Příspěvky uživatele

< návrat zpět

× Vydej se hledat bezpečné místo 2/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4
<- Rokle

Postupně jsem se přiblížila k nejvyšší hoře, kterou jsem za svých obhlídek vlastně znala. Čím výš jsem byla, tím méně jsem tu vody bylo. Tedy, když bychom vynechali ten fakt, že pořád a stále pršelo. Bylo to už opravdu neskutečné a myslím že jsem nebyla jediným vlkem na ostrovech, který by si přál konec toho všeho. Aby se svět vrátil do normálu. Nero... ''Pomohl jsi starému vlku, prozradil jsi nám kde najdeme naši rodinu a tak... Ale nechal si počasí zajít tak daleko. Proč? Jak ty vlastně ve svém nekonečném životě přemýšlíš?'' Zhluboka jsem se nadechla a pak zdlouhavě vzdychla.
Když už jsem byla dostatečně vysoko, začala jsem se tak nějak rozhlížet okolo sebe. Chtěla jsem najít nějaký ten úkryt nebo tak.. Proč? Protože koneckonců výlet do Zlaté smečky se v tuhle chvíli opravdu nemůže uskutečnit a než se vydám hledat sestru a Sachi, měla bych najít i místo kde pak ukryjeme. Hádám, že ani do smečky jsme se nyní snad ani vrátit nemohli a jen jsem doufala, že všichni se dokázali bez problémů dostat do bezpečí.

× Nech se strhnout proudem 3/3
× Vydej se hledat bezpečné místo 1/5

Bojovala jsem s proudem, který mě nechtěl pustit, opouštěla mě síla bojovat, ale přece jsem nechtěla zemřít. Ne tady, ne takhle! Ještě jsem nic v životě nedokázala! Znovu jsem začala kopat všemi čtyřmi a nechala jsem se vést proudem. Začínala jsem mít mžitky před očima.
Když už se zdálo že tohle byl můj poslední kop, před ztrátou vědomí, tak jsem se konečně nadechla čerstvého vzduchu. Začala jsem hlasitě kašlat a bojovala jsem ze všech sil udržet si hlavu nad hladinou. Pokračovala jsem. Pokračovala jsem směrem k hoře a snažila jsem se nahmatat pod sebou opět půdu. Ve chvíli kdy jsem pomalu přestávala věřit, že to ještě dokážu, tak jsem konečně se dotkla pevného a vyškrábala jsem se. Padla jsem do vody, která tu všude kolem byla a začala jsem znovu kašlat a vykašlávat vodu, které jsem se nalokala.
Možná dobrých pár minut jsem ležela, než jsem našla sílu se zase zvednout a pokračovat.. A tolik se modlit, že jsou sestra se Sachi v pořádku a takové koupeli se vyhnuli...

-> Nejvyšší hora

× Nech se strhnout proudem 2/3

Znovu jsem vyplavala na hladinu a zalapala jsem po dechu. Všimla jsem si že jsem byla od pevnějšího okraje dál a možná tak i v půlce zatopené rokle. Začala jsem se rozhlížet a zhodnotit si rychle situaci.. Nejlepší asi bude dostat se k té hoře. Možná tam jsou i Ricca se Sachi? Nebo jsou pod vodou!
Najednou jsem pocítila další náraz a zase mě to strhlo pod vodu. Tělo mě nutilo zase kopat všude kolem sebe a dostat se na čerstvý vzduch, ale pokusila jsem se ovládnout a prvně se pořádně rozhlédnout po dně, ale byla všude tma a tak jsem neviděla vůbec nic. Docházel mi vzduch, který jsem pořádně nestihla nasát jak mě to znovu smetlo pod vodu, ale pocítila jsem i spodní proud, který mě začal odnášet zase opodál. Teď se mi plavalo mnohem hůř a začínala jsem cítit takové zvláštní tlaky v hrudi. Nutně jsem se potřebovala nadechnout!

× Projdi se po zatopeném území
× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Nech se strhnout proudem 1/3
<- Furijské hory (Přes Ostříž)

Ani jsem si to pořádně neuvědomila, možná jsem se až příliš zamyslela? Netušila jsem. Ricca se Sachi byly tatam. Byla jsem tu sama a nervózně jsem se začala rozhlížet. ''Ricco!'' Voláno na jednu stranu, ''Sachi!'' Voláno zase na druhou stranou. Kde jen byly? Co se stalo? Proč jsem tu zůstala sama? Rozhlížela jsem se. Celá rokle byla kompletně pod vodou.. Stihli to? Jsou potopené a bude to moje chyba, protože jsem nedávala pozor? Och, bože!
Oči jsem zcela nervózně vytřeštila a začala jsem kolem rokle chodit sem a tam. Jenže to se po chvíli snad ulomil kousek půdy a já jsem zahučela do vody. Bylo to už opravdu hluboko. Potopila jsem se a zalapala jsem po dechu a snažila se vyškrábat zase na povrch, ale co čert nechtěl! Ke mě se blížila vlna, která mě znovu stáhla pod vodu a já měla co dělat se znovu dostat nad hladinu.

