Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Byl docela v šoku zdali se to tu skutečně děje to co mu popsal z té tiché zátoky. Tiše se tomu zasmál, měl by podobnou reakci, kdyby mu někdo o těchto šílenostech řekl, ale teď to tak nějak ignoroval. Pomalu se rozhodoval, že je ten pravý čas na to vydat se vstříc k domovu. Nerušeně úplně v klídku. Echo se ho ale nehodlal pustit a bohužel k Cerumově povaze mu on nemohl říci nic špatného. Nakonec se to ale vyřešilo přeci jen samo.
Echo se s ním rozloučil. Cerum pokýval hlavou. "Budu doufat v naše brzké setkání. Nechť tě osud provází." Popřál mu s milým tónem v hlase a s tím se zase vydal na svou cestu. Do pouště to byla cesta daleká, ale on se i přes tohle všechno nehodlal uhnat. Co když cestou najde něco zajímavého? Co když cestou najde něco skutečně neuvěřitelného?
--) Tichá zátoka (přes Zlatý les)

Ptal se jak to vypadá. Musel se tomu pousmát. "Je to podobné borůvce se kterou si to i někteří pletou. Vraní oko má jak název říká čtyři listy, roste u země a má opravdu jediný plod připomínající borůvku. Zatímco borůvčí asi poznáš, že?" Ptal se ho, aby tak nějak odtušil jak moc bude muset zacházet do detailů.
Ptal se také na to co se dělo v zátoce. "Objevil se tam portál, ze kterého se vychrlila mlha smradlavá po síře. Následně se nás tam sešlo pět. Měli jsme za úkol získat pár totemů a navrátit slunce na nebe. Byl to ten den, kdy byla příšerná tma." Odvětil mu hodně ve zkratce to, co se tam dělo. Nic moc složitého, nic moc lehkého. Aspoň měl vzpomínku na to, jaké je to být sovou.
"Rád bych tě vzal sebou, ale budou se řešit věci v zájmu smečky a bohužel pro smečku si.. cizím vlkem. Nepřítelem, který by mohl kolaborovat s dalšími smečkami. Ovšem Namarey mohu jen doporučit, kdybys měl zájem." Všiml si jeho ztrápeného výrazu, ale Echo zase musel chápat jeho. Cerum nemohl dovolit úmrtí ve smečce, stejně jako nemohl dovolit šíření nákazy mezi vlky.

Nevěděl že to platí i na květiny. "Není to tak časté. Přeci jen takové vraní oko čtyřlisté je nenápadné a lehce se ti zamění s jinou dosti podobnou rostlinou. Ovšem nedoporučuji si to splést. Vraní oko je prudce jedovaté. Byla by to bolestivá záměna." odvětil mu a osvětlil že u rostlin to není zas tak časté. Pohled mu padl na květinu, její nádhera ho stále fascinovala. Byla skutečně něco. Zavrtěl hlavou na jeho další otázku. Netušil o tom absolutně nic. "Nevím. Možná to souvisí s tím co se dělo v zátoce zhruba pár dní zpět." Pronesl zamyšleně. Kdo by jim ale kradl slunce a pak jim dával kytku? Bude si všímat všeho, tak jak by měl v tyhle době. Že by se tenhle svět hnal do záhuby? Že by se přece jen... Doplatilo na hloupé chovaní?
Řekl mu že to nemá jíst. Taky se pro to rozhodl. "Měl bych jít prvně domu a říct o tomhle své smečce." Do pouště to bylo otravně daleko, ale vše se dalo zvládnout. Půjde teď Echo s ním? Bránit by mu rozhodně nebránil, ale co takový Khan na to?

Jméno vlka: Cerum
Počet postů: 28
Postavení: Sigma
Povýšení: ///
Funkce: Léčitel
Aktivita pro smečku: Propaguje smečku ofc
Krátké shrnutí (i rychlohry) Proběhlo láskování s Noirem a pak se prostě mimo smečku ve snaze najít léčitele, co by ho naučil zdejší kytičky z herbáře.

