Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Blind cítil, že z mladého vlka něco jistě jednou bude. Měl prostě takový zvláštně hřejivý pocit. Jeho synovec byl milým a v duši sic lehce utrápeným vlkem, avšak to mu dá sílu překonat mnoho dalších dní. ,,Budu rád za malou společnost. Dlouho jsem byl sám," kývl na mladého vlka a mávl ocasem. Cítil, že vzduch byl nějaký neklidný. Měl sám trochu pocit, že se brzy něco bude dít. Něco.... Blind vydechl a zase se napil vody. Když už se setmělo, s nocí přišel i déšť. Blind se ušklíbl. ,,Nebe pláče." Mávl ocasem a zadíval se slepýma očima s páskou na Deirona. ,,Teď je větší šance, že budeš moci využívat svůj element. Déšť je tvoje přirozená a nejvyšší výhoda, to si pamatuj." kývl na něj a pousmál se. ,,To je zase moje nevýhoda, necítím ve větru příliš. Podařilo se ti něco? Omlouvám se." Nevěděl, zda s magií něco svedl, ale byl syn svého otce a v jejich rodině byla Magie docela často užívána, nebylo tedy pochyb, že z Deirona jednou bude skvělý magič. ,,I drobný posun je úspěch. Trénuj, zkoušej. Dělej malé kuličky, větší kuličky, vodu tvaruj, měň, zvedej, dělej z ní vlny. Nech proudit fantazii." Blind díky dešti příliš necítil, co se dělo, ale jedno ucítil s nejvyšší jistotou. ,,Deirone... schovej se." Kývl na mladého vlka a sám se trochu oddálil od jezera. Nedaleko nic právě šla matka medvědice. A ty rozčílí vše, když kolem sebe mají mladé.
Blind však byl dosti v nevýhodě, momentálně právě ve velké tmě a díky tomu, že pršelo, ve větru příliš necítil moc předměty, jako vždy. Když pršelo, většinou spal. Medvědice si Blinda všimla. Ten stál před Deironem, čekajíc, až se mladý vlk skryje. věděl už teď, že ona o něm ví. když vydala hlasitý řev, Blind polknul. Dostal trochu strach. ne o sebe, ale o Deirona. Ačkoliv byl stařec silný, byl už starý. Silná medvědice se proti Blindovi rozběhla a on zavrčel. Vytvořil velký ohnivý plamen, který medvědici poslal přímo do tváře. Ta naneštěstí vlka lehce uhla, jelikož Blind nevěděl, kde přesně se nachází. I tak jí plamen sešlehl kus srsti, což jí naštvalo ještě více. Blind nebyl bojovník. Zvlášť v takových situacích utíkal jak zbabělá myš. Ale jak mohl, když za sebou měl syna svého bratra, kterého musel chránit? Medvědice nejspíše poznala, že vlk je v nevýhodě. Mohutnou tlapou do něj švihla. Blind však stihl použít svůj nejlepší trik. Změnil se ve vítr a tlapa jím lehce prošla, ba dokonce medvědici odhodila o kus dále. Blind vypadal jako modrý, jen jeho bleskové značení jemně zářilo žlutou barvou. Byl pruhledný a silný vítr vířil kolem něj. Jistě by medvědici lehce zabil, ale v dešti... si nebyl tak jistý, jestli jí dokáže lehce trefit. Medvědice uskočila a Blind zase nevěděl kde je. Všechno hledal pomocí větru a pachu, ty však déšt úplně omezil. Blind se zase změnil do původní formy. Už byl starý a tohle jej stálo dost energie. Medvědice se však nevzdávala. On ale také ne. Ohnivým bičem se snažil střílet do prostoru, aby medvědici trefil. Místo toho trefil jedno z medvíďat, které běhalo kolem matky. To medvědici nasopilo tak, že Blinda oběhla a praštila tlapou přímo do tváře. Blindovi spadla páska. Na tváři měl krvavý šrám. Pomalu se zvedl, stále bráníc Deirona. Medvědice zde však byla rychleji než Blind stačil určit její polohu a zaťala vlkovi své dlouhé drápy přímo do krku. Blind vyplivl krev, ale také věnoval chlupaté matce dárek na rozloučenou. Tlapou se jí dotkl a podpálil celou její srst. Ta začala řvát, rychle vynadala drápy z vlkova krku a utíkala pryč, medvíďata za ní. Blind ležel ve vlastní krvi. U tlapky cítil svou pásku a ušklíbl se. Pach medvědů už zmizel z dosahu. Už se nevrátí. ,,Deirone... běž za otcem," nemohl příliš mluvit, při každém slovu cítil na jazyku pachuť železa. ,,Je mi líto, že jsme spolu nemohli být déle. Mám tě rád, synovče." Kývla na něj a zavřel své slepé, mléčné oči. Mávla jemně ocasem. ,,Dej otci.. tu pásku," jemně ji přisunul tlapkou k mladému vlkovi. ,,Nebuď smutný... nebe... pláče." S úsměvem na tváři zemřel. Nebyl to však jeho konec. Viděl ji.. Tessu. A také Larissu. Volaly ho k sobě. Jeho sestra a jeho.. životní láska.

