Příspěvky uživatele

Bohužel se nezdálo, že by tu byla se svými sourozenci a matkou nadlouho (ha, co byl vůbec čas - ona ho nepotřebovala) v samotě. Z jejího původního plánu pořádně se vyspat, jako její tatínek níže v doupěti, se tak stalo pořádné fiasko a vlče si nemohlo pomoct od nepříjemného skučení. Kdyby ten novodobý hlas byl ještě příjemný - jenže ono se jednalo o další patřící vlčici! Kdo si měl pořádně odpočinout v téhle díře?!
Nespokojeně sebou zamrskala, aniž by to mělo vzhledem k jejímu věku převeliký efekt a už-už se snažila zavrtat pod své sourozence. Nějak těm dunivým zvukům musela uniknout a nezdálo se jí, že by zachumlání do matčiné srsti mělo kdejakou účinnost. Nehorázné. Co ty zvuky ale postupně přetrpěla a postupně vnímala jejich výšku, uvědomila si, že zjevně na poplach bila úplně zbytečně; nikdo z nich ve skutečnosti nebyl být v životu-ohrožující situaci a její výstup byl tak nanejvýš směšný. Byla by ale přísahala, že o tom musí své sourozence - a hlavně maminku - obeznámit. No... no co, no! Každý se občas splete!
S nově nabitou lhostejností vůči probíhající konverzaci (které mimochodem naštěstí vůbec nerozuměla) se znovu zavrtěla. Tak. A co by mohla udělat teď? Plout dále v té tmě a tvářit se, že není jenom líná koule? Poddat se nespokojenosti s tím, že jí možná bylo až moc teplo? Naštěstí nemusela dlouho dumat - vlče všechno to tak moc vyčerpalo, že se znovu pořádně napila a v stavu euforie zas a znova usnula.

Možná, že je obrovská škoda, že se vlčata nerodí s většími schopnostmi - takhle malé vlče jenom ztrácelo čas věcmi, na které si za pár dnů zjevně ani nebude pamatovat. A vůbec - kdo by si takovou věc přál? Jistojistě by se sama za sebe styděla, kolikrát jednoho ze sourozenců odstrčila, nebo jak na minutku zvedla čumáček za zvláštním pachem a hned nato ji nechala znaveně padnout. Všechno bylo tak náročné, tak těžké!
... A hlavně úplně marné!
Kousek po kousíčku, opravdu niterných chloupcích rostla a z prapodivného stavu nedochůdčete se konečně začala zakulacovat. Kdyby se uměla líně rozvalovat (jak se nepochybně už brzy naučí), stačilo by se jí stočit do klubíčka a odkoulet se právě tak do světa. Vrhla by se do něj jako velká voda a určitě by všechny uchvátila tím, že ledva vidí - především by se v tuto chvíli ale ocitla v mrazivém sněhu, co by měl neblahý dopad a udělal by z ní zmrzlé, bezvýznamné tělo, co nikomu nebude dělat převelikou radost. Škoda. Třeba by si na její mršině pochutnal nějaký dravý pták? A nebyl by to na prvním místě právě on, co by ji zabil, hned po narození dostal zpět do té prazvláštní, nevnímané tmy?
Kdoví. Takové věci ji nenapadly, a ještě dlouho ani nebudou napadat - teď totižto hlasitě zakňourala nad šálem, kterým byla přikryta, a zachvěla se. Byl tak... tak zvláštní! Brzo ale utekl její pozornosti a ona znovu a znovu zkoumala těsnou blízkost jejích sourozenců.