<--- Tichá zátoka
Cesta přes Zlatý les už byla plná myšlenek a rychlé chůze, ani se neohlížel zdali za ním Echo jde. Prostě šel a něco si mrmlal. Nejvíce myšlenek se mu šířilo ohledně podivných úmrtích a myšlenky se zvyšovali s každou další nebohou duší co potkal. Nakonec ho přeci jen za zadkem stále měl.
Jen co dorazil na Baštu, skoro narazil do někoho. Bylo tu až neobvykle moc vlků. Do nosu jej praštila sladká vůně, která jej hned donutila slintat. Podivil se tak moc, že se jeho tok myšlenek stočil k tomuto tématu. Proč slintal jako pomanutý? Očima mezi vlky vyhledal rostlinu. Její květ byl v jeden moment nádherný, plný barev. Neviděl ho. Listoval v hlavě ve svém pomyslném herbáři a nic nenacházel, ani z dob kdy byl nejspíše v zcela jiných místech. A pak? Překvapeně sledoval stárnutí rostliny, která se brzy změnila v to co vzešla. V nic. Lehce ho to zamrzelo, krása rostliny byla skutečně poznat, ale když zemřela tak rychle nedalo se nic dělat, jenže nemohl se více mýlit. Sledoval zrod zcela nových květin, které se stejně jako první začínaly hrnout ke skáze. Dalo by se něčím tomuto jevu zamezit? Nějaké jiné podmínky rostlina potřebovala? Nakonec se přiblížil blíže. Protlačil se skrze několik vlků vstříc ke svému cíli a pohlédl na rostlinu. Její vůně byla natolik silná, že musel polykat tolik slin, že si připadal jako kdyby zvracel.
Pohled padl na stonek. Musel jí pořádně prozkoumat jako léčitel. Obyčejná zelená jako kdyby na rostlině nebylo nic jiného. Proč ale voníš tak sladce? Na stonku nevidím nic co by indikovalo to, že bys takto měla vonět. A proč uvadáš neustále? Pomyslel si. Nejspíše přišel ještě v dobou chvíli. Sledoval ale zpomalování procesu stárnutí a následně i jeho ustálení. Nedokázal si ale odhadnout čas. Bylo to ale zcela jistě v rámci minut. Zarazilo jej to. Že by v tom měla prsty magie? Kdo ale zasadil magické rostliny na tomto místě? Bohové? Měla to být věc, která jim případně mohla pomoci s tím úhynem zvířat?
Pohledem přejel až k duhovým květům. Být menší vlče, byl by jimi zcela vykolejený a chtěl by si je ukrást, chtěl by je získat jen pro sebe, ale nyní chápal že květinu zde musí nechat růst a získávat sílu.Tohle by se líbilo Taylorovi, vždy měl fascinaci barvami. Zaslechl slova vlčic. Pohledem k nim přejel. Semínka jim předala jakási vlčice z jiného světa. Že by skutečně měl pravdu a nebyl to výplod tohoto světa? Ale se zlatými stromy a fialovými stromy by se tomu nedivil, i kdyby to byl výplod magie tohoto světa.
Zarážela ho stále ta silná sladká vůně. Otočil se na vlka, co ho pronásledoval. Nevadilo mu to, aspoň ho něco mohl naučit. ”Květiny které jsou barevné nás většinou upozorňují na to, že jsou jedovaté. Podobné je to i u hub. muchomůrky, jedovaté hřiby, holubinky mají barvu ostrou pro náš zrak. Většinou ty které tak moc jinde nenajdeš, takže červená, zelená, fialová. Ať už je to barva klobouku či nohy. To samé je to i u květin. Nebo si pak musíš pamatovat, které jsou pro tebe jedovaté. Jenže teď nastává problém.” Na chvíli se odmlčel, aby si setřel svou tlamu od slin a spolykal je zase. Pohled vrhl při tom na listy hrající barvami duhy. Proč ale? Pořád si to vysvětloval tím, že byla jedovatá, ale zároveň mu něco říkalo, že nebyla. ”Zaslechl jsem tady v cizích konverzacích, že semínka byla vlkům darovaná, tudíž si nemyslím, že by nás někdo, kdo pomáhal chtěl otrávit květinou. Spíše nám jí daroval za nějakým podivným důvodem.” S tím se Cerum zase odmlčel. Teď sliny odplivl směrem k zemi, aby je nemusel neustále polykat. Bylo to otravné. Jeho pohled padl přímo Echovi do očí. Jedním okem jej zcela paralyzoval, nebo spíš v ten moment by vážnost jeho pohledu mohla zabíjet. ”Nákaza co se zde šíří zatím mezi zvířaty nebude tak úplně otrava jak jsem si zprvu myslel. Je zde až moc náhodných úhynů na otravu z jednoho zdroje. Bude to nemoc, která ještě nevím jakou cestou se přenáší. Jestli fekáliemi či prostě jinou cestou. Měli bychom se mít na pozoru. Všímat si jakýchkoliv příznaků.” Dokončil svou myšlenku Cerum. Jako léčitel si spojoval věci v jiném smyslu. Jiní by nad úhyny zvířat mávli packou a šli dál, jenže bylo jich až moc aby nad tím on mávl packou. Byl léčitelem, jeho myšlenky směřovaly hlavně k hledání nebezpečí tohoto rázu.
Nakonec se ale přeci jen odhodlal utrhnout z rostliny jeden z jejích okvětních lístků tak aby jí neponičil. Musel to analyzovat. Musel najít i jiné rostliny z těchto končin. Aby z nich začal dělat odvary, masti a různé další přípravy na to, aby případnou epidemii mohl zvládat s přehledem. ”Nelíbí se mi to. Jestli její úhyn probíhá tak rychle…” Sledoval jak se okvětí, které utrhl pomalu měnilo v prach. Znepokojovalo ho to. Netušil co s tím teď dělat, bylo to něco na čem se bude muset podílet více jedinců. Nejblížší smečka odsud byla nějaká? Potřeboval najít jejího léčitele aby to s ním mohl probrat a pak se rychle jít kouknout ke smečce zdali někdo už nemoc nechytil. Nebyl si jistý jak bude probíhat. Jestli bude respirační, jestli bude gastrointestinální či bude postihovat oběhový systém. Jediné čeho si všímal, že většina malých zvířat končilo úhynem. Větších si nepovšiml. ”Nevím jak z ní připravit léčiva. S tímto faktorem jsem ještě nikdy nepracoval. Budu muset hledat ostatní léčitele. Většina malých zvířat skončila jako mrtvolky. To nemůžeme dopustit.” Jeho myšlenky byly zase chaotické. Měl by otravovat jiné protože neuměl vyřešit tuhle lehkou hádanku? Byl v presu. ”Měl bych to zkusit sníst?” Zeptal se při pohledu na tu květinu. Byla to spíše otázka pro něj. Jestli to měl udělat pro vědu či prostě dále uvažovat nad tím, jak to zpracovat. Pak si všiml jedné velké chyby. To co celou dobu považoval za okvětní lístek byl pouze list. Ten pravý okvětní list byl tmavý jako noc sama. I stonek, který se mu předtím zdál tak tmavý byl najednou světlý. Jaký to byl vlastně odstín barvy? Modrá? Byla to stoprocentně modrá. Ale jaká modrá přesně? To už si nehodlal tipnout. ”Nelíbí se mi to..” Povzdechl si nakonec. Celou tuto situaci dokázal nakonec tak lehce vyhodnotit v jedné jediné pár slovné větě. Že se mu to nelíbí a nebude se mu to ještě ani líbit. Tohle bude potřebovat hodně léčitelů a hodně spojenectví, aby se to vyřešilo.

