Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Podíval se na ní a zastřihal ušima. Měla pravdu, že se musela posunout, že musela zvládnout to že její bratr měl už vlastní rodinu. "Mnohým osud připraví do cesty zcela jiné zážitky. Tobě cestování a mně.. to že jsem se staral o vlky, abych zapomněl na svou vlastní bolest." Zavál vítr a načechral mu srst. Ledový vítr, který dával jasně na jeho, že se zima blíží a tady začíná přituhovat také. Zadíval se na krajinu a zavřel oči.
"Je to.. divné. Teď někdy by Kierannie měla narozeniny.. lhal bych, kdybych řekl že mi nechybí. Jenže ona mě nikdy nemilovala tak jako já jí, vždy měla hlavu plnou Azraela, ani nevím kdo to byl, ale.. já byl pro ní vždy jen ta náhrada. Můj bratr.. ani nevím co s ním je a s druhým také ne. Sestra? Tu jsem neviděl tak strašně dlouho, že ani nevím zda je živa. Také jsem byl sám. Ale.. na samotě bylo krásné, že vždy když přišel cizinec, tak sem jej mohl uvítat hrnkem lahodného teplého čaje." Jeho oko bylo stále zavřené a on se soustředil zda neuslyší nějaké volání. Volání ve větru, jako kdyby se k němu snažila mluvit příroda. Vnímal jak k němu přišla blíž a nechal to. Oba byli zlomeni a sami. Hledali co vlastně tady budou dělat.
Ptala se zda by mu vadilo, kdyby následovala jeho rozhodnutí. To ho donutilo otevřít oči a podívat se na ní. "Opravdu se se mnou chceš někde usadit?" zeptal se překvapeně. Jak by s ním někdo mohl chtít být? Vždy byl složitým vlkem, který jen ostatním radil.
Ptala se co s květinou a on se zamyslel. "Uděláme z ní čaj? Pak až najdeme vhodné prostředí." Zeptal se jí a švihl ocasem. Netušil zda ho teda bude chtít následovat dál, ale.. možná bude chtít být prostě jen s ním. Konečně někdo. Vydal se proto směrem z hor, bylo toho ještě dost před nimi.
--) Vlčí jezero

(-- Červená louka
Podíval se na Eleanor a usmál se. "Taylor bude mít dost práce s vychováním vlčat. Přeci jen, když já jsem vychovával Makini, tak to bylo jen jedno vlče, ale práce jsem měl nad hlavu. Tím nechci říct, že bys mu byla na obtíž, ale že.. rodiče občas díky dětem zapomenou na jinou rodinu." Vysvětlil jí tichým tónem. "Ale já sem rád že na svých cestách mám nějakou společnost. Je to milejší než abych se toulal sám. Skutečně! Je to něco co mě naplňuje více než cokoliv jiného." Nebyl aspoň sám, aby se mohl utápět ve vzpomínkách. V tlamě stále měl onu rostlinu, která neuvěřitelně léčila. To co mu ale celou dobu chybělo byl šátek kterým nosil překryté oko, aby nikde neukazoval svůj úraz.
Vyhodilo je to kupodivu v horách a Cerum ucítil ten chlad. Nikdy neměl dost hustou srst, aby se mu dařilo v takové zimě. "Jestli chceš.. můžeš se mnou klidně být i ve smečce, aspoň nebudeš už sama. Chtěl bych se usadit i tady a plnit dále svou práci léčitele. Pochybuji že existuje cesta domů, osud mě tady chtěl a tak jsem tady." vysvětlil jí jak to cítil on. Památku mrtvých může uctívat i tady. "Ale je jen na tobě jaký osud si zvolíš ty." Vysvětloval jí dále. Nechtěl jí do ničeho nutit.

