Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Byl jsem rád, že jsem Perle mohl říkat Perličko. „Tak to je super, Perličko!“ zahyhňal jsem se a zamrkal očkama.
Nelíbil se mi ten její výraz, ale tak co, taky jsem nemohl vědět všechno, mno ne? Ale měla pravdu, sníh jako moc extra dobře nechutnal, ale nevíc mi vadilo, že studěl, ale s tím asi nic neudělám, no.
Přestože jsem té hře moc nerozumněl, pochopil jsem to, že ji mám chytit a to jsem měl v plánu. Bežel jsem za jejím rudým kožíškem tak rychle, jak jsem jen mohl. Byla o něco málo rychlejší, jak já. Ale co, byl jsem mladší než ona, takže jsem se ani nemohl divit, že byla tak rychlá!
Až teď jsem si všiml, že se vznáší. „Perličko? Jak to, že se vznášíš? A ty parůžky máš od malička?“ těch jsem si všiml, ale nijak jsem na ně nereagoval, ale toho, že levitivala, jsem si všiml až teď. Holt jsem byl moc zbrklý a ne všechno jsem hned postřehl.
Ocitli jsme se na kopečku a jak jsem bežel, tak mi to podklouzlo a klouzal jsem se za Perlou, až jsem do ní vrazil a praštil jsem sebou o zem. Nic mi ale nebylo.

„Není zač,“ zajásal jsem vesele a poskočil si. Škoda jen, že musela jít. Teď jsem si neměl s kým hrát, když Shay spinkala v noře. Nespí nějak dlouho? Zeptal jsem se sám sebe, ale to už jsem letěl s novým nápadem za Perlou.
Sledoval jsem její maminku. Vypadala pěkně. Tedy né, že bych něco plánoval. Vůbec. Vždyť by to bylo divný a hlavně jsem tomu ani nerozumněl.
když jsem se optal, zda si můžeme hrát. Perlina maminka souhlasila. Vesele jsem se usmál. „Děkujeme Perly maminko!“ zatrilkoval jsem a hravě se podíval na Perlu. „Hele? Můžu ti říkat Perličko?“ zeptal jsem se zvídavě a poskakoval na místě.
„Hnusný?“ zeptal jsem se s údivem a nabral si toho plnou tlamu. Hned jsem to ale vyprskl. „Blé, ono to děsně studí,“ zašklebil jsem se a olízl si tlamičku. Ono by to třeba bylo dobrý, ale studělo to a to se mi nelíbilo. „Mám co?“ nechápavě jsem se zeptal, ale aniž by mě nějak zajímala odpověď, rozeběhl jsem se za ní. „Neboj se! Já tě chytím!“ zasmál jsem se a běžel dál za malou.