-> Mlžné pláně

,,Možná že ji prostě jen chtěl přivítat, stejně tak jako by přivítal kohokoliv, koho měl rád a viděl jej po dlouhé době. Pochybuji, že s tvou sestrou trávil více času, když jsem ji nepotkal s vámi." Pokrčil rameny. Možná že už nemělo smysl to rozebírat. ,,Nechci tu situaci nijak zlehčovat, ale co bylo, to bylo. Nemyslím si, že by zrovna Aetas měl oblíbené vlče, které by stavěl nad všechna ostatní. A jestli si se sestrou nemluvil, nemůžeš ji soudit. A hlavně před ní nesmíš utíkat." Pousmál se na něj Blind. konečně došli k jezeru. Vlk s páskou se z něj napil, už měl docela z toho všeho povídání žízeň. Mávl ocasem a posadil se. Bylo poměrně teplo.
Když ucítil teplo svého synovce na svém boku, pousmál se. Byl ráda za pochopení a za tohle všechno. Byl ráda že má nějakou rodinu, o kterou se může opřít. ,,Ale neudělal. Myslím že jsi chytřejší než já," drcl do něj s úšklebem a mávl ocasem.
,,Možná neměla odvahu s vámi mluvit, nebo se také možná zlobila. Kdo ví. Pořád máš šanci to zjistit. Stále je to tvá sestra a nakonec... my starší jednou odejdeme a zbydete jen vy. Vy, sourozenci, kteří se budete muset postarat jeden o druhého, proto byste si měli udržet ty nejlepší vztahy," smutně se pousmál.
,,Jestli chceš, můžeš pobýt chvíli se mnou. To se snad otec zlobit nebude, že jsme spolu strávili čas. Něco tě naučím a zároveň si to můžeš vše urovnat a jakmile se vrátíš do smečky, budeš mít možnost urovnat všechny vztahy, co?" kývl na něj. ,,A teď... si prostě jen sedni a vnímej. Ten element, co máš. Vnímej je kolem sebe. A nech to všechno proudit." Byli u vody a Blind byl připraven, že kdyby mladý vlk vypustil svůj vztek, pokusí se to korigovat.