Podíval se na něj. Možná už měl skutečně jít. Ještě chtěl vypátrat co bylo za těmi úhyny zvířat. Musel tedy se ujmout testování zdejší flóry, jestli to skutečně nebyla otrava. Hnalo ho tolik povinností kupředu že jedno nemilé zastavení rozhodilo celý jeho rytmus. Povzdechl si tiše. Jak to ale tomuhle vlkovi jen říct? "Rád bych ti více pomohl s tvým problémem, proto se za mnou pak můžeš stavit ve smečce. Avšak teď jsem dosti ve skluzu. Jako léčitel mám tak nějak povinnost zjistit proč jsou ty úhyny zvířat, naučit se ty zdejší endemity a také postarat se o případné vlky ve smečce, kterým se přitížilo po pozření mršiny." Přiznal Cerum lehce ztrápeně. Navíc byl unavený, svou únavu připisoval tomu že se nezastavil ani za boha. Podíval se nakonec na mrtvolu kus od nich. Padla k zemi zcela zadýchaná. Tohle nezačínalo vypadat jako otrava. "Či pokud se zajímáš o léčitelství, tak můžeš jít se mnou. Avšak se ti nyní omlouvám. Nechť tě osud provází" Podotkl Cerum a usmál se na vlka. Měl toho až moc.
Rychlím krokem se vydal od Echa. Vypadal jako kdyby toho měl skutečně až nad hlavu. Jako kdyby neměl ani minutu klidu.
--) Bašta (skrz Zlatý les)