<- Daén (přes Les Alf)

Naše kroky se nesli směrem k horám a stoupali jsme vzhůru. Sestra zatím začala Sachi vyzpovídat a já jsem jen natahovala zvědavě uši. ''Já mám zase spíš projitý druhý ostrov.'' Dodala jsem, abych se konečně trochu zapojila do konverzace. ''Jednu dobu jsem se spíš potulovala mimo Daén, byla jsem s Lissandrou domluvená, že chci poznat sama sebe,'' Ale ještě něco v tom bylo, ale co? ''No a nejdřív jsem zvažovala se přidat do pouštní smečky, když jsem poznala vlčici jménem Aerrav, ale nakonec.. nakonec jsem se rozhodla vrátit domů, do Daénu.'' A kde byl konec Electře? Jak ta se asi měla?
No to na hoře, jsme potkali vlčici, Azuma. Sbírala květiny podobné pampelišce a mé drahé sestřičce to nedalo. Paloučnatka. ''Hm, takže jedovatá.'' Řekla jsem zamyšleně. Chvíli jsem pozorovala proč, nebo tak. Ale ok. To by šlo. ''Zajímavá informace, díky.'' Kývla jsem k vlčici vděčně.
Nakonec se Ricca jala ujmout dalšího směru, podívala jsem se na ní. ''A mohli bychom i něco ulovit, nebo tak. Jistě nás čeká dlouhá cesta.'' Prohlásila jsem, mezitím co jsem ji se Sachi následovala.

-> Rokle (Přes Ostříž)

A tak to bylo... Dostali jsme s Riccou několik upřímných soustrastí, Zinek procedil že naši mámu vlastně nikdy neměl rád.. No což, každý měl právo na svůj názor, no ne?
Čas běžel a Lissandra začala rozdělovat práci, kvůli tomu co se dělo. Kvůli tomu počasí, pak odběhla pryč, protože se od hranic ozývalo vytí. Pokroutila jsem hlavou a pohlédla jsem na sestru. A také na Sachi, která měla být s námi. Mávla jsem ocasem.
Zatím jsem byla poměrně tichá a nechala jsem situaci plynout. Poslouchala jsem v rámci možností celé své okolí. Nakonec když se Sachi se sestrou rozhodli již vyrazit, jen jsem je tiše následovala. To už pak ale na louce se rozhodli změnit směr ho hor. Že bude nahoře lepší výhled k tomu občíhnout situaci. A tak jsem prostě se, stále tiše za nimi vypadala do hor...

->Furijské hory (přes Les Alf)

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci

Lissandra, Zinek, Vino, poté pozdrav ke všem
Usmála jsem se, když mě Lissandra představila jako novostarou tvář, která se rozhodla znovu zavítat domů. Ovšem nyní nebylo co víc. Svoji funkci jsem dostala a teď ke mě promluvil Vino, který postupně zdravil všechny. Naklonila jsem hlavu a přimhouřila jsem k němu oči, abych si ho lépe prohlédla. Znala jsem ho? Možná ano, měla jsem na něj dost mlhavé vzpomínky, žel jsem si tedy nemohla vybavit nějakou konkrétní situaci, ale to nevadilo! Vzpomínku jsem si mohla přece prostě vytvořit novou! ''Ahoj, Vino.. Doufám že tentokrát se poznáme lépe.'' Usmála jsem se tedy a pak se podívala na zbytek přítomných které jsem doposud neznala, (Sachi, Enzou, Joseline, Meduňka, Hvozdík, Lycan, Ořešák a Astra) I jim jsem věnovala letmý úsměv, každému zvlášť. ''I vás všechny ráda postupně poznám.'' A to jsem ještě doplnila mávnutím ocasem.
No to už se pak teda začal vyjadřovat Zinek, i na něj jsem měla vzpomínku, byť jen velmi-velmi mlhavou.. Ukazovala jsem mu však momentálně proměněné oko Excela a jemu se to moc nezdálo. A tak jsem jej zase uschovala, ''Já si ho teda nechám,'' Ušklíbla jsem se. Jako cetka to bylo hezké, a ještě k tomu s historií. Už to nebylo jenom hnusné zkrvavené, vyrvané oko.
To pak reaoval na ty naše věty o tom, co jsme se o naší rodině dozvěděli.. Že jestli vzal naší mámu a proč ne nás. Semkla jsem pysky k sobě, On to nevěděl? ''Naše máma je mrtvá.'' Řekla jsem suše. ''Zemřela během té nemoci, která sužovala ostrovy. To byla naše máma tak bezvýznamná? Že o ní skoro nikdo nevěděl? ''Rozhodně nevím proč odešel aniž by nás tu zkusil najít, nebo proč nebyl za Lissandrou prve, Hodila jsem k Lissandře pohled s otazníkem v očích, nebyl tu že? Než jsem vrátila pohled opět k Zinkovi, ''Ale rozhodně mám v plánu tam zajít a pěkně si to s ním vyjasnit.'' Kývla jsem si, především sama sobě, protože takhle jsem se rozhodla.