Díval se na na Eleanor a doufal že si vybere cestu s ním. Nechtěl být zase sám, když si léčil trauma způsobené Kierranií někde uvnitř pomocí vlků které znal. Pořád musel přemýšlet nad tím, že by bylo dobré se v životě posunout. Zanechat tuto minulost minulostí. Eleanor se k němu nakonec vydala a on se musel pousmát. "Není to tak, že bych nechtěl vidět Taylora, ale.. když bych ho viděl, vzpomněl bych si na ní. A to je pořád bolest, která se nedá překonat. Říká se že pravá láska bolí nejvíce." Vysvětlil jí, aby si nemyslela že se snad jejímu bratru vyhýbal jen protože ho neměl rád, on neměl rád to, co přinášel pohled na něj. "Si první co slyší že nejsem ještě úplně v pořádku, ale kdo je? Válka zanechala tolik šrámů a tolik vlků se nevrátilo znovu domů.. nikdo je už nikdy neuvidí." Pronesl tichým hlasem a otočil se zase čelem k portálu. Bez váhání do něj vstoupil doufajíc že najde útěchu někde na druhé straně. Dál od bolesti, kterou zde vylíčil. Měl by se snažit najít si někoho jiného? Měl by se snažit být dál tím který pomáhal většině vlků? Nikdy nevěděl a ani nejspíše nebude vědět.
--) Sněžné tesáky

Podíval se na Eleanor a povzdechl si. "Já nevím kde by měl vůbec Taylor být. Přece jen je to tu docela dost velké. Kam se jen vydáme." Pronesl a rozhlédl se okolo nich. "Harlequina jsem znával." Opravil vlčici, ale stejně to bylo jedno když se zase věnovala svému partnerovi. Cerum se zrovna otočil na Eleanor a povzdechl si. Jeho pozornost ale zaujal zářivý portál. "Co to teda zkusit tam?" Zeptal se a ukázal packou na ten portál. Nevěděl zda bude chtít jít dál s ním, ale jeho to skutečně lákalo, zkusit to tam. Podíval se na Eleanor a pak zase na portál. Zavrtěl ocasem a vydal se směrem k němu doufajíc že najdou zrovna Taylora tam. Nevěděl vůbec kde byl a jestli ho chtěl vidět, ale zase chápal že pro Eleanor byl jistotou. Pro něj byla jistotou jen vlastní hlava. S bylinou v tlamě dále následoval cestu k onomu portálu. Zastavil se před ním a čekal jak se Eleanor rozhodne.

Zastřihal ušima, někdo na něj mluvil? Otočil se na dvojici vlků a překvapeně zamrkal. Ani jej cíleně nepozdravili, rovnou hej. "Pěkný večer i vám dvěma, kde jsem slyšel kapku života? Byl jsem nějakou dobu s jedním stejně půleným vlkem jako jste vy na cestách. Přál si najít kamarády, ale byl.. řekněme více líný než obvykle se vidí. Jeho polštář se ale uměl měnit v naprosto super věci a díky jeho kapce života jsme přežili útok skupinky vlků." Nikdy nemluvil krátce. Pak se podíval na Eleanor, co navrhla úplně super název. "Výtečně. Pane léčitelský vlku, naše názvy tady spolu s princeznou jsou kapka života a rudokvět léčivý." Oznámil tomu, který po nich chtěl aby vymysleli názvy a pak se znovu podíval na dvojici. Pokud nic více chtít nebudou mohl by se spolu s Eleanor vydat dál, ale předtím.. došel k úplně stejné květině, aby neurval tu výstavní a opatrně na kořeny si jí uškubl. Zkontroloval zda spolu s ní nemá i kořeny a když ne, otočil se zase k Eleanor. "Jdeme dál, princezno?"

3
Zamyslel se nad tím co Eleanor řekla. Pro něj to bylo spíše takové sladké, nevinné, ale je pravdou že červená barva měla takovou zprávu pro ostatní. Vždy vyjadřovala lásku ať už se dělo cokoli. "Máš pravdu. Ale musíme se nad tímto jménem opravdu zamyslet. Přeci jen když se to pak podle toho třeba pojmenuje. Co třeba léčivka vášnivá.. ne to zní blbě." zamručel nespokojeně. Díval se na dvoubarevný pár, pak na vlky co již odcházeli a jemu.. se tu vlastně líbilo. "Princezno... Zkusme to! Vymyslíme nějaký opravdu super nápad." pobízel pořád Cerum Eleanor doufajíc že ji dovede k ideálnímu jménu. Nedoufal že se jim povede uspět, alespoň neodejdou s prázdnou. "Pořád je tu ve hře ta kapka života, ale zas nechci kopírovat názvy u schopností vlků co jsem poznal." a skutečně, co by si kdo řekl kdyby to dělal.