Blind cítil z Deirona všechny emoce. Tu bolest, ten vnitřní svár, ani nevěděl, že to má vlastně novou magii, která v něm jaksi.. vyrostla. Cítil auru svého synovce a jeho náladu a bylo mu z toho smutno. ,,Všichni občas býváme tupozrací, víš? tedy až na mě, já jsem úplně slepý," zavtipkoval Blind. ,,Myslím tím to, že někteří nevidí naše pocity, necítí, co cítíme a neví, co nás trápí. Musíme jim to říct, aby to věděla, protože to nevidí. Aetas je občas slepější než já a kvůli tomu jsme se často hádali," ušklíbl se Blind. ,,Navíc, pokud se věnuje víc tvé sestře, řekl bych, že to je hlavně ochranářský pud. Samci často pečují více o samice a především své dcery, protože mají za to, že synové většinou budou silní sami od sebe a vyrostou tak nějak pod dotekem přírody a... taky matky. Je to zákon přírody. Otcové předávají dcerám sílu, protože něhu a vlídnost už v sobě mají. A matky zase předávají synům něhu protože sílu už mají." Zamyslel se takhle nad tím Blind. ,,Samozřejmě si nemyslím, že by tvůj otec měl raději tvou sestru. Neměla náhodou nějaké problémy? Bolesti? Není nemocná? Mluvil si se svou sestrou někdy o tom, co prožila, nebo co jí trápí? Nechci ti navozovat nějaký pocit viny, ale nemyslím si, že by zrovna Aetas nemiloval své děti. A pokud tě to trápí, není těžko o tom začít s otcem mluvit. Konverzace je základ vztahu. Ani oči, ani sluch, ani čich... ale mluvení." Kývl na svého synovce a pousmál se.
Když se ho Deiron zeptal, co se stalo, Blind si povzdechl. ,,No, Aetas... byl hodně velký snílek. Občas fantazíroval o smečce hodiny a dával všem najevo že on jednou bude alfou. Záviděl jsem mu, docela mě to štvalo. Neviděl realitu a já mu ji často vpaloval do tváře a on mě za to neměl rád. Hádali jsme se. Tvoje teta... Tessa, naše sestra, nás vždycky tak nějak snažila usmířit, ale jednou toho bylo moc. Aetas mě naštval, otec nemohl snést naše rozepře a dával za pravdu Aetasovi. Byla pravda, že jsem ho zbytečně provokoval a pořád měl pocit, že mám pravdu. A pořád jsem se cítil... trochu víc. Byla ve mě ta jiskra. A já jí chtěl ukázat světu." Trochu se odmlčel a oblízl si čenich. ,,No a tak jsem se najednou ocitl ve vzteku v lese. Touha ukázat svou sílu byla velká a tak mě nenapadlo nic lepšího, než se postavit medvědovi v jednom nedalekém brlohu. Samozřejmě jsem prohrál. A cena byla vysoká," vydechl Blind. Zadíval se znovu na synovce a jen se smutně pousmál. Neviděl ho, ale představoval si ho, alespoň to mohl. ,,To mi je líto, přesto si myslím, že tě mají rádi. Zkus si promluvit se sestrou i s otcem. Možná se na to podívej z jejího pohledu - nikdo se s ní od malička nebavil, ty jsi byl s Atrayem. Možná se taky na vás zlobí, že jste si s ní jako malí nehráli? Možná sama nikoho neměla a jediný, kdo s ejí věnoval, byl otec? Možná je naštvaná? Zklamaná? Smutná? Komunikace je základ," kývl na něj znovu Blind. ,,Nemusíš být jako on, nikdo tě nenutí. Můžeš být pán svého času, podívej... svět je před tebou, můžeš objevovat, poznávat nové vlky, lásku, přátele, mít svou rodinu. Nikdo tě nenutí lpět na otci a sourozencích." Pronesl Blind. ,,Já se taky vydal do světa a nemyslím, že bych nějak strádal. Jen mi je smutno, že jsme neměl víc času se svou rodinou." Zabrblal Blind a zastříhal ušima. Blind věděl, že když mladému vlku promluví do duše a naučí ho tomu, že ne vše je černobílé a že to, co vidí on, nemusí být pravda, zachrání tak jeho duši a naučí ho něčemu, čemu se říká empatie. Sebeláska. Komunikace. ,,Ano. Ale síla nemusí pocházet jen ze zloby. Může pocházet z dobrých vzpomínek. Z toho, že někoho chceš chránit. Magie ze zloby je sice silná, ale neprochází srcem, jen tou jednou emocí. Neříkám, že je špatná, ale své emoce musíš umět krotit. Rád tě to naučím. Jen si myslím, že v téhle mlze ti to moc nepůjde," zabrblal a kývl něj, aby šel za ním.

