Příspěvky uživatele

< návrat zpět

NPC hlavně. Okrajově ostatní
Dozvěděl se jméno té prapodivné rostliny, která jim byla předvedena asi poprvé. Jmenovala se šedivka plavoucí. Dokonce se dozvěděl i o ní o dost více. "Nachází se tahle květina pouze na jednom místě na ostrovech nebo jí mohu nalézt kdekoliv na vodní hladině?" Napadla ho docela dobrá otázka kdyby se chtěl vydat ukazovat ostatním květiny na oplátku za to, že ho i oni něco přiučí. Potřeboval toho tolik poznat o zdejší fauně a floře, že to snad nebylo možné. Nehodlal se ale tímto trápit teď. Měl zde jiný úkol a to pomoci ostatním vlkům hlavně s tím, aby se začali léčit.
Cerum měl sice magii ohně, ale na dost nízkém levelu. Přesto se rozhodl vlkům s magií vody pomoci. Na místě, kde momentálně stál začal ohřívat vzduch jako přímotop. Jestli jim to pomůže více nedalo se tak moc dobře říct. Teď už to bude jen na nich jak se s tím poperou. Jak si s tím pohrají a jestli to vůbec k něčemu bude dobré, když tříbarevná byla tvrdohlavá a snažila se bojovat svou magií s podmínkami, které v životě nemohla sama přeprat. Zdálo se, že ale dva další vlci čekají právě na tuto pomoc.

Allavanté mu neodpověděla, on měl ale více věcí tady na práci. Až se nakonec zastavil u vlčice připomínající srnku.
Usmála se na něj. Peisia mu přišla zatím jako nejmilejší z celé smečky, jenže se Strixem nestihl prohodit tolik slov jak by uznával sám za vhodné. Ptala se zdali Khan zmiňoval něco přínosného. "Ne, více méně nás seznámil s novým členem smečky, porozdal role dalším členům. Já mu ale řekl o nemoci, ví to, ale zdálo se, že jí bere na lehkou váhu. Sice vyhlásil, že pokud nám bude špatně, máme si jít lehnout do ruin." Obeznámil jí tak nějak se vším co se tam stalo. Nic více méně zajímavého se nestalo. Pak si všiml další květiny, kterou u sebe vyvolala Sirene či jak jí druhý vlk nazýval. "Prozkoumám tu květinu." S tím už se k nim vydal na bližší průzkum.
Brzy se mu dostalo pohledu na vskutku méně nápadnou rostlinu, která rozhodně nebyla tak zajímavou jako Rumněnka, její barvy nebyli tak jasné a spíše kdyby Cerum měl naše vědomosti by mu připadala jako vytažená z nějaké telenovely, co běžela v osmdesátkách nebo že z ní prostě někdo jenom vytáhl veškeré barvy.
Byla šedá, šedá barva se nacházela i na jeho kožíšku. Nikdy si nemyslel, že by to mohlo být nějak zajímavé, ale rozhodně by se mu hodilo si květinu zapamatovat. Její okvětní lístky mu připomínaly jednu již existující rostlinu, ne tedy že by tato neexistovala, ale rostlinu která se dala najít i jinde než jen na ostrovech Mois Grisu. A to Leknín bílý, ale faktem bylo že leknín měl dosti tlustší okvětní lístky. Tohle je mělo nizoučké a mělo jich více na sobě, jako sedmikráska. To co vyrůstalo ze středu toho co považoval za květ by přirovnal k té anténce co měli ty hlubokomořské ryby. Mořského ďasa měl tu čest vidět jen jednou za celý jeho život a to když ho vyplavil oceán. Všichni si mysleli že bůh ví co za stvůru to není. Sloužilo to stejně jako u něj k vábení případných požíračů? Troufl by si jí někdo z běžných vlků pozřít jen protože měla takovéto barvy? Tmavé barvy většinu vlků odrazují, že to rozhodně není jedlé, ale každý byl svým způsobem divný. Možná by si někdo skutečně chtěl pochutnat na této rostlině.Pozoroval rostlinu více a zvažoval kde by mohla růst. Musela být vyvolána magií. Byla to běžná rostlina co se dala najít v temnějších lesích? Ne, tohle byla rozhodně rostlina co se nalézala na vodě. Už jen díky tomu, jak vypadala druhá část květiny. Až teď si jí všiml.
Vypadala jako list leknínu, který někdo zkřížil s houbou. Byl tohle také list? Opatrně se k tomu přiblížil více. Do nosu ho udeřila vůně rostliny. Nebyla nějak výrazná, ale rozhodně to značilo že má v sobě pil. Nechtěl nasát více, protože kdyby se objevila ještě alergická reakce blbě by to rozdýchával, leč tu měli její rudou kolegyni, ale tu potřebovali ostatní. Čím více pozoroval listy květiny, které byli tak divně zkroucené, tak se zamýšlel k čemu je to vlastně dobré. Nakonec mu došlo, že by se vlastně dala použít jako miska. Ach proč mu to celou dobu nedocházelo. Rozhodně by se tedy do ní dala nalít voda a pak by se dala díky magii ohně zahřát. Bude chtít vlčice tvořit něco jako čaj? Rozhodně bude asi nejvíce účinným. Takže tato rostlina mohla sloužit jen jako nádoba a více nemusela poskytovat. Nebo byl k něčemu i její pyl dobrým? To se bude muset dozvědět až dýl.
Vlčice se pak ptala, zdali někdo měl magii ohně. "Já mám." Přiznal se nakonec k tomu.