2
Eleanor se líbil jeho název, ale to už se zapojovali další s jejich nápady. Podíval se na Eleanor a pak na vlčici co květinu přirovnala k pampelišce a nebo kopretině. "Takže říkáš, že bychom každého měli opravdu výrazně upozornit ať si dává pozor na kořeny?" Zeptal se a došel ke květině. Ale spíše to že nesměli vytrhnout "kořeny" mu připadalo na nějakou cibulovinu, ta přeci jen vždy vyroste zase ze své cibulky. "Chtělo by to.. nějaký název dobrý. Eleanor..." Podíval se na vlčici se kterou přišel. On a názvy bylo něco co opravdu nešlo dohromady. Dokázal si je zapamatovat, vyslovit správně, ale vymyslet? Povzdechl si a znovu se zadíval na květinu. "Léčivka.." začal se svým názvem a zamyslel se jak by měl pokračovat. Květina uměla léčit zvenku tak zevnitř. Přemýšlel jaké slovo by to nejlépe mohlo vystihnout. Opravdu. Nešlo mu to. "Jak bys řekla květině co tě dokáže vyléčit jak zevnitř tak zvenčí? Jediné co mě napadá je obojetná, ale to je zas nejspíše úplně jiné slovo jiného významu." Zeptal se Eleanor doufajíc že jí nějaký název napadne a bude o hodně lepší než ten jeho.

1
Cerum se podíval na vlka, který nejspíše bylinkám rozuměl více než ostatní a pokýval hlavou. "Děkuji za výklad. Je vidět že.. zdejší květenstvo je opravdu bohaté na takovéto skvosty. Mohu se zeptat zda je tu více jen květin typických pro ostrovy, které bych si mohl nastudovat a později využívat k léčení?" Zeptal se Atrease a pak se podíval na svou partnerku se kterou přišel. Přešel k ní a pokýval hlavou. "Napadá tě nějaký dobrý název? Co se týče názvů tak nejsem.. nejlepší." Eleanor jistě bude mít nějaký dobrý název. Něco co by mohlo všechny ostatní oslovit. Pohledem si přelétl zbylé osazenstvo, které se snažilo vymyslet nějaký dobrý název. Cerum si sám nevěděl moc rad jaké jméno navrhnout. Ale přesto si vzpomněl na něco co by mohlo znít dobře. "Kapka života? Jak si myslíš že to zní?" Šeptl spíše k Eleanor, jelikož nechtěl toto trapné jméno říkal nahlas. Tiše doufal že aspoň jí se bude líbit.

(--- Rokle (přes nejvyšší horu)
Mlaskl. "No.. omluv že nějak nemluvím více o tom co jsem prožil, ale.. některé rány nerad otevírám. Někdo komu se chceš svěřit musí působit jako pevná skála a tak jsem se naučil své problémy nevytahovat." Poznamenal aby věděla i důvody jeho občasné odmlky. Leč se snažil působit pozitivně, stále to bolelo. Měl své vlastní problémy které nevytahoval ani před Taylorem dříve. "Ale také se těším až svého věrného přítele uvidím. Je mi ctí zase vidět královskou rodinu. Vaše babička by na vás byla pyšná." Moc dobře věděl jaké pouto měli k Amy. Byla to jedna z nejlepších vlčic které měl tu čest Cerum poznat. I na stará kolena neztratila svůj elán, ale zemřela dříve než jí stihl více a hlouběji prozkoumat.