Usmál se na něj. Více už na to neodpověděl. Jojo, neuměl to prostě jinak. Vyjadřovalo to něco ohledně jeho slabosti? Netušil. Podíval se na něj a pak se zase ponořil do svých myšlenek. Měl by zase jít dál jen co nechá vlka, aby se vykecal. Ne, že by ho tohle vypovídání se štvalo, ale prostě chtěl se konečně naučit něco ohledně květin a tohle mu bránilo v rozletu.
Pokýval hlavou. Byl rád že není práskač. Ale proč většina vlků neuměla držet jazyk za zuby? Přeci jen to nebylo zas tak těžké. "Hodně má prostě až moc práce s řešením cizích dramat. Nikdy jsem nepřišel na to proč." Odvětil mu na tu větu. Možná protože prostě měli nudné životy své? Ne, každý život byl něčím zajímavý, málokterý byl zase tak nudný.
A pak se rozpovídal o svém životě. Mlčky ho poslouchal. Občas po něm hodil očko. "Nemělo se to stát, ale... již jsem to řekl jednomu vlkovi zde, ale rád se zopakuju. Dobré věci se stávají dobrými vzpomínkami, ty špatné se stávají dobrými lekcemi." Podotkl mu. Možná mu to pomůže, možná si z toho udělá motto.

Poděkoval ze slušnosti, ale někteří vlci se zdáli býti ještě slušnější a tyto omluvy kvapem odmítnou. "I maličkost jednomu může pomoci." Možná mu tato věta otevře pomyslné třetí oko. Možná to na ničem nic nezmění. Nemohl nahlas přiznat, že mu to bylo platné jako mrtvému zimník, takový prostě nebyl. Nedovolil by si to ani kdyby ho vlk nějak naštval. Musel se tiše zasmát, když se ptal zdali mu to nepoví. "Ne, nejsem práskač. Navíc mám na srdci tolik slov těch, kteří se potřebovali vypovídat, že tohle malé tajemství nic nezmění." A proto si malé děti nosí hlavně psychologové práci domů. Ne kecám, všechny vaše žvásty zapomenou v moment, co si je zapíšou do té karty s vaším jménem a pak to až zapomenou. Pěkné a velmi efektivní, nikdo si nedokáže zapamatovat všechny problémy lidstva.
Když sdělí že jako jediný přežil, zatvářil se jako kdyby s ním soucítil. Leč tohle nikdy neprožil, ale naučil se to velmi dobře se vžívat do příběhů jiných. "To je mi líto.. nemělo se to stát." Dodal nakonec a natáhl k vlkovi packu, aby se ho dotkl. Vyjadřoval s tím soucit. "Klidně mluv, věnuju se jak léčení ran fyzických tak i psychických." Pobídl jej.

