Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Musel se zamyslet, po kom tahle mladá slečna mohla mít magii vody. Co tak věděl tak většina Taylorovo sourozenců měla právě oheň, ale pak mu hlavou probleskla Kaligno. "Máš magii po své.. no hodně vzdálená část rodiny. Více méně ale je to možné, genetika je občas zrádná mrcha." Vysvětlil jí a zamyslel se jak to bylo vlastně u nich v rodině. Nikdy se nezamýšlel nad tím hlouběji, ale nejspíše se na svého bratra co tu měl být nepodobal. Navin byl hnědým vlkem a on? Bílej s šedou. Pokýval hlavou a uvědomoval si, že si nejspíše na sebe připoutal vlče jeho nejlepšího kamaráda. Ale když tu nebyl otec, tak on roli otce dokáže dobře zastoupit. "Ach, staré dobré sourozenecké soupeření. Mohu tě naučit tvou magii klidně i teď, ale prvně bych hodil něco do žaludku. Ale spíše bych hledal vodní plochy. Lov ryb mi jde lépe než lov zajíců." Ušklíbl se. Něco jako orientace v prostoru bylo těžší s jedním okem než se dvěma, ale uměl to bravurně. Když se ptala co je to vojna, musel se zarazit. Možná tohle před vlčetem nebylo dobré rozebírat. "Něco, kde umírají vlci, kteří ještě zemřít neměli. Krutý nástroj k ničení všeho a všech. K ovládnutí bezbranných či zabrání území." Snažil se vyhnout co nejvíce traumatům, které válka působila. "Také kvůli ní tu nejspíše tvůj otec není. Bral to hodně špatně. Zemřela mu tam jeho láska a.. co si budeme, tvá matka možná dokázala díru v jeho srdci zaplnit, ale.. to co viděl se mu navždy vrylo do paměti." Nechtěl nad tím přemýšlet a rozhodně tím nechtěl trápit vlče, ale ptala se a už byla dost stará na to, aby přežila část pravdy. "Ano. Ti co zemřeli už nejsou mezi námi, ale odcházejí do krajiny boha smrti a bohyně života. Do jejich země, která všechny zemřelé hostí a nechává je navždy pospolu. Ale jsou i duše, co si vyberou na tomto světě zůstat a sledovat tiše své potomky, své rody. Tvůj otec k jednomu z těchto rodů patříval, netuším zda jej nosí hrdě dál,.." Pronesl a zamyslel se. Nosil ho dál či se ho vzdal? Cerum neměl nic takového a bylo to lehce smutné. No, těžké myšlenky, jelikož je neuměl vyhodnotit. "Můžeš být moje princeznička, jako tvůj, doufám, strýc mohu mít oblíbence. A tvé sourozence jsem ještě nepotkal, takže si mohu říct, že si zatím moje nejoblíbenější solor vlče." Pronesl s úsměve, aby měla aspoň ten pocit že někomu na ní záleží. Pokýval hlavou a zamyslel se nad jejími slovy. Nebylo to něco, co prožívalo každé vlče? "To ti ukáže jen věk, zda tě chápou rodiče nebo to vzdali." S tím se rozhlédl okolo nich. Byla tu někde její matka?

