Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jméno vlka: Tania
Počet postů: 11
Postavení: sigma
Povýšení: ---
Aktivita pro smečku: ---
Krátké shrnutí (i rychlohry): byla ve společnosti Alduina a Xadena, no odešla, jakmile začali rozebírat svoji rodinnou historii, pak se trochu prošla po ostrovech a v průlivu se potkala s Ezrou.
Bobříci: ---

Jméno vlka: Samael
Počet postů: 2
Postavení: sigma
Povýšení: ---
Aktivita pro smečku: ---
Krátké shrnutí (i rychlohry): jde s Thiou najít nějakou oběť na "srandičky", ale hra je trochu seklá xD
Bobříci: ---

Na přítomnost dalšího vlka ji neupozornil nejen jeho pach, avšak i šplíchání vody pod jeho kroky. Následně zjistila, že šlo o dalšího člena Chaosu... jednoho z těch, s kterým byla u zabití Urana a následně při boji na té pláni s těmi šílenými vlky z hor. Pořád doufala, že tu vlčici zabila... „A co jsi čekal?“ ušklíbla se. Že se už nikdy neuvidí? Haha, očividně se budou potkávat na každém sraze a občas i mimo. „Ostrovy nejsou zase tak velké, jak se zdá,“ pokrčila rameny jenom a podrbala se za uchem. Ne s jedním vlkem se tu potká jedenkrát. Což jí iritovalo, protože většina z nich byla úplně... vymaštěných. A jestli se dalo mluvit o tomhle jinak, byť patřil do Chaosu... jakoby to poměřování sil mezi samci, když měli lovit, jí připadalo směšné. „Došlo ti, že ten úsměv byl až moc trapnej?“ rýpla si do něj mírně. Proč se na ni vůbec usmíval? Jakoby ji viděl snad rád nebo co, haha. Ew. 

<< oblouky bohů (přes mlžné pláně)

Protentokrát neviděla důvod tu dlouze zůstávat, i když by jí stejně zajímalo, jestli Společenstvo o tomto místě vědělo... nebo měl každý na salámu a myslel tak, jak zmínila ona. Zabít vlka mohla kdekoliv a kdo jí v tom zabrání? Nikdo! Jí určitě ne. Vydala se pryč a snad už v té mlze nezabloudí. I když to nebylo tak jednoduché, když jeden nevěděl, kudy jít. Grr, nemohl tu mlhu někdo na chvilku odfouknout? Na nějakou tu chvíli, když tu procházela ona. No tak milý asi nikdo bohužel nebude, klasika. Avšak jak mohla dostávat milá gesta, když to poslední, co rozdávala, byla milá gesta, že? Avšak že by byla ten typ, který by snad ochotně přijímal milé pozornosti, to taky ne. Maximálně nějaké samoutrpení druhého, na to by se podívala. A stejně, nikdo by ji žádnou pozornost nikdy nedal, haha. Však se chovala tak, jak se chovala, no ne? I když by řekla, že nesouhlasila. Ona se chovala vždy tak, jak měla přece! Konečně však vyšla z té otravné mlhy a rozhlédla se. Za tímto průlivem, jakoby v dálce ležel další nějaký ostrůvek... hm, proč o tom doteď nevěděla?

<< mlžné pláně

Taniu cesta tou zpropadenou mlhou dovedla sem. Šlo o seskupení zvláštních kamenů, kterým vévodili stejně podivné znaky. Neznala nic z toho, no když vkročila mezi kameny, všimla si, že byla uprostřed vyznačená další značka. Vypadalo to tu trochu jako místo pro nějaké obětní rituály. Ušklíbla se. Tady by se mohlo Společenstvo dost dobře zbavovat zrádců a slabých kusů... Nevěděla, že tohle mělo co dočinění s bohy, kteří by se následně mohli nahněvat. Však ona zároveň na žádné bohy, bůžky a podobné hovadiny nevěřila, takže na tom zas tolik nezáleželo. Líbilo se jí spíš jen, jak to bylo skryté a prostředím vážně vhodné tu někoho jednoho dne obětovat. A proč by ne? I když pokud bude chtít někoho obětovat, bude jí v té chvíli už jedno, kde to udělá. Někoho utopit nebo ho shodit ze skály znělo taky jako velká švanda.

