Laelia

Druhý charakter vlka Frekiho.
Tento uživatel je zablokován.

avatar
207|| 26|| 1

Uživatelské jméno laelia
Zobrazované jménoLaelia
Skupina Uschovaní
Naposledy aktivní 11.3.2021 10:07
Zaregistrován od26.12.2020 12:37
Příspěvků 75, zobrazit >
Počet přihlášení 87
Poznámka
Nezahrávej si, mám ostrý jazyk a ještě ostřejší zuby.

Laelia je vlčice výškově dosahujícího sotva průměru, vynahrazuje si to ovšem velikou mohutností.

Informace

Jméno:Laelia
Narozena:25. 12. 2017
Pohlaví:samice
Element:voda
Otec/matka:Neuvedeno/Neyteri (mrtvá)
Sourozenci:bratr Kuro
Partner:...nemá...
Vlčata:...nemá...
Smečka:Namareyská smečka
Postavení:Sigma
Úkryt:Písečné ruiny

Magie

Základní element

Další elementy & magie

Vzácné magie

Speciální magie


Odznáčky

AKCE

POSTY

MIMOHERNÍ

DLOUHODOBÉ

SMEČKA

PARTNERSTVÍ

EVENTY


Povaha

Laelia je vlčice mnoha tváří. Hned jakmile jí poprvé uvidíte, neunikne Vám černobílý kožich. Dlouhá srst, která jí zahřeje i v nejkrutější zimě. Kromě černobílých chlupů na nich najdete ovšem i šedivé chloupky. Co se týče tvaru postavy, Lia se neřadí mezi vysoké vlčice. Její velikost dosahuje sotva průměru. Kostru má však robustních a mohutnějších tvarů. Silné a mohutné nohy, které se rozhodně nedají srovnat s párátky. Lia ovšem klame jak vzhledem, tak i charakterem. Je vskutku obratná a velice rychlá. Její síla netkví vyloženě ve fyzickém skusu, nýbrž vychytralostí a samotnou rychlostí, proto se řadí mezi silné. Jak fyzicky, tak i psychicky. Její psychika je opravdu na vysoké úrovni.
Jak už bylo naznačeno, Lia je vlčice mnoha tváří. Když s ní mluvíte, může se zdát že je přátelská a milá. Ovšem ne každému dokáže sednout. Co na srdci to na jazyku, její ostrý jazyk si servítky rozhodně nebere. Je proslulá svou vlastní upřímností a duchapřítomností. Její názory jsou mnohdy krutější, než se na první pohled dokáže zdát. Je neuvěřitelně inteligentní a chytrá, každopádně její vnitřní duch prahne po krvi. Libuje si v bolesti, pokud může někomu naložit víc, rozhodně to tak udělá. Ráda ovšem útočí psychicky, pro ránu však sama nejde daleko. Své kroky si pečlivě promýšlí dopředu, nikdy nedělá nic zadarmo. Většinou to dělá za vlastním účelem potěšení.
Pokud se zdá, že si s ní rozumíte, možná je to jen její kamufláž. Drží se většinou silných jedinců, nikoli těch slabých. A pokud má jít přes mrtvoly těch slabých, nedělá jí to nejmenší problém. Touží mít vždy navrch, její vnitřní vlk jí zkrátka chce vést k naprosté dokonalosti. Občas tedy zapomíná na správné mravy. Je však vychovávána přírodou a tvrdým bojem, proto se v mnoha ohledech zdá být bez citu. Dává na první místo povětšinou sebe a své zásady. To však neznamená, že si nedokáže utvořit vztahy a přátele. Chce to ovšem čas a vlci jí musí opravdu sednout. Musí v nich vidět patřičný chtíč, něco co je popohání dopředu. Nedrží se vlků bez cílů, ona sama je má vysoké a proto upřednostní svou společnost stejně náročnou, jako je ona. Líbí se jí být mezi silnými, ona sama si pak také připadá. Její sebevědomí tak roste mnohem rychleji, než je u vlků zvykem.