Poslouchal to. Hledali květinu kterou se zrovna na tomto místě dávno zpátky naučil s Eleanor. Proto možná vlkům hodlal objasnit jak vlastně vypadá, aby jim to více pomohlo krom toho že je červená. Odkašlal si, aby měl čistý hlas. "Rumněnka vlčí. Její okvětí vypadá jako máku, ale dost dobře jí poznáte podle stonku a listů. Zatímco vlčí máky mají své lístky úzké a rozházené, vypadají jako takové menší pampeliščí lístky na větvičce, tak tato rostlina je má vždy čtyři proti sobě. Tvoří takovou hezkou hvězdičku na stonku. Jsou tam teda většinou dvě sady co jsem si naposledy stihl zapamatovat. Její kvítek je spíše krvavě rudé barvy, máky jsou výrazně světlejší. Snad vám to pomůže." Dost možná tu byl jediným kdo táhl ke květinám. Měl se cítit v nevýhodě? Bude na něj teď každý o to více spoléhat? Nevadilo mu to, byl zvyklý pracovat pod tlakem, ale s tím že zde přišel skoro o věškerou sílu, co ještě nenabral se cítil špatně. Měl by na sobě začít pořádně pracovat. Podíval se proto tedy na vlky. Vykašlával krev. Netušil jestli to bylo nějaké akutní krvácení v plicích, na které by se hodilo ho chudáka ještě mordovat přikládáním sněhu, aby se pořádně stáhli žilky v plicích a netekli nebo ho nechat být. Ale vzhledem k tomu co viděl vlka nechával.
Místo toho se soustředil na to, aby aktivoval svou magii. Brzo se v jeho okolí začalo tvořit teplo, snad ještě větší než by chtěl. Vyčerpávalo ho to, ale nemohl nic jiného dělat. Tolik vlků tady hrabalo že motat se jim pod packy bylo až neuvěřitelně nevyhovující. Jen co sníh u jeho pacek roztál jak se do kontroly každé červené květiny. Ne, nic. Přesunul se proto na lepší místo. Sledoval ty dva vlky, kterých jména rozhodně slyšel a přemýšlel. Jednoho z nich rozhodně viděl. U nějaké květiny. Nebylo to zrovna tady? Jak se jen jmenoval? Jasně, slyšel matně jeho jméno z úst vlčice, ale nějak jako negivoval fuck. Jeho pohled padl na Peisiu co se k nim přidala, už za ní chtěl jít, jenže to slyšel jak se ptá proužkovaný hnědý vlk jehož společnicí byla flekatá vlčice zdali tu je někdo kdo se vyzná v bylinkách. Měl to na sebe prásknout? Nebylo co tajit. "Ano, já se vyznám v bylinách a dokonce i v léčivých postupech. Jsem léčitelem pouštní smečky." Doznal se nakonec dostatečně nahlas, aby bylo slyšet. Neměl potřebu to tajit.
Pak se přesunul k Allavanté, co se hroutila v záchvatech kašle. "Vypadá to že po většinou ano, odpočiň si. Nemoc zasahuje respirační ústrojí. Budeš unavenější, mysli na to. Neměla by ses takto přepínat." Řekl něžným hlasem. Udělala toho dost. Většina neměla tak těžký průběh jak se zdálo, byla na tom podobně jako tajemný vlk. Nakonec se přesunul konečně k Peisie. Její barva kožíšku dokonale vynikala vůči sněhu. Vydechl unaveně. Pociťoval neuvěřitelnou únavu s každým dalším krokem, který udělal. "Nebyla si na srazu smečky. Khan se docela činil." Započal takovou přátelskou konverzaci mezi nimi.