(-- Furijské hory
Kýval hlavou, nejspíše to nepodcenili rodiče. "Předpokládám, že nikdo z tvých rodičů magii vody nemá. Ono.. nedivil bych se, kdyby si tvůj otec našel samici se stejným elementem jako má on. Nikdy nebyl moc na ženy ovládající vodu." Poznamenal a zamyslel se. Většina jeho myšlenek byla nejspíše pro vlče těžko stravitelná. Svými myšlenkami jí možná zahlcoval až moc. Povzdechl si, těžký to zlozvyk, ale stále na svých "ústech" držel ten milý přátelský úsměv. Nikdy neuměl být negativní, vždy se i v té nejtemnější místnosti snažil najít to světlo, které tam muselo být. "Mohu tě tam vzít. Mohu s tebou trénovat tvou magii. Teorie o magiích je stále stejná. Jestli tedy chceš." Nabídl jí a vzpomněl si na to, že vlastně chtěla najít své rodiče celým svým srdcem, ale mohl jí naučit to co jí oni nenaučili. Nejspíše ale nezmění její názor na to, aby ho chvíli následovala na jeho cestách. Tato vlčice nejspíše neměla tak dokonalou rodinu. Bylo na Taylora moc brzo, aby založil rodinu? Bylo moc brzo na jeho partnerku? Nejspíše ale tohle byla vina Taylora. "Ano. Magie vskutku reagují na naše pocity. Mocný oheň vyvoláš jen za pomocí silných pocitů, ale nikdy bys se jimi během bitvy neměla nechat ovládnout. Jeden krok vedle a skončíš jako já. Bez oka." Zavtipkoval. Jemu nevadilo to, že neměl jedno z očí. Bylo to něco, co prostě bral jako součást sebe. Ptala se zda by mohla poznat Eleanor a on pokýval hlavou. "O zbytku tvé rodiny toho bohužel moc nevím. Válka tvou rodinu rozdělila a nejspíše se jen tak neseskupí. Ale vím jejich jména, vím jména i Taylorovo nejspíše mrtvých rodičů.." Poznamenal a sklonil hlavu k zemi. Budiž jim zem lehká, ale to se neříká nahlas. Hlavně ne před vlčaty. Nevěděl zda chápe koncept smrti a někdo jí o něm něco řekl. "Měl jsem dceru, teda nebyla přímo moje, ale chápeme se. Kdybych jí preferoval před jejími sourozenci, nemohl bych je všechny brát stejně. Ano, byla to moje princezna, ale nesměl jsem jí nadřazovat." Snažil se jí vysvětlit. Nejspíše v tom viděla tu křivdu, ale rodič nemůže mít oblíbence.

Udržoval si ten milý pozitivní úsměv jak to jen šlo. "Jakou má vlk magii prozrazují už jeho oči, pokud si je tedy nezmění, když to jde. Ale většinou jsem viděl vlky s očima, kde to odpovídalo. Tvé oči jsou více méně pro barvu vody ideální, vzduch má světlejší odstíny modré. Oheň má rudou barvu až oranžovou a země se udržuje v zelených tónech. A co jsem tak slyšel, je tu obchodník u kterého si lze zakoupit věci. Ten ti prodá i nejspíše některé typy magií nových dle kterých si pak můžeš kukadla zbarvit." Vysvětlil jí. Zaposlouchal se do její historky. Takže více méně umí svou magii ovládat jen když se projeví. "Naučit se magii chce úsilí. Hlavně když si mladší, jelikož máš poloviční sílu než dospělý vlk." Uklidnil jí. Neznal vlče, které by dokonale umělo svou magii pokud by na sobě nedřelo. Takže se nemusela stresovat, ale uvidí jak na tohle bude reagovat. Přiznala se, že se v rodině necítila bezpečně, což ho lehce zabolelo. Tohle že Taylor nechal dopustit? "Vlci často používají silná slova aniž by to tak mysleli. Slova bolí více než činy. To že si pokropila tvého bratra si neber za zlé, však on zase uschl." Když se zeptala jestli je něco jako strýček, zamyslel se. "Více méně. Pokud mi to vyjde s tvou tetou a stanu se jejím partnerem, tak budu doopravdy strýček. Takhle jsem velmi dobrý kamarád a sluha tvého otce." Odpověděl jí, aby to bylo dobře pochopitelné. Eleanor pro něj byla důležitou vlčicí. Neuměl si představit svůj život bez ní. "Rodiče si nemohou vybírat oblíbence. Proto je tvá matka nestranná. Více méně tvoji sourozenci nemohou mít také moc rozumu, jelikož ten se nabírá zkušenostmi. Věř že jim to jednou dojde." Vysvětlil jí. No když se chtěla jít podívat po matce či otci. Zadíval se směrem k lesu alf. "Však už jdu. Moje starší kosti se nehýbou tak rychle jako ty tvé mladé." S tím se vydal směrem k lesu alf.
-) Les Alf

