Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Ostříž

Jeho poznatek byl.. zcela přesný. ''To je taky vlastně pravda. Ty můžeš jít zrovinka mostem a oni třeba přecházet ten prazvláštní portál.'' Nemohla jsem opravdu nic víc, než souhlasit. Malé na to, aby se rodina dřív či později shledala, ale velké aby se dlouhou dobu míjela. Nojó, osud! Ale tak sama jsem to znala. ''Ale na druhou stranu, všichni jste členi jedné smečky, no ne? Dřív či později se ve smečce budou muset ukázat.'' Tohle už já jsem říct nemohla. My byly nakouskovaní. Ale vlastně mi to ani tak nevadilo. A když souhlasil s něčím k nakousnutí.. Zašli jsme do hor s tím že snad na něco takového narazíme. Inu. Lov nikdy nebyla moje silná stránka. Ale to ostatně vůbec nějaká fyzická aktivita. ''Snad ti budu trochu nápomocná. Ať to nenechám jen na tobě.'' Zazubila jsem se pobaveně a pak se zapojila taky, abych našla nějakou stopu od které se můžeme odpíchnout.

''Ale dřív či později je zase uvidíš. Třeba ne najednou, ale postupně. Ostrovy nejsou zase tak velký Erene.'' Teda jsou velký dost, ale ne tak aby se do konce života všichni míjeli. Zasmála jsem se nad tím pobaveně. To byla moje snaha ho rozveselit? Dost pravděpodobně. ''Souhlasím.'' Přikývla jsem po té co řekl, že bychom se mohli porozhlédnout. Rozhodně mohli, navíc ve dvou ten čas aspoň byl příjemnější.
Riccu by rád viděl, ale bylo znát, že to dál rozvádět nechce. A.. jo, asi by mě reálně zajímala možnost jestli by s ní časem znovu třeba rozkvetl vztah dál, ale.. taky by mě zajímalo co by kdyby ne. Budu si o tom musel pak povykládat s Riccou, ale Erena jsem zatím dokud jsem si nebyla jistá, nechtěla tolik vyzvídat. Ale to přijde. Pak mě vyzval z procházce na kterou jsem reagovala s úsměvem. ''Ach jistě. Budu ráda.'' Zazubila jsem se a s tím ho následovala. ''A třeba můžeme cestou něco malého zakousnout.'' Snad byl lepším lovcem než-li já. A měla jsem hlad jako.. no, vlk.

-> Severní hory

Když zmínil jak se jeho sestry jmenují, zauvažovala jsem. ''Hm, Joseline.. Tu jsem asi viděla na srazu během potop naposledy.'' Ale Elvean. Ne, ta mi neříkala vůbec nic. A dala jsem tím najevo i to, že druhou jsem taky dlouho neviděla. Bez problémů pak zmínil, že skutečně se jedna o syna Lissandry a Vina. A bohužel jsem opět musela zavrtět hlavou. Nebyla jsem mu moc nápomocná... ''Na tohle mám tu stejnou odpověď, bohužel. Ale můžu se spolu s tebou po nich podívat.'' Lehce jsem se usmála a u toho mávla oháňkou.
Pak ho trochu překvapilo že jsem byla sestrou Riccy.. A mě ostatně že on ji znal, předtím než odešel. Takže.. On je ten o kterém mi říkala?? Vzpomněla jsem si jak mi vyprávěla o synovi Lissandry který se jí hrozně líbí! Znovu jsem švihla ocasem jak jsem nad tím usilovně vnitřně přemýšlela, ale navenek jsem nedala nic najevo. ''Ano, jsem její sestra. A je v pořádku, není to tak dlouho co jsem s ní byla, vykládala si ještě s naším otcem.'' Skoro to totiž znělo, že o ní měl strach. ''Určitě tě zase ráda uvidí.'' A on určitě ji. No nic Solari, tady na tomhle písečku asi hrát nemůžeš. I když..

