Příspěvky uživatele

< návrat zpět

-> Kvetoucí louka

Ach, kdyby jen Vé věděla, že se opravdu naparovat nemusí a došlo jí, že Blind její snažení a vykrucování stejně nevidí. Nu což. Černý vlk procházel loukou, až došli k modrému stromu. Ne, že by jej slepec viděl, ale cítil příjemnou vůni, která z něj vycházela. S úsměvem se posadil do stínu a nechal jený podzimní vánek česat jeho srst.
,,Tenhle svět? Nu, Mois Gris. teda, myslím, alespoň tak to říkala ta divná bohyně, co mi dala tu pásku na oči," zazubil se a zvedl oči k modráku. Ne že by se jím mohl pokochat.
Vzhledem k tomu, že vlčice asi o sourozencích mluvit nechtěla, nechal to být. ,,Já tady žiju už něco málo...přes čtyři roky, zdá se." pokrčil rameny, vůbec mu to nepřišlo jako dlouhá doba

,,Tak sory, nic lepšího jsem nevymyslel. Ale určitě seš hezkej šutr," ušklíbl se na ni a pomalu se rozešel. Měl pocit, že se ještě více ochladilo a jeho srst vlála jemně ve větru. Cítil se trochu unavený, přesto se věnoval dál Vé. Málo kdy se mu stalo, že mohl otevřít naplno svoje "mladé" já, které v něm ještě třímalo a pořádně si užít s někým takovou konverzaci. Mávnul ocasem. Zklamání vlčice ho nepřekvapilo, jem usamotnému to bylo částečně líto, rád pomohl, když mohl. Ale bohužel, taky neznal každou prdel co byla na ostrově. ,,No, proč ne. Alespoň to ti můžu splnit." Zazubil se na ní. ,,Tak, Vé, pověz, jakpak si se dostala na ostrov? A copak tvá rodina?" Rád by, aby řeč nestála. Sám se vždy dokázal rozkecat, ale o počasí jistě mluvit nebudou.

-> modrák

,,Mm, aspoň někdo," ušklíbl se na ni. Byl docela rád, že si s ní mohl povídat. Málo kdy potkal někoho, s kým by mu ta konverzace šla takhle od ruky. ,,To je možný, jelikož než bych tě dohonil, pravděpodobně si rozbiju hubu tentokrát o opravdickej šutr." Ukázal své bílé zuby. Tak či onak by o ouško nerad přišel. Tak nějak stejně věděl, že vlčice jen žertuje a v plánu to nemá.
,,Ani jedno z těch jmen neznám, nerad to říkám," odvětil Blind a zadíval se do dálky, jako by tam snad mohl něco vidět, no, samozřejmě, že ne, když je slepej. ,,Ale můžu se pokusit ti pomoci je najít. Ačkoliv jsem slepej jak krtek, čich mám dobrej." zazubil se jen a mávl ocasem.

,,Těší mě, Vé," pronesl jako vždy gantlemansky a pousmál se. Ačkoliv viděl absolutní hovno, stejně si ji dokázal nějak ve své mysli vyobrazit, jako to ostatně dělal u všech vlků, co potkal. ,,To si nemyslím," zazubil se. ,,Jsem už starej, nudnej, beztak začínám šedivět a navíc jsem slepej. Myslím, že by mě ty milý vlčice odpálkovaly a ještě k tomu by mě odpálkovaly s citem, abych se nezhroutil." Uchechtl se prostě. Stejně moc o milý vlčice nezakopával, většinou narážel na agresivní vlky a nudný samotinky.
,,Jsem rád, že mi nechcete utrhnout ucho. Nedokázal bych vám ublížit. S vlčicemi se nebiju, mám přeci nějakou čest." Uchechtl se. ,,Jak se sourozenci jmenují, hm? Možná jsme nějaké potkal." Minimálně jí za tu naraženou hruď nějak pomoci musel. Jen etda nevěděl, jestli m áty správné informace.

Vlčice se na něj rozzlobila, což pochopil a nějak jí to neměl za zlé. I on by jistě při svém odpočinku nechtěl být vyrušen žádnou cizí entitou, zvlášť ještě když ta entita dopadne na jeho tělo. Původně čekal, že na něj zaútočí, nebo si vybije vztek, čemuž by se asi ani nebránil, jelikož on se s vlčicemi nepral, měl své zásady. To, že mu odpustila, upřímně nečekal. Hlavně nečekal, že na něj vlčice bude medově milá. Možná bude opravdu hodná vlčice. A nebo, kdo ví. Blind to zatím neřešil. ,,Uhm..no... jsem Blind," představil se lehce rozpačitě, jelikož, ano, ač byl slepý, málokdy o vlky zakopával. Hlavu měl natočenou k vlčici, přesto ani její úsměv, ani srst neviděl, takže i kdyby jej Vé chtěla zaujmout, rozhodně vizuálem to nebude. Jelikož pro něj to bylo velký černý prázdno. ,,Stejně se omlouvám, většinou se o milý vlčice nepřerážím. Můžu vám to nějak vynahradit?"