>> průliv (přes mlžné pláně)

<< krápníková jeskyně (přes sněžné tesáky)

Vylezla z jeskyně a rozhlédla se. V horách se jí už čas trávit nechtěl a tak našla cestu snad přímo dolu. Z té se místo na tu pláň sice taky dostala na nějakou pláň, avšak tahle byla zahalená hustou mlhou. Co si budeme, už to tu znala. Místo, kam se jeden dohlédl sotva na špičku čumáku, natož aby viděla, co se mohlo nacházet pár metrů před ní. Podrbala se za uchem a prostě šla. Ani si nedovolila pomyslet jen na to, že by se tady ztratila. Ona ne! I pokud by tu vážně chodila v kruzích, nepřiznala by to... aspoň ne teda nahlas. Taky věděla, že za touhle vší mlhou se nacházel i ten divný barevný les a možná směřovala tam. Byl divnej, jasně, ovšem šlo tam aspoň vidět na cestu, aaaa.

>> oblouky bohů

<< sněžné tesáky

Když vkročila čirou náhodou do této jeskyně (protože musela ten čumák taky strčit všude), narozdíl od chladných hor jí tady hned obklopilo teplo. Bylo tu až nadpozemské ticho a podle pachů sem už déle někdo nevlezl. No aspoň občas sem musel někdo vlézt, protože staré pachy se tu nacházely. Vlastně taky aby ne! Když hory zasáhlo nepříznivé počasí nebo se chtěl prostě někdo zahřát, tahle jeskyně byla pro to jako učiněný ráj. Jenom s přicházejícím jarem se zatím žádné velké nepřízně počasí nekonaly a tak sem nikdo asi zrovna nezabloudil. Vlastně ty blbé potopy stačily. Nakonec se tu uvelebila v jednom rohu a sežrala si tu svou kořist. Na chvíli trávila, ovšem pak už se nudila a vylezla zase ven, aby mohla jít dál. Nevěděla, kam. Prostě se jen toulala. Ale tak jako by se po všech vlcích najednou slehla zem! Neměla koho otravovat. Na druhou stranu potřebovala od těch dutých hlav na chvíli pokoj, to jo.

>> mlžné pláně (přes sněžné tesáky)

<< bašta (přes zubří pláň)

Na louce zanedlouho ucítila pach zajíců. Možná by se najíst mohla. Hlady tu pojít nehodlala. Bohužel lov byl neúspěšný a zajíc ji stihl proklouznout mezi tesáky. Zaklela. Snad ji při tomto trapasu nikdo neviděl! No nehodlala tomu tvorovi dát svobodu nadarmo. Všimla si, že utíkal směrem k horám a tak začala tu stopu následovat. Tam, zatoulaný v horách, zajíc stál na dvou a cosi větřil. Ušklíbla se. Zastavit byla pro něj osudová chyba a druhý pokus Tanie už vyšel. Teď držela v tlamě mrtvé tělíčko, ještě teplé masíčko. Až jí udivovalo, kam to dokázala s lovem dopracovat. Hodně dlouho musela kořist jen krást anebo požírat mršiny. A teď? Uloví i prohnaného zajíce! Sice na druhý pokus, ale to nikdo nemusel vědět. No teď se nacházela v horách. Na místě, kterému taky zrovna nehodovala, no které zároveň vlky zachránilo před potopami. Jaký pak měla mít na hory názor? Asi možná stejný. Ona by přežila k bez hor přece!