To pak Ricca už zmínila že se zvedá hladina a tak jsem se k jejímu směru, k vodě, podívala taktéž. ''Pršelo už před tou událostí s Nerem.'' A to už bylo taky nějaká ta doba zpět, ''A nevypadá to, že by nebe chtělo v tomto případě ustát.'' Konstatovala jsem také jednu z těchto věcí. ''Lissandro, co budeme dělat, když ta voda se vyleje? Zatím to vypadá že to k tomu nemá daleko.'' Naklonila jsem hlavu na stranu při svém dotazu.

Netrvalo to ani tak dlouho, a už u nás byla Lissandra, volala nějakého Zinka.. Postavila provizorní skrýš před deštěm.. Situace se děli příliš rychle a nestíhala jsem úplně sledovat všechny příchozí, nebo tak. No, ale důležité bylo že našeho strýce dají zase dohromady!
Lissandra se k nám pak otočila a žádala si vysvětlení toho, co se stalo. Stejně jako se Excelsior jal vysvětlení. Bylo to.. předtím než jsme přišli. Naklonila jsem hlavu a chvíli jsem jej poslouchala, no pak jsem se otočila na Lissandru, ''Byly jsme v horách s Riccou, když v tom udeřil blesk do země. Nic neobvyklého v bouři, že? Ale ten Blesk tam hodnou chvíli zůstal, nezmizel hned.. Takže jsme se tam vydali a našli jsme ho tam ležel a nad tím se tyčil.. Budu teď znít jako blázen? Doposud jsem sama nevěřila že by mohli opravdu existovat, či spíše se vměšovat do životu smrtelníku, ''Bůh.. Nero.. Pomohl mu. Vyrval si oko a pak měl sílu dojít spolu s námi tady..'' Řekla jsem a pak jsem vytáhla křišťálovou kouli a ukázala ji Lissandře a pak hned na to i Zinkovi jak měl vteřinu času, ''V tohle se jeho oko proměnilo poté co si jej vyrval.''
Pak jsem se podívala ještě na Lissandru, ''Taky nám pověděl o tom, že je Excelsior náš strýc, bratr naší matky. A že otec se nachází ve Zlaté smečce a bratr, Akros, zase v Namareyské.'' Arrowa jsem nezmiňovala.. Proč taky? Nejspíš byl pryč... I když možná by to měla vědět?

<- Les Alf

Vešli jsme na území smečky a poslouchala jsem přitom vyprávění Excelsiora. Ne jen on, či snad Lucian. Byl ještě jeden. Nikdy jsem netušila že byla naše rodina ve skutečnosti tak moc rozrostlá. Bylo to utěšující... ''Jsme s Riccou rády že tě nyní můžeme vídat pravidelně. Jsme v jedné smečce.'' Dodala jsem pak. No, už jsem si mapovala kde je potřeba postupně zajít a seznámit se ze zbytkem. Mávla jsem oháňkou spokojeně.
To už jsme se blížili k jezeru. Hlouček vlků se tam již byl. Byly jsme díky dešti všichni mokří až na kost, ale to momentálně v tuhle chvíli pro nás, minimálně pro mne, nebylo podstatné. ''Už tam budeme.'' Oznámila jsem slepému a očima těkala po vlcích. Váš léčitel je na cestě domů.. Říkal Nero. Byl už tu? Nebo ne? Zalitovala jsem že jsem tolik neznala členy smečky, ale to se snad brzy změní.. ''Potřebujeme pomoc!'' Křikla jsem do hloučku vlků, ''Excelsior.. Náš strýc byl v horách vážně zraněný!'' Ač mu Nero nejspíš z toho nejhoršího pomohl, pořád potřeboval ošetřit, ''A přišel o oko.'' Smutně jsem se podívala jeho směrem a semkla jsem pysky.. Doufala jsem že si nechá pomoci a nevykroutí se z toho.