-> Pityas

Blind se konečně dostal na louku. Na horách se mu moc nelíbilo, foukal tam hnusný vítr a byla tam možnost, že se se svojí slepotou někde zabije při pádu ze srázu. Pomalým krokem si to mířil po louce. Všechny květiny už byly zavřené, llouka nevoněla tak jako na jaře či v létě. Byla taková, nudná. V dálce ucítil pach nějaké vlčice. Nějak ho příliš nevnímal, šel si svou cestou. Navíc, vítr začal foukat směrem pryč, takže už ji ztratil, ač jeho čich byl brilantní.
Nějak to ignoroval, topil se ve vlastních myšlenkách, když najednou zakopl o něco. ,,Posrané šutry," zanadával zrpvu. Dopadl však do teplého. Původně si myslel, že se přerazil o štur, ale jeho tělo dopadlo na vlčici. Na vlčici, kterou předtím cítil a její pach ztratil. No neviděl ji, byl slepej. ,,Uhm.." Zamručel a snažil se posbírat. Pomalu z vlčice vstal a oklepal se. ,,Omlouvám se," zahučel, překvapen tou situací.

Blind zase usnul. Kdo ví, jak dlouho spal, přesto se cítil až příliš unavený. Pomalým krokem se vydal pryč. Neměl tušení, kde byla Isogai, ale příliš ho to netrápilo. Jeskyně byla prázdná a bylo již dávno po bouřce. Blind nasál okolní pachy. Necítil nikoho, kdo by mu byl známý. A tak se líným krokem snažil dostat dolů, z Pityasu. Přemýšlel, že by se měl zastavit ve Zlaté smečce. Najít konečně bratra, promluvit si s ním o všem. Nechtěl umřít a ani se s ním rozloučit. Jeho slepé oči těkaly v prázdnotě. Hlavu natočil k nebi. Necítil, že by mělo pršet.
Pomalu sešel z hor dolů a ocitl se na louce.

-> kvetoucí louka

Blind následoval vlčici, spíše se držel u jejího boku. Ne že by sám za ty roky nezmapoval různá místa a nechodil po horách. Zvlášť díky svému elementu se dokázal bravurně pohybovat po všech místech, takže pády se nekonaly.
Blind šlapal po ostrých kamenech nahoru, přičemž větřil, jestli v okolí nikdo není. Vzduch byl čerstvý, přinášel různé pachy, ale necítil nic. Déšť se mu dostal pod kůži, tak se rychle otřepal a pokračoval vesele dál. S ocasem kymácejícím se na jednu a druhou stranu procházel horskou stezkou. Když uslyšel, jak Isogai mluví, pousmál se. Déšť už jej trochu otravoval. Vlezli do jeskyně, Blind se uvelebil na zemi nedaleko vlčice.
,,cestovat, říkáš?" Pouze se pousmál, nic víc neřešil. Pokud vlčice nechtěla o něčem mluvit, byla to její věc a on se do toho nechtěl montovat. ,,Narazila jsi na něco zajímavého na svých cestách?" Mluvil hlavně aby řeč nestála, neměl rád zbytečné ticho.

Blind ucítil, že se vzduch začal měnit, vítr se zvedl a na jeho srst dopadly první kapky deště. Cítil už vůni podzimu a listů z nedalekých lesů. Mírně se pousmál a hlavu otočil na vlčici. ,,Jo, to by bylo fajn," pronesl s úsměvem a snažil se pomalým krokem rozejít někam směr hory, kde by mohli možná najít nějakou jeskyni. Uslyšel blesky, které křižovaly nebe. Hromy mu trhaly uši, které měl dosti citlivé, možná ještě víc, než kdejaký normální vlk, jelikož díky slepotě se jeho ostatní smysly vycvičily více, než on sám čekal. Otáčel hlavu na svou společnici a snažil se najít nějaký úkryt. No, jako slepec to šlo těžko, ale prostě jen šel. Isogai ho musela ideálně vést. Nebo mu říct, jestli se k nějaké jeskyni blíží. ,,No a co vaše rodina? Taky jste se tu ocitla sama, nebo vás je více?" Pousmál se Blind a doufal, že její rodina je živá a ne mrtvá, jak to u některých bývalo. Nechtěl nikomu otevírat staré rány.

-> Pityas

,,ANo, klasická. Jednouchá, ale pěkná," pronesl s úsměvem a protáhl se. Možná by mohl pokračovat, lenošit na jendom místě byla nuda. Mohl se vydat ke Zlaté smečce, navštívit bratra... nebo mohl dělat něco jiného. Sám nevěděl. Máchl ocasem a nakrčil se. Cítil ve vzduchu, že bude pršet. Na mraky vidět nemohl, ale bylo více než jasné, že teď to příjemné počasí končí. Léto bylo oficiálně v čudu. ,,Ne, přišel jsem sem z daleka. Nebo vlastně, ani nevím. Vyplivlo mě moře. Pak jsem tu potkal bratra, který vede zdejší smečku a... a sestru," dokončil nějak neutrálně, ale ze vzpomínky na Tessu se mu udělalo smutno. ,,No, nechcete se projít po okolí? Mimoto.. bude bouřka, cítím to," řekl jen tak mimoděk, možná to vlčice cítila taky. Možná by měl najít nějaký úkryt, kde by se mohl schovat před deštěm. A nebo prostě mohl přečkat tohle chmurné počasí venku. tak či tak, čekal, co vlčice vymyslí.