-> Vlčí jezero

Blind se posadil, hlavu namířil k nebi a jemně se pousmál. Cítil z mladého vlka všechny ty emoce. ,,Víš, já jsem také rád utíkal, od všeho. Aetas, tvůj otec byl vždycky předurčen být alfou, byl něco víc. Měl unikátní schopnosti, byl laskavý, jemný, citlivý, dokázal se postarat o svou smečku. Ve mně vždy plál oheň, žár a jiskra. Aetasovi jsem záviděl a vlastně... i teď mu závidím." Zamyslel se chvíli a zastříhal ušima, no následně se zadíval na synovce. ,,Ten žár vyhasl, když jsem byl příliš nenasytný a chtěl být něčím více a díky své nenasytnosti jsem přišel o oči. A následně také o rodinu. Aetase jsem neviděl několik let a rodina... rodina je něco, co nemůžeš jen tak najít. Je to něco, co se tvoří, formuje." Blid se nadechl a jemně vydechl. ,,Myslím si že z Aetase je v tobě více než dost. A taky cítím, že máš jiskru." Ušklíbl se na něj a jemně do něj přátelsky drcl. ,,Můžeš utíkat, ale ti, co tě milují tě vždy nějakým způsobem doženou. Rodinu jen tak nesetřeseš, když tě má ráda. A myslím... že rodiče tě milují. I když se občas chovají jako hlupáci, nebo občas věnují svůj čas jiným sourozencům." Mrkl na něj. ,,Otec byl vždy s Aetasem, když jej učil, jak být alfou. Nikdy jsem se na něj za to nezlobil. Když jsem opravdu potřeboval, byl tu pro mne." Mávl ocasem. ,,Vztek zmizí a rozplyne se jako mráček, pokud jej nezformuješ v bouřlivý mrak. A když se tak stane, ten vztek se rozseje mezi ostatní jako kapky deště. A pak už bude jen... nenávist." Znovu se ohlédl na synovce a usmál se. ,,Možná by sis chtěl trochu pročistit hlavu? projít se? Možná zkusit vztek vyformovat v něco jiného? V sílu, možná?" Kývl na něj Blind.

Blind odešel, cítil se plný sil. Obchodník Wu zmizel někde v mlze, společně se svým vozíčkem, to však slepý vlk již neviděl, pouze cítil, jak pach vlka mizí v dáli. Spokojeně mávl ocasem a natočil hlavu k nebi, přičemž zavětřil. Necítil nic moc a nikoho, koho znal a tak se jen toulal po pláních. Neměl ani hlad, ani nebyl unavený, tak nějak nevěděl, co dál... kam dál. Vevnitř se cítil trochu rozpolcený, jako by mu chybělo... všechno. Vydechl páru. Mlžné pláně byly tento večer opravdu temné, Blind však viděl absolutní temnotu už jako mladý a tudíž se mlhou pohyboval jako profesionál. Cítil kolem sebe všechno a přesto si nevšiml pachu svého synovce, který do něj narazil. Byl tak zanořen v myšlenkách, že nevěděl to, že tady s ním někdo je. Podíval se na svého synovce očima zavázanýma páskou a pousmál se. ,,Ztratil ses, nebo utíkáš?" Nadzvedl obočí a posadil se.