<- Severní hory

Jak jsme tak kráčeli z hor, doneslo se mi k uším zavytí Lissandry. Zrovna svolávala sraz. Bylo jistě zcela fajn, že Excel dokázal chodit téměř sám, no jistot nebylo nezbyt. Bylo třeba jej jistit, možná cesty znal za své roky, přesto byl slepým..
Do konverzace jsem se nyní nezapojovala. Pořád jsem si přehrávala Nerova slova o naší mámě. Je na nás hrdá..
Hory jsme sešli poměrně rychlým tempem a les už byl na dosah. ''Ale teď se necháš trochu vést, jo? Možná to znáš, ale do stromu teďkom narazit by bylo dost.. lehké.'' A ať chtěl, či ne.. Občas jsem jej trochu popostrčila, aby do stromu skutečně nevrazil. Jedna věc je znát cestu zpaměti, druhá každý milimetr obrovských kmenů. Pachy se tu o dost víc míjeli, než předtím. To nejspíš značilo to, že se do lesa sešlo již mnohem více vlků, než když jsme tu předtím byly za Lissandrou.. Doufala jsem že pro teď by mě Ricca taky nechala něco říct, protože jinak spoustu věcí řídila teď ona a mě se to ani za mák nelíbilo.. Jak mám pak ukázat, že jsem taky stejně skvělá a mají to vidět i ostatní? Pfp.

-> Daén

Koukala jsem na šedého s otevřenou papulou jak se snažil, a nakonec se mu to podařilo, vytrhnout si oko. Jen na krátkou chvíli jsem však pohled odvrátit musela. Protože mi z toho bylo zle..
Pak k nám mluvil. Popis bratrů, otce.. Překvapeně jsem mrkala.. Dokonce jsme měli ještě jednoho strýce! A nakonec.. ''Děkujeme ti za informace..'' Usmála jsem se. Takže bohové nebyly tak.. sobečtí? To mohla být hezká vzpomínka na mé první setkání s ním. Nakonec už se nejspíš chystal zmizet, načemž.. Vaše matka je na vás hrdá. Ta věta mi rezonovala v hlavě a i když už byl Nero dávno pryč, musela jsem se usmát. ''Takže.. Ač je Arrow teda asi pryč.. Všichni ostatní jsou v pořádku a jen se rozprchly všude jinde a víme kde začít.'' Pak se můj pohled stočil k nebesům, ač teda to zrovna příjemné nebylo. ''Díky mami.'' Zašeptala jsem a pak se podívala na Excelsiora. Pak na Riccu, ''Tak teda ho dotáhneme domů.. Jestliže tam byl i na cestě léčitel, jistě jej dá pak už dokupy.'' Podívala jsem se na místo kde předtím bylo oko, nyní krystalový orb. ''A třeba svede něco i s tímto..'' Orb jsem prozatím schovala u sebe s plánem jej předat onu léčiteli.
''Tak.. Půjdeme strýče?'' Jelikož jsem pochopila že pravděpodobně přišel o zrak úplně.. ''Opřeme se teď o tebe, dobře?'' Varovala jsem jej, pro jistotu předem, a pak se o něj tedy pomalu opřela ''A teď sejdeme hory a půjdeme do naší smečky.. Tam si s tebou někdo jisté poradí a dá tě dokupy. a už-už jsem nás navigovala směrem do Daénu.

-> Les Alf (Přes Ostříž)