Pokýval hlavou nad jeho přísunem myšlenek. "Neviděl jsem moc stromů s fialovou barvou běžně, tak mi něco napovídá že tohle bude nejspíše pouze záležitost těchto ostrovů. Ale i tak děkuji za informace." Neměl se proč ně něj zlobit, hlavně to ani nedokázal. Většina vlků prostě nesdílelo jeho lásku k bylinkám a on to respektoval jak nejvíce mohl. Přeci jen on je také dřív neměl rád. Zmínil že se do Namarey chtěl prvně přidat. Povytáhl obočí. "Chápu tě. Náš Alfa je dost možná nepříjemný na ostatní vlky, ale já naivně věřím v to, že jeho duše je dobrá.. někde hluboko uvnitř." A neztrácel v tom Khanovi tu naději. Samozvaný král pouště přece jen nemohl být tak špatný. Nebo se Cerum solidně pletl a Khan byl prostě jen trouba.
Věděl to, nějak mu to došlo po setkání s Noirem. "Nevadí, spíše naopak. Lituji vás, jste děti nikoho a rodiče vás nechali na pospas. Potkal jsem jednoho, Noira. Ani netušil co je to láska.. moje srdce v ten moment zapraskalo. Jak někdo může nechat mladé duše takto trpět." Pronesl jako kdyby byl nějaký dramatik. Jenže tohle byl Cerum. Bylo mu jich prostě až moc líto.

Povzdechl si. Tohle bude ještě oříšek. Ale neztrácel naději, nenechával se unést proudem zbytečných emocí beznaděje. Rozhodl se tento pro zatím neúspěch proměnit v úspěch. "Rozhodně sis musel všimnout nějakých neobvyklých rostlin oproti jiným krajinám. Co třeba ty fialové stromy v dálce?" Snažil se ho na něco navést. "Ano. Jsem léčitelem smečky v poušti, Namareyské smečky." Představil se a doufal, že po tomto mu sdělí tento vlk se zbarvením zcela unikátním nějaké hlubší informace. Třeba něco co se týkalo rostlin. Nakonec se vyjádřil i k tomu, že to bude těžký oříšek. Povzdechl si. Opravdu? "Ty si tu nový?" Zeptal se ho opatrně, možná byl skutečně nový a neměl tak velké znalosti zdejšího rostlinstva a nebo dalších věcí. "Či si další mládě, které někdo nechal osudu ostrovů? Zdá se že na ně mám velké štěstí." Pobídl ho Cerum k tomu, aby se rozmluvil.

Nebyl odmítnut, to byl dosti dobrý začátek. Zadíval se na něj, analyzoval co by mu mohl říct, co by se mohl dozvědět právě od něj. Noir byl na předání informací taky dobrý, ale on hledal někoho s kým by mohl probrat tyhle úhyny. "Chci se zeptat na místní Faunu a Flóru. Jako léčiteli by se mi to mohlo hodit a hlavně chci vyřešit tyto úhyny zvířat." Oznámil mu nakonec svou otázku. Bylo to divné, hlavně ta mlha co se tu držela. Bylo to jako ráno po válce. Zadíval se na mrtvého ptáka kousek od nich. Mlha ho skoro zahalila, ale pořád byli vidět obrysy jeho neživého těla. Byl jako hořké připomenutí smrtelnosti. Všiml si navíc jak si Echo prohlíží jeho jizvy. Odvrátil od něj tu stranu obličeje.

<~~ Zubří pláň
Nebyl sice Lucian nebo Raziel, ale přišel jsem aby se setkal zase s nějakým novým vlkem. Hlavně ještě lepší kdyby měl informace o smečkách. Jeho pohled těkal sem-tam. Tady se vlastně odehrála ta akce na záchranu dne. Nyní bylo třeba taky zachránit den, ale v podobě zjištění proč jsou takové úhyny. Bylo to něco ve vzduchu? Ne měl by to taky. Našlapoval opatrně, pokud to šlo snažil se vyhnout větší koncentraci mrtvol.
Nakonec ho spatřil, stál tam jako jediný sám. Nevypadalo to že by vlk měl nějakého společníka. Jeho žlutá srst s černými znaky byla hůře viditelná v tomto světle, zato on musel být tak lampička. Dorazil k němu. "Ahoj, rád bych se tě zeptal na pár věcí." pronesl s úsměvem. Snažil se působit co nejvíc milé.