// Ztrácím se v takové hordě vlků :DD

Sledoval jsem všechny přítomné vlky a mával ocáskem ze strany na stranu a musel mít tlamičku pořád dokořán, aby vynikl můj úsměv. Tolik vlků jsem ještě neviděl, ale fascinovalo mě to. „Tatí? Tohle jsou vlci, kteří budou u nás ve smečce, jo?“ vyzvídal jsem nadšeně a lupnul mu olíznutí.
Maminka z mého úprku moc nadšená nebyla, ale nechtěl jsem poslouchat, bavilo mě tu pobíhat. Bylo to táákk skvělé!
Otočil jsem se na tatínka, který na mě mluvil. „Tátí, já se chci jen kamarádit. Neboj, nic se mi nestane, slibuji! Čestný Enzouácký!“ povyskočil jsem si vesele, ale musel jsem uznat, že byla velká zima, jenže mě se nechtělo být v noře, chtěl jsem si tady hrát s vlky.
Jen co jsem na tatínkova slova přikývl, vymanil jsem se z pod jeho tlapy a pelášil sněhem kousek dál. Studil a já čeníškem po něm přejel. „Á! To tolik studí!“ zakvičel jsem a malinkou packou jsem do sněhu hrabal. Bylo to fajn, ale bylo to studené a to se mi nelíbilo.
Ten zrzavobéžový vlk se mi líbil. Byl super. „Ahá, ale jistě brzy budete, můj tatínek je hodný vlk a neboj, nezakousne tě...Tedy pokud nebudeš dělat bordel,“ zasmál jsem se a zavrtěl ocasem. „Jé! Děkují!“ povyskočil jsem se šťastně a oběhl kolem vlka kolečko. „Feli? To je pěkné jméno a ano, jsem Enzou... Uhm... celým jménem Enzou Aerisius!“ má tvářička jakoby zvážněla, když jsem se představoval, ale hned na to to byl opět ksichtík malého vlčete.
Také jsem musel přivítat béžovou vlčici s jejím sobíkem, který se mi líbil. „Ahój! Jů! ty máš krásně dlouhý ocas,“ řekl jsem užasle, když jsem spatřil její ocásek, který byl naprosto úžasný. „A taky máš pěkného sobíka a jo. Jsem Enzou,“ zasmál jsem se a už zase pelášil pryč. K té malé vlčce.
„Hm...nemáš zač,“ štěkl jsem vesele a posadil se před malou vlčici. „Perla? To zní jako nějaká pěkná věcička. No, hodí se to k tobě,“ zamával jsem oháňkou a zastříhal ouškama. Brzy k nám přišla její maminka, která vypadala rozzlobeně. Mírně jsem stáhl ouška. Snad se takhle moje maminka nikdy tvářit nebude. „Tak ahój!“
Kecl jsem si do sněhu a chvíli celé dění sledoval. Neměl jsem, co dělat. Koukl jsem se kolem sebe a Perla s její maminkou tu stále byly. Tak jsem vstal a rozeběhl se k nim, přes to, že její maminka nevypadala nadšeně. „No...Nechci rušit, ale nemám, co dělat. Nemohl bych si hrát s Perlou?“ optal jsem se a vykulil svá vlčecí očíčka, jak jsem jen mohl, aby vlčice jen sladce přikývla.

Zřejmě jsem musel usnout, jak jsem si hrál a pobíhal po naší noře. Rozlepil jsem svá modrá očka a několikrát jimi zamrkal. Otevřel jsem tlamičku a pořádně si zívl. Nikdo tu kromě mě a sestřičky nebyl. Protáhl jsem se a olízl svou sestřičku. Musel jsem se pousmát, jelikož byla rozkošná, když spala.
Ještě jednou jsem se protáhl a zvedl se ze země. Netušil jsem, co mám dělat, když tu nikdo nebyl a sestřičku jsem nechtěl budit. Má očka zaujal východ. Lišácky jsem se pousmál a zavrtěl ocáskem. Povyskočil jsem nadšeně a vyběhl z úkrytu. Čekal jsem, že tu nikdo nebude. Ale před norou seděla maminka a tatínek si kus od nás s někým poídal. Páni! tak takhle vypadá náš svět a naše smečka? To je hustý! Zastříhal jsem vesele ouškama a aniž bych se maminky zeptal, otřel jsem se o ní hlavičkou a pádil k tatínkovi a k vlčkům okolo.
„Jé! Ahoj tatííí!“ štěkl jsem na něj a prohlížel si dva vlky, co tu byli a nějaké podivné stvoření, které jsem ještě nikdy neviděl, asi těžko. „Jé! Ahoj! Vy jste kamarádí tatílka?“ občas se mi ještě nějaká ta slovíčka motola, ale řekl bych, že už umím mluvit poměrně pěkně. Kromě vlčice a toho zvířátka, kteří vypadali, že patří k sobě tu byl zrzavý vlk. Zavrtěl jsem ocasem a přiběhl k němu. Netušil jsem, co je to nebezpečí, takže mi vůbec nevadilo s k cizímu vlkovi přibližovat. „Jé! ty jsi ale pěkný vlk. Jak ti říkají?“ optal jsem se zvesela a koukl se na tatínka. Nevěděl jsem, že tu něco řeší, vždyť jsem ještě prcek a nerozumím tomu. A aby toho nebylo málo, byla tu nějaká malá vlčice. Ještě vlče, ale byla straší než já, aspoň mi to tak připadalo. Moc jsem toho neznal. „Jů! Ty máš krásné zbarvení a ty oči ti k tomu krásně ladí. Jak pak se jmenuješ? Já jsem Enzou Aerisius, ale říkej mi Enzou,“ řekl jsem k malé slečně a zavrtěl ocasem.