Jméno vlka: Cerum
Počet postů: 19
Postavení: Sigma
Povýšení: ///
Funkce: Léčitel
Aktivita pro smečku:
Zajímání se o nemoc? Získání květiny? :D
Krátké shrnutí (i rychlohry):
Poznal se s Noirem, došel si pro kytku, pak šel na smečkový sraz a pak na osudovku!

Žlutého vlka s tmavými znaky, co byl ještě blíže než on napomenula, že je nemocný. Ceruma to nějak nevykolejilo, on se připravoval na nejhorší scénáře. Měl za to, že by nemoc velmi brzy mohla pohltit více než polovinu ostrovů, ale to si neměl jak ověřit. Zdálo se mu, že většina vlků zde byla nakažená. "Nemusíte se bát, zdá se, že nemoc dostihla více vlků. Proto pomůžeme vašemu příteli jak jen můžeme." Snažil se jí podpořit aspoň psychicky, když zbytek jejich skupinky co se tu sešla se na ní vrhl s otázkou, proč hrabe a co vlastně potřebuje. Přišlo mu zbytečné se ptát na tu samou otázku. Marně se snažil najít jakéhokoliv vlka s kotlíkem či čímkoliv do čeho by se mohla dát nahřát voda, aby se vlkovi roztáhli průdušky aspoň za pomocí jakékoliv rostliny. Taky se snažil koukat po zelených očích, které by jasně dali najevo, že někdo tady ovládá magii země.
Pohledem těkl k další vlčici, byla mladá. Tipoval jí podobně jako tu flekatou, která se držela zatím v pozadí se svým žíhaným kolegou. A pak pohled padl na toho čistě žlutého, nejspíše bratra žlutého s tmavými znaky, jejich kožichy si byli opravdu dosti podobné. "Ne, nikdo se tu zabíjet nebude." Řekl to hlavně, aby ve vlčici vyvolal klid, kdyby jí slova Naxina rozrušila. "I sebehorší nemoc se můžeme pokusit léčit. Jistě existuje někde lék." Dodal, aby skutečně uklidnil případnou situaci, když se ze zbytku stali profi hledači něčeho, ani nevěděli co hledají více méně. A tak nezbývalo nic jiného než jen čekat na vyjádření vlčice. Během toho monitoroval jejího kolegu, jestli náhodou nebude třeba zásahu.