Pokud najde své místo, dokáže být k loajální a striktní. Když najde svou vybranou společnost, dokáže být věrná až za hrob. Dokáže přebrat něčí vizi a provést jí k dokonalosti. Jestli půjde o bolest, či krutost, Lie to nevadí. Půjde do toho, pokud uvidí že v to někdo opravdu věří. O Lie se dá říct, že je to moc dobrá lovkyně. Má své sny a cíle, ale má také svůj vytříbený jazyk. V minulosti se o lovu hodně naučila, pro to je pro něj i víc než vhodná. Má pro lov svou strategii, stejně tak jí má i v životě. Když konečně ukojí veškeré své touhy, začne hledat nový cíl, smysl svého života. Jsou to snad přátelé? Láska? Nebo naopak chce jen trousit krveprolití a trápení? Možná jedno, možná druhé. Kromě toho, že se vždy snaží být rozumná - aspoň co se sebe týče, je také náladová. A ne každý den může chtít to samé, co včera. Její vkus je vytříbený prakticky úplně na všechno - vlky, potravu, naopak i spánek či vodu.
Je na sebe mnohdy až moc krutá, na okolí však dokáže být také velmi ostrá. Nebojí se jít do boje, rozhodně se jí nerozklepou kolena jen tak před nějakým pozérem. Jak už bylo řečeno, její jazyk je vskutku ostrý, ovšem zuby ještě ostřejší. Velice rychle dokáže prokouknout lež, pokud se jí bude snažit někdo obalamutit. Nedává druhé šance. Pokud jí někdo zklame, zapisuje se tím rovnou do nepřátelského deníčku, ve kterém zůstane už navždy. Jak se říká - dvakrát do stejné řeky už nevstoupíš. Lia se s Vámi pak nebude již bavit, spíše si promýšlí jak Vám nejvíce ublížit. Nebojí se jít přes mrtvoly. Drahé jí je své pohodlí. Miluje když má nad věcmi kontrolu.
Uvnitř ní je schovaný vlk, stín, či něco na ten způsob. Který s ní cloumá jako počasí. Je přátelská a společnost jí rozhodně nevadí. Smečka? To je něco co jí nikdy nevadilo, ale vůdce musí být vůdce s velkým V. Lia sama o sobě nemá ráda přátelské vlky, kteří hned v každém vidí dobro. Tito vlci jí přijdou bez cíle. Liin vůdce musí být na první pohled jasné, že chce něčeho dosáhnout. Proto Lie nevadí se vedle něj s největší hrdostí postavit. Stejné zásady má i pro svého partnera. Přehnané? Ale kdeže. Chce vedle sebe někoho, kdo má stejně silného ducha, jako ona. Možná lehce zvráceného? To už je malý detail.
Laelia miluje vodu, možná proto si jí přivlastnila i tato magie. Kromě toho má neuvěřitelné zalíbení v dešti. Přijde ji, že obloha pláče, proto jí to fascinuje. Stejně tak i bouřky.
Lia sama o sobě není zlá, svět z ní udělal to, co je teď. Zvrácený je svět, nikoli ona. Je to jen obraz toho, jak svět dokáže být krutý.