// Enzou se k vám vetře ^^"

Tatínek si všiml, že jsem stál nad svou sestřičkou. Lehce jsem se pousmál a zavrtěl kratičkým ocáskem. „Aje tajti,“ vyšlo ze mě, až jsem se sám lekl, co jsem to vlastně řekl. Vytřeštil jsem UŽ dvě očka a zamrkal na maminku a čekal jsem, zda mi to jeden z rodičů vysvětlí nebo tak. Jak jsem to udělal? Projelo mi hlavičkou a koukl se na sestřičku pode mnou.
Sestřička za mnou k díře přišla, ale jelikož to nebyl dobrý nápad ani to nezkoušela. „Čo tjo bylo?“ optal jsem se zvědavě, přestože mi nebylo moc rozumět. Bylo to zvláštní, že jsem dokázala napodobit zvuky rodičů, ale líbilo se mi to. Zašklebil jsem se a to jsem měl již v tlamičce věc, kterou měl tatínek na krku. Jenže to mi brzy překazil tím, že mě povalil na záda a začal mě lochtat, tlamičku jsem roztáhl do širokého úsměvu a mou tlapičku jsem dal na jeho studený čumák a přitom se smál. Brzy se k nám připojila i sestřička. Vyplázl jsem růžový jazýček a vlepil ji olíznutí.
Následovně jsem si olízl svůj čumáček a tlamičku zavřel, ale něco mi nesedělo. Něco se objevilo v mé tlamičce. Píchalo to. Vyděšeně jsem se podíval na tatínka a otevřel malinkou žíhanou tlamičku. Vyrostl mi první zoubek, což jsem samozřejmě nevěděl.„Čo tjo je?“ vyšlo ze mě a koukl jsem se na černou srst maminky.

Očkem jsem pokukoval po noře a vše si se zaujetím prohlížel, bylo to něco nového a nezvyklého, ale líbilo se mi to. Když jsem tak sledoval, měl jsem stejné očíčko, jako maminka a pokusil se pousmát. Chtěla jsem i něco říci, stejně jako rodiče, jenže z toho nebylo nic jiného, než zakňučení. Zavrtěl jsem nespokojeně hlavičkou a zkusil to znovu, bohužel to stále nešlo. Jen jsem si povzdechl a všiml si, že tatínek odešel. Nechápavě jsem se díval na stěnu, která se před chvílí zavřela. Ale moc pozornosti jsem tomu již nedával a otočil se na svou sestřičku, která něco zajímavého objevovala. Samozřejmě jsem tam musel jít také.
Čumáčkem jsem do toho jemně strčil, ale nic se nehnulo. Olízl jsem tomu srst a "zakousl" se tomu do ucha, ale nic se nedělo, tudíž jsem to nechal být a čekal, co se s tím bude dělat dál.
Sestřička se zas odebrala pryč a já za ní, když jsem zaslechl její písknutí. Tlamičkou jsem strčil do té její a malinkou tlapku položil na její čenich. Byla to zábava. Druhou tlapku jsem se snažil položit na její hřbet a vítězoslavně jsem pohlédl na tatínka a následně na maminku, abych upoutal jejich pozornost na sebe.
Maminka tu divnou věc snědla a poté k nám promluvila, má odpověď byla kníknutí a lehkým zavrtěním ocásku. Poté jsem se zas věnoval své sestřičce, která byla v mém "sevření" a olízl jsem ji na rudém očku a roztáhl tlamičku do úsměvu. Byl jsem moc spokojený a jen jsem upíral zrak na její černou srst s žíháním po tatínkovi.
Moc mě zajímalo, zda budeme jen tady, či se dostaneme i jinam. Slezl jsem ze sestřičky a snažil se jí dát najevo, ať jde za mnou, i když jsem si nebyl jist, zda to takhle funguje. Plazil jsem se k větvičce, kterou jsem před několika minutami žužlal. Byla tam malinká škvírka, do které jsem strčil hlavičku. Ovšem mě něco velice překvapilo. Něco odněkud padalo a spadlo to i na můj čumáček. Vyděšeně jsem vypískl a hlavičku zas zastrčil do nory. Nechápavě jsem se podíval na oranžovou srst, která se mi velice líbila.
Moc dlouho jsem nevydržel u škvíry, pač mě zaujalo něco jiného. Doplazil jsem se opět k tatínkovi, malinkými packami jsem se opřel o ty jeho veliké a do tlamičky vzal jakousi tvrdou zelenou věc do tlamičky, která tatínkovi visela na krku. Nechutnalo to moc dobře, ale bavilo mě to žužlat.

Žužlání sestřičky ocásku mě velice bavilo a dál tedy žužlal. Ona mi to zřejmě chtěla oplatit, a tak začala žužlat mé malinké oušku. Tlamičku jsem roztáhl do úsměvu - jestli se tomu tak dalo říci - a spokojeně zavrněl. Naše hrátky bohužel překazila naše maminka, která se asi bála, kdo ví.
To nepříjemné studené najednou zmizelo, moc jsem tomu nerozuměl, ale více tím svou hlavičku nezatěžoval a hned se začal plazit ke stěně doupěte. Bylo tam něco tvrdého - větvička - a já zase chtěl žužlat, tak jsem žužlal. Popravdě? Moc dobře to nechutnalo, takže jsem brzy i přestal a opět se plazil ke své sestřičce a svůj malinký čumáček zabořil do její srsti na krku a párkrát jí ho olízl.
Jenže já nemůžu být v klidu, takže má další cesta směřovala opět k tatínkovi, tentokrát k jeho velikému ocasu. Otevřel jsem svou tlamičku a pořádně se "zakousl" do té věci plné chlupů. Sem tam pohupoval malinkým ocáskem a z toho žužlání na mě dolehla únava, tak jsem usnul s ocasem v tlamičce.
Netušil jsem, jak jsem dlouho spal, ale probudil mě takový divný pocit v bříšku a můj instinkt mi radil jít za maminkou, která by měla vědět, co s tím. Ale něco mě velice překvapilo. Něco se změnilo. Já měl otevřené jedno očíčko! Modroučkým očkem jsem zamrkal. Všechno bylo jiné, už jsem neviděl jen černotu, ale oranžovou barvu tatínka, svou malinkou sestřičkou, která byla černá s žíháním. Také maminku, která byla černá, jen měla krásně modré oči a bílé skvrny pod očima. Užasle jsem si všechno kolem prohlížel a spokojeně kníkl. Odplazil jsem se k mamince a hladovým očkem jsem na ni pohlédl, poté jsem svou tlamičku nasměřoval k jejímu břichu, vzal si cecík do tlamičky a začal sát teplé mateřské mléko. Můj hlad byl brzy ukojen.

// Jen bych chtěla k Shay podotknout, že ještě nevidí, až od cca. 10 - 15 dne :)

Skoro pořád jsem spal a pil matčino mléko - musím podotknout, že je vynikající. Opět jsem se probudil a otevřel maličkou tlamičku, abych mohl zívnout. Několikrát jsem ještě zamlaskal a malinkým čumáčkem jsem začal pátrat po té teploučké věci, která byla hned u té, u které jsem byl pořád. Odplazil jsem se od maminky a plazil se k dalšímu teplému cosi. Zakňučel jsem, abych upoutal pozornost toho druhého. Čeníškem jsem se dotkl jeho tlapky a snažil se o nějaký zvuk, který dělali také, jen jsem to ještě neuměl.
Zakňoural jsem, když zafoukalo do doupěte. Nic jsem nikdy necítil, ale teď jsem pocítil silný chlad, asi se děje něco strašného tam někde. Vlastně jsem ještě ani moc netušil, kde se právě nacházím, jen jsem věděl, že je tu maminka, něco dalšího velkého a něco mně asi podobného. Zachumlal jsem se do srsti, voněla trošku jinak, než ta maminčina a spokojeně jsem vydechl. Ale moc dlouho jsem tam nevydržel a zas se plazil zpět, narazil jsem do něčeho malinkatého, u čeho jsem byl pořád. Do tlamičky jsem si vzal její maličkatý ocásek a začal si ho žmoulat v tlamičce. Chutnalo to zvláštně, ale bylo to zábavné.

// Pořadí: Cinterion, Shay, Aristor, Enzou? :)