Takže jí nejspíše rodiče nic moc o magiích neřekli. Povzdechl si a pokýval hlavou. "Ano, mám magii ohně a s tím co zatím ovládám umím uměle zvedat teploty v okolí svého těla. Dle tvých očí soudím, že máš magii vody. Užitečná. Při vyšších úrovních se nebudeš muset spoléhat na vodní zdroj ve tvém okolí, ale budeš moci krást vodu z květin třeba." vysvětlil jí. Netušil zda měla zrovna vítr či vodu, ale spíše to typoval spíše na onu vodu. Díval se na vlče, které se nejspíše nechtělo ztratit. "Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Měla by ses ale osamostatnit postupně. Mohu tě provést po okolí. Při hledání tvého otce jsem našel tvou tetu a prošli jsme se s ní docela daleko." Jeho hlas byl klidný, vždy si uměl udržet svou chladnou hlavu, i když se druhý vedle něj hroutil. Tok jeho myšlenek byl přiměřený situaci, i uvnitř sebe se dokázal zachovat klidným. Poslouchal jí, nechával jí ať mu vše řekne, ale když řekla že jí nikdo nemá rád, zamračil se. "Tvého otce znám více než moc dobře. Jeho lásku neumí moc dobře ukazovat, ale rozhodně tě má rád. Víš.. to co se stalo v jeho minulosti, v naší minulosti.. upřímně. Nevěřím tomu, že se zvládl dát do pořádku. Trpí někde uvnitř a dusí to v sobě jak jen nejlépe umí. Ale to vám jednou určitě řekne sám. Nejsem ten co by vykládal jeho příběh dobře." Nechtěl ho omlouvat, ale Taylor byl vlkem, který neuměl jen tak zapomenout. Neuměl si odpustit co se stalo. Jestli tady někde ještě byl, tak měl důvod proč se nevěnoval rodině. Nejspíše bylo moc brzy na vlčata, nejspíše se necítil ještě připraven, ale dělal to vše pro svou družku. Když se zeptala na tu otázku, musel se usmát. "Věřím, že to nedělá schválně. Chránil by tě svým tělem, ale.. v jeho hlavě to není v pořádku, maličká. Dlouho to ještě nebude v pořádku. Ale máš svou matku. Máš mě a tvou tetu. Vím, je to bláhové říct, když si mě doposud neznala, ale jednou jsem sloužil královské rodině tvého otce a budu jí sloužit i dál. Za to, že mi zachránili život." Pronesl a zadíval se okolo nich. "Navíc, brzy budeš dospělá slečna... pokud to typuji správně, výšku už jako dospělá máš."

Kýval hlavou, aby nepřišlo slečně, že její slova jen ignoruje. V hlavě během toho střádal plán na to jak jí pomoci. Svou magii rázem po příchodu sem moc neuměl ovládat, ale nebylo to zase tak příšerné. Jako první ho napadlo uměle zvednout své teplo v jeho blízkosti. Což také udělal a přisunul se k ní blíže, vlčice teď mohla cítit teplo. "Není bezpečné se v téhle zimě moc dlouho toulat. Hrozí nebezpečí i nám o dost starším vlkům. Chvilku se zahřeješ a pak se znovu zkusíš postavit na nohy. Bral bych to jako lehčí vypnutí svalů z důvodu podchlazení. Uměle teď díky své magii zvedám teplo. Brzo by to mělo pomoct." vysvětlil jí a zamyslel se co by dál mohl udělat. Ohřání vody ještě chvilku bude muset počkat. Když řekl že Taylor je její otec, usmál se. "Tvého tátu znám, tudíž mi můžeš věřit více než dost. Typuji ale, že jak má ve zvyku, tak někam zmizel.." Odpověděl jí, aby ho nebrala jako úplného cizince. Rozhlížel se, zda tu někde byla její matka, ale nikoho dalšího neviděl. "Hele.. maličká, tak nějak pochybuju, že tvoji rodiče tady budou. Neber to zle. Jistě jsou úžasní, ale musí si taky občas ulovit potravu. Pak až to teplo pomůže se je vydáme hledat, ano?" Zeptal se jí. Nic jiného ho nenapadalo. Hlavně.. věděl že má Taylor rodinu nějakou a že jeho družka je milá, ale nepamatoval si moc dobře její jméno. "Jsem Cerum.. ty jsi?"

Ach, zase ta neaktivita. Ale pak ho probralo kňučení vlčete. Ihned se vydal tím směrem. Nebylo to takové těžší, když jeho poloviční zrak byl lehce vykonpenzovaný o krapet lepším sluchem. Netrvalo to dlouho, jen díky zimě to bylo horší. O hodně horší se pohybovat v horách. Nezlomilo ho to, vypadalo to, že ten co kňučel opravdu potřeboval pomoc.
"Oh.. vlče?" Vypadlo z něj, když onu kuličku viděl z dálky, ale čím dál více mu docházelo, že to bude spíše adolescent. "Stalo se něco?" Zeptal se. Otázka, kde má rodiče nepřipadala v úvahu, vzhledem k tomu, že se už nejednalo o malé vlče. Tohle nepotřebovalo bezprostřední kontrolu rodičů. "Potřebuješ nějak pomoc? Vyléčit rány? Uklidňující čaj takhle v zimě? Jsem schopný čehokoliv. Nemusíš se bát." Nabídl se. Nechtěl, aby se ho vlčice lekla. Ale do teď byl zvyklí na Eleanor, která ho znala. Ale ten pach, který z vlčete cítil. "Ty.. ty znáš Taylora?" Zeptal se, když si uvědomil, že pach sálající z vlčete znal až moc dobře. Taky aby ne, když sloužil vlku co vlče znalo dost dobře a nejspíše byl určitý čas i jeho milencem.