-> Bašta přes zubří pláň

Blind pomalým krokem následoval synovce. Ten již byl několik kroků napřed a Blind ani nechtěl, aby jej ucítil. Spíš se chtěl ujistit, že se mu po jeho cestě nic nestane. Starý vlk šel pomalu a zabralo mu to pár hodin, přesto se konečně dostal tam, kde se dostal i Deiron. Ten už byl dávno fuč a Blind cítil jeho pach, jak se táhne zase směr Zlatý les. ,,Takže se vrátil domů... to je dobře." Pousmál se černý vlk a v mlze narazil na.... někoho, koho znal.
,,No heleďme se! Můj starý dobrý přítel Wu!" Ucítil ten pach a spokojeně mávl ocáskem. ,,Jak se máme?" Jeho magický obchůdek byl cítit vším možným. ,,Jde to, vlci se hrnou, kšefty fungujou," zakýval hlavou Wu.

- Aura 150 KŠM a 2 rubíny
- 2 a 3 level do aury = 110 KŠM
= 260 KŠM a 2 rubíny
sleva 50% = 130 KŠM a 1 rubín
Zůstatek na účtu: 3 KŠM a 14 rubínů

Schváleno

,,To jsem rád. Doufám, že se zase brzy uvidíme." Kývl jemně hlavou a mávl ohonem. Bylo čas odejít. Poslouchal svého moudrého bratra a při tom se jeho sluch věnoval i okolí a Deironovi, ze kterého stále cítil rozhořčení, zmatení... všechny pocity, které většinou puberťáci mají. Možná že něco zdědil i po svém strýci? Blind byl v mládí taky takový. Jen doufal, že Deiron nepůjde bojovat s medvědem, jako to udělal kdysi Blind. Stálo ho to oko.
Na bratrovy slova se pousmál a jen kývl. Kdysi doufal, že tou vlčicí bude Larissa. Nyní už věděl, že jemu v lásce přáno není. Možná. Kdo ví. Blind nic nikdy neměl tendenci vzdávat. S úsměvem kývl na bratra. ,,Ne, nebudu to loučení protahovat. Zatím se měj, Aetasi," kývl na něj. Jeho syn však vystřelil pryč první. Blind se jen pousmál, když mladý vlček mizel v dálce. Ne že by to tedy viděl. ,,Nejspíše se hned vrátí... Znáš to, hormony." Blind se uchechtl, jemně se na bratra pousmál a se sbohem na rtech zmizel tam, kam šel Deiron. ,,Měl bych se aspoň ujistit, že je synovec v pořádku." Zabrblal si pod vousy.

-> Mlžné pláně (přes zubří pláň)

,,Jsem rád, že to tak vidíš. Samozřejmě se zde rád zastavím ale... nepřidám se k vám. Neber to zle, ne že bych nechtěl šťastnou rodinu, ale myslím, že by mi to vše připomínalo naši sestru a všechno, co jsem... vlastně vždycky chtěl," nebylo by to ironické? Jemně se uchechtl. Ne že by bratrovi záviděl, byl rád za velkou rodinu, ale to, že ji neměl on sám jej trochu tížilo na hrudi. ,,Snad ano, rád bych alespoň jeden malý uzlík..." Pousmál se. Na ostatní slova jen Blind zakýval, moc už Tessu rozebírat nechtěl, spíše se přikláněl k tomu, že zemřela. proč by je jinak nenašla... za těch několik let? Vydechl a zadíval se na Deirona, ač jej slepýma očima neviděl, cítil jeho... pocity. Sám byl kdysi horlivý a jistě věděl, že zlost mladého vlka přejde. Jen se pousmál. ,,Rozbouřený, jako voda. Ostatně, ten element ti sedí," kývl na mladého vlka. ,,Jednou jistě budeš správný alfa." Pousmál se. Těžko říci, kdo zdědí smečku po Aetasově odchodu... možná nechá alfovat vícero vlčat? Ač byli oba starší, na odchod bylo ještě brzo... Alespoň v to Blind doufal. ,,Ne, do smečky nepůjdu, neber su to zle, bratříčku. Za chvíli vás zase opustím. A půjdu na toulky."

