Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(-- Krápníková jeskyně
A tak se dostal až sem, tam kam ho to táhlo nejspíše celou dobu, aby si svlažil své hrdlo příjemnou horskou vodou. Přicházel sem z kopců, takže terén byl náročný na sestup, ale zase ne natolik, aby si rozsekal hubu. Všímal si dvou vlků někde v dáli, rozhodl se je nerušit a provést to co potřeboval nejrychleji, zase se od nich vzdálit.
Sestoupil až k vodní hladině do které se zadíval. Chvilku zvažoval jaká bolest to bude pro jeho zuby, když je to přeci jen pleso, ale pít potřeboval. Sklonil svou hlavu k vodě a provedl pár prvních loků. Bolelo to, nebo ne přímo bolelo, ale bylo to pro jeho hrdlo značně nepříjemné. Překonal to a pil ještě asi další minutu, než zvedl hlavu, olízl si pysky a vydal se zase pryč. Nebude tu dlouho, bylo to neslušné, ani ty dvě neposlouchal, to taky bylo neslušné. Nechával se prostě vést dál svými tlapami.
--) Mlžné pláně

(-- Sněžné tesáky
A tak ho jeho kroky zavedli do jeskyně. Rozhlédl se a nasál okolní pachy. Někdo tu poslední dobou trávil docela dost času. Rozhodl se vejít ještě hlouběji, dost možná hledající úkryt před tou polízanící co se má odehrávat tam venku. Vždy bylo dobré se před bouří schovat, ale potřeboval k tomu nalézt dobrý úkryt. Jenže jak tak postupoval hlouběji do jeskyně, povšiml si spícího vlka, který nejspíše měl stejný nápad jako on. Utišil své kroky na minumum a sledoval ho. Nakonec se přeci jen odešel, nechtěl jen trapně na vlka civět, během toho co spal.
Pomalu našlapoval, aby nebyl moc hlasitý. Aby přeci jen nebyl až moc nepříjemný společník. Nakonec se přeci jen po anglicku vytratil z jeskyně, tak aby až se vlk probudí po něm nezbylo nic jiného než jen pach.
---) Vlčí jezero (přes sněžné tesáky)

(-- Červená louka
A tak se díky portálu ocitl zde. Zase tady. Jednou se zde s Eleanor už nacházel. Ach jak ona mu chyběla. Kde jí jenom byl konec? Kde byl konec komukoliv koho znal? Chápal, že jeden z jeho přátel byl nemocný, ale měl tu dle informací být aspoň jeho bratr. Ale nikde tu nezacítil ani špetku jeho pachu. Že by zde už nebyl? Nechápal to. Pomalu se procházel tesáky, čenichal a hledal, kde by mohla být jakákoliv živá duše. Jenže on tu nikdo nebyl. Pomalu to začínal vzdávat. Na co tu měl být? Na co ho sem osud přivedl? Aby mu vzal dalšího, kterého si pustil zase moc blízko k tělu? Zavrtěl hlavou a pomalu se vydával dál. Život je až moc bolestivý na to se teď vzdávat. Navíc některá smečka by mohla potřebovat pořád léčitele. Někde, kde by zase mohl začít od začátku.
--) Krápníková jeskyně

(-- Nejvyšší hora
Povzdechl si, znovu. Myšlenek měl plnou hlavu. Až moc se o ně staral, když mu vlastně už mohli být jedno. Nic pro něj už neznamenali, nebyli to ani jeho rodina a Ricca byla až moc rozmazlená a ufňukaná na to, aby se.. na co to vůbec myslel?! Kam se poděla jeho milost k ostatním? Zmizela zničeho nic? Ne, prostě jen se až moc naštval při tom posledním setkání. Chtěl být na ní tak moc milej, ale pro ní byla střed vesmíru jen ona. Chápal, že asi jako nevyspělý jedinec nemohla chápat komplexnost mentálního zdraví, ale mohla se aspoň nesnažit jen a jen fňukat.
Nevnímal nejspíše dále kam jde, jelikož zabočil blbě a mířil si to na palmovou pláž, která sice nabízela možnost koupání, ale voda nejspíše nebude tak moc studená jako kdyby se koupal v tom plesu.
---) Sněžné tesáky