Minulost

Už jste se někdy snažily ututlat nechtěné vlčata? Tak to je příběh dvou sourozenců, jejíž cesty se rozdělili chvíli po jejich narození.
Cesta černobílé kuličky chlupů začala sice nešťastně, ovšem oba jedinci přežili.
Laelia je vlčice, která když se narodila byla slabá. Zdálo se, že brzy i umře, naneštěstí se tak nestalo. Ona i její bratr přežili. Jejich matka Neyteri, čistá duše sama o sobě. Přesto se i mistr tesař někdy utne. Dávno ztracené tajemství - teď tedy už dvě tajemství dostali nádech života. Neyteri těsně před svým odchodem ze světa porodila dva své poslední potomky. V kruté zimě daleko na severu. Neyteri věděla, co provedla, špatnost - ničemnost. Neyteri byla alfa, společně se svým partnerem. Nemohla si tudíž dovolit omyl, ke který se nešťastnou náhodou stal. Musela se tedy rozhodnout. Vrátit se zpátky, tam kam patří? Nebo zůstat žít navždy bokem a utajovanými vlčaty? Rozhodla se dát přednost svému partnerovi a smečce. Nemohla si dovolit mít vlčata s někým, koho sotva znala. A tak se rozhodla odejít, vlčata nechat jejich osudu v ledové jeskyni. Chvíli po jejím odchodu jejich matka stejně umřela.
Příběh Laelie ovšem pokračuje. Kuličky chlupů, které mohly mít tak měsíc, když je matka opustila. Kňučela, žadonila a toužila po jídle. V jeskyni je našel toulavý vlk. V ten den hledal potravu, vlčata si však naneštěstí k jídlu opravdu nedal. Bylo mu jich líto. I takovému ostřílenému vlku, jako byl Barnabáš. Starý vlk si ovšem vzal jen jedno vlče - vlčici Lealiu. Jejího bratra tam nechal, byl si jist že v okolí žila spousta vlků, buď umrzne, nebo ho také někdo najde. Barnabáš si víc vlčat dovolit nemohl, proto si vzal jen Liu.
Z Barnabáše, vlka s tmavou srstí se vyklubala alfa malé, přesto rázné smečky. Vlk, jehož tělo bylo poseté jizvami z boje. Donesl Liu do smečky, nad ní se začaly stahovat mračna. Vlci byli hladoví, tenhle rok byla zima krutá, uhynula spousta zvěře. Barnabáš měl co dělat, aby Liu uchránil před kanibalismem svých poddaných. Nechal si ji, líbila se mu. Proto donutil i zbytek smečky, aby Lie vdechly nový život.
Po několika měsících Lia mohutněla. Nebyla největší z vlků, ovšem mohutnost jí nechyběla. V očích Barnabáše z ní rostla vskutku nádherná vlčice. Věděl, proč si měl vybrat samici a ne samce. Ovšem to jak se k ní chovali už tak krásné nebylo. Již od malička byla od jídla odstrkována. Za svá slova pokousána mnohdy bita, jen pro potěšení ostatních. Hodit s ní o strom? Skálu? Nechat jí padat z hory? To bylo na denním pořádku. Vlci, kteří se považovali za smečku, měli podivuhodné zvyky o tom, jak projevovat lásku.
Lia měla rok a je zbitá jak pes. Tělo jí bolelo snad na každém možném místě. Barnabáš se na ni také dopouštěl věcí, které se v milované rodině jen tak nedějí. Smály se společně, ale zároveň si i ubližovali. Lia v roce měla neskutečné zkušenosti co se boje týkalo. Co se bolestí dokáže zažít. Barnabáš měl však jasno, musí se přesunout na jih, zda-li chtějí přežít. Během toho roku mu z malé smečky umřeli hned tři vlci. Nedalo se svítit, opustili vlastní bojiště za účelem dalšího přežití.
Lia se stávala tím, co ostatní. Bezmyšlenkovitě útočila, většinou se jí to však vracelo mnohem více. Stále v očích Barnabáše velice chtěná. Vlci se snažili Liu zlomit, byla neuvěřitelně hrdá - to se jim však nikdy nepovedlo. Putovaly dobrého půl roku na jih. Malá smečka dokázala ovšem napáchat spoustu škody. Narazili hned na několik smeček, do kterých bez povolení vlezli. Našli hned několik spižíren a zásob, do kterých se dostali a úlovky přivlastnili. Nejednou se střetli v boji. Lia musela stát po boku svých drahých, neboť je považovala za rodinu. Na svou vlastní matku za tu dobu úplně zapomněla. Žila jako člen, jako člen který se mezi nimi vyskytl, bez rodičů, bez lásky.