Čekal, že toho bude mít na srdci při setkání s milovaným bratrem více, ale jak se zdálo, spíše neměl. Zajímal ho bratrův život, ten ho měl alespoň zajímavý, na rozdíl od Blinda. Jeho jediná, kterou miloval, zemřela když on mezitím lítal někde v Yaloru. Už si pořádně na ty city nevzpomínal. A co dělal pak? potkal Tessu, ta také zemřela. Byl jen prachsprostým tulákem. Sám se divil, že neupadl do deprese. Blind se nad jeho slovy pousmál. ,,Ano, ano, měl bych za vámi chodit častěji." Usmál se jemně a švihl ocasem. Už byli oba dospělí a tak je to netáhlo být spolu. Ač kdysi měli mezi sebou velkou rivalitu, čas hojil.. vše.
,,Athai... a sedm vlčat, říkáš?" Blind se uchechtl. Jemu by bohatě stačilo jedno a byl by rád, aby to se svou slepotou mohl uhlídat. ,,To ti přeju, bratříčku." Kývl na něj. ,,Když jsem ji viděl naposledy, byla nedaleko tady a chtěla se vrátit za tebou do smečky... a pak najednou... byla pryč. Necítil jsem ji." Vidět ji nemohl. Její mrtvolu nenašel. Zmizela jako pára nad hrncem. ,,A místo toho, abych za tebou šel a sdělil ti to, jsem zbaběle utekl... nemohl jsem přijít na šťastné shledání, když vím tohle," zabrblal.

,,Už pár let to bude, bratře," odvětil s lehkým úsměvem a mávl ocasem. Zadíval se do dálky, ne že by tedy něco viděl. ,,Poměrně dobře. Nemám momentálně nic, co by mě táhlo, takže se toulám světem. Ale koukám, že se ti rozrostla rodina," koukat asi nekoukal, ale cítil pachy obou jeho vlčat. Ta starší vlčetem sice již nebyla, avšak pro Blinda to byla jeho malá neteř, kterou nikdy nepoznal.
,,Takže máš partnerku? Vlčata, předpokládám že snad i smečku. Žiješ si svůj sen," pousmál se Blind jemně a posadil se, už jej docela bolely nohy. Zadíval se hlavou na neteř a synovce. Slepé oči si je nemohly prohlédnout, ale dokázal si alespoň představit, jací by mohli být.
,,Tessu jsi asi neviděl?" Nadhodil černý vlk a zatvářil se poměrně zkroušeně. Předpokládal, že nejspíše zemřela, když vymizel její pach.

-> Mlžné pláně, přes Zubří pláň

Blind šel poměrně rychle, dešť už skoro ustal, přesto byl těžký a mokrý. Otřepal se a následoval pach, který moc dobře znal. Byla poměrně krásná noc, měsíc svítil na cestu. Ne že by to teda Blindovi k nečemu bylo, když viděl jen tmu, ale jeho zlatavé znaky pěkně zářily, když na něj dopadl měsíční svit. Pomalu šel kupředu a zastavil se pár metrů od vlka, kterého cítil. Jeho element byl něco jako radar, věděl, že pár metrů před ním stojí Aetas.
Cítil přítomnost i dvou dalších, dospělé vlčice a vlčete. Obě měly Aetasův pach, ale i pach někoho jiného... že by to byly jeho děti? ,,Dlouho jsme se neviděli," procedil starý vlk s úšklebkem a posadil se. Nechtěl úplně vstiupovat do bratrovy osobní zóny, ale stál blízko, tak, aby to nebylo divné. Hlavou se natočil i na vlče a mladou vlčici, jen jim kývnul na pozdrav a znovu svou hlavu s páskou natočil na Aetase.