Nad její poznámkou se Blind pouze lehce pousmál. Ironie v hlase mu naznačila, že to vlčice nemyslela vážně, proto ten úšklebek. Už se docela ochaldilo, proto se vlk již ve vodě nenamáčel a pouze odpočíval na kraji břehu. Isogai mu příliš nic nového neřekla a tak moc nevěděl, jaké téma načnout. ,,Mois Gris je však mimo jiné i pěkné místo. SPousty stromů, luk, jezer a tak," pokrčil rameny Blind a jemně se pousmál. Moc nevěděl, co vlčici více vyprávět, proto se zvedl a šel se napít vody. Nějak si zkoušel vlčici představit ve své mylsi, jako to dělal u každého vlka, kterého potkal. vizualizoval si jej dle hlasu, ač teda tak daný vlk vypadat nemusel. Ale Blind měl dobrou fantazii. Tahle vlčice mu přišla milá, taková.. jemná. Měla i příjemný hlas a Blind byl za tuhle společnost docela rád.

Slunce pořád pražilo, ale Blind cítil v kostech, že další týden už tak hezké počasí nebude. Pohodlně se uvelebil v trávě a nechal sluneční paprsky, aby jej hřály do zad. Už sice nebyl mokrý, ale vedro mu úplně nebylo, tak mu slunce nevadilo. Vlčice se zdála odtažitá, jak se většinou na první setkání sluší a patří. Ne každý je hned kamarád, po několika minutách. I Blind si vždy vybíral svoji společnost velice pečlivě.
,,Sopky tu nemáme," dodal jen k jejímu lehkému nadhození tématu. ,,Ale zemětřesení si tu jistě někdy zažiješ," zazubil se vlk a švihl ocasem. ,,Mm, pokud si dobře pamatuji, bohyně Iris a bůh Nero. Dva vlci s velkou silou, dohlížející na tento svět." Pokrčil rameny, nemohl jí popsat jak vypadali, protože je sám očima neviděl, jen slyšel. Když s emu představila, jen s úsměvem přikývl. Isogai. To si zapamatuje.

Bylo mu neskutečné horko. Černá srst na slunci rychle uschla, ač teda párkrát ochlazení způsobem chození do vody zopakoval. Otočil hlavu zpátky k vodě, věděl že je neslušné na někoho neustále zírat, ač tedy on přes svou slepotu a šátek neviděl nic. Přesto by vlčici mohl jeho "pohled" děsit. ,,Nu, asi bych se měl představit," uchechtl se vlk a mávl ocasem. ,,Jsem Blind." Polehával v jemné trávě a tlapky se dotýkaly vody. Alespoň minimální osvěžení za chvíle v tomto vedru. ,,No ano, už pár let tady bloudím." Natočil hlavu zase na ni a poté ji odvrátil. ,,Mm, myslím že ta bohyně říkala, že se to tu jmenuje Mois Gris. Tak či onak neznám úplně všechna místa co zde jsou. Ostrovy se mnohokrát měnily. Byly tady zemětřesení, zvláštní úkazy... Mnoho mnoho věcí, nebezpečných, smrtelných." Vlk zavzpomínal na minulost a pak se uchecht. ,,Snad tě tímhle neděsím. Je to pěkné místo pro život, pokud se nezapleteš s bohy a jinými entitami."

Z dálky ucítil cizí pach. Patřil nějaké vlčici. Nepáchla jako zdejší vlci. Blind k ní natočil hlavu, když přišla mnohem blíže a pozdravila jej. ,,Zdravím," pousmál se jemně a pokračoval v pití vody a chlazení se. Když se dostatečně otužil, vyšel z vody a otřepal se tak, aby kapky nedopadly na vlčici. Nebylo to úplně slušné. ,,Jste tu nová?" Zeptal se spíše zdvořilejším tónem, nebyl tak hrubý. Sám tady před pár lety zabruslil jako nováček, ač tedy, jistě tady ještě byla místa kde nebyl a mohl je objevit. Mávl ocasem a hlavu otočil zpět k vodě. Ještě trochu upil, poté si lehl na zem a odpočíval. Nechal se hřát slunečními paprsky. Jeho srst schla na slunci docela rychle.

-> Les u mostu (přes temný les)

Blind došel zase na louku. Pořád byl ještě trochu unesen vlnou únavy po magickém spánku, který absolvoval. Zastříhal ušima a hlavu natočil k nebi, ač na něm nic nemohl vidět. Slunce jej objalo svými paprsky a na černé srsti ucítil jeho teplý dotek. Bylo vedro. Lehl si do stínu malých keřů a hodlal si po cestě ještě chvíli odpočinout. Chvíli polehával a poté se rozhodl najít vodu. Přes Laicu tekl vetší potok, ke kterému záhy došel. Vlezl do něj až po břicho, aby se zchladil a začal pomalu pít vodu.