Pousmála jsem a lehce přikývla hlavou. Taky si potřeboval zvyknout, že je zpět doma. ''Času si myslím máme ještě oba dostatek.'' Řekla jsem a udělám jen pár nepatrných kroků blíž, když i on opětoval to, že ho těší. ''Tak si můžeme připomenout okolí smečky oba.'' Navrhnu s jemným ušklíbnutím. Eren působil velmi klidně a nevypadal, že bych ho nějak dokázala rozhodit, to se mi líbilo. Mávla jsem ocasem, chtěl najít své sestry. ''Hm, Ty asi taky neznám, řekla bych. Mám dost mezery.. ve členech.'' Zasmála jsem se trochu. Totiž neříkal mi nic jeho pach.. kromě toho, že je přespříliš podobný Lissandře a Vinovi.. Jejich syn? ''Jsi příbuzný s Alfou? S Lissandrou.'' Zeptala jsem se pak narovinu. ''Já jsem se sice taky narodila v Daénu.. Ale mám tam pouze sestru už dneska. Riccu.'' Zmínila jsem zamyšleně. ''Matka zemřela už dávno, otec odešel do Zlaté smečky, jeden bratr je v pouštní smečce a o druhém bratru vlastně nevím vůbec nic.'' Kývnu rameny pak a zase se trochu stáhnu. Ironie skutečně byla že otec a právě ten druhý bratr byly na druhé straně Ostříže, žejo?

Trošku se mi ulevilo že se nejednalo o nějakou extra kontrolu a že se jednalo jen prostě o vlka, který se snažil trochu socializovat mimo svou rodinu, který se stejně jako já vrátil po delší době. ''Tak to jsme dva. To máme první věc společnou. Necítím se úplně komfortně, ale díky své sestře jsem to zvládla celkem dobře. Tak snad se mi podaří znovu sžít se smečkou.'' Usměji se a už trochu ochotněji přijdu trochu blíž k vlkovi, který se představil jako Eren. ''To skutečně neznali.'' Lehce jsem se zasmála a pokusila si nahodit svůj princeznovský šarm, abych vypadala o něco víc sebejistě a důstojněji, než doposud. Sic jsem tedy princeznou doopravdy nebyla, ale nic mi nezakazovalo mít její půvab. ''Já se jmenuji Solari, moc mě těší Erene.'' Tak, seznamování bychom měli za sebou, ''Měl jsi zrovinka něco v plánu? Třeba tě můžu doprovodit, než se vrátíme zpět do smečky.'' Usměji se mile a několikrát zamrkal. Když vycházel z lesa ven, tak jistě nemyslel jen na to, že potká náhodnou vlčici ze stejné smečky, že?

Courala jsem se a párkrát se ohlídla zpět, zda se Ricca nerozhodla, že mě bude následovat. Ale to se nedělo, kdo ví co ještě budou chtít řešit s otcem? Ale to už mi asi mohlo být šumafuk, už jsem u toho nebyla a když tak, věřila jsem že mi to Ricca poví.
No, ale moje šourání k lesu nejspíš zapříčinilo to, že si mě všiml tmavý vlk. Pachově jsem mohla poznat, že se jednalo o jednoho z vlků, kteří do smečky patřili, stejně jako to že musel být nějak příbuzný s Lissandrou. Syn Alfy? ''I já přeji dobrý den.'' Mávla jsem oháňkou a znovu si ho od uší po tlapy prohlédla. ''Ano. Snad to není problém, jsem jejím členem, stejně tak jako vy.'' Pozvedla jsem lehce obočí. Nebyla jsem zas tak dlouho pryč, aby můj smečkový pach znovu vymizel, ne? Ne, to se přece nemohlo stát.. nebo jo?

<- Rokle

Z rokle se vyštrachat ven nebylo složité, ale taky k tomu nebyl důvod... Jen jsem měla zaplněnou hlavu blbostmi. Oklepala jsem se a rozhlédla se okolo, to už snad léto bylo v plném proudu, co jaro... A potopy byly kdy? Na podzim. To jsme byly s Riccou mimo Daén vlastně celou zimu a většinu jara? Snad je i Sachi v pořádku? Ale to se snad brzy dozvím jakmile do smečky zpátky dorazím. Lov jsem si rozmyslela.. Musím si vymyslet něco lepšího, víc podobného mojí funkci ať nepřijdu úplně s prázdnou po takové době. Zatímco jsem přemýšlela, co kromě zprávě o svém otci a zmizení Sachi z našeho dohledu, můžu říct mířila jsem k lesu Alf, ale viditelně jsem se tam.. hlavně šourala, jako bych ten čas chtěla co nejvíc prodloužit.