Přesto spolu s Eleanor dorazili na místo, kde už bylo plno vlků. Záhadně tu dokonce nepršelo ani nepadali kroupy. Že by práce někoho z těchto vlků? Rozhlédl se, aby zjistil proč je jich tu tolik, ale jeho pozornost upoutala neobvyklá květina. Přiblížil se, aby si jí mohl více prohlédnout stále myslící na Eleanor, která jej následovala. "Velice zajímavá rostlina. Jeden by řekl že připomíná i divoké máky, když si hodně odmyslí. Typuji že bude nejspíše léčivá vzhledem k velkému zájmu vás všech. Nejspíše endemit zdejší flóry, nikde jinde jsem takovou květinu neviděl a to se nějaký ten pátek zajímám o léčbu ostatních." Učinil své lehké shrnutí Cerum a věnoval svůj pohled okolním vlkům. "Pardon, zda to již padlo. Přidali jsme se k vám právě teď a.. mé srdce zasvěcené květeně nemohlo odolat." Omluvil se velice zdvořile a zase zasouval zpátky k Eleanor.

Když vyšli z lesa, dostali je kroupy. Silnější déšť a celkově špatné podnebí před kterým se v lese dalo lépe schovat. Eleanor však dále vyprávěla o tom jak se má Taylor. Musel se usmívat, nikdy nedokázal myslet negativně před někým kdo ho znal jako toho pozitivního vlka. Leč jeho srdce bolelo snad nejvíce jak mohlo. Taylor se dokázal ze smrti jeho partnerky vzpamatovat, ale on měl Kierannie, která technicky vzato nebyla mrtvá, vzali si jí pouze stíny a on.. nikdy nebude vědět zdali se jeho družka vrátí. Bolelo to, jelikož spolu s ní ztratil i dceru, která nebyla geneticky jeho, ale brala jej jako otce."Jsem rád že aspoň někomu se daří. Rád bych pak potkal jeho partnerku a ratolesti. Žel nevím zda by mě rádi viděli oni." Poznamenal maskující svůj smutek za úsměvem. Přesto pospíchal hledat nějakého úkrytu, aby jim lebku nerozbila kroupa o velikosti golfového míčku. "Princezno, navrhoval bych rychlí postup vpřed. Zde je to moc nebezpečné." Zamumlal a zrychlil tempo svých dosavadních kroků.
-) Červená louka (přes nejvyšší horu)

Cerum se díval na Eleanor s úsměvem. Nikdo mu nemohl vytknout to že byl až moc milý. Nevadilo se mu bavit s kýmkoliv, at' už to byla zbloudilá duše či nějaký dlouholetý přítel. "Mozek se většinou snaží trauma vyloučit. Nesmíš být na sebe díky tomu hnusná. Ale doufám že se ti tedy daří o hodně lépe než ostatním." Cerum se o ty nejhorší případy stále musel starat. Díval se na ní a přemýšlel co více by jí mohl říct. Když ale zmínila, že Taylor stále kulhal musel si povzdychnout. "Vazy jsou mršky. Neradi srůstají a celkově ke kolenní kloub na tom špatně s regenerací." poznamenal, ale byl rád že někdo obdivoval jeho pomoc.
Pokýval hlavou a udiveně se na ní díval, když ho jemně kousla do čumáku. Přesto se to jal ignorovat a vydal se dále cestou kterou chtěla určit.
--) Rokle (přes ostříží zrak)