(--- Rokle (skrz ostříží zrak)
Jeho nepříjemný pocit jej dovedl až sem. Zmateně zastřihal ušima a díval se na les který byl fakt vyloženě kousek od hor. Vypadalo to že.. je to ten les o kterém mluvila Eleanor. Že by nakonec jeho pomoc skutečně potřeboval Taylor? Zavrtěl hlavou a povzdechl si. I tady řádil nepříjemný vítr, ale nebylo to tak příšerné jako na oné červené louce. Posadil se jako by skutečně na něco čekal. Čekal na něco nebo se mu jen po té dlouhé cestě nechtělo chodit dál? Podíval se na nebe. Ať už měl osud připravené cokoliv, nezabránilo by mu to v jeho cíli se rozhlédnout a najít Taylora. Chtěl ho vůbec Taylor vidět? Eleanor jeho přítomnost měla ráda a vlastně se od něj nechtěla oddělit, ale.. o Taylorovi dlouho neslyšel. "Ach bože, proč tu vůbec sem? Co když mě sem můj žaludek hnal zbytečně kvůli hladu." Promluvil si tiše pro tebe a zastřihal ušima. Možná by se měl najíst a pak jít zase zpátky.. nic ho tu nejspíše nečeká.

(--- Červená louka (skrz Nejvyšší horu)
Jistě šel i tudy. Jen si to pořádně nepamatoval, protože se tady moc nezdržoval, ale bylo to blízko místa kde cítil Taylora. Což ho zavedlo k myšlenkám jestli ho jeho šestý smysl zase tahal na pomoc Taylorovi. Tak dlouho ho neviděl a teď.. ale nechtěl pochybovat o svém šestém smyslu, který prostě občas fungoval a občas ne. Nebyl nějaký nadpřirozený.. teda jasně magie ho odlišovala od ostatních, ale jinak se cítil zcela normální.
Zastavil se a všiml si hnědo-bílo-černé vlčice, která se krčila pod skalním převisem. Nehodlal jí ale řešit, byla dosti stará na to aby se zvládla postarat sama o sebe a navíc už na někoho čekala, on to nebyl. Spokojeně proto zase šlápl do tempa, aby tam kam ho nepříjemný pocit v žaludku vedl byl co nejdříve.
---) Furijské hory (skrz ostříží zrak)

(-- Mlžné pláně (skrz sněžné tesáky)
Cesta nebyla příšerná, spíše bylo takové zdlouhavé se někam na ostrovech dostat hlavně když jeden nevěděl ani kam pořádně šel. Když jeho packy poprvé padli na louku, uvědomil si že tady to vlastně zná. Tady vyrostla ta podivná rudá květina které vymýšleli jméno. Nyní to ale byla obyčejná pláň bez rudých květin. Povzdechl si a šlehl ocasem. Nebylo proč se tu zdržovat. Vítr navíc nepříjemně šlehal do obličeje. Kdo by se tu chtěl zdržovat? Proto sklopil hlavu a vydal se co nejrychleji dál. Mrzelo ho že nechal Eleanor někde na těch pláních, ale plánoval že si jí zase co nejrychleji najde. Že jí na sebe nenechá tak dlouho čekat.
Zavrtěl hlavou, teď bylo důležité prostě jít ke svému cíli, který tam někde byl. Který prostě musel objevit jen on sám, protože netušil co se stalo.
--) Rokle (přes nejvyšší horu)