Přikývla jsem na sestřina slova. ''Jo. To bude asi pro teď nejrozumnější. Navíc jistě brzy začne sraz, tak to obejdeme a zase pak uvidíme po srazu.'' Souhlasila jsem tedy a už-už jsem chtěla zamířit tedy domů. No.. Ale zastihl nás déšť a.. ''Uh??'' Lekla jsem se až se mi zježila srst, když před námi zasáhl blesk zemi a hodnou chvíli nějak nehodlal zmizet. Sestra byla již příliš aktivní, a hodlala to běžet prozkoumat, ''Počkej, může to bý..'' Nestihla jsem ani doříct potencionální nebezpečí a sestra byla v čudu. Och né.. ''Bože, Ricco!'' Zvolala jsem a rozběhla se za ní.
Scéna která následovala potom.. Bůh? Hleděla jsem na hnědého vlka, jenž se tyčil nad šedivým.. Pomalu jsme dobíhali, onen Nero se na Riccu podíval. Přimhouřila jsem oči.. Měl to být opravdu zdejší bůh? ''Proč by bůh zasahoval do života smrtelníků?'' Jednou jsem to vykládala.. Něco ve smyslu, že si zdejší bohové rádi hrají se životy obyčejných, ale nikdy bych neřekla že to mělo být pravdou.
Především většinu konverzace jsem z dálky příliš nepostřehla, ale.. jistě neuniklo to poslední. Excelsior.. bratr Solfatary.. strýc Solari, Riccy a našich bratrů.. Podívala jsem se nevěřícně na Riccu, ''To je vtip?'' Šeptla jsem nevěřícně. Šedý vlk.. Měl být naším strýcem? ''Co tím myslíš? Tohle má být naše krev?'' Houkla jsem na Nera, ale zda jsem dostala ještě odpověď?
Podívala jsem se znovu na sestru, ''Jestli má pravdu a tohle je bratr naší matky a náš strýc.. Možná bychom mu měli pomoct a dotáhnout ho do Daénu?''

<- Furijské hory (Přes Němé údolí)

Údolí jsme rychle zběžně prošli, ale vlčice která by seděla na Riccin popis nikde. Prostě jsme šli dál a dál. Jen to rychle projdeme a vydáme se zpětně se vrátit na území. Zastavila jsem se v horách, nebylo nic jiného potřebného. Podívala jsem se na Riccu, ''Možná bychom to neměli mít jako svou hlavní snahu. Dřív či později třeba na ní narazíme, i každý zvlášť. Zatím bych rozvrhla asi plán toho, jak se dostat k tomu, co by mohlo být pro Lissandru zajímavé vzhledem k naší roli. Vrátíme se?'' Navrhla jsem a teď jsem počkala zda se směru ujme ona. Nechala jsem ji to vymyslet. Švihla jsem ocasem, a rozhlédla se. Bylo už pozdní ráno, z hor byl moc pěkný výhled a já jsem.. se kupodivu cítila poměrně spokojeně že jsem tu právě byla se svou sestrou. Všechno se to tak změnilo, zatočilo... Najdeme jednou i bratry a otce?

<- Daénská smečka (Přes Les Alf)

Usmála jsem se. Nemyslela jsem si, že někdy budu za svou rodinu radši, ale tak to bylo. Možná jsem se pořád měnila? Hledala sama sebe? Možná. Přikývla jsem na souhlas jejich slov.
To už jsme pak kráčeli směrem do hor, pořád chtěla hledat máminu kamarádku. Já taky. Ale, co jsme z toho měli? Ano, to že jsme se mohli dozvědět víc o mámě, protože jsme ji skoro neznali. ''Kdo ví, začneme od kraje a když nebude někde tady, možná je zrovna na druhém ostrově, kdo ví?'' Realita prostě byla to, že jsem netušila kde jsme mohli její kamarádku hledat, ''Ale pokud se po ní neslehla zem, jednou na ní narazíme, ať už spolu, nebo samostatně.'' Přikývla jsem pak. Zase jsme nemohli koneckonců strávit zbytek životů pouze hledáním.
''Rychle to projdeme, ale jinak půjdeme zase dál.''

-> Severní hory (Přes Němé údolí)

A tak to bylo. S Lissandrou jsme měli očividně všechno dořešeno, já se cítila lépe. Do sestřiného strachu o syna Lissandry jsem se nevmněsovala, neměla jsem k tomu důvod.
Pak už jsme si zůstali opět jen sami dvě a zeptala se co budeme nyní dělat. Nebo spíš kam vyrazíme. ''Projdeme se.'' Navrhla jsem s úsměvem a tím jsem zase vyrazila pryč mimo území smečky. Sic jsem se zrovna vrátila, ale moje nové poslání bylo spojené s cestováním, nemusela jsem zůstat uvíznutá na jednom místě, což bylo zcela fajn. A takhle mi to i ještě nějakou dobu bude vyhovovat.
Podívala jsem se na Riccu, ''Jsem ráda, že to dopadlo dobře. Bála jsem se, ale spadl mi kámen ze srdce.'' Letmě jsem se pousmála a tím jsem mířila z lesa ven. Ani jsem přesně neměla vytyčený cíl, ale určitě bylo lepší, než sedět na zadku, když jsme mohli zkoumat svět jen s tím, že to poté všechno nahlásíme Lissandře.

-> Furijské hory (přes Les Alf)