-> modrák, přes začarovaný les

Blind prošel začarovaným lesem. Bohužel nemohl vidět krásy fialové krajinky, cítil jen ten déšť, který mu dopadal na jeho černý kožich a chlad, jenž ho mrazil a zároveň uklidňoval. Huňatá srst toho nasála opravdu dost a tak cítil, jak těžkne a pohybuje se nepříjemně pomalu.
Došel až na Mlžné pláně, kde sic byla mhla a Blind moc necítil, kromě vlhkosti, i tak věděl, kudy se dát. Mlžné pláně byly podlity hustou mlhou, ale Blind ji samozřejmě neviděl a jednoduše všechnu tu vlhkost a vůni hnijícího mechu ignoroval. Pokračoval dál, stále ve směru ke Zlaté smečce, když ho do nosu bodl pach... který dobře znal.
Přidal do kroku, houpal se ze strany na stranu, používal svůj element, aby věděl, jestli někde v okolí nejsou stromy, avšak tady na pláni to bylo docela v pohodě.

-> Bašta, přes Zubří pláň

Blind se probudil pod Modrákem. Vstal ze země, protáhl se a mávl ocasem. Byl docela unavený, Vé už zmizela, necítil její pach a vlastně mu to ani nevadilo. Jeho mohutné tělo se lehce zavlnilo, když se rozhodl rozejít směr Zlatá smečka. Tam naposledy viděl Tessu.
Neuvažoval ani o tom, že by byla živá, ale doufat v to mohl. Scházela mu rodina a měl by možná udobřit své vztahy s bratrem. Neviděli se sice několik let, ale jistě jej pozná podle pachu. Blind se nadechl, jemný večerní deštík mu spadal na jeho srst.
Přivřel oči pod páskou, jako by to snad mohlo změnit to, že stejně viděl jen tmu a pomalým krokem se rozešel, šel do Začarovaného lesa, cítil, jak ho táhne k sobě, ta magie, která byla kolem.

-> Mlžné pláně, přes Začarovaný les

,,Sám si mě neumím představit, ale dostal jsem schopnosti a nějaký krycí jméno. Společně s pár vlky odsud jsme se spřátelili a pomáhali vlkům z jiný planety. Byla to docela zábava, ale už to bylo dávno. Na podobná dobrodružství už moc nepomýšlím," zašklebil se a švihl ocasem. Slepou hlavou točil po okolí a stražil uši, jako skener. Čekal jestli něco ucítí či uslyší. Měl docela hlad. A hlavně chtěl vlčici ukázat, že jako starej slepec na tom není ještě tak bídně.
Nasál pachy okolí a ucítil zajíce. Jaká náhodička. Pomalu se od Vé odpojil a pomalu si to kráčel ke křoví, jako správný dravec. Zajíc vystartoval pryč a Blind to slyšel. Slyšel zajícovy nožky dopadat na zem, slyšel jeho srdce bít. Vystřelil rychlým krokem a skočil ušákovi po krku. Jeho tíha dopadla na malého zajíce, který tento zával nepřežil.
Svůj úlovek předhodil k Vé a ušklíbl se. ,,Jestli chceš je tvůj. Klidně se tu můžeme porozhlédnout. Kam bys chtěla? Někam kde je teplo? Zima? Hory, Jezero?" Nazvedl obočí.

,,Jsme starej, pomalu tloustnu a nemám do čeho píchnout. Nejsem nejnadšenější, ale snažím se žít," ušklíbl se na ni a mávl ohonem. ,,Nu, je tady hodně zajímavých věcí, míst i událostí. Sama pochopíš, až tady budeš o něco déle." Pokrčil jen jemně rameny a posadil se. To, že mu narušovala osobní prostor ani příliš nevnímal. Vlastně mu to bylo docela jedno. Možná kdyby se na něj úplně nalepila, začal by to brát trochu vyzývavě, což mu nikdy extra nevadilo. Ve společnosti samic byl už od mládí dost rád.
,,Jo, dostal jsem se jednou do nějaký divný dimenze, měl jsem podivný schopnosti a zachraňoval jsem planetu. Bylo tam hodně divnejch vlků.. no prostě, tohle je divný místo. Mimo miliardy podivností, zemětřesení, monster a všeho možnýho tu jinak nic extra není," zazubil se ironicky.