Cerum bohužel nebyl na zahrádce, takže když spatřil dvojici vlků, která se blížila byl zmatený. Další vlci se sem přibližovali? Pohledem přejel všechny, třebas že viděl jen jejich obrysy a překvapeně naklonil hlavu. Vlků tu bylo až až. Něco se zde muselo dít. Jenže co se tu asi mohlo dít? Co se sakra mohlo dít na takovém místě, kde nic moc nebylo krom portálu? Ani květina, která dříve způsobila vyšší počet vlků zde nebyla.
Sledoval je prvně z větší vzdálenosti, vlčice vypadala rozrušeně. Něco se muselo dít. To už se k nim vydal pískový vlk s černými znaky a přívěsky. Poznával je? Nevěděl jaký je jeho motiv. Přesto i on začal dělat pomalé kroky směrem k nim. Každá vyšší fyzická zátěž ho dusila. Proto si dával pozor, aby se příliš nezadusil i během tohohle. Stále byl od dvojice dál než pískový Rhaaxin, jehož jméno neznal. Nakonec k nim ale udělal pár kroků ještě. Nyní stál dost blízko, aby mohl klidným hlasem hovořit. "Zdravím, stalo se něco? Vypadá rozrušeně." Jeho až moc milá povaha mu nedovolila toto ignorovat. I kdyby ho to mělo stát krk.

(--- Sněžné tesáky
A tak se dostal až do cíle své cesty. Měl to brát jako úspěch dne? Rozhodně. Čím dál s větší námahou se mu hůře dýchalo, sem tam se musel zastavit aby se pořádně rozkašlal, aby si ulevil. A to se stalo právě po projití portálem. Stál a kašlal, doufal že se mu z plic dostane aspoň něco krom tohoto suchého nechutného kašle. Jenže ono nic. Zaskřípal zuby, když ten jeho záchvat kašle skončil.
Bylo tu až moc vlků. Čím více se blížil od portálu, tím více si všímal nových a někdy i známých tváří. Tu flekatou jistě už někdy viděl. Pak tu byla taková zrzka a pak dva pískový nejspíše bratři, byli si barvou kožichu podobní jako vejce vejci. Zastřihal ušima a posadil se. Dýchalo se mu hůře, ještě po takovém záchvatu kašle. Ale jak byl teď v klidu, nebylo to zase tak hrozné. Dýchalo se mu lépe a lépe. Nakonec to vše odeznělo tak jako to přišlo s námahou. Že by to bylo první stádium nemoci? Modlil se, aby to na tomto skončilo, jinak nebude moci pomoct ostatním.

(-- Tichá zátoka (přes Mlžné pláně)
Lhal by kdyby tvrdil, že se nezadýchával. Každý krok byl pro něj těžším a těžším, jeho packy se zdáli jako kdyby vážili dalších patnáct kilo jedna. Stáhl uši k hlavě a zastavil se. Že by nemoc konečně dostala i jeho? Neuvědomoval si jaké měla vlastně příznaky, ale čím více o tom přemýšlel tím jasnější mu bylo že to bude respirační onemocnění. Proto tu bylo tolik úmrtí. Nakažení se prostě udusili a nemohl jim nikdo pomoci. Jaká to ale hrozná smrt. Bude to muset léčit odvary z bylinek, co působí hlavně jako bronchodilatancia. Ale to bylo až moc složité pro jeho myšlenky, on je prostě nazýval bylinkami pro lepší dýchání.
Bože, jestli ale on v sobě nemoc už dávno měl, tak jí zde po ostrovech musel pěkně šířit. Kolik vlků se už nakazilo jen díky němu? Cítil se příšerně. Proto se rozhodl zase se rozejít směrem ke směru své cesty. A to k červené louce. Brzy na své cestě tesáky narazil na portál, kterým bez váhání prošel.
--) Červená louka