>> krápníková jeskyně

<< mangrovy (přes bažiny)

Vydala se zpátky prvně po cestičce mangrovů a následně smrdutých bažin. To jí navrátilo zpět na tu lučinu a k zlatavému jezírku. Ha, neotrávila se! Voda byla nezávadná anebo byla Táňa odolná. No vzhledem k jejímu sebevědomí by víc chtěla věřit tomu druhému. A pak někoho vidět, jak se trávil nad následky jedu... bohužel se tady nikdo jiný momentálně poblíž nenacházel a tak měla pro takový pokus protentokrát smůlu. Někde v dálce pořád cítila ty dva a to si říkala, jestli si snad nevypráví už historii jejich rodin někam do nepaměti? Samozřejmě za nimi nešla to zjistit, ale přišlo jí to vtipné. Místo toho zamířila hlouběji mezi dlouhou trávu a již začínající rostoucí květiny různého druhu. Bleh, květiny. Jak tu mohlo tolik vlků brát léčitelství? Pořád to nechápala. Jí se vždycky všechna zranění zahojila i bez takové nesmyslné práce. Bohužel s tím nic už nenadělá.

>> sněžné tesáky (přes zubří pláň)

<< bažiny

No dobře, musela sama uznat, že ten smrad nebyl úplně aromatický. V tmavém lese to aspoň nesmrdělo, tady se z té vody linul divný puch a vážně by se v té vodě koupat nechtěla (ale jiné jo). Takže pokračovala cestičkou dál, dokud nedorazila zas jinam. Na tomhle místě voda zůstávala, avšak už nesmrděla a vypadala už poměrně čistě. Jeden by si myslel, že si v ní namočí maximálně tlapky, no vzhledem k počtu malých i velkých ryb, které v ní plavaly, ta voda určitě nebude jen ke kolenům. V tak mělké vodě by ryby neplavaly. Nebo? Ne, že by se ve fauně vyznala. Ani jí to nezajímalo. A pak, na konci tohoto místa, už viděla jen nekonečné slané moře, táhnoucí se někam do dáli. Tady cesta končila. Možná i tahle voda byla slaná, když navazovala na moře. Ovšem nedělala ze sebe pokusného králíka a otočila se na patě, aby se vrátila zpátky do vnitrozemí Mois Grisu.

>> bašta (přes bažiny)

<< zlaťák (přes baštu)

Od zlaté vody, od které zatím nepociťovala žádné známky otravy ani dalších divných věcí (však to věděla!) se zase vzdálila a vydala se dál. Tato louka ji donesla až... koukejme, bažinky. Škoda, že se s tím Xadenem nepotkala tady! To by ho mohla dráždit o utopením se ve smradlavé bažině, haha! Případně ho tam hodit rovnou a dívat se, jak před smrtí trpěl. No zdálo se, že na něj asi Alduin ještě změní názor a kdo ví, třeba nakonec nebude úplně k ničemu. Odvahu a sebevědomí měl a díky obojímu sama už žila... no dlouho. Ty hloupé to však dostalo spíš do záhuby. Ale jestli byl vychytralý nebo úplně vymazaný, těžko říct. I když vzhledem k těm jeho kecům o nějaké temné mlze nebo co to mlel za poselství, to si udělala obrázek svůj (to, že byla vymazaná sama a pořád žila, bylo jen velké štěstí, haha, samozřejmě si však o sobě myslela, jak chytře se nechovala). Bažiny byly smradlavé a nebezpečné, avšak pro Taniu nebezpečí přece neexistovalo! A taková nechutná místa měla tu skvělou atmošku.