Čas plynul rychle a my si všichni povídali, ale stáli jsme hlavně na místě. Po nějaké chvíli jsme se uložili ke spánku. Když jsem se probrala, byl už jasný sluneční den. Ricca s otcem ještě spali nejspíš, ale tím jsem se nechtěla zabývat. Byly v pořádku a tak jsem se prostě tiše vytratila a pomalu zamířila k Daénu. Od potop uběhla už dlouhá doba a byl čas se vrátit. Věřila jsem, že se má sestra brzy dostaví taky, jen se ještě asi bude rozhodovat zda doprovodí otce do Zlaté, a nebo se rozdělí tady a odejde sám. Kdo ví? Já ne a sedět na místě a zjišťovat to se mi taky zrovna dvakrát nechtělo, a taky proč? Oklepala jsem se a tahala jsem se z rokliny ven. Možná jsem mohla zkusit něco ulovit? Ač.. lovec jsem teda zrovna dvakrát kvalitní nebyla, ha..ha.

-> Ostříž

<- Nejvyšší hora

Čas s otcem jsme trávili dost tiše.. Tedy. On nám vyprávěl o minulosti Marcia.. Litoval svých činů? Dle svých slov ano. Už jsem ho nadále asi nechtěla trýznit, myslím že věděl dost dobře, že kdybych chtěla... zmátořím jeho emoce do negativních ještě třikrát tolik.
Ricca se ho optala jestli chce se doprovodit do Zlaté reagoval, že on nás odprovodí do Daénu. ''Jsi si opravdu jistý? Není už to daleko a my to spolu zvládneme.'' Reagovala jsem já na to. ''Tati, jestli co, klidně se vrať. Jsme jistě obě velmi rády, že jsme si to vyslechly a že můžeme pomalu začít znovu. Uvidíme se s tebou kdykoliv a rády.'' Švihla jsem ocasem a pak se podívala na Riccu, která zmínila Sachi.. Nojo, vždyť jo! ''Máš pravdu.. Ale vypadala dost schopně, věřím že je v pořádku a brzy se s ní zase setkáme.'' Mávla jsem oháňkou.

Poslouchala jsem otcův příběh o tom, že se nemohl vrátit do Daénu po smrti matky, a že před matkou byla ještě jedna vlčice, kterou miloval stejně tak. A vlastně ještě víc, že ona byla jeho druhou životní polovinou. ''Měl jsi poté zůstat sám, jestli jsi nebyl schopen milovat naší matku jako svou druhou polovinu, stejně jako tu první.'' Pronesla jsem šeptem a zahleděla jsem se do země. Nakonec povzdychnu, ''Ale bez toho bychom tu nikdo z nás nebyl. Máš pravdu, že je jen na nás co s tímto poučením uděláme.'' Ricca ta zmínila, že rozhodně své děti nikdy neopustí, A já? Já raději nezaložím ani rodinu a jestli ano? Budu se chtít vyhnout těmto problémům, kterými jsme si prošli my.
Nakonec se naše kroky rozešli směrem dolů z hor, ''Když se nechceš vidět s Lissandrou, ani být s námi, co tě drží ve Zlaté?'' Pozvednu lehce obočí, ''Teda, samozřejmě že tě teď tímhle nechci přesvědčit, aby ses vrátil, tam kde se necítíš, ale ráda bych věděla co tě drží zrovna tam a ne třeba jiná smečka. Jsi tam opravdu šťastný?'' Přimhouřím očí a následuju dvojici dolů z hor.