Kdyby měl normální smysl pro humor, tak by se zasmál, ale on měl většinou trapné vtipy, které nic neříkali zase jiným vlkům. "To je v pořádku.. je to dávno od války. Jeden by i řekl, že to je dávná minulost." Zase tak dávná minulost to nebyla. Přesto od té doby prožil a naplnil svůj jinak než jako elitní obránce. Byl výtečným stratégem, možná proto se tolik spřáhnul s Taylorem. Přesto však nemohl uvěřit tomu když padlo jeho jméno. "Oh... skoro jsem nevěřil že panovníka ještě někdy uvidím. Taylor je zde na ostrovech? Jak je na tom jeho packa?" Jistě ho už musela vidět když se jí ztratil a Ceruma nejvíce zajímala packa kterou se mu snažil dát dohromady. Byla to přeci jen z části jeho práce že Taylor chodil. "Jestli by ti to nevadilo, mohl bych ti pomoci s lovem." Nabídl se poté. Leč se věnoval bylinkám, lovit musel umět. Spíše se ale živil rybami, které se mu lehce lovili.
Když zmínila to, že Cerum kterého znala měl obě oči.. musel se už konečně zasmát. "Je pravdou že jsem dříve měl obě oči, ale.. přišel jsem o ně právě ve válce o Garmadonii. Kierannie popadl amok a jedno z očí mi.. vyrvala... tak jsem přišel o partnerku, nevlastní dceru a oko. Jediný kdo o tom věděl byl právě tvůj bratr. On mi naučil jak se orientovat v mém světě jako by to nic nebylo a já mu obvazoval nohu aby mohl chodit." Sladká vzpomínka na vlčici co jej milovala, dceru co mu říkala otče a věrného přítele. "Ale..zase jsem nalezl jinou lásku. A to v čajích. Uklidňují příjemně mysl."

Nejspíše si jej nepamatovala. Nedivil se tomu, byla to dlouhá doba od pádu jeho druhé smečky. Skutečně dlouhá doba a ještě když se viděli, tak své oko měl. "Uhm.. jsem Cerum. Můžeš tykat, když jsme se předtím znali z Garmadonské smečky." Odpověděl jí s jemným úsměvem. Nechtěl aby jí nějak děsil, ale nejspíše by jí to mohlo osvěžit hlavu. "Ne vždy když se ztratíš si ztracená. Ale jde o to více méně co hledáš." Nevěděl skutečně co hledala. Že by se jí něco ztratilo či ona hledala smečku? Neuměl si představit že by toto území bylo bez obyvatel. Určitě tu někdo byl. Nebo že by tu byl i on? Cítil povědomý pach z jejího kožichu, ale nebyl si jistý. Jeden nikdy nevěděl. Navíc nepočítal s tím, že by jej ještě někdy viděl. Byla to dlouhá doba co se rozdělil s Taylorem a žil poklidným životem šíleného bylinkáře. "Pozval bych tě na uklidňující šálek čaje.. ale cítím že přechod sem mě jaksi oslabil. Tak ti mohu nabídnout šalvěj jen tak." Nedokázal by nejspíše ohřát vodu.

Před Moisem
Cerum si užíval svůj běžný sběr bylin, které potřeboval v výrobě mastiček. Momentálně se staral o pár zraněných vlků, někteří spíše měli pocit fantomových končetin o které přišli během války. I on stejně jako oni trpěl těmito bolestmi a pocitem jako kdyby vyrvané oko stále měl. Jako kdyby o něj v životě nepřišel. Někdy bylo těžké ošálit své vlastní tělo. Ale kdesi z ničeho nic se před ním ocitl portál. Vyjukaný Cerum na něj hleděl jako kdyby netušil o co jde. Přesto se rozhodl, že pokud se mu právě tohle zjevilo, tak je to zpráva od bohů že je ho potřeba jinde. Nebo spíše to tak bral..
---
A hle, jen co jeho packy dopadli na území Zlatého lesa tak se za ním portál zavřel. On stál s bylinami v tlamě uprostřed neznámého území. Přesto jej ale něco zachránilo. Smetanová srst podobná té kterou si moc dobře pamatoval. Packy tak moc typické a navíc stejně hnědé jako měl právě on. Jen co spatřil obličej bylo jasné, kdo to byl. Cerum se rychlým krokem vydal k Eleanor. "Princezno!" Oslovil Eleanor jen aby na něj počkala a on jí stihl dohnat. Byliny stále držíc v tlamě. Upřímně tu nečekal nějakou známou tvář a ona byla vůbec poslední koho by tu čekal. Spolu s jejím bratrem je všechny považovali za mrtvé. "Eleanor.. nečekal jsem že tě tu uvidím. Nevíš kde.. sem se ocitl?" Zeptal se jen co jí dohnal. Spíše to huhlal přes bylinky které si nesl.