(-- Rokle
Kde jen byl konec tomuhle všemu? Pokračoval z rokle, jelikož se mu zdálo, že byla potřeba se zase rozhýbat. Nechápal na koho čekal takovou dlouhou dobu, ale nelíbilo se mu čekat. Zastřihal ušima a nasál vůni kamenů. Leč kameny nejspíše nijak speciálně nevoní, ale pořád to bylo příjemnější než jen země v rokli. Navíc se chtěl někde vykoupat. Bylo vedro a každý se chtěl koupat, že? Ne že by mu vyloženě teplé počasí vadilo, miloval ho, ale pražilo na něj tak dlouho že mu i přes bílou srst začínalo být zle. Napadlo ho, co asi dělá psychicky nemocný Taylor a Ricca, která na vše až moc přehnaně reaguje. Udobřili se nebo Taylor nakonec zase odešel? Hledat své štěstí a stabilitu zase ve své hlavě.
Nevšímal si ani moc svého okolí, cestu moc dobře znal už z toulek s Eleanor a on chtěl navíc dorazit jen na jedno určité místo. K rybníku, kde se dalo koupat a voda byla vždy studená, jelikož to bylo horské pleso.
--) Červená louka

(--- Severní hory (Přes Ostříží zrak)
Nechápal to, proč si ještě nevšiml toho, že by tu byla nějaká menší smečka kde by se zase mohl vypracovat až na vrchol. Byla tu vůbec nějaká nebo bude muset hledat zase někde jinde? Dalo se vůbec z těchto ostrovů utéct? Dalo se vůbec něco bez toho aby se cítil jako v pasti? Chápal že nejspíše osud chtěl, aby se dále staral o Taylora, ale on... nebyl dobrým léčitelem psychických nemocích takovéhleho rázu, nikdy jím nebyl. Uměl se sotva vyrovnat s vlastním traumatem toho, že mu zmizel někdo koho skutečně miloval a nejspíše už ho nikdy neuvidí. Kde jen skončila Eleanor či jeho milovaná Kierannie? Kde? Netušil.
Uvědomoval si, že tímto svým rychlím tempem došel až do rokle. Zase. Tady dříve byli s Eleanor, jeho milovanou. Neuvědomoval si zda si jen potřeboval najít náhradu místo ní nebo prostě.. ne. Zamručel něco spíše pro sebe a zavřel oči. Nechával si dopadat na svou srst konečně paprsky světla. Konečně po dlouhé době bylo léto. Miloval léto a letní teploty.
--) Nejvyšší hora

"Nyní mne omluv, musím zase na cesty." Podotkl Cerum klidným hlasem jen co se probral z toho svého mimo stavu, jako kdyby stále byl přítomný, ale jeho mysl spala. Ani netušil co mladý vlk říkal. S tím se ale ihned vydal směrem kde naposledy nechal svou milovanou Eleanor. Sakra byla ještě vůbec v pořádku? Neváhal a pustil se do pořádného tempa, ani netušil jak a s kým se bavil před tím než se probral. Tahle nemoc ho přestávala bavit, vždy zapomněl kde naposledy byl. Nebyla to nejspíše jeho chyba, ale toho že prostě neměl co dělat. Většinu času léčil vlky a teď? Nikoho koho by mohl léčit neměl a potřeboval se zoufale dozvědět o nějaké smečce co by léčitele jeho znalostí a dovedností brala. S tím se pouze rychlejším tempem blížil ke Ostříži a následně přes něž až k rokli.
---) Rokle (přes ostříží zrak)

