věrný své milované Kierannie či Eleanor. "Zdravím, Noire." Bylo by přeci jen neslušné kdyby mlčel.

Sorry
Dělo se toho tady hodně, většina vlků ještě po té pomoci ostatním zůstala a něco řešila, ale postupně se všichni vytratili, až na něj. Stál tam a přemýšlel jestli se vrátit do smečky, ale nakonec si přeci jen na přechodu mezi nejvyšší horou a červenou loukou našel noru menší, kde přečkal delší dobu, potřeboval se hlavně prospat. Potřeboval si odpočinout.
Načerpal své síly dost dlouho poté, co situace na červené louce utichla, načerpal své síly dlouho poté co odešel poslední vlk z jejich akce a on zůstal sám. Přesto se i on probral připraven pokračovat dál ve svých cestách. Vyškrábal se ven ze svého úkrytu a podíval se na tu pohromu co momentálně panovala na ostrovech. Bylo to něco co se jen tak nevidí. Vypadlo to, že zase bude sněžit a bude to vydatné. Rozhlédl se, cítil pach dvojice vlků, kterou rozhodně nechtěl rušit v tom co dělali. Proto přidal do kroku, aby se co nejdříve dostal přes celou louku zase k portálu, který ho měl přenést do hor, kam kráčel.
---) Krápníková jeskyně