-> Rokle

Všechno ostatní se událo celkem rychle. Liška, boj, otec. OTEC!? Podívala jsem se jeho směrem a lehce se zamračila. Mezitím Bryce a Sachi stihli odejít, ale já jsem se dívala na našeho otce. Mohli jsme se na něj zlobit? Opravdu nás k tomu vyzýval? Jako první se toho zhostila Ricca. Své dětství, jeho odchod. Že ji nikdo nehledal. Mlčela jsem, tohle byly výčitky mé sestry. ''Sama jsem kdysi utekla. Já tobě, či snad mámě, nemohu vyčítat to, že jste mě nikdo nenašel.'' Začala jsem pak i já, když byl prostor pro mě. ''Ale Ricca má pravdu. Nikomu si neřekl o svém odchodě, o tom kde bysme tě našli a kde bysme našli Akrose jsme se dozvěděli od boha Nera. Od boha.'' Švihla jsem ocasem a lehce vyčítavě jsem se přeci jen zatvářila. Proč jsme se to nedozvěděli od žádného vlka, od naší Alfy nebo někoho, proč nám to musel říct zdejší bůh?! ''Víš alespoň to, že je máma mrtvá? Že zemřela na následky té magické nemoci?'' Řekla jsem po chvíli to, co Ricca prozatím neřekla. ''Nebo jsi ji opustil, aniž by to věděla i ona a ne jen my.'' Doufala jsem, že neuslyším žádné lži, ale jak je poznám? Mohl nám namluvit cokoliv, pravdu jsme se neměli už jakkoliv dozvědět. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. ''Nevím jestli někdy obnovíme vztah, který nám z vlčecích let chyběl, ale.. to jsme si říkali i s Riccou, když jsme se po tolika letech setkali. Jsem ochotná tomu dát novou šanci.'' Narovnám se po chvíli. ''Jsem ochotná se i s tebou znovu poznat, stejně jako později navštívit Akrose v poušti, protože se přidal do smečky v poušti.'' Koneckonců.. Tohle by asi měl vědět, protože je to nakonec náš otec. Který přišel jako první k nám a nevyhnul se nám obloukem.

× Vydej se hledat bezpečné místo 5/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4

Než jsem se nadála. Od Wua jsme zase odešli. Vlčice kráčeli poměrně svižně při hledání nějakého úkrytu. Skoro jsem se ani nestíhala zapojovat do konverzace. V tom jsem se lehce zamračila. Ale co mě zděsilo. ''Levhart? To byla ta obrovská žlutá kočka, kterou jsem cestou nahoru potkala a modlila se že na mě nezaútočí? Naštěstí asi to byl ten váš a oběhl mě pak..'' Snažila jsem se aspoň takto přidat se do konverzace.
To už pak byli zmíněno Sachi, že asi něco vidí a celá skupinka se tím směrem vydala. Zdálo se to jako dobré místo a tak jsem neměla co namítat. Kromě již řečené obavy o dalších predátorech. ''Myslím, že vlci opravdu nejsou jediní, kteří se před vodou stahují do hor. Jistě tedy to znamená to, že se na všech horách budou všichni s jinou zvěří potýkat. Buď.. budeme vycházet, nebo svůj úkryt musíme úspěšně hájit.'' Vzdychla jsem a s vlčicemi jsem pak zalezla dovnitř. ''Neumím to moc ovládat, ale snad trošku pomůžu.'' A tím jsem usušila kožíšek sobě a pak i vlčicím. Tedy... za pomoci Bryce, která začala dřív a nechala tu také hořet i oheň.