Odpověď malého vlka byla dosti překvapivá. Cerum se na něj překvapeně podíval. Byl dosti velký na to, aby svou magii měl umět ovládat a on přesto netušil jaké následky to bude mít. "Někdy se nám cesty magie zdají neznáme, jestli chceš, klidně se ptej. Hlavu ti nikdo za otázky neutrhe, lepší se ptáti nežli pak litovati." Snažil se pomoci jakkoliv mohl, i když se to mladému vlkovi mohlo zdát nepříjemné. Nikdy se nezajímal o to, jak moc byl otravný, hájil se tím že jeho úmysly byli čisté. Jen se snažil pomoci vždy a každému. "Jak už jsem říkal, není na škodu se vždy zeptat či poprosit. Musel jsem se proto zeptat." Zdůvodnil s pohledem upřeným na hnědého kolegu. Vypadal jako vlče z minulého roku, nebyli mu nejspíše ani dva roky, byl dost mladý na to, aby byl.. možná je dost zkušený. Jeden nikdy u těhle mlaďochů neví. "V tvém věku je dosti uctihodné, že nemáš problémy s potravou. Většina mladých teprve nabírá zkušenosti a občas tu pomoct prostě potřebují." Byla chyba že jej pochválil? Neměl se prostě přestat zajímat? Ne, to nebylo v jeho povaze. Zajímat se prostě musel.

Vyrušil ho hluk, který se děl kousek od něj. Nějaké syslí pištění, pane bože, kdo ty nebohá zvířata trápil? Natočil hlavu tím směrem a snažil se zjistit odkud to šlo přesně. Jenže bylo pozdě, aby se na cokoliv připravil. Prvně běžel rychle sysel a za ním tak cirka roční vlk, něco jako Ricca. Akorát že tenhle rozhodně nebyl od Taylora. Pachově to vůbec nesedělo a už vůbec ne barevnou škálou. To co nečekal bylo to, že se mu rozplácl o nataženou packu. Nebo spíše skoro se natáhl, naštěstí vybral. "Jestli máš hlad, nemusíš trápit nebohé sysli ze kterých se ani nenajíš. Jsou tu horské kozy, které mají v tomhle období kůzlata." Podotkl a prohlížel si ho, sledoval jakýkoliv náznak že si tímhle ublížil. Ale nenašel nic, z běžného prohlédnutí zrakem bylo jasné že se nezranil. "Je tu nešvar, že zdejší vlčata jsou.. ignorována svými rodiči, tudíž pokud neumíš lovit, klidně řekni. Pomohu ti." Nabídl mu a díval se mladšímu přímo do očí. Slzy byli ty tam, nyní se potřeboval soustředit na pomoct tomuto vlčkovi, který měl nejspíše hlad. Žádný tupec nebude týrat sysli jen tak. Však to může mít vzteklinu a sežrat půlku packy.

(-- Les Alf
Když jeho packy dopadli k povrchu z kamene, zastavil se. Nedával si vždy vysoké naděje vždy když vcházel do hor? Vždy si říkal, že jí přeci jen uvidí. Že nemůže být navždy ztracená. A tak lezl, šplhal po úzkých cestičkách až dokud nenalezl vrcholu, nebo spíše plošiny, která by se mu líbila a dávala by mu výhled na větší část ostrovů. Pohledem pátral po černé srsti, kterou si pamatoval z toho dne. Jistě někde existuje lék, jistě existuje možnost jí mít zase zpět.
Cítil jak se mu kutálejí slzy po tvářích. Nebránil se smutku. Jeden nikdy nebyl zatracený navždy. Mrzelo ho, že ale nenašel ani stopy svých sourozenců. Dřív než bylo pozdě. Teď už je nejspíše pozdě. Tiše si pobrukoval ke svému smutku ještě písničku, co znal důvěrně. Tu co skutečně znal a pomáhala mu nezapomenout. Musel vypadat teď tak měkkce, sakra měl by se sebrat! Byl to chlap! Sice ne jako hora, ale pořádný byl!
Proto jen udržoval oči zavřené, nebo spíš oko a to druhé netušil jestli zavřel a užíval si. Vítr mu čechral srst a on.. on pomalu přestával i plakat. Slzy je zpět nepřivedou.