(-- Namarey
A tak byl zase na cestě. Jediné co začínal cítit byla slabost. Přisuzoval jí tomu jak už dlouho byl na packách. Tomu jak dlouho se přepínal aby vůbec normálně fungoval. Kdy naposledy se vlastně natáhl s tím, že si aspoň trochu odpočine? Spánek byl ale pro slabochy, nebo to si aspoň dlouho myslel. Lehl si s tím, že si jen odpočine, aby se přestal více méně dusit. Bylo mu to nepříjemné.
Nakonec na pár hodin usnul poblíž Tiché zátoky, aby si dodal energii pro další cestování. Jeho spánek netrval dlouho kvůli zimě, která panovala a kterou tak moc nenáviděl. Když se probral, byla už úplná tma. Tma která by se dala nazvat dokonalou nocí. Ale ještě měl místa na které musel dojít.
Zívl a protáhl se. Bylo na čase uvést zase své staré tělo do pohybu. Bylo načase se hýbat a dělat něco pro celé ostrovy, teda spíše jeho smečku, jelikož věděl že tam bude dosti nakažených vlků.
--) Sněžné tesáky

Sledoval dění ve smečce. A pak na něj promluvil pouštní král. Zadíval se mu do očí i na tu dálku pohled jeho oka značil jediné. Pevnost svého názoru. Nakonec čekal až se to vše ukončí. Když se ptal zdali někdo má nějaké názory, přešel k němu.
Jeho pohled značil nespokojení. "Nemyslím si, že je to nemoc typu pár dní rýma a dost, Králi. Mám dosti strach, aby se nás to nesnažilo vymýtit. Poprosil bych o jedno. Kdykoliv se sem vrátí někdo z naší smečky s příznaky nemoci, pošli pro mě posla. Já se budu snažit někde v okolí smečky najít lék. Avšak se začátkem zimy bude těžké hledat jakékoliv odvary. Avšak.. nyní o nákaze ví většina smečky." Pronesl tiše a podíval se pohledem po členech smečky. Nechtěl šířit paniku více než byla, ale varovat je také musel. Zadíval se proto zpět Khanovi do očí svým jedním. "Nyní mě omluv. Vyrážím hledat ty léčivé rostliny. Vrátím se brzy. Chci ověřit jen jednu teorii."
---) Tichá zátoka

× První nákaza
- Noir
× Nakažte jiného vlka
Echo
× Předejte informaci o nemoci jiným
- předáno smečce xd - sraz Namarey

Morgan
× Onemocněte
- Ano (Slané jezero byl tuším post o onemocnění)
× Nakažte jiného vlka
- Azrael - Sněžné tesáky

Merlin
× Onemocněte
- Luka

<< oáza
A tak se valná většina sešla v úkrytu, kde se tedy Khan jal řešit funkce ve smečce. Jedno mu musel nechat, dokázal velmi dobře odhadnout kdo se na co hodí. Představil i jeho a oznámil, že si bude zabírat i jednu z komůrek. Pokýval na okolní vlky s úsměvem a čekal co se řekne jako další. Reakce Tanii ho nejspíše ani nepřekvapila, zdála se mu už od pohledu jako taková typická kopie Khana. Mlčel a nechával všechny vstřebávat všechny jejich nové role. Někteří byli rádi za to co jim bylo přiděleno. Lehce ho mrzelo, že zde neviděl Peisiu. Kde jen byla? Nestalo se jí nic? Ne, nejspíše jen a pouze zabloudila. A co ta Aerrav a Wuvi? Ty sice ještě neviděl, ale také docela měl strach o jejich zdraví.
Nakonec byl vybídnut k tomu, aby pronesl tu svojí informaci. Odkašlal si, aby mohl mluvit co nejvíce nahlas, aby ani jednomu z vlků neunikla docela závažná informace, kterou pro ně měl. "Po ostrovech se říší nákaza, nevím přesně jak probíhá jelikož jsem žádného nemocného vlka ještě nepotkal, co by projevoval příznaky neodvratně spojené s ní, ale něco tu řádí. Zvířata která naleznete jako mršiny proto nedoporučuji pozřít, je dost možné že zemřeli na následky nemoci. Dávejte na sebe prosím pozor. A v případě propuknutí nemoci mě můžete vyhledat. Budu zkoušet několik druhů rostlin na nalezení léku." A tak jim předal informaci, kterou mohli rozšířit dál. Předal jim něco co ještě neměl dosti zmapovavé, ale věděl jedno, dokáže to usmrtit klidně i nejspíše vlka.

