Příspěvky uživatele

Musel se zasmát. "Je to její povinnost. I kdyby tam nechtěla tak musela jít. Je to něco jako Zachy. Také neustále p***val jak má dost hříchů a jak nakonec brečel když se každý chtěl konečně usadit." A vlastně kdo jiný by je dokázal dostat tak daleko od domova? Ona byla jediné logické vysvětlení. A také slyšel její nadávání když je viděla portálem bez rozmyšlení propadnout. "Nejvíc ze všeho chci zpátky svou magii nebo pochopit jak vlastně tady funguje magie větru. Chybí mi moje kradení magií." Povzdechl si. Ale měla pravdu. Dokud na ty tvory obývající toto území nenarazí, nemají se čeho bát. Navíc tento les byl jak místo stvořené pro romantiku. "Sama víš že poslední dobou byl Zachy spíše s Icarusem a King se zajímal o svůj objekt zájmu." Připomenul jí krutou realitu. Přesto se vydal kupředu. Nechtěl čekat dál. Nebylo ani proč čekat. "Ale notak. Pro mě si pořád stejně ošklivá." Poškádlil jí. Líbila se mu, ale tohle nebylo prostě to na co byl zvyklej. A navíc jí chyběla křídla a jemu rohy. Povzdechl si, ale pořád šel vpřed. "Není tu vlčice která by se ti ale vyrovnala. Zatím." Rád jí provokoval. Věděl že to k jejich vztahu patří. Nikdy nebudou mít normální vztah.
--) Kvetoucí louka

Chtěla vědět jaký mág tenhle portál vyčaroval. "Je jen jeden mág který umí bez problémů tvořit průchody jenž vydrží dlouho napříč několika dimenzemi a tou je nejvyšší mistryně magie v zemi ve které jsme dříve žili. Ani jeden jí neznáme více než z příběhů. Je starší jak my dva dohromady když jsem ještě měl původní věk." Povzdechl si. Nepomohlo by jim to. Vždy tvořila portály kam zrovna chtěla ona. Však ještě než zmizel si své misto prohodil s někým. Kdo to jen byl? Pamatoval si jen fialový kožich. "Sama víš že původní sedmička hříchů je o dost mocnější. Můžeme jen doufat že tohle není svět kam by šla ona. Jestli jo tak nevíme zda tu naše.. nová já uspějí." On o nich slyšel hodně málo, ale to co věděl mu stačilo k tomu aby si odvodil že on a Allari jsou na úplně jiném levelu síly. Hluboko pod nima. Prohlížela se vedle něj. Nejspíše to i pro ní musel být šok že se takhle najednou změnila. "Ale co ty víš.. možná to náš vztah potřeboval. Proto jsme tady my dva spolu a nehniju tu se Zachym nebo Kingem." Vsktku, hnít tu s Allari bylo o dost lepší než kdyby znovu měl čelit tomu že byl oproti bratrům slabé tintítko. "Jo.. jsem mladý. Znovu. Když se ale smazala má démonská krev, znamená to že moje tělo přišlo o to co umělo." Ladným pohybem si prokřupal svou páteř. Po dopadu a celkově změně jeho těla ho to bolelo. "Myslím že teď jsou naše těla tak na stejno." Řekl zamyšleně a packou rozhrábl vodní hladinu. "Myslíš že i tady mají obchody s magií? Bylo by super něco takového najít. Navíc je tam živá duše. Určitě nám pomůže jen aby prodal věci." Podotkl na její další dost dobrou poznámku. V jejich světě obchody s magií vždy byly dobrým místem na získání zkušeností. Určitě tomu bude i tady.

Prokřupl si svá záda. "Rád bych řekl že si za to můžeš sama. Víš co je tohle za svět vůbec?" Díval se okolo nich. Stromy tu vypadali podobně jak v jejich světě. Jenže v jejich světě on byl něčím jiným než čtyřletým vlkem. Povzdechl si a káravě se podíval ještě jednou na Allari. Nemělas křídla. Dobře jí tak. "Musíme se hlavně uklidnit." Pronesl konečně s klidným hlasem a popošel kousek dopředu. Dotkl se jednoho ze stromů a zkoušel zda mu nezůstala aspoň nějaká jeho magie. "Oh ne.. já vím co se stalo.. poslední okopírovaná magie byl vítr.. díky tobě mám tu nejvíce neužitečnou magii! Co jako mám s větrem dělat? Maximálně na tebe budu naštvaně foukat aby se ti rozevlála srst." Jeden by nepochyboval že byli patrneři. Prožívali právě dokonalou partnerskou hádku. "Kolikrát jsem ti říkal že jediný z mágů kterému můžeš věřit je Jaina? To že se i ona dostala někam díky svému portálu je věc druhá, ale.. pořád si měla poslouchat mě." Musel jí to pořádně vytmavit. Když se na sebe podíval v menší říčce, tak si všiml že liška na jeho obličeji bohužel zůstala. "Ale vypadá to že magie bohů tady funguje. Prokletý jsem furt."

V jeden moment byl ještě doma. Spokojen a koukající na Allari jenž obdivovala portály tvořené mágy. Zajímalo jí to natolik, že se nejspíše neuměla pořádně rozmyslet. Ihned portálem propadla. "Allari! Doprdele!" Zařval z plného hrdla skákající do portálu i on sám. To bylo poslední co si z rozmanité krajiny tvořící Iscurnweld pamatoval.
Tvrdý dopad ze kterého se jen oklepal. Otočil se a bolestivě sledoval jak se za nimi portál zavírá. Nebylo cesty zpět. Na poslední chvíle si všiml že k portálu ještě běží Zachariáš, ale pak už bylo pozdě. "A naše cesta domů je rázem v prdeli." Zamručel nespokojeně. Něco v něm trhlo. Neměl na svých packách modré znaky. Jeho božsky tmavě modré znaky byly rázem ty tam. To samé i jeho rohy. Jeho tělo se cítilo najednou tak mladé. "Dobrá.. nešilme.. ale mám pocit že.. už mi není přes tisíc let." Poznamenal hlasem který byl zmatený. Nechápal to. Necítil v sobě už nic fantastického. Žádnou krev démona. Co se to doprdele stalo? "Allari do čeho si nás to dostala?! Ani nevím kde sakra jsme!" Otočil se na jeho partnerku a na obličeji měl káravý výraz. I když už byla dospělá a vypadala teď stejně staře jako on, pořád byl teoreticky starší. Rozhlédl se a spatřil fialové stromy. Nebyl to jen omyl?