"Bylo pěkné si s vámi povídat, ale musím plnit své poslání dál. Doufám že se brzy naše cesty zkříží, prozatím se loučím." Oznámil jim Cerum. Cítil se zcela nepotřebným pro toto rodinné setkání a raději svou pomoct nabídne jinde. Věřil, že Taylor své dceři už více neublíží. Nadšeně se proto vydal směrem kde to znal? Nevěděl, vše se mu to pletlo už dohromady a on upřímně neměl jeden z nejlepších orientačních smyslů zrakem. Nosem to byla jiná. Tím směrem cítil vůni květin, tudíž to indikovalo nějakou louku plnou květin? Naposledy se podíval na ty dva než se tím směrem vydal. Pln nadšení. Spokojeně si to vykračoval ke svému cíli.
Směrem skrz louku, kterou cítil se rozhodl jít až dále k horám. Netušil co ho zase táhlo do kopců, možná to že mohl získat nějakou tu možnou představu o tom, co se tu vše děje. Kolik vlků ještě cirka potká a.. jeho srdce lehce zabolelo při vzpomínce na Kierranie. Chyběla mu každý den. Možná jí z té výšky jednou uvidí...
---) Severní hory (přes Ostříží zrak)

Povzdechl si. "Jednou ti to vše řekne on sám." Povzdechl si tiše Cerum. Netušil jak moc progresovala Taylorova nemoc. Netušil jak moc se jeho mozek snažil bránit traumatu, ale rozhodně nevěděl zda udělal správně. "Ach, Ricco, většinou jsou samci v rodech ze kterého je tvůj otec bohužel více než samice. Je to sic středověké zacházení, ale samice slouží jen jako nástroj k rozmnožení rodu, ale samci jsou ti co ho dále nesou hrdě a vládnou. Za celou dobu co jsem tam byl jsem viděl tunu špatného zacházení se slečnami... bohužel." Povzdechl si Cerum. Možná to ženy ve velkých rodech neměli snadné, ale bylo jen na ní, jak se s tím vypořádá. Pak ale běžel za Riccou. Zoufale volajíc o pomoc s někým kdo jí znal. Jenže co se na scéně objevil začínal litovat. "Bože, Taylore." Špitl, když si uvědomoval závažnost toho všeho. Podíval se na Riccu, která byla svázána se zemí. Dokonce kvůli tomu spadla i na tlamu. Neváhal a přikročil k ní, snažil se malinkým plamínkem přepálit liány. "Ricco, tvař se že tu někdo je, ano? Je to to nejmenší co pro něj můžeme udělat. Pak ti to vysvětlím." Špitl tiše do jejího ucha. Nemohl si dovolit, aby to Taylor slyšel. S tím se napřímil a lehce se uklonil směrem k Taylorovi. "Ach, Miriam! Úžasné že vás vidím!" Řekl opravdu nadšeným hlasem. "Princi, prosím. Ničíš své dceři packy. Pusť ji, ona neuteče, ano?" Oslovil bílého a zase se naklonil k vlčeti. "Krvácí to? Bolí to? Mám tu květinu, je již vysušená, takže když najdeme vodu udělám ti z ní čaj, aby se ti rány zahojili." Podotkl tiše. Nechtěl aby si Taylor uvědomoval, že své dceři nejspíše ublížil.

I přes to všechno jak na něj křičela si dokázal zachovat chladnou hlavu s racionálním myšlením. "Uvědomuješ si že tvůj otec je psychicky nemocný vlk, který nejspíše ani nechtěl vlčata zatím? Ale pak jste se stali vy. Ani si neumíš představit jak těžké to každý má. Jak těžké to mají ti co zažili válku, Ricco. Myslíš že já jsem se prosil aby mi vzali lásku mého života? Aby prostě se z Kierannie stala nestvůra co mi vzala oko? Nikdo to nemá lehký. Opravdu nikdo. Jde o to, jak se k tomu postavíš! Tvůj otec se akorát postavil k tomu útěkem! Já jsem se postavil k tomu tak, že do posledních chvil jsem se snažil Kie zachránit. To co děláš ty je stejná taktika jako dělal tvůj otec. Akorát si tím ubližuješ." Odpověděl klidně. V srdci jej však bolela ztráta jeho milované. Slíbil si, že jednoho dne Kie zachrání, ale ztratil veškeré pojítka na to, kde by mohla být. Kde by se to co z ní zbylo mohlo nacházet. Povzdechl si. "A ty jim to stále vyčítáš. Místo toho, aby ses logicky podívala na jejich důvody. Tvůj otec je psychicky labilní vlk." Opravil jí. Ne, možná ho to neomlouvalo, ale Taylor nebyl v kondici na to vychovávat vlčata. Ne Taylor jakého si ho Cerum pamatoval. "Všichni jsme stejní? Dobrá, dělej jak myslíš." S tím vypustil vytí, spíše vytí na upozornění Taylora. Možná i Solfatary.