Konečně nalezli místo, které jejich podmínkám vyhovovalo. Ve skalách, po sněhu ani památky. Spousta zvěře k jídlu. Lia nabírala opět mnoho zkušeností v lovu. V něm se také zdokonalovala, milovala to. Trápit zvířata, trápit vlky. Viděla jak v ostatních se probouzí radost z toho být krutí, ona to cítila za čas stejně jako oni. Jednoho dne se však k nim dostavil nový vlk. Mohutný, černý. Jeho pronikavé oči, jako by snad do duše samotné vlkům hleděl. Vlk byl mladý, mnohem mladší než stávající alfa Barnabáš. Vlk hledal nocleh, místo kde sklonit hlavu na dalších několik dní. Barnabáš mu to dovolil, na vlastní nebezpečí. Věděl, jací jeho vlci jsou. Vlk to přesto přijal. Padla noc. Lia spala nedaleko Barnabáše, když v tom do ní někdo šťouchl. Vlk, který si říkal Argo, nový vlk ve zdejší smečce. Lia se ochotně zvedla a šla potichu za ním. Lia i Argo se mezi členy proplétaly tak, aby je nikdo nesledoval. Argo našel ve vlčici malé zalíbení, Lia byla však chytrá. Rozhodla se toho lehce využít. Argo měl v plánu Barnabáše sesadit z pozice alfy. A toužil, aby mu Lia s tímto plánem pomohla. Lie však Argo přišel jako vlk, kterého cíl je jen dostat vyšší post, nic víc. To měla Lia sama mnohem lepší cíle. Celý život žila vedle alfy, sama se učila být alfou. Cítila se silná a z Arga tohle necítila. Neměl cíl, neměl smysl života. Chtěl mít jen navrch. Každopádně pro svůj vlastní klid mu vše odkývala, přislíbila účast a úkol, že má následující ráno vzít Barnabáše stranou.
Ráno se tak stalo. Lia požádala Barnabáše o procházku, při jejíž konci na vrcholu skály stál samotný Argo. Barnabáš byl již šedivý, každý pohyb pro něj bylo už utrpením. Stačilo tak málo. Argo si už kolem huby mazal med. Těšil se na svou novou hodnost. Radoval se ovšem předčasně. Lia nelenila, svolala na místo i zbytek smečky. Začala malá válka, proti jednomu velmi silnému vlku. Aby toho nebylo málo, vlci se začali bít i mezi sebou. Lia vrčela, rozběhla se přímo proti Argovi, na jehož krku už visel jeden z vlků. Argo byl poražen, zostuzen a shozen ze srázu přímo dolů. Lia se jen láskyplně dívala, jak padá. Stále v něm viděla jen prázdnou skořápku bez cíle. Otočila se a viděla, že vlci nadále bojují mezi sebou, krev stříkala snad ze všech stran. Chvíli to jen pozorovala. Viděla však že Barnabáš stojí stranou, v jeho očích bylo vidět, jak rád by se přidal. Lia k němu šla pomalu, jako kočka která číhá na svou kořist. "Díky, za vše." Řekla mu. Každý má občas touhu překonat svého učitele. Lia Barnabášovi pomohla přestat se trápit. On se ani netrápil. Zabila vlka, starého vlka. Vlka, který se o ni celý život staral. Vlka, který jí kdysi pomohl. Ona pomohla teď mu.
Zachvěla se. V ten moment ucítila, že nemá vedení, že nemá smysl života. Ohlédla se po ostatních. Ani jeden z nich pro ni nebyl vhodným kandidátem na vůdce. Ona sama vést smečku nechtěla, když už, chyběla jí druhá půlka alfy. Kvůli tomu zbytek vlků opustila.
Celý rok se toulala sama. Hledala nový význam svého života. Potkala pár smeček, pár vlků, ale cítila že stále nenašla to, po čem její srdce prahne. Co hledá teď? Možná jen klid, klid křížený s chaosem v jejím srdci. Její smysly se během roku velmi dobře vyvinuly. Jinak to také nešlo, musela se spolehnout sama na sebe. A že své jádro má sakra silné. Zažila toho za ty tři roky víc, než kdejaký vlk za celý život. To jak se chová teď z ní udělalo jen a jen okolí. Dokáže Lia - která má mnoho tváří, najít ve zdejším světě to, co opravdu chce?


Zajímavosti

Miluje déšť a bouřky.
Moc ráda loví a při tom trápí lovnou zvěř.


Vlastnosti

Síla 53 %/65 %

Vytrvalost 33 %/60 %

Rychlost 3 %/75 %

Obratnost 4 %/75 %

Schopnost lovu 2 %/75 %