<~~ Bažiny (přes Baštu)
A tak se zase ocitl na Zubří pláni. Podíval se na zem. Mrtvoly tam stále byli. Děsilo ho. Takový úhyn neviděl hodně dlouho. Smrt se nejspíše v tyhle dny nezastaví. Podíval se na nebe. Začínalo svítat, líbilo se mu to. Konečně tu byl další den, ale někde by to měl zase brzy zalomit. Znal svou výdrž co se týkalo spánku. Vydržel klidně i dva dny bez něj, ale za cenu bolehlavu.
Rozhlédl se okolo něj. Nikdo tu nebyl, takže udělal rychlou rutinu. Vykonal potřebu jedna a dva, napil se a nakonec se zase vydal na cestu dál. Měl před sebou ještě dlouhou cestu. Nebo už nějakou smečku přešel? Chyběla mu zase Eleanor a nyní už i Noir. Že by přeci jen něco vzniklo? Nějaká nová láska?
~~> Tichá zátoka

<~~ Mangrovy
"Oheň jsem měl zcela původně. Vlastní magii jsem získal za své zásluhy, ale už je zase pryč příchodem sem. Ale nemyslím si, že na mě sedí, ale to je záhada." odvětil mu na věci ohledně magií. Nikdy nebyl sžitý s jiným elementem, ale jeho klid mu dodával spíš fakt, že bude větrem nebo vodou. Ale vše má i svou divokou stránku. Odfrkl si. Možná kdyby měl magii země bylo by to hodně lepší.
Ohodnotil nakonec jeho prokletí jako hrozné. "Ještě když je tvůj otec démon. Jo, zasloužit si nepřízeň bohů není zas tak fajn. Ale zase měli skutečně sílu." možná by uvažoval o přidání se nevybrat si nově cestu léčitele. Jeho ocas zaškubal, pokusil se jim totiž zamávat mile. Nešlo to, ne s tímhle.
"Rád se tam s tebou pak podívám. Věřím že naše setkání není poslední." odvětil mu. Avšak měl povinnosti, které musel splnit. Musel potkat další léčitele, aby se naučil něco o zdejší farmě.
Pokýval na jeho poslední věty a vydal se svým směrem. "Budu se těšit na naše další setkání." A s tím se oba dva rozdělili. Cerum se vydal zase svým směrem.
~~> Zubří pláně přes Baštu

Podíval se na něj a ušklíbl se. Jeho otázka byla dobrá. "Jeho magie byla dost divná pro chápání zdejších vlků. Co jsem pochopil tak tady jsou ze začátku jen elementy a každý s nějakým má spojení." Podotkl a podíval se na něj. Možná to bylo něco co by fakt vlk musel zažít. "Může. Ale díky jeho hříchu je většinou unavený a spí." Přiznal. Pamatoval si ho jen jako ospalého na polštáři létavého léčitele díky jeho formě kopí.
Podíval se na něj. Byl už v katakombách? Neuvědomoval si to. Moc dobře věděl že byl někde poblíž odsud ale na katakombách? Podíval se pobaveně na Noira. "Ne, neměl jsem tu příležitost se tam stavit nejspíše. Pokud ano, asi jsem to vytěsnil z hlavy." Všechno tady mu dost splývalo. Nebylo to zas tak špatný, ale zase ne úplně dobrý, Zamyslel se ohledně toho teleportu co zmínil. Nikdy se té magii nevěnoval. "Nikdy jsem nebyl tak úplně zběhlý v magii teleportace. Možná by to šlo?" Zeptal se spíše řečnicky. Nakonec se šli ještě podívat do bažin a proti tomu stoprocentně nic neměl. Vydal se proto za ním. "Pak tě opustím na chvíli. Ano? Zase se sejdeme, jen si někam zaběhnu." Podotkl. Měl něco v plánu, nebo spíš někoho najít.
---) Bažiny