Povzdechl si. Tohle ho jednou zabije. Vlče jedno malé šílené. Neuměla se osamostatnit? Brzo jí bude rok a matka jí opravdu za zadkem nebude stát. Vlče, které u pachu o kterém mluvila cítil bylo v jejím věku, ale smdělo i cizími pachy, jako kdyby se tohle vlče umělo socializovat. Divné, když to jeho sestra očividně nezvládala. "Ricco! Budeš brzo dospělá! Měla by si se sakra odpoutat od své matky, nebýt na ní tolik závislá. Vlčata ve tvém věku už dávno mají mít protrajdáno půl ostrovů, ale co děláš ty? Jak klíště za vlastní matkou, která má u sebe navíc někoho ze tvých sourozenců." Řekl Cerum mírně přísnějším hlasem, což vůbec nekorespondovalo s jeho povahou, ale tohle její marné snažení hledat matku bylo moc. "Jestli máš hlad, ulov si jídlo. Matka ti ho sama neuloví." Bylo na čase, aby se tohle vlče začalo chovat adekvátně ke svému věku. Byl moc přísný, že tohle neustálé fňukání nedokázal vydržet už ani on?

To vlče mu pokládalo čím dál víc bizardnější otázky. Jak měl sakra vysvětlit co to je genetika. Zrovna něco jako genetika nebylo lehké slovo, hlavně ne lehce stravitelné pro vlče. "Genetika, hm lehce řečeno. Máš dva rodiče a jejich vlče. Matka je bílá a otec černý. Vlče se narodí bílé s černými znaky. Tudíž díky právě genetice získalo barvy svých rodičů. Jinak bys genetiku mohla pojmenovat jako dědičnost." Pokusil se jí vysvětlit jak nejlépe uměl, i když to někdy bylo opravdu těžké. Hlavně vyhýbání se pojmům, které znal spíše dospělý vlk. Ale tohle určitě dobře vysvětlil. Být mladší, byl by na sebe pyšný. Ale pak se zeptala znovu na tu válku. Přikývl. "Vskutku, válka by se neměla stávat. Je to hnusné a nehumánní." Řekl jen, netřeba top více rozmazávat, jistě měla v hlavičce zmatek více než dost. Když souhlasila s tím, že by měli hodit něco do žaludku. Zvedl čumák a nasál okolní pachy. Někde určitě byla voda. Cítil jí slabě jedním směrem, nemohl určit takhle na dálku zda to bylo kvůli sněhu či něčemu jinému. Budou se tam muset vydat. Pokýval a zadíval se směrem kterým cítil vodu on. "Je možné že ti tvá magie usnadní nalézt vodní zdroj, ale i díky svému čenichu můžeš cítit vodu, je nejspíše lehce dál, proto není jasné zda je to velký vodní zdroj či jen kaluž po roztátém sněhu." Vysvětlil jí a změnil krok tím směrem. Přikyvoval jen na slova, že se Taylor o něčem takovém zmínil. Pak to rozeberou až bude čas, ale zatím musí najít kde se najíst. S tím, že bude jeho princezna souhlasila a on se musel usmát. "Ale teď jdeme hledat tu vodu. V lese nejspíše větší zdroj nebude." S tím se plně vydal na místo, odkud byl pach vody silnější.
--) Ostříží zrak