Slyšel její hlas, nejspíše byla podobně zmatená jako on. Byla zima, mrzlo mu snad všechno maso na kostech. Jako kdyby ho někdo šoupl do mrazáku, taky že se nebylo čemu divit. "Usnuli jsme. Prospali jsme se docela dost dlouho a jsme tuším někde na louce. Je tu sice mlha, která se ještě hůře dýchá jak je zima, ale.. přežili jsme to. Usnout takhle v zimě venku bylo nezodpovědné. Jen co se někam dostaneme se kouknu zda pod sněhem nejsou bylinky, co by nám mohli pomoci proti nachlazení." Uvažoval jako léčitel. Nemohl nechat vlčici jen tak pčíkat kvůli tomu že polevil v ostražitosti a usnul. "Taky by se nám hodila konečně najít nějaká smečka. Pokud nemáš námitky, tak bych nás vzal.. tímhle směrem." Podotkl ukazujíc na cestu, která by se dala označit jako přímo za nosem. I přes mlhu viděl několik fialových stromů. Les byl rozhodně lepší než nějaká louka. Možná dokonce i najdou jídlo. Hodilo by se se najíst. "Pokud nemáš námitky, vydal bych se tedy právě tam." Přesto se ale zasekl a podíval se směrem kterým přišli. Měl špatný pocit, něco jako intuice. "Zase tě najdu, princezno." Řekl jen a vydal se směrem odkud přišli předtím.
--) Červená louka (skrz Sněžné Tesáky)

(((- Vlčí jezero
Podíval se na svou princeznu a povzdechl si. "Eleanor.." S tím je však nejspíše postihla nechutná spavá nemoc a oba dva vlci usnuli v mlze mlžných planin dlouhým spánkem, který trval docela dost dlouho na to, aby načerpali dostatečně energie.
Cerum se probral do smyslů nejspíše dříve než Eleanor. Rozlepil své jediné oko a pocítil bolest v druhém. Fantomová bolest podobně jako u končetin postihovala jeho oko. Nesnesitelné tak moc, že se Cerum raději zakousl do své packy, až vytekl karmínový pramínek krve. Vše je lepší než ona fantomová bolest. Se zakřupáním snad všech kostí se zvedl a rozhlédl se okolo nich. "Eleanor.. vstávej.. musíme jít jinak umrzneme." Zašeptal tiše, aby ho slyšela jen ona a zadíval se směrem kde cítil kořist.

Podíval se na ní a pokýval hlavou. "Jsem rád že se práce nebojíš. Práce totiž šlechtí a prohlubuje charakter. Mohla bys mi dělat pravou packu prozatím co se týká bylinek. Často jich nasbírám tolik že je ani jako samotný vlk neunesu. Heh, rád bych ti ale nabídl jinou práci... uvidíme co nám prostě nová smečka nabídne. Rád bych něco dělal." S tím se zase vydal kupředu. On měl ve své hlavě jasno. Byl to léčitel. Tam si jedině nedělal plané naděje s tím že něco pokazí, ale věděl že i tady budou speciální rostliny které on nebude znát. Ale to není něco co by se nemohl naučit. Povzdechl si. Věděl o rozhodnutí která musel on udělat.
Eleanor navrhla aby šli přímo za nosem. Což se mu líbilo. Rozhodl se proto se rozejít směrem kterým ještě rozhodně nešli nejspíše. "Tak jdeme za nosem. Heh, občas cesta není ze začátku tak jasná, ale jistě nás někam dovede." Podotkl Cerum a spokojeně si vykračoval.
"Možná najdeme i skrytý poklad uvnitř nás. Co my víme, El." S tím ale už šel vstříc jejich osudu. Jejich další výpravě.
--) Mlžné pláně.

Mlčel, více se k tomu nechtěl vyjadřovat. Ano, měl rád dobrou zábavu, takže se zamyslel jakým vtipem by mohl rozveselit situaci, ale nenapadal ho zrovna nějaký dobrý. Uměl vyprávět něco na ten trapný styl vtipů o pepíčkovi a nejspíše by jím teď neexceloval.
Bylo vidět že svou otázkou udeřil hřebík na hlavičku. Nejspíše opravdu nad tím nikdy nepřemýšlela vzhledem k tomu že nemusela. Nikdy vlastně nic nemusela dělat, žila si skutečně jako princezna a sestra krále. Ach, jaký to krásný život. "A co kdyby smečka vlčata neměla? Co bys dělala za pozici pak? Ne každý se hrne do vlčat... protože nemají většinou ani partnery." Podotkl a zadíval se na ní. Bylo vidět že by skutečně chtěla mít potomky, však k ničemu jinému vedená nebyla. Aby reprezentovala smečku a množila se. Ale zase chápal jaké je to mít vlčata. Když se staral o Makini, tak jej to bavilo nadevše na světě. Rád jí učil se orientovat ve světě, ale.. vlastní vlčata nikdy neplánoval. Ani netušil zda měl dobré geny.
Nejspíše nevěděla jak reagovat, nejspíše jí na smečce nezáleželo a.. vlastně nezáleželo ani jemu. On se pouze staral o vlky v ní, to bylo to na čem mu záleželo. Všiml si že jí byla zima.. což bylo něco překvapivého. Udělal pár kroků k ní, aby cítila jeho teplo a znovu se napil. Dávajíc pozor na květinu kterou si jen odložil. "Upřímně.. nevím kam pokračovat." Přiznal se, že plán jejich cesty nenaplánoval dokonale.

