Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Temný les

Ulovilo se mu, když se konečně po dlouhé době dostal z onoho záhadného lesa. Připadalo mu, jako v něm snad chodil v kruzích. Mnohdy narazil opakovaně na svůj vlastní pach a nevěděl pak, kudy přesně se má vydat. Nezoufal si, přestože jeho vnitřní já stále více sláblo vahou jeho ztráty a dezorientací. Stále si plně neuvědomoval, o co přišel a jaké to bude mít následky na jeho další život. Věděl však, že přišel o něco moc cenného. Jako kdyby přišel o svou nejdražší polovičku, o své vlastní já. O rodinu, o domov, o svůj život. Nechyběl mu nikdo, koho poznal. Nechybělo mu to, jak žil, než prošel portálem. Ani na chvíli by nesmutnil pro kohokoli z jeho minulého života, přestože se svou smečkou žil takřka každý den. Jediné, na čem mu záleželo, byl jeho zrak. A vůbec nebyl rád, že poprvé v životě vidí tak, jako ostatní. Co si teď jen počne?
Poháněn zmatkem pokračoval na své cestě. Sám... a slepý.

//Hraniční pohoří

//Spáleniště

Nemusel dobře vidět, aby poznal, že tu hořelo. Dříví podivně křupalo, moc dobře věděl, jak vypadají uhlíky. Jeho zrak se pomalu zlepšoval, avšak stále neviděl tak, jako předtím. Zdálo se mu, že měsíc září téměř jako slunce, než si po pár desítkách minut zvykl. Obrysy byly dlouho velmi nejasné a vlk se řídil hlavně čichem. I přes to, že slepý nebyl, připadal si tak. Připadal si zranitelný. Zmatený. Co se stalo, že přišel o své vidění? Přisuzoval to tomu portálu, že si snad vzal jeho moc. Jeho myšlenky vířily v absolutním chaosu.
Díky tomu, že se začal neustále otloukat o kmeny stromů, zjistil, že přešel do lesa. Svit měsíce pohltily koruny stromů, které by pro jiné vypadaly děsivě, avšak Ksadir jejich tvary příliš zkoumat ani nemohl. Snažil se vyhýbat všemu, co v šeru zahlédl. Poklusem jeho cesta trvala snad dvě hodiny, než se zvládl z objetí lesa vymanit.

//Nížina Hojnosti

//Minulost

Otevřel oči. Kolem byla jen nekonečná tma, která polykala vše, co se dalo spatřit. Už v tu chvíli věděl, že je něco v nepořádku. Kde byly stíny, siluety... život a vše, co kdy dokázal vidět? Stalo se to znovu? Už zase nemohl vidět... nic?
Po několika dlouhých minutách dokázal rozeznat měsíc na nebi. Za tu dobu si stihl uvědomovat sám sebe. Ležel v prachu a tmě, jako tehdy... kdesi na zemi... a sám. Skoro jako když se narodil. Jenže tentokrát to bylo jiné - pamatoval si, kým byl, co se událo a co předcházelo tomu, než se probudil. Věděl, že se on a celá smečka snažili dostat portálem pryč. Kde byl tedy teď? A kde byl jeho zrak?
Zmateně vzhlížel k nebi, než se odhodlal k tomu, začít se sbírat ze země. Nestálo ho mnoho úsilí, aby pochopil, že je zcela sám. Nic z toho, co se stalo, ho však netrápilo jako to, že neviděl... Když se jeho zrak smířil se světelnou změnou a ztrátou "nadschopností", před Ksadirem se objevila potemnělá, holá pláň s pařezy a suchými větvemi. Skoro by si pomyslel, že je stále v Černé zemi, ovšem pachy zde byly zcela neznámé. V jeho blízkosti nebylo jediného známého vlčího pachu, který by ho mohl uklidnit, že je snad vše normální. S přivřenýma očima zapátral v noční krajině po něčem, co by ho mohlo nasměrovat, kam se vydat. Váhavě se nakonec rozešel kupředu, přičemž neustále zakopával o seschlé kořeny a mrtvé stromy. Jeho nervozita značně stoupala.

//Temný les