>> mangrovy

<< bašta

Její kroky se postupně vzdalovaly od dvou vlků, kteří, zdálo se, patřili mezi příbuzné. No vzhledem k tomu, že jí to ani za mák nezajímalo, co tam hodlali řešit, radši odtamtud vypadla. Lepší byla akce než nějaké kecy v kleci. A aby tam jen tak vysedávala jak cvičený pejsek? Ble, ani omylem! Vydala se tedy po pachu vody, aby uhasila žízeň, která na ni z uplynulých událostí padla. Našla malé jezero, avšak jak moc to byli pitelný? Kvůli nějakým divným žlutým řasám nabíralo zlatý odstín a kdo ví, jestli nemohla být voda třeba jedovatá, nebo tak. Na druhou stranu, kdy najde další vodu? Zatím zdech*e žízní. I když dnes tolik nepařilo slunce, žízeň i tak byla. A tak se napila. Jí se přece nemohlo nic stát! Následně pokračovala v cestě po ostrovech. Třeba najde brzy zas nějakou zábavu...

>> bažiny (přes baštu)

Alduin ji nechal se na tom chcípákovi vyřádit, ani tomu nedokázala říct, že by se vyřáďoval on na ní. Holt byla proti němu prostě buldozer, nemohl nic dělat. Nakonec to okřídlený beta však ukončil a tak se od sebe zase stáhli. Tania vyplivla pár chuchvalců chlupů, které vlkovi sebrala a mrskla ocasem. Jako kdyby ho právě nevyplivlo moře, třeba by k něčemu i byl. Jenom ty jeho kecy předtím o nějaké temné mlze... fanatiky ve svém životě vážně nepotřebovala. Kecla si na zadek a poslouchala výslech neznámého. Xaden Gorthaur, vnuk Niry, požehnání, rody... Nakonec se zvedla a protáhla se. „No nic, tyhle kecy mě neberou. Jdu zas něco spáchat,“ promluvila s úšklebkem spíše na Alduina, protože Xaden ji vůbec nezajímal a vydala se od nich pryč. Aby tam jen tak seděla a snažila se nimrat v nějaké rodinné historii... bleh, ne.

>> zlaťák

Jméno vlka: Podběl
Kategorie: pokročilý (asi)

Jméno vlka: Tania
Počet postů: 4
Postavení: sigma
Povýšení: nup
Aktivita pro smečku: ---
Krátké shrnutí (i rychlohry): setkala se s právě vyplaveným Xadenem a následně i s Alduinem
Bobříci: ---

Jméno vlka: Samael
Počet postů: 6
Postavení: sigma
Povýšení: ---
Aktivita pro smečku: --- (maximálně seznamování s dalším členem chaosu, but nevím, zda počítat xd)
Krátké shrnutí (i rychlohry): odešel zkoumat ostrovy a setkal se s Corinne (Thiou)
Bobříci: ---

Milá? ušklíbla se nad tím slovem. No asi věděla, jak to myslel. Prostě ho neměla úplně zrakvit, protože si ho pak Alduin bude chtít ještě trochu vyslechnout. Že by začínal věřit na jejich příbuznost? Kdo ví a vlastně jí do toho bylo prd. Ona mu jen trochu pocuchá kožíšek a tím to pro ni hasne. Vlastně tím to pro ni vždy haslo, jen s tím rozdílem, že její protivníci odcházeli až moc pochroumáni. Oops. „Poselství temné mlhy? Ta sůl ti vymyla mozek?“ nasadila tázavý výraz nad tou blbostí, co vypustil z tlamy. No na útok nečekal dlouho. Nečekaně ji vychrstl hlínu do obličeje a následně se na ni vrhl. Tania se, upřímně trochu oslepená, rychle skrčila, aby chňapl do prázdna. Zatím se její oči vzpamatovaly a šla mu přímo po krku. Samozřejmě se mu tedy nechystala prokousnout krční tepnu, no to neznamenalo, že tam nemohla útočit a trochu si kousnout, že? Tomuto výplivku žádné vítězství nedá, i kdyby na ni shodil tunu hlíny. Stejně tu každý věděl, že jeho schopnosti někam odplavaly a musel je získat zpět jako každý. Avšak myslel si, že měl nějakou šanci? Možná, no snít mohl...