Celou dobu pomáhal on ostatním, tak teď se rozhodl, že se nechá hýčkat od jiných tím že oni si poslechnou o jeho trápeních. "Ale je pěkné že mě někdo poslouchá. Většinou jsem pro všechny byl to velké ucho já. Snažíc se je navést na tu správnou cestu." Ale nakonec na ní vždy navedl sebe. To co se stalo před tím než našel jejich smečku nechtěl ani zmiňovat. Na Eleanor bylo vidět že ona sama byla ztracená, svou cestu pro život ještě nenašla. "Máš něco co bys ráda dělala? V čem bys vynikala pro smečku?" Zeptal se jí, aby si mohl lépe zmapovat jak složité to uvnitř sebe měla vlčice. "Chápu že jako královská krev si zrovna tohle nemusela řešit, ale určitě bylo něco co tě vždy lákalo. Ať už od elitního hraničáře, tak po.. třeba také léčitele." Snažil se stimulovat její tok myšlenek aby se nad tím opravdu zamyslela a neřekla mu prostě že neví.
Nevypadala však moc nadšeně, když se dozvěděla o obnovení její rodné smečky, spíše tomu moc nerozuměla. "No.. rozhodně bych ti nelhal. Akorát nevím zda si znala osobu z vašeho rodu, která se označuje za 'dračího prince', je docela mladý, ale zajímavý Marcia." Zavrtěl ocasem a podíval se na ní. Netušil zda to pro ní bude dobrá zpráva nebo prostě.. už to bude mít dávno za sebou. Sám ale přistoupil k jezeru a opatrně začal pít. Voda byla ledově chladná a na tesácích jej chlad až bolel. Bohužel své propojení se světem na druhé straně ztratil, takže netušil jakým směrem by měli bloudit. On vždy uměl najít cestu jen díky tomu..

(-- Sněžné tesáky
Podíval se na ní a musel si znovu, jak to bylo zvykem, povzdychnout. Měla pravdu. Osud je sem zavedl z nějakého důvodu. On sám nevěděl ještě jaký je. "Byl jsem medikem vaší královské rodiny dost dlouho, abych poznal že osud je s--ně a jeho plány se nedají nic jiného než následovat. Respektovat krále, respektovat korunu a krev.. respektovat alfy. Je to vždy v režii osudu. Garmadonie padla protože si to osud ptal. Ale.. mám pro tebe zprávu co jsem si..šetřil. Koruna chce být zachována. Formuje se nová smečka. Bude jí vládnout docela mladá Garmadonka a docela mladý Marcia. Více nevím. Ale.. nechtěl jsem tě tou zprávou rušit." Možná jen něco pro ní měl. Něco co jí mohlo dodat naději že se její krev nedá jentak zlomit. Že se prostě nikdy nenechají. Byli tvrdohlavý. Jako hmyz. Ale stejně jako u hmyzu jejich hlas byl slyšet.
Říkala že doufá že on má jen dobré vzpomínky, což musel lehce zavrtět hlavou. "Byl sem u toho, když jí nemoc dostala. To ona mě připravila o oko. Ale.. nikdy nezapomenu na to, že jsem se díky ní přidal právě do vašich služeb. Dlužím jí za to díky. Pokud jednou najdou lék." Možná bylo dobré si pamatovat vlky jen v tom dobrém světle, pokud tedy nějaké bylo. On byl medik, viděl spousty zraněných a nepříjemných vlků v jejich posledních momentech.
Eleanor cítila že ani on nechtěl být sám, vždy byl zvyklí na nějakou společnost. I když to byla většinou těla v kómatu. Přikývl tedy na její slova a pomalu pokračoval v poklidném kroku.
Když došli k jezeru, obhlédl si jej. "Je to pleso.. voda z něj bude studená jak psí čumák." Upozornil jí a pomalu vykročil k plesu doufajíc že aspoň trochu pitelná voda bude.