× Zlepši své dovednosti
× Vydej se hledat bezpečné místo 4/5

Těšilo mě, že byl v pořádku a očividně těšilo i je to, že jsem byla v pořádku i já. Bryce zdá se někoho hledala, ale nějak moc jsem se nevyjadřovala. Vlka co by seděl na její popis jsem neznala a to samé zdá se i mé společnice. Pak že to co bude pak se bude řešit potom. Jen přikývnu a pak sleduji jak Sachi odchází. V zápětí za ní i Ricca a já brzy pochopila i proč. Byl tu Wu! I se svým vozíkem. Nakloním však zvědavě hlavu na stranu, ''Jak jste se tu dostal s tím vším přes všechnu tu vodu..'' Zeptám se ho, ale pochopitelně odpověď na svojí otázku nedostanu. No, ale taky jsem neodolala a nechala jsem si uvařit jeden odvar k magii. Ten jsem lupla a nechala se projet zvláštním, ale fajn pocitem. Cítila jsem, že najednou svému ohni rozumím o něco lépe. Mávnu ocasem, zaplatím a spokojeně si to zase nakráčím k vlčicím.
Jakmile jsme byly zase všechny, pokračovalo se dál v hledání úkrytu.

Nákup
1) Mám - 25 kšm | 1 rubín | 1 mince
2) Převádím - 1 minci = 40 kšm // 65 kšm
3) Nakupuji - 3level do ohně = 60kšm
4) Zůstatek - 5 kšm | 1 rubín | 0 mincí

Schváleno

× Vydej se hledat bezpečné místo 4/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4

Byla jsem tak ráda, že jsem obě zase našla. Bylo mi řečeno, že chvíli na mě čekali na louce u portálu, ale musela jsem zavrtět hlavou. ''Tam jsem ani nedošla.'' Vzdychnu, ''Zůstala jsem zaseknutá v rokli. Hledala jsem vás, ale zahučela jsem do vody a měla jsem co dělat dostat se z vody. Voda začíná být hodně agresivní.'' Oznámila jsem. Na Sachi jsem se také usmála. ''A já o vás. Jsem ráda, že jste celé.'' Kývla jsem tedy i k hnědé vlčici a můj pohled spočinul na Bryce, jak se představila. ''Ráda tě poznávám Bryce. Já jsem Solari.'' Kývnu hlavou, ačkoliv ji moje jméno jistě z tlam mé sestry a Sachi jistě neuniklo. ''Doufám, že i zbytek smečky je v pořádku.'' Dodám pak zamyšleně a pokračuju s nimi v hledání bezpečného úkrytu. Alespoň dokud voda neopadne. ''A co pak až najdeme něco?'' Vyslovím otázku. Sice najdeme nějaký úkryt, ale co pak, než voda opadne?

× Vydej se hledat bezpečné místo 3/5
× Setkej se tváří tvář s predátorem

Ťapala jsem snad sem a tam. Samozřejmě že jsem u toho doufala, že když během hledání úkrytu budu chodit po vícero směrech, tak třeba u toho narazím i na své původní dvě společnice. Chtěla jsem vědět, že jsou v pořádku.. Možná se báli i ony o mě? Ricca tedy určitě, v to jsem věřila. Sotva jsme se našli. Dokonce jsem se snažila sledovat i stopy, jenže jestli tu někdy nějaké byly.. Brzy je bahno a voda smetli a pach ten byl zcela zbytečný následovat.
Po chvíli jsem už nevydržela, ''Ricco! Sachi!'' Začala jsem volat ve snaze, že mě uslyší. Nebo snad já uslyším je.
Jenže nevím zda to byla chyba, nebo ne. Přede mnou najednou se zjevila obrovská žlutá kočka. Utíkala.. Před čím? Zastavila se a pohlédla na mě. Zastavila jsem se a na sucho jsem polkla. Tohle byl můj konec? Když ne voda, tak obrovská kočka? Stála jsem nervózní na místě, ale kočka najednou běžela jinam. No.. nebudu lhát že mi před očima proběhl celý můj život, znovu.. Spadl mi kámen ze srdce.
Ale než aby si to kočka rozmyslela, vydala jsem se směrem odkud přiběhla. A to se mi skutečně oplatilo! ''Ricco!'' Kámen ze srdce mi spadl hned po druhé a já se snad cítila, že za chvíli budu moct snad vzlétnout, jak jsem se po takové úlevě cítila lehčí. ''Sachi..'' Řekla jsem i, jak jsem doběhla obě... teda. tři. ''Zdravím.'' Kývla jsem k neznámé vlčici. ''Jsem tak ráda že jste v pořádku. Najednou jste zmizeli...''