Očima hledal vlčici se kterou toho tady pár prožil. Tu vlčí srnku. Možná se hodila na to, aby jí více věřil, o dost více než většině smečky. kterou měl nejspíše teď tu čest poznat. Khan mu řekl, že to oznámí až se všichni v ruinách srazí. On je tam rozhodně teď chtěl zavést, aspoň podle slov jak je vítal. Peisia tady nakonec nebyla. "Mám ale pocit, že to nebudou dobré zprávy, Pouštní králi." Už mu ani nepřišlo tak moc divné ho tak oslovovat. Bylo to možná bláznivé ho pokládat za krále pouště, věděl že jím není, ale sám se tak představoval.
Nakonec se i on rozhodl následovat Khana do Ruin. Už předtím byl varovaný, že najít jejich úkryt je jako hledat jehlu v kupce sena, ale přesto se o to snažil. Podíval se na ostatní. Zrzek, vlčice co oslovil s tou změnou kožichu a nakonec se objevil i zmiňovaný Strix nejspíše. Soudil to, nevěděl. Mohl to být také Wuvi o kterém věděl, že se ve smečce nachází. Ale bůh ví.
--) Ruiny

(-- Tichá zátoka
Cestou pouští narazil na tu pomatenou vlčici, co lemtala vodu na příkaz Khana. Oznámila mu, že je čas na smečkový sraz. Cerum by své intuice někdy mohl nazvat šestým smyslem, ale tohle byla spíše náhoda, jelikož se vracel sám od sebe aby oznámil to o hrozbě.
Dorazil pomalu skrz poušť až k Oáze, kde už slyšel Khana hlasitě výt. Povzdechl si a vydal se k němu klidným krokem. "Zdravím." Pozdravil a podíval se hlavně na onoho nového člena v dálce. Jeho zrzavo-bilý kožíšek hezky vynikal, ale zase zároveň i splýval s atmosférou pouště. Jeho pohled padl i na Taniu. Nepřekvapovalo ho, že se zde objevila. Přeci jen byla členkou smečky. Podíval se do dálky, zda neuvidí ještě někoho ze členů. "Mám docela zásadní zprávy." Jestli tohle bude ignorovat, tak je to trouba všech troubů.

(--- Bašta
A tak byl zase tady v Tiché zátoce, kde potkal Echa. Tolik se toho zas neudálo, chtěl by zažít více dramatu než tohle všechno, ale co se dalo dělat. Možná by cestou mohl pohřbít nějaké to tělo pod zem, ale k tomu by se mu hodila magie země. Maximálně ho mohl zapálit, ale s tím si také nevěřil. Něco uvnitř hlavy mu říkalo, že ale musí nutně do své smečky. Že se něco dělo, nebo ne úplně nedělo v ní, ale měl by jim říct o nákaze.
Pomalým krokem se ráchal ve vodě, boleli ho už packy. Slyšel v na té baště slova několika vlků, ale co květina byla opravdu zač netušil. Podíval se na nebe. Mlha se začínala vytrácet a ukazovalo se, že to bude velmi příjemný podzimní den. Aspoň by se mohl v oáze vykoupat, ale když to byl jediný pitný zdroj pro celou poušť? Vzal se raději v Tiché zátoce, aby si vyčistil svůj kožich pořádně na podzim a od bahna ještě z bažin. Následně ho už nic nedrželo a jen šel domů